33 Odo 772/2002

Rubrum

33 Odo 772/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Vladimíra Velenského v právní věci žalobce S. S., zastoupeného, advokátem, proti žalovaným 1) V. N., a 2) M. N., zastoupeným, advokátkou, o zaplacení částky 16.950,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 147/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2002, č. j. 14 Co 141/02-146, takto :

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení nedoplatku sjednané ceny díla v celkové částce 22.429,70 Kč s příslušenstvím sestávající z částky 16.950,80 Kč za stavbu žumpy a z částky 5.478,90 Kč za provedené rekonstrukční práce. Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 19. prosince 2001, č. j. 18 C 147/99-131, žalobu požadující, aby žalovaným byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 22.429,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% za každý den prodlení z částky 46.950,80 Kč od 6. 11. 1997 do 9. 1. 1998, z částky 16.950,80 Kč od 10. 1. 1998 do zaplacení a z částky 5.478,90 Kč od 1. 12. 1997 do zaplacení, zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (předchozí žalobě vyhovující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 20. prosince 2000, č. j. 18 C 147/99-76, byl k odvolání žalovaných zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. května 2001, č. j. 14 Co 122/01-99, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení). Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vzal mimo jiné za prokázáno, že účastníci dne 10. 4. 1997 uzavřeli smlouvu o dílo, podle níž se žalobce zavázal provést celkovou rekonstrukci rekreační chalupy žalovaných za předběžně sjednanou cenu (§ 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění - dále jen „obč. zák.“). Žalobce kromě jiného po žalovaných požadoval zaplacení částky 46.950,80 Kč za provedenou stavbu žumpy. Žalovaní mu zaplatili pouze částku 30.000,- Kč, vytkli včas a řádně neodstranitelné vady žumpy ve smyslu § 649 obč. zák. a uplatnili právo z odpovědnosti za vady. S přihlédnutím k vadám žumpy, jejich rozsahu a ceně žumpy stanovené znalcem (20.000,- až 25.000,- Kč) soud prvního stupně dovodil, že žalovaní mají právo na přiměřenou slevu z ceny (§ 648 odst. 2 věta třetí obč. zák.) a že vzhledem k částce 30.000,- Kč, kterou žalovaní žalobci za stavbu žumpy již zaplatili, není žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 16.950,80 Kč s příslušenstvím důvodný. K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. června 2002, č. j. 14 Co 141/02-146, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé do částky 16.950,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1% za každý den prodlení z částky 46.950,80 Kč od 6. listopadu 1997 do 9. ledna 1998 a z částky 16.950,80 Kč od 10. ledna 1998 do zaplacení potvrdil; v ostatních výrocích jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se - pokud jde o nárok na zaplacení částky 16.950,80 Kč s příslušenstvím - zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně učiněnými při rozhodování o věci samé. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Namítl v něm, že rozhodnutí odvolacího soudu a taktéž rozhodnutí soudu prvního stupně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.), a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Dále rozvedl vlastní verzi hodnocení důkazů, podrobně se vyjádřil ke skutkové stránce věci a k právním závěrům, které zaujaly oba soudy. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčeném výroku byl zrušen včetně rozsudku soudu prvního stupně a aby věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z pohledu (způsobilých) dovolacích důvodů. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§ 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. však není podle § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží, a dále ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. V posuzovaném případě dovolatel napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byla zamítnuta žaloba do částky 16.950,80 Kč se zde specifikovanými úroky z prodlení. Protože dovoláním dotčeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu vzhledem k § 237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř vyloučena; k příslušenství uplatněného nároku se přitom nepřihlíží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, uveřejněné pod R 62/98 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaní podle obsahu spisu v souvislosti s touto fází řízení nevynaložili žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo proti žalobci, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 31.března 2004 JUDr. Blanka Moudrá, v. r. předsedkyně senátu