36 EVC 10/2019-174

Rubrum

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Dobešovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [obec] o zaplacení částky 33 315,30 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se, co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 400 Kč za den [datum] zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 848 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 248 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 848 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se, do částky 13 467,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 715,30 Kč za dne [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 467 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání evropského platebního rozkazu ve znění jeho částečného zpětvzetí ze dne [datum] (řízení bylo částečně zastaveno usnesením Okresního soudu Praha – východ ze dne 19. 6. 2020 č. j. 36 EVC 10/2019-32) se žalobce domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. až III. rozsudku. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne [datum] došlo na dálnici D1 ve směru na [část Prahy] 27,2 km u obce Čtyřkoly k střetu vozidla [značka automobilu], [registrační značka] s přípojným vozidlem [anonymizováno], [registrační značka] (dále jen„ škodné vozidlo“), jehož provozovatelem je žalovaná, s vozidlem žalobce [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ poškozené vozidlo“). K střetu vozidel došlo poté, co si řidič škodného vozidla [jméno] [jméno] při přejíždění z pravého do levého pruhu nevšiml vozidlo žalobce jedoucí v levém pruhu, přičemž byl za uvedený skutek, kvalifikovaný jako přestupek uznán vinným. V důsledku uvedené události došlo k poškození vozidla žalobce, které bylo řešeno v rámci pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žalované pojišťovnou [pojišťovna], zastoupenou v ČR pojišťovnou [pojišťovna]. Dne [datum] bylo žalobci pojišťovnou sděleno, že pojistná událost je likvidována jako tzv. totální škoda a žalobci bylo následně v listopadu 2018 vyplaceno za poškozené vozidlo pojistné plnění v částce 44 842 Kč. V souvislosti se škodnou událostí vznikly žalobci další náklady v částce 27 248 Kč za pronájem náhradního vozidla tov. zn. Passat 1.6 TDI za poškozené vozidlo, které žalobce potřeboval zejména za účelem přepravy z místa bydliště do místa výkonu své činnosti ([obec] – [obec]), neboť žalobce jako OSVČ byl v té době činný v rámci projektu [anonymizováno] – [anonymizována tři slova] jako počítačový analytik u [právnická osoba] [anonymizováno], sídlem [adresa]. Náhradní vozidlo měl žalobce původně pronajaté od [datum] do [datum] (za částku 740 Kč denně), následně byl pronájem prodloužen až do [datum] (za částku 830 Kč denně). Rozdíl v denní sazbě nájemného se odvíjel od souvislé délky pronájmu vozidla dle ceníku pronajímatele. Pojišťovna vyplatila žalobci za pronájem vozidla dne [datum] pouze částku 7 400 Kč (o tuto částku vzal žalobce žalobu zpět). Dále žalobce požadoval náklady vynaložené na právní služby poskytnuté [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při jednání s autoopravnou, kde bylo poškozené vozidlo opravováno, žalovaným a pojišťovnou, které bylo za měsíc září 2018 vyúčtováno fakturou [číslo] [rok] ze dne [datum] v částce 7 804,50 Kč a za měsíce říjen 2018 – prosinec 2018, vyúčtované fakturou [číslo] [rok] ze dne [datum] v částce 5 662,80 Kč a které žalobce uhradil. Poté, co pojišťovna odmítla tyto další náklady žalobci plnit, vyzval žalobce neúspěšně předžalobní výzvou ze dne [datum] žalovanou k úhradě žalované částky do [datum].

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala. Poukázala na to, že žalobce před zahájením soudního řízení řešil své nároky ze škodné události pouze s pojišťovnou v rámci uplatněného nároku na pojistné plnění. Bylo mu vyplaceno pojistné plnění v částce 44 842 Kč. Až poté, co pojišťovna odmítla plnit, podal žalobu přímo vůči žalované. Tento postup žalovaná považovala za šikanózní. Skutková tvrzení žalobce, vztahující se k jednotlivým nárokům, mají vztah k pojišťovně a vyplývají z § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), žalovaná tak není ve věci pasivně věcně legitimována. Ve vztahu k žalované nebyly naplněny předpoklady odpovědnostního vztahu podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Zpochybnila důvodnost obou vznesených nároků žalobce, v případě nároku na úhradu nákladů za náhradní vozidlo sporovala, že by pronajaté vozidlo bylo srovnatelné s poškozeným vozidlem. Žalobce v nárokovaném období nepotřeboval náhradní vozidlo pro každodenní užití, neboť byl zároveň vlastníkem dalšího vozidla [značka automobilu], [registrační značka], mohl také využít ke své přepravě hromadné dopravní prostředky, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1455/2019 se tak nejednalo o nezbytný a účelně vynaložený náklad. Žalobce by mohl požadovat maximálně obvyklou cenu nájmu obdobných vozidel v místě a čase, neboť újma by spočívala v rozdílu nákladů na pronájem náhradního vozidla oproti nákladům na provoz poškozeného vozidla. Náklady pronájmu náhradního vozidla však nejsou účelné v době, kdy je zřejmé, že oprava poškozeného vozidla už nebude hospodárná. Z emailové komunikace žalobce s pojišťovnou vyplývá, že žalobce obdržel informaci o tzv. totální škodě (tedy že oprava je nerentabilní a vozidlo nebude v provozuschopném stavu vráceno) dne [datum], v emailové komunikaci s pojišťovnou z [anonymizováno] [číslo] o tom pouze polemizoval. Vynaložené náklady za pronájem vozidla za období po [datum] tak byly neúčelné a s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2015/2019 nebyly vynaloženy v příčinné souvislosti se škodnou událostí. Další uplatněný nárok na náklady za právní služby se pak vztahuje pouze k řešení pojistné události s pojišťovnou dle § 6 odst. 2 písm. d) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žalované se vůbec netýká, navíc by podle uvedeného ustanovení žalobce tento nárok neměl ani vůči pojišťovně.

3. V reakci na vyjádření žalované žalobce uvedl, že náhradu škody požaduje po žalované z titulu její odpovědnosti provozovatele škodného vozidla podle § 2927 o. z., podle § 2910 o. z. odpovídá pouze řidič, který škodnou událost zavinil. S odkazem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (např. 25 Cdo 2875/2009, 25 Cdo 2652/2007, 25 Cdo 1157/2005, 25 Cdo 1094/98, 25 Cdo 499/2002) měl žalobce možnost volby, zda své nároky uplatní vůči žalované podle § 2927 o. z. nebo vůči pojišťovně podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I ÚS 3831/17, kdy nárok na náhradu nákladů za pronájem vozidla nelze striktně omezovat na sdělení pojišťovny o neúčelnosti další opravy vozidla (tzv. totální škoda), ale náležel by mu až do doby vyplacení pojistného plnění, z kterého by mohl eventuálně nové vozidlo uhradit (i když žalobce nebyl na výplatě pojistného plnění finančně závislý). Vozidlo bylo opravováno v autoopravně [právnická osoba], až po urgenci žalobce mu pojišťovna sdělila, že vozidlo nebude opravováno z důvodu technicky nemožné a nerentabilní opravy. Dne [datum] bylo žalobci vyplaceno pojistné plnění za poškozené vozidlo ve výši 44 842 Kč. Potvrdil, že vlastní žalovanou specifikované vozidlo [značka automobilu], to však užívala manželka žalobce při zajištění péče o svou matku [jméno] [příjmení] (ročník 1939) a matku žalobce [jméno] [celé jméno svědkyně] (ročník 1928). Vozidlo [značka automobilu] využíval žalobce vždy k podnikatelským účelům a takto bylo vedeno i v jeho účetnictví. Náklady právního zastoupení za právní služby vedoucí k odstranění následků škodné události považoval za škodu s odkazem na rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 137/2019-112, neboť je požadoval za předsoudní fázi vymáhání (pojišťovnou neuznané) pohledávky.

4. Žalovaná je právnickou osobou se sídlem na území Slovenské republiky, proto se soud zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém - úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 864/ 2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), a dospěl k závěru, že podle čl. 7 odst. 2 nařízení č. 1215/2012 je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 4 Řím II je rozhodným právem právní řád České republiky.

5. Existence žalované se sídlem na Slovensku byla prokázána výpisem z obchodného registru Ministerstva spravodlivosti Slovenskej republiky (mezi účastníky nebyla sporná), předmětem její činnosti je mezinárodní nákladní silniční doprava. Podle záznamu o dopravní nehodě potvrzeném Policii ČR, došlo dne [datum] na 27,2 km dálnice D1 směr Praha při vybočení škodného vodidla do levého jízdního pruhu k srážce škodného vozidla s poškozeným vozidlem [značka automobilu] [anonymizováno] žalobce. Za viníka nehody byl označen řidič škodného vozidla [jméno] – [jméno] [jméno], [datum narození], přičemž podle potvrzení Policie ČR bylo uvedené jednání řidiče prošetřeno jako přestupek podle § 125c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., z důvodu porušení povinnosti podle § 12 odst. 5 označeného zákona. Záznam je podepsán žalobcem i řidičem škodného vozidla. Z osvědčení o registraci vozidla bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem poškozeného vozidla je žalobce, datum první registrace vozidla byl rok 2007, jedná se o čtydvěřové vozidlo s palivem benzin.

6. Z písemné komunikace mezi žalobce (jeho zástupce) s pojišťovnou, předloženou pojišťovnou [pojišťovna] a žalobcem vyplynulo, že žalobce u pojišťovny uplatnil nárok na plnění z povinného ručení ze škodné události nastalé dne [datum] popsané v bodu 1. rozsudku, dále je tam uvedeno, že poškozené vozidlo je vedeno v účetnictví žalobce (ten je plátce DPH), vozidlo není pojízdné a prohlídka vozidla se má uskutečnit v [anonymizována dvě slova] (viz.„ Uplatnění nároku na povinné ručení“). Oznámením o registraci pojistné události z pojištění odpovědnosti ze dne [datum] byl žalobce informován o zpracování pojistné události pod [číslo] (původně registrované pod [číslo]) a byl vyzván k doložení podkladů k uplatněným nárokům. Dalším dopisem ze dne [datum] pojišťovna sdělila žalobci obecně podmínky úhrady nákladů za náhradní vozidlo (buď po dobu opravy, nebo v případě totální škody po dobu několika dnů od oznámení o totální škodě, přičemž počet hrazených dnů byl závislý na stáří poškozeného vozidla, v případě vozidla do 15 let 10 dní od oznámení tzv. totální škody). Ze zápisu o poškození motorového vozidla vyplývá, že dne [datum] byla provedena prohlídka poškozeného vozidla ([příjmení] [anonymizována dvě slova] s počtem najetých km 191 075), bylo konstatováno, že se jedná o totální škodu, podle předvyplněného zápisu měl být prohlídce přítomen i poškozený, dále je v něm uveden mobilní technik [obec] [anonymizováno], zápis je podepsán pouze osobou jménem [příjmení] (bez bližší identifikace). Dopisem ze dne [datum] oznámil zástupce žalobce převzetí zastoupení žalobce a žádal o informace o opravě vozidla a o její úhradě a informoval pojišťovnu o zapůjčení náhradního vozidla žalobcem s odkazem na nutnost jeho užívání pro výkon své činnosti. Sdělením ze dne [datum] žádala pojišťovna žalobce (jeho zástupce) o zaslání velkého technického průkazu poškozeného vozidla za účelem jeho vložení do aukce. Dopisem ze dne [datum] reagoval zástupce žalobce, že žalobce nebyl nikým informován, že by vozidlo mělo jít do aukce, přičemž poukazoval na to, že žalobce neobdržel od pojišťovny žádnou informaci o likvidaci pojistné události a kdy bude pojistná událost zlikvidována, žalobce neobdržel žádnou zálohu a nemá finanční prostředky na případné opatření jiného vozidla za účelem dopravy do práce. Opětovně na uvedené poukázal emailem ze dne [datum]. Emailem ze dne [datum] (odeslaným 9:11 hodin) se zástupce žalobce dotazoval na stav vyřizování pojistné události a kdy bude uzavřena s tím, že žalobce musí téhož dne prodloužit pronájem vozidla, které potřebuje za účelem cesty do zaměstnání. Dopisem ze dne [datum] pojišťovna sdělila žalobci, že bude hradit pouze nutné a účelně vynaložené náklady na zapůjčení náhradního vozidla, konkrétně 10 dnů od stanovení totální škody na vozidle technikem (dne [datum]) a uznány tak budou žalobci náklady na zapůjčení náhradního vozidla do [datum] E-mailem z [datum] odmítl zástupce žalobce, že by žalobce obdržel informaci o totální škodě na poškozeném vozidle již dne [datum]. Navazujícím emailem ze dne [datum] pak zástupce žalobce reagoval na dopis pojišťovny, s kterým mu byl přílohou poslán i zápis o poškození motorového vozidla ze dne [datum], kdy uvedl, že žalobce se zápisu neúčastnil, informace v něm uvedené nezná. Dopisem ze dne [datum] pojišťovna sdělila žalobci výpočet obvyklé ceny poškozeného vozidla (76 0000 Kč) a cenu zbytků (31 158 Kč). Dopis zástupce žalobce ze dne [datum] se pak týkal polemiky s výpočtem výše pojistného plnění pojišťovnou. Dopisem ze dne [datum] adresovaným zástupci žalobce informovala pojišťovna o výši pojistného plnění, které bude vyplaceno v částce 44 842 Kč (z ceny vozidla). Emailová korespondence ze dne [datum] se týkala pouze možnosti opakování nabídnutí vozidla do aukce. Dopisem ze dne [datum] žádala pojišťovna bankovní spojení na žalobce za účelem výplaty pojistného plnění. Dopisem ze dne [datum] pojišťovna informovala žalobce o ukončení šetření pojistné události a celkové výši pojistného plnění v částce 44 842 Kč, přičemž plnění bylo stanoveno formou totální škody s ohledem na technicky nemožnou nebo ekonomicky nerentabilní opravu jako rozdíl ceny vozidla před poškozením a po poškození. Emailem ze dne [datum] pojišťovna oznámila žalobci, že mu byla totální škoda na vozidle oznámena dne [datum] a pojišťovna akceptuje pronájem za deset dní (do [datum]) v částce 8 954 Kč a odmítla hradit uplatněné náklady na právní zastoupení žalobce. Emailem ze dne [datum] v návaznosti na to zástupce žalobce uplatnil u pojišťovny nárok na náklady za právní služby a náhradní vozidlo. Dopisem pojišťovny ze dne [datum] odmítla pojišťovna hradit náklady právního zastoupení s odkazem na § 6 odst. 2 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. a žádala doklady k zapůjčení náhradního vozidla. Dopisem ze dne [datum] vyjádřil zástupce žalobce nespokojenost nad vyřizováním nároku žalobce na úhradu nákladů na zapůjčení náhradního vozidla. Dopisem ze dne [datum] pojišťovna oznámila stále probíhající šetření nároku na zapůjčení náhradního vozidla. Dopisem ze dne [datum] se zástupce žalobce dotazoval na stav šetření pojistné události, pokud jde o náklady na zapůjčení náhradního vozidla. Současně dokládal čestné prohlášení žalobce ze dne [datum], kterým prohlásil, že si zapůjčil náhradní vozidlo na dobu 25 dnů z důvodu do té doby jím užívaného poškozeného vozidla.

7. Nájemní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [právnická osoba] s. r. o. a žalobcem včetně všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] [anonymizováno] byl doložen pronájem vozidla Volkswagen PASSAT 1,6 TDI sedan diesel [registrační značka] na dobu od [datum] do [datum] (20 dní) v částce 17 908 Kč, jednalo se o vozidlo s počtem najetých km 215 977. Emailem ze dne [datum] byla potvrzena rezervace vozidla Volkswagen Passat 1,6 TDI včetně ceníku odstupňovaného podle počtu dní ([číslo] dní 830 Kč/den, [číslo] dní 740 Kč/den). Fakturou [číslo] ze dne [datum] [právnická osoba] s. r. o. vyúčtovala žalobci pronájem vozidla Volkswagen PASSAT 1,6 TDI v termínu od [datum] do [datum] (v částce 740 Kč/den za 20 dní včetně poplatku za přistavení vozidla 249 Kč) a dále prodloužení nájmu v termínu [datum] – [datum] (v částce 830 Kč/den za 9 dní). Podle výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] ze dne [datum] pojišťovna zaplatila žalobci částku 7 400 Kč.

8. Nabídkami autopůjčoven žalobce dokládal ceny pronájmu jiných vozidel, kdy nižší ceny pronájmu než žalobcem nárokované bylo dosaženo pouze u menších vozidel (VW Polo, Škoda Fabia a Škoda Rapid). Z odpovědí autopůjčoven na dotaz soudu ohledně cen pronájmu vozidel VW Passat 1,6 TDI v Praze ([jméno] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [právnická osoba], [právnická osoba]) bylo zjištěno, že ceny pronájmu vozidel Volkswagwn Passat 1,6 TDI v období roku 2018 se pohybovaly většinou cca od 1 000 Kč/den (někde dráž) v závislosti na délce pronájmu se cena snižovala, případně bylo nabídnuto vozidlo Škoda Octavia 1,6 TDI od 850 Kč/den bez DPH.

9. Žalobce dokládal potřebu dojíždění do sídla smluvního partnera objednávkou č. 2018 odběratele [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], kterou byly objednány služby žalobce konzultační Změnové požadavky projektu [anonymizováno] – [anonymizována tři slova].

10. Z dopisu [stát. instituce] ze dne [datum], označeném jako výdej dat z registru vozidel bylo zjištěno, že žalobce je evidován jako vlastník mimo poškozeného vozidla i vozidla [anonymizováno] [registrační značka].

11. Svědkyně [celé jméno svědkyně] (manželka žalobce) vypověděla, že s žalobcem užívají dvě vozidla, neboť s ohledem na své bydliště mimo Prahu potřebují být flexibilní. [právnická osoba] používal žalobce pro podnikatelskou činnost, je to typ sportovního vozidla. Žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou, v roce 2018 pracoval jako počítačový specialista pro skupinu [anonymizováno], která má centrálu v [obec a číslo], kam v té době dojížděl zhruba třikrát čtyřikrát týdně. Z důvodu zničení vozidla [příjmení] museli krátce po škodné události zakoupit další vozidlo. Dále vlastní vozidlo [značka automobilu], asi dvanáct let staré, které užívá převážně svědkyně. V době po škodné události svědkyně potřebovala toto vozidlo užívat z důvodu péče o matku žalobce, která je vysokého věku, má druhý stupeň závislosti a těžce se pohybuje. Poškozené vozidlo bylo sportovní a nebylo možné ji v něm přepravit. Dále svědkyně pečuje o svou matku, která po škodné události prodělala mrtvici, je částečně ochrnutá a má třetí stupeň závislosti. V té době byla hospitalizována v nemocnici [obec] – [část obce], kde ji svědkyně téměř denně navštěvovala.

12. Smlouvou o poskytování právních služeb a dodatkem [číslo] ke smlouvě o poskytování právních služeb uzavřené mezi žalobcem a jeho zástupcem dne [datum] byla doložena dohoda o poskytování právních služeb žalobci [příjmení] [jméno] [příjmení] ve věci vyřizování a uplatňování nároků proti odpovědné osobě resp. pojišťovně vyplývající z dopravní nehody ze dne [datum]. Fakturou [číslo] 2018 vystavenou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum] byly žalobci vyúčtovány právní služby poskytnuté ve věci dopravní nehody v září 2018 v částce 7 804,50 Kč včetně DPH, z přehledu provedených činností, běžných právních služeb ze dne [datum] za období [datum] až [datum] jsou pak zřejmé jednotlivé úkony ([datum] oznámení o převzetí zastoupení žalobce ve vyřizování pojistné události [číslo] dříve [číslo], [datum], [datum], 2 x [datum], [datum] sdělení žalobce vždy po 0,5 hodiny), vyúčtovaná částka byla žalobcem dle potvrzeni [právnická osoba] ze dne [datum] uhrazena dne [datum]. Fakturou [číslo] 2018 vystavenou JUDr. [jméno] [příjmení] dne [datum] byly žalobci vyúčtovány právní služby poskytnuté ve věci dopravní nehody v říjnu až prosinci 2018 v částce 5 662,80 Kč včetně DPH, z přehledu provedených činností, běžných právních služeb ze dne [datum] za období [datum] – [datum] jsou pak zřejmé jednotlivé úkony ([datum] kontaktování a sdělení k [právnická osoba] a následný telefonát s pracovníkem po 0,5 hodiny, [datum] sdělení a žádost žalobce k pojišťovně po 0,5 hodiny, [datum] sdělení žalobce k dopisu ze dne [datum] a žádost o zaplacení nákladů spojených s vyřizováním dopravní nehody vždy 1 hodina), vyúčtovaná částka byla žalobcem dle potvrzeni [právnická osoba] ze dne [datum] uhrazena dne [datum].

13. Předžalobní výzvou ze dne [datum] žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky s obdobnou argumentací jako v tomto řízení do sedmi dnů od doručení výzvy. Podle podacího archu byla písemnost žalované odeslána [datum] a dle doručenky doručena [datum].

14. Další důkazy nebyly provedeny pro nadbytečnost nebo z důvodu, že nebyly pro rozhodnutí podstatné.

15. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne [datum] došlo v bodu 1. rozsudku popisované škodné události (střetu škodného a poškozeného vozidla), v důsledku vybočení škodného vozidla, jehož provozovatelem je žalovaná, do levého jízdního pruhu, v kterém se v tu chvíli nacházelo vozidlo žalobce. Za viníka nehody byl označen [jméno] [anonymizováno] [jméno], jeho jednání bylo prošetřeno jako přestupek podle § 125c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., z důvodu porušení povinnosti podle § 12 odst. 5 uvedeného zákona. Škodná událost byla žalobcem jako poškozeným uplatněna a řešena u pojišťovny žalované z titulu pojištění odpovědnosti žalované za újmu způsobenou provozem vozidla. Emailem ze dne [datum] informovala pojišťovna zástupce žalobce o tom, že na vozidle je tzv. totální škoda (oprava nebude rentabilní) a následně dne [datum] bylo žalobci vyplaceno pojistné plnění za poškozené vozidlo v částce 44 842 Kč. Žalobce v rámci pojistné události uplatnil nárok na úhradu nákladů za pronájem náhradního vozidla kvůli nemožnosti užívat poškozené vozidlo a nákladů právního zastoupení, které byly vynaloženy při jednání s autoopravnou a pojišťovnou. Nárok na náhradu nákladů náhradního vozidla byl pojišťovnou uhrazen v prosinci 2019 v částce 7 400 Kč, náklady poskytnutých právních služeb advokáta pojišťovna zcela odmítla plnit. V době užívání náhradního vozidla žalobce vlastnil další vozidlo [značka automobilu], které užívala manželka žalobce pro svou potřebu a při péči o starší závislé osoby a vykonával činnost pro [právnická osoba], kdy dojížděl několikrát týdně do Prahy.

16. Podle § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle odst. 2 povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

17. Podle § 2932 o. z. střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody.

18. Povinnost provozovatele nahradit újmu způsobenou provozem dopravy či dopravního prostředku nastupuje bez ohledu na zavinění, vznikla-li újma v příčinné souvislosti se zvlášť kvalifikovanou okolností, jíž je zvláštní povaha provozu dopravy či dopravního prostředku. Zvláštní povahou provozu se rozumí nežádoucí projev takových vlastností vozidla, které jsou pro jeho provoz typické a vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku (pohyb vyvolaný zpravidla motorickou silou zvýšenou rychlostí, vysoká hmotnost a kinetická energie a další s tím spojené projevy, které mohou mít nepříznivý dopad na osoby uvnitř dopravního prostředku nebo vně na osoby či věci (majetek), s nimiž přijde do kontaktu). (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2008, s. 1108 - 1109). Povinným subjektem je podle citovaného ustanovení provozovatel (ten, kdo má právní a faktickou možnost dispozice s vozidlem, viz. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 5. 1999, sp. zn. 25 Co 558/98, publikováno v Soudních rozhledech, 2000, č. 3), osoba od něj odlišná, způsobí-li při řízení vozidla újmu, za ni odpovídá podle obecné úpravy § 2910 o. z. Na rozdíl od povinnosti k náhradě škody založené na porušení zákona, je však provozovatel povinen nahradit škodu nejen tehdy, bylo-li nepříznivé působení dopravního prostředku spojeno s porušením zákona (nejčastěji zákon č. 361/2001 Sb., o provozu na pozemních komunikacích), nýbrž i tehdy, projevila-li se zvláštní povaha provozu, tj. došlo-li k nežádoucímu projevu takových vlastností vozidla, které jsou pro jeho provoz typické a vyplývají z jeho povahy coby dopravního prostředku. (srov. Občanský zákoník, komentář, svazek VI., Švestka, Dvořák, Fiala). V případě střetu provozů dvou provozovatelů, tito za vzniklou škodu odpovídají podle míry své účasti na způsobení vzniklé škody podle § 2932 o. z. Stanovení míry účasti na způsobení škody je výsledkem hodnocení jednotlivých skutkových okolností konkrétního střetu, které byly jeho hlavními příčinami, a to ve vzájemné souvislosti, z hlediska svého významu pro vznik škody (srov. rozhodnutí ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 974/2002). Pro vypořádání škody mezi provozovateli je tak určující, jakou měrou se jednotlivá okolnost podílela na vzniku škody, respektive míra, jakou se ta která příčina podílela na způsobení konkrétní újmy (srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. Komentář. Praha: C.H. Beck, 2008, s. 1108 - 1109).

19. V řízení bylo zjištěno (a uvedenou skutečnost nikdo z účastníků nerozporoval), že k střetu škodného vozidla a poškozeného vozidla žalobce došlo v důsledku vybočení škodného vozidla z pravého jízdního pruhu do levého jízdního pruhu, v němž se v tu chvíli nacházelo vozidlo žalobce. Za viníka střetu byl označen řidič škodného vozidla, [příjmení] [jméno], jeho jednání (přejíždění do levého pruhu, bez zohlednění v něm jedoucího vozidla žalobce) bylo Policií ČR prošetřeno jako přestupek. Žádným z účastníků nebylo v řízení tvrzeno (a ani v řízení žádná takové okolnost nevyšla najevo), že by příčinou střetu vozidel byla vedle této skutkové okolnosti i jiná okolnost. Soudní praxe již v minulosti uzavřela, že porovnání účasti jednotlivých provozovatelů na střetu provozů může vyústit v závěr, že účast některého z nich je natolik minimální, že odpovědnost za škodu na jeho straně nezakládá (srov. rozsudek NS 25 Cdo 238/2002). Soud tak vycházel z toho, že k poškození vozidla žalobce došlo výlučně v důsledku výše popsané okolnosti, která je přičitatelná žalované jako provozovateli vozidla.

20. Podle § 2951 o. z., škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda.

21. Za škodu se v dosavadní právní teorii i praxi považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou na věci je nutno rozumět takovou újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Podle judikatury Nejvyššího soudu je pak skutečnou škodou i újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na nájem osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození. Tuto škodu je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutných a účelně vynaložených nákladů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Hledisko nutnosti a účelnosti těchto nákladů zahrnuje jak srovnatelnou kvalitu náhradního vozu, reálnou potřebu vozidla i dobu, po kterou je opodstatněno jeho využití (srov. např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2015/2019). K potřebě užívání pronajatého vozidla bylo v řízení zjištěno, že poškozené vozidlo tov. zn. [příjmení] (jednalo se o sportovní vozidlo s palivem benzin, rok výroby 2007, cca 200 000 najetých km) žalobce využíval pro svou podnikatelskou činnost podle potřeby několikrát týdne zejména za účelem dostavení se do sídla svého smluvního partnera v Praze, pro kterého v té době svou činnost vykonával. Žalobce v té době disponoval dalším vozidlem [značka automobilu], které převážně využívala jeho manželka svědkyně [celé jméno svědkyně] pro svou potřebu a při péči o nemobilní starší osoby s druhým a třetím stupněm závislosti (matku žalobce a svědkyně, o které se dlouhodobě starají, přičemž matka svědkyně byla v té době po mozkové mrtvici hospitalizovaná v Praze, kde ji svědkyně často navštěvovala). Potřeba užívat dvě vozidel vyplynula dále ze skutečnosti, že si žalobce se svědkyní krátce po škodné události museli pořídit další vozidlo náhradou za poškozené vozidlo. Účelnost vynaložených nákladů pronájmu náhradního vozidlo je dána (v rozumné míře) zachováním srovnatelného životního standartu před a po škodné události poškozeného, který nemůže v důsledku poškození své vlastní vozidlo užívat. Soud proto neshledal argumentaci žalované o možnosti žalobce použít hromadnou dálkovou dopravu (trasa [obec] – [obec]) nebo nutnost existence každodenní potřeby vozidlo užít, za důvodnou. Užití meziměstské hromadné dopravy nelze považovat za způsob dopravy srovnatelný s užitím osobního vozidla, neboť kritériem volby konkrétního způsobu dopravy není pouze nutnost samotné přepravy ale je nutno zohlednit další faktory jako časovou nebo mobilní flexibilitu poškozeného apod. Nelze se ztotožnit ani s požadavkem každodenního užití náhradního vozidla, neboť výše ceny pronájmu je závislá i na jeho souvislé délce, náklady, které by žalobce vynaložil, pokud by si vozidlo pronajal pouze na konkrétní dny včetně ceny za přistavení vozidla ze sídla pronajímatele, by se zřejmě z tohoto důvodu výrazně nelišily od nákladů snížených v důsledku poskytnuté slevy za déle trvající souvislý pronájem. Pronajaté náhradní vozidlo (Volkswagen Passat 1,6 TDI) bylo srovnatelné velikostně a funkčně s poškozeným vozidlem, jednalo se také o déle užívané vozidlo (nad 200 000 najetých kilometrů), ani v tomto směru chování žalobce nevybočovalo z mezí racionálně vynaložených nákladů.

22. Konečně délka nutné a účelné doby užívání náhradního vozidla není ani judikaturou pevně stanovena, ale je nutné ji posoudit vzhledem ke konkrétním skutkovým okolnostem (stav poškozeného vozidla, rozsah opravy, existence tzv. totální škody, vyplacení náhrady) se zřetelem na postup obvyklý při řešení následků obdobných nehod. Obecně lze souhlasit s žalovanou, že judikatura Nejvyššího soudu nepovažovala za účelné a nutné náklady nájmu náhradního vozidla v době, kdy je objektivně zřejmé, že oprava vozidla poškozeného v důsledku dopravní nehody je nehospodárná a proto prováděna nebude (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 712/2011, Soubor C 12293, nebo rozsudek ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 25 Cdo 232/2012). Současně však již ve výše zmiňovaném rozsudku sp. zn. 25 Cdo 2015/2019 bylo zdůrazněno s odkazem na nálezy Ústavního soudu ČR I. ÚS 3831/17 a I. ÚS 3204/18, že uvedené neplatí bezvýjimečně. V nálezu ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 3831/17 Ústavní soud ČR uvedl, že smysl a účel poskytnutí náhradního vozidla tkví v zachování určitého životního standardu poškozeného v situaci, kdy dojde k částečnému, anebo totálnímu poškození (zničení) vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla není poškozený ponechán v tísni a umožní se mu vést, co do kvality, obdobný život jako před dopravní nehodou. Zdůraznil, že využívání náhradního vozidla nemůže být zcela bezbřehé a vždy musí být splněna podmínka účelnosti jeho využití, dospěje-li však soud k závěru, že v projednávaném případě je z hlediska přiznání nároku na proplacení nákladů nájmu náhradního vozidla rozhodný právě okamžik prohlášení pojišťovny o způsobu likvidace škody, měl by se blíže vypořádat s tím, zda je toto prohlášení způsobilé zamezit tomu, aby poškozený již nemusel v souvislosti s dopravní nehodou vynakládat další finanční prostředky, neboť ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Není totiž rozumného důvodu, pro který by se poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno jen částečně, měl nacházet v lepším postavení než ten, jehož vozidlo bylo zcela zničeno, neboť oba se nacházejí ve stejné životní situaci, v níž z důvodu dopravní nehody nemohou užívat vozidlo vlastní, a proto používají vozidlo cizí (náhradní). Z tohoto pohledu může být významná i okolnost, kdy bylo poskytnuto pojistné plnění poškozenému, který ze svých prostředků není schopen dříve si obstarat vlastní vozidlo. Ústavní soud tím odmítl automatické omezení náhrady nákladů vynaložených na nájem náhradního vozidla z důvodu způsobení totální škody na poškozeném vozidle při dopravní nehodě pouze do času sdělení pojišťovny, že oprava vozidla prováděná nebude, bez jakéhokoliv zohlednění dalších skutečností, zejména zda nedojde ke zhoršení postavení poškozeného a obecně dopadu prohlášení pojišťovny o způsobené škodě (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. I. ÚS 3204/18).

23. V souzené věci je ze zápisu o poškození motorového vozidla zřejmé, že u vozidla byla konstatována totální škoda, v předvyplněném textu je uvedeno, že se poškozený (bez bližší identifikace) prohlídky účastnil, zápis je však podepsán pouze osobou označenou„ [příjmení]“. Žalobce zpochybnil, že by se prohlídky účastnil a i z emailové komunikace s pojišťovnou je zřejmé, že pojišťovna sama nakonec pro účely jí akceptované délky pronájmu náhradního vozidla označila jiné (pozdější) datum, kdy měl být žalobce informován o tzv. totální škodě ([datum]). Zápis o poškození vozidla nemohl nahradit řádné sdělení pojišťovny o tom, jakým způsobem bude pojistná událost likvidována (viz rozsudek 25 Cdo 2015/2019). Žalobce tvrdil a vyplynulo to i z listinných důkazů (emailové komunikace s pojišťovnou), že o způsobu likvidace pojistné události formou tzv. totální škody byl srozumitelně informován až na urgenci jeho zástupce dne [datum], kdy mu končilo první sjednané období užívání náhradního vozidla. Žalovaná přes poučení podle § 118a o. s. ř. případné dřívější datum informování neprokázala. V době, kdy žalobce (jeho zástupce) prokazatelně obdržel informaci od pojišťovny o totální škodě, mu končila doba pronájmu náhradního vozidla. I když žalobce v řízení uvedl, že nebyl finančně závislý na výplatě pojistného plnění (ačkoliv v dopise pojišťovně vázal možnost vozidlo koupit právě na jeho výplatu), je zřejmé, že s ohledem na náhlou informaci musel žalobce zvážit potřebu dalšího užívání náhradního vozidla, neboť je prakticky nemožné koupit nové vozidlo v řádu hodin. Striktním trváním na účelnosti nákladů za pronájem vozidla vázaným pouze na sdělení informace o totální škodě by se pak žalobce ocitl (v jím nezaviněné) situaci, kdy by ze dne na den zůstal bez možnosti užívání osobního vozidla (vlastního či náhradního) pro účely své potřeby, aniž by měl vůbec reálný časový prostor pro řešení této situace (pořízení nového vozidla). Deset dní, po které měl žalobce po obdržení informace o totální škodě dále pronajaté náhradní vozidlo, představuje podle názoru soudu přiměřenou dobu k vyřešení jeho situace a pořízení nového vozidla (tuto dobu obecně akceptuje i pojišťovna). Výši náhrady škody, za níž škůdce odpovídá, je třeba stanovit s ohledem na obvyklé ceny nájmu obdobných osobních aut v daném místě a čase (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen„ Soubor“, C 8366). V řízení byla doložena i skutečnost, že náklady na srovnatelné vozidlo nepřevyšovaly obvyklé náklady na pronájem obdobných vozidel v Praze v daném období (byť vozidlo stejné nebylo v nabídce autopůjčoven k dispozici). Náklady za pronájem tak představují skutečnou škodu vzniklou v příčinné souvislosti se škodným jednáním.

24. Soud proto v části uplatněných nákladů vynaložených na pronájem vozidla shledal nárok žalobce oprávněným a to včetně nároku na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené v předžalobní výzvě (od [datum]) podle § 1968 o. z., neboť se jedná o nárok, kde není lhůta k plnění stanovena právním předpisem ani dohodou účastníků (§ 1958 odst. 2 o. z.), náleží mu úrok z prodlení v zákonné výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení s § 1970 o. z.), v případě úroku požadovaného dříve než od data prodlení pak žalobu zamítl. V případě v průběhu řízení uhrazené částky 7 400 Kč pak soud zohlednil její úhradu (pojišťovnou) dne [datum], přičemž žalobce požadoval úrok z prodlení výslovně pouze do [datum]. Soud proto ohledně nároku na úrok z prodlení za den [datum] posoudil podání žalobce podle svého obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby), které bylo učiněno ještě před zahájením jednání ve věci samé, tudíž souhlas žalované nebyl zapotřebí a v této části řízení ve výroku I. zastavil. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 o. s. ř.

25. K námitce žalované ohledně nedostatku své pasivní věcné legitimace je nutné poukázat na již výše uvedenou argumentaci, že v případě účelně vynaložených nákladů na pronájem náhradního vozidla se jedná o skutečnou škodu, která je v příčinné souvislosti se škodnou událostí. Poškozený má právo uplatnit svůj nárok na její náhradu po škůdci podle § 2927 a následující o. z., nebo (i) vůči pojišťovně podle § 6, 7 a 9 zákona č. 168/1999 Sb.

26. V případě nároku na náhradu nákladů vynaložených na poskytnuté právní služby soud tento nárok neshledal důvodným. V řízení bylo zjištěno, že žalobce se nechal zastoupit advokátem již v počáteční fázi řešení pojistné události s pojišťovnou, a to v rámci komunikace s autoopravnou i s pojišťovnou. Uvedené náklady však žalobce nevynaložil účelně (v komunikaci s autoopravnou nebylo zapotřebí odborných právních znalostí, ale žalobce mohl tímto způsobem řešit maximálně technické otázky stavu a opravy vozidla). Další komunikace zástupce žalobce a jím prováděné úkony se pak týkaly řešení pojistné události s pojišťovnou, nikoliv uplatnění nároku vůči žalované. Byť uvedená činnost měla svůj (pra) původ v škodné události, kterou po jejím uplatnění žalobcem pojišťovna v rámci pojistného vztahu k žalované jako pojistnou událost likvidovala, nejedná se o plnění, za které by žalovaná odpovídala. Jak již bylo výše uvedeno, v případě nároku vůči pojišťovně se jedná o přímý nárok poškozeného vůči pojišťovně založený zákonem č. 168/1999 Sb., nárok vůči žalované naproti tomu plyne z § 2927 o. z. Pojišťovna a odpovědná osoba nejsou v postavení solidárních dlužníků, ale při uplatnění nároku by byli v postavení tzv. nepravé solidarity (plněním jednoho z nich zaniká v rozsahu plnění druhého). Žalované tak nelze přičítat předsoudní náklady na právní zastoupení, které žalobce vynaložil výlučně při řešení pojistné události s pojišťovnou, nikoliv jako uplatnění nároku vůči žalované jako škůdci podle § 2927 o. z. S ohledem na uvedené byla žaloba v této části jako nedůvodná zamítnuta včetně akcesorického nároku na úrok z prodlení z této částky.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., když žalobce byl v řízení převážně úspěšný co do částky 19 848 Kč s příslušenstvím a neúspěšný byl co do částky 13 467,30 Kč s příslušenstvím, zároveň však procesně zavinil částečné zastavení řízení, když vzal žalobu zpět nikoliv pro chování žalované ale třetího subjektu (pojišťovny, která plnila částku 7 400 Kč), poměr úspěchu a neúspěchu se zaviněním zastavení řízení byl zhruba stejný, z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení