Nejvyšší soud · Usnesení

4 Nd 151/2001

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2001-05-30 · ECLI:CZ:NS:2001:4.ND.151.2001.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky zamítl návrh na přikázání trestní věci Městskému soudu v Praze. Soud se opřel o § 25 trestního řádu, podle něhož může být věc přikázána jinému soudu jen v případě důležitých důvodů. Uváděl, že výhodnost řízení v Praze nebyla prokázána, protože většina svědků má bydliště blíže Ostravě a některé výzvy nejsou zřejmé. Zároveň upozornil, že obviněný byl žalován za činy spáchané v okrese Šumperk, kde jsou svědci většinou z obvodu Krajského soudu. Soud tedy považoval, že základní zásada spravedlivého soudního řízení podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nesmí být bezdůvodně porušena.

Rubrum

4 Nd 151/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2001 v trestní věci obviněného A. S., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 3/2001, o návrhu na odnětí a přikázání věci t a k t o :

Výrok

Podle § 25 tr. ř. a contr. se návrh z a m í t á .

Odůvodnění

: Dne 23. 3. 2001 byla u věcně a místně příslušného Krajského soudu v Ostravě podána obžaloba na obviněného A. S. pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Dne 28. 5. 2001 byl Nejvyššímu soudu České republiky doručen návrh předsedy senátu Krajského soudu v Ostravě na odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Městskému soudu v Praze podle § 25 tr. ř. V odůvodnění návrhu je uvedeno, že soud považuje za velmi podstatné, v jaké vzdálenosti od sídla Krajského soudu v Ostravě oproti vzdálenosti od sídla Městského soudu v Praze se nachází bydliště svědků vyslechnutých v této trestní věci, a to s ohledem na hospodárnost řízení (náklady na svědečné) a rychlost řízení (postup podle § 98 tr. ř.). 4 svědci mají trvalé bydliště v Praze, 16 svědků má trvalé bydliště blíže Prahy než Ostravy, pouze u 3 svědků je tomu naopak. Škoda, která měla být způsobena protiprávním jednáním obviněného A. S. v okrese Šumperk je 3x nižší než škoda způsobená v Praze a Pardubicích. Nejvyšší soud, jehož příslušnost k rozhodnutí o učiněném návrhu vyplývá z ustanovení § 25, věta druhá tr. ř., neboť je oběma soudům nejblíže společně nadřízen, dospěl k následujícímu závěru. Podle § 25 tr. ř. může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody\" sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení § 25 tr. ř., dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci (soudu), vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen LPS). V posuzovaném případě se odůvodnění návrhu na delegaci v podstatě opírá o skutečnost, že většina svědků, jejichž protokoly o výpovědích jsou obsaženy v trestním spise, má trvalé bydliště blíže sídla Městského soudu v Praze než Krajského soudu v Ostravě. Nelze však přehlédnout, že obviněný A. S. je žalován pro dvojí jednání pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., přičemž druhé jednání uvedené v obžalobě pod písm. b) mělo být spácháno v B., okr. Š., takže svědci slyšení k tomuto jednání mají vesměs bydliště v okrese Šumperk, tedy v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Nelze také očekávat, že bude nutné u hlavního líčení osobně vyslechnout všechny svědky uvedené shora v návrhu na delegaci věci s trvalým bydlištěm blíže Praze. Nelze ani odhlédnout od toho, že u některých těchto svědků (např. J. M., V. P., K. T., B. H., M. K.) vzdálenost jejich bydliště od Ostravy či Prahy není výrazně rozdílná. Není také možné předjímat, že bude nutný u některých svědků postup podle § 98 tr. ř. (předvedení), a zejména pak, že tento postup nebude případně potřebný u svědků s bydlištěm na okrese Šumperk. Na postup podle § 25 tr. ř. nemůže mít bez dalšího vliv výše způsobené škody na tom kterém místě, kde měla být trestná činnost páchána. Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že zjištěné skutečnosti neodůvodňují spolehlivý závěr, že Městský soud v Praze může věc projednat podstatně rychleji a hospodárněji než Krajský soud v Ostravě. Pouze v takovém případě by bylo možné učinit výjimku ze zásady stanovené v čl. 38 LPS a ve smyslu „důležitých důvodů\" podle § 25 tr. ř. rozhodnout o odnětí a přikázání věci jinému soudu. Nejvyšší soud tedy neshledal důležité důvody podle § 25 tr. ř., a proto návrh na delegaci dané věci zamítl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. května 2001 Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.