4 Tdo 1252/2015
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že Krajský soud v Ostravě pochybil, když zprostil obviněného v trestní věci zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, aniž by sám provedl nové dokazování. Odvolací soud se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně pouze na základě přehodnocení již provedených důkazů, čímž porušil trestní řád.
Citované zákony (4)
Rubrum
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 4 Tdo 1252/2015 Datum rozhodnutí: 10.11.2015 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy: § 265k odst. 1, 2 tr. ř., § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: C 4 Tdo 1252/2015-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2015 dovolání prvního náměstka nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného Ing. O. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 150/2009, a rozhodl t a k t o:
Výrok
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 2 T 150/2009, byl obviněný Ing. O. V. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že v době od 25.4.2006 do 3.3.2008 v B., nejdříve jakožto fyzická osoba soukromě podnikající pod obchodním jménem Ing. O. V. – V., a posléze již jako nepodnikatelský daňový subjekt, nepodal na Finančním úřadu v Bruntále 1) daňové přiznání k DPH za první čtvrtletí roku 2006 přesto, že byl až do 3.5.2006 registrován jako plátce DPH a přesto, že v době od 28.2.2006 do 15.3.2006 vystavil vůči společnostem a firmám ISOTRA s.r.o., HEKRA O. s.r.o., AQUA stop v.o.s., Z. B. – Autozam, Autozam B. s.r.o., a V+K M. s.r.o. za provedené služby faktury na celkovou částku 131.062,16 Kč a na DPH ve výši 24.902,20 Kč, kdy v důsledku této jeho nečinnosti Finanční úřad Bruntál ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. dovodil, že daňová povinnost činí 0,- Kč, ačkoli ve skutečnosti s přihlédnutím k tomu, že současně nedošlo ani k uplatnění nároku na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění ve výši 7.034,- Kč, činila 17.868,- Kč, 2) daňové přiznání k DPFO za rok 2006 přesto, že v daňových přiznáních k DPFO za léta 2003 a 2004 uplatnil jako daňově uznatelný výdej vytvoření rezervy ve výši 3.000.000,- Kč určené k opravě domu v obci R., zapsaného u Katastrálního úřadu pracoviště Bruntál pro obec R., s tím, že oprava bude zahájena v roce 2005, přičemž tuto opravu v roce 2005 ani v roce 2006 nezahájil, a nemovitost byla dne 2.10.2006 v rámci dražby prodána, kdy v důsledku této skutečnosti byl podle § 7 odst. 5 zákona č. 593/1992 Sb. povinen v roce 2006 rezervu rozpustit a z částky 3.000.000,- Kč daň z příjmů fyzických osob dodatečně odvést a dále přesto, že jeho příjmy z podnikatelské činnosti vyúčtované společnostem a firmám ISOTRA s.r.o., HEKRA O. s.r.o., AQUA stop v.o.s., Z. B. – Autozam, Autozam B., s.r.o., K. CZ s.r.o., Ager spol. s r.o., FERRUM FORM spol. s r.o., M. N., J. H., ING. J. H., ALDERO s.r.o., FORTEX-AUTOSERVIS v.o.s, V.-FORTEX s.r.o., OPAVLEN O. a.s., KARETA s.r.o., WERA NOVA s.r.o., Ing. J. K., J. V., I. N., SLUŽBY J.P. spol. s r.o., VODEKO s.r.o., Slezskomoravské telekomunikace O. spol. s r.o., LUNA-OVO s.r.o., Ing. R. V., Městská knihovna B., Ing. J. V., FITCOM s.r.o., POLYGON stavební a.s., Gatro s.r.o., EKO-Alu Krnov s.r.o., AGZAM s.r.o., TUBUS R. s.r.o., ATRO R. s.r.o., OAZA M+M s.r.o., INTERTOGA s.r.o., SOLEX AGRO s.r.o., STORES s.r.o., POTRAVINY U Š., NORD SERVISE s.r.o., KOALA spol. s r.o., V. J. – Herna Squash, ELEKTRONIK Centrum s.r.o., DŘEVOKON spol. s r.o., SYSTÉM-COMMERCE s.r.o., LENAS a.s., G spol. s r.o., V. P., Mateřská škola H. v. S., LINMASTER s.r.o., SPEDIT v.o.s., Ing. Z. K., GVER spol. s r.o., TINA PRÁDLO s.r.o., HEKRA CAR spol. s r.o., AUTO KADO spol. s r.o., Liberecký servis VZV spol. s r.o., MiCar-CZ spol. s r.o., ELIPROM spol. s r.o., Autocolor Design s.r.o., STAFI CZ s.r.o., RIMA Design s.r.o., G-SYSTEM a.s., OPAVLEN O. a.s., FITCOM s.r.o., Řemeslné potřeby s.r.o., M. K., J. K., Kumi-K. s.r.o., D. N. a V+K M. s.r.o. fakturami činily celkem 911.071,- Kč, takže celkový daňový základ s přihlédnutím k daňově uznatelným výdajům ve výši 125.818,- Kč dosáhl částky 3.785.253,- Kč, kdy v důsledku této jeho nečinnosti Finanční úřad Bruntál ve smyslu § 44 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb. dovodil, že daňová povinnost činí 0,- Kč, ačkoli ve skutečnosti činila 1.037.046,- Kč, čímž způsobil Finančnímu úřadu Bruntál škodu v celkové výši 1.054.914,- Kč. Za to byl odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 2 T 150/2009, podal obviněný odvolání, které projednal Krajský soud v Ostravě a rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu obviněného podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil předmětné obžaloby Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 1 ZT 58/2009, pro týž skutek, v němž byl spatřován trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona. Je třeba připomenout, že výše zmíněná rozhodnutí byla již několikátými rozhodnutími v předmětné trestní věci. Trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona byl obviněný Ing. O. V. uznán vinným již rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 5. 2010, sp. zn. 2 T 150/2009, ten však byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. 6 To 437/2010 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Následně byl obviněný rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 2 T 150/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 6 To 405/2012, zproštěn obžaloby pro stíhaný skutek. Tato rozhodnutí však byla na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 4 Tdo 551/2013 a Okresnímu soudu v Bruntále bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 8. 10. 2013, sp. zn. 2 T 150/2009, znovu uznal obviněného vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona. Na podkladě odvolání obviněného byl však i tento rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 2. 2014, sp. zn. 6 To 410/2013 a věc byla znovu vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Poté byla učiněna rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 2 T 150/2009 a Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, podal v souladu s § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, první náměstek nejvyššího státního zástupce jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí dovolání v neprospěch obviněného Ing. O. V., ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V dovolání namítl, že odvolací soud se svým postupem dostal zcela mimo rámec limitů stanovených trestním řádem pro vlastní meritorní rozhodování věci odvolacím soudem, resp. pro postup odvolacího soudu v případě, že činí vlastní skutková zjištění odchylná od zjištění soudu prvního stupně, neboť při veřejných zasedáních konaných ve dnech 20. 4. 2015 a 30. 4. 2015 nebyly prováděny žádné důkazy. Zdůraznil, že krajský soud svoje výrazně odlišné skutkové závěry o výši daňové povinnosti obviněného založil výlučně na odlišném hodnocení výpovědi obviněného, znaleckého posudku, výpovědí znalkyně Ing. Jany Jarošové a dalších provedených důkazů. Fakticky tedy dle prvního náměstka nejvyššího státního zástupce dospěl odvolací soud ke zprošťujícímu výroku na základě toho, že pouze přehodnotil důkazy již provedené a zhodnocené soudem nalézacím, čímž porušil ustanovení § 263 odst. 7, věty druhé, tr. řádu. Tímto postupem odvolacího soudu došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť postup odvolacího soudu zcela mimo zákonné požadavky trestního řádu měl za následek, že právní závěr odvolacího soudu se ocitl v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, která odvolací soud nijak procesně relevantním způsobem nepozměnil. Navíc podle mínění prvního náměstka nejvyššího státního zástupce skutková zjištění nalézacího soudu zcela řádně a logicky navazovala na provedené důkazy, tedy ani nebyl dán důvod k zásahu odvolacího soudu. Z uvedených důvodů první náměstek nejvyššího státního zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. řádu zrušil v celém rozsahu rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, jakož i všechna případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl a aby v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu o dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu]. Nejvyšší soud po prostudování předloženého trestního spisu zjistil, že opis dovolání prvního náměstka nejvyššího státního zástupce byl soudem prvního stupně za podmínek stanovených v § 265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření obviněnému Ing. O. V. (doručeno dne 7. 9. 2015 – č. l. 914 spisu) i jeho obhájci JUDr. Vilému Urbišovi (doručeno dne 11. 9. 2015 – č. l. 914 spisu). Nalézací soud na základě učiněných skutkových zjištění shledal obviněného vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona, když neuvěřil jeho tvrzení o vytváření rezervy na opravu domu na ulici H. v B., resp. měl za prokázané, že rezerva vytvářena vůbec nebyla. Při stanovení rozsahu zkrácení daně z příjmu fyzických osob za rok 2006 vycházel z částky 1.037.000,- Kč, kterou znalkyně z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, Ing. Jana Jarošová stanovila jako výši daňové povinnosti pro variantu, že k údajné tvorbě rezervy nebylo přihlíženo. V rozsudku mimo jiné konstatoval, že při daňové kontrole prováděné u obviněného v roce 2008 nebyly zjištěny žádné skutečnosti nebo důkazy svědčící pro tvorbu rezervy ve výši 7.500.000,- Kč na opravu domu na H. ulici v B. Podání dodatečného daňového přiznání obviněným dne 8. 3. 2010, tj. po provedení daňové kontroly a již v době probíhajícího řízení před soudem, ve kterém obviněný přiznal pouze minimální daňovou povinnost ve výši 6.348,- Kč, hodnotil nalézací soud jako účelové. Skutková zjištění nalézacího soudu logicky a řádně navazovala na provedené dokazování a zjištěnému skutkovém stavu proto plně odpovídala i zvolená právní kvalifikace protiprávního zaviněného jednání obviněného jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona. Veřejná zasedání v posuzované věci konal odvolací soud dne 20. 4. 2015 a 30. 4. 2015. Z protokolů o těchto veřejných zasedáních jednoznačně plyne, že v jejich průběhu nebylo prováděno žádné dokazování (viz č. l. 881 a násl; 889 a násl.). I přes tuto skutečnost však odvolací soud dospěl ke zcela odlišným skutkovým závěrům. Nezpochybnil sice zjištění o zkrácení daně z přidané hodnoty za první čtvrtletí roku 2006 o částku 17.868,- Kč, ale zkrácení daně z příjmu fyzických osob za rok 2006 podle jeho názoru činilo pouze 6.348,- Kč. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci soudu prvního stupně, že obviněný byl povinen rozpustit vytvořenou rezervu na opravu hmotného majetku – objektu R. a následně toto promítnout v daňovém přiznání, čímž by mu vznikla daňová povinnost v částce nejméně 1.037.046,- Kč. Podle závěrů odvolacího soudu nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, podle které ve zdaňovacím období roku 2006 tzv. rozpustil rezervu na opravu hmotného majetku – domu v obci R., současně však v tomto roce začal tvořit novou rezervu na opravu jiného hmotného majetku – bytového domu na ulici H. v B. Takový postup byl podle odvolacího soudu z hlediska daňových předpisů přípustný, tudíž údajně nešlo ze strany obviněného o simulovaný nebo z jiného důvodu neplatný právní úkon, který by byl pouze prostředkem k dosažení snížení daňového základu, resp. daňové povinnosti. Pokud obviněný v následujících zdaňovacích obdobích opravy bytového domu na ulici H. nerealizoval, vytvořenou rezervu nezrušil a nezvýšil o ni svůj daňový základ, šlo o jiný skutek, pro který nebyl obviněný Ing. O. V. stíhán. Celkový prokázaný rozsah zkrácení daně proto dle odvolacího soudu dosáhl pouze částky 24.216,- Kč. Jednáním obviněného tak podle jeho přesvědčení nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákona ani základní skutkové podstaty tohoto trestného činu podle § 148 odst. 1 tr. zákona. Odvolací soud tedy dospěl k naprosto odlišným skutkovým závěrům o výši daňové povinnosti obviněného, avšak své rozhodnutí založil pouze a výlučně na jiném hodnocení důkazů již provedených a zhodnocených soudem nalézacím, aniž by sám jakékoliv další dokazování prováděl. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že podle ustanovení § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení a) provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení, nebo b) provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Podle ustanovení § 263 odst. 7 tr. řádu z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Nejvyšší soud při své rozhodovací činnosti respektuje názor opakovaně vyslovený v judikatuře Ústavního soudu, podle nějž o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním soudů je – s ohledem na zásady vyplývající z práva obviněného na spravedlivý proces – nutno uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě a provedenými důkazy (k tomu srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4/04, III. ÚS 84/94, III. ÚS 3136/09). Takovýto rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí soudu zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popřípadě zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. Nejvyšší soud konstatuje v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě existenci posledně citovaného rozporu, který je nutno vzhledem k výše řečenému označit za extrémní. Pokud odvolací soud v řízení o opravném prostředku pouze přehodnotil již provedené a soudem prvního stupně zhodnocené důkazy v intencích ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, přičemž sám ve věci neprovedl jakýkoli jiný důkaz, ocitl se procesně mimo zákonný rámec ustanovení § 263 odst. 7, věty druhé tr. řádu, podle něhož je vázán hodnocením nalézacího soudu u těch důkazů, které sám neprovedl. Právní závěr odvolacího soudu se tak ocitl v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, a tento konstatovaný stav tak plně odůvodňuje právní relevanci dovolatelem uplatněné dovolací námitky podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Vzhledem k výše uvedeným závěrům Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 6 To 115/2015, podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž v tomto novém řízení bude vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud (§ 265s odst. 1 tr. řádu). Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání podaného prvním náměstkem nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného, není odvolací soud povinen aplikovat ustanovení § 265s odst. 2 tr. řádu, podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius). Toto rozhodnutí přijal dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit v zasedání veřejném [§ 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu].
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 10. listopadu 2015 JUDr. Danuše Novotná předsedkyně senátu