4 Tdo 497/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 4 Tdo 497/2026 Datum rozhodnutí: 30.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Poškození cizí věci Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 4 Tdo 497/2026-619 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2026 dovolání obviněného M. V., podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2025, sp. zn. 7 To 68/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 47 T 6/2024, a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. V. odmítá.

Odůvodnění

:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 47 T 6/2024, byl obviněný M. V. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za který mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 70 000 Kč (sedmdesát tisíc korun českých), sestávající z 50denních sazeb po 1 400 Kč. Rovněž mu byla uložena povinnost k náhradě škody poškozené obci XY ve výši 56 247 Kč.

2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestné činnosti dopustil tak, že: „Dne 12. 9. 2022 kolem 9:50 hodin v obci XY, okres XY, na travnatém prostoru podél pozemní komunikace na parcele č. XY, katastrální území XY, poblíž rodinného domu č. p. XY, bez vědomí a souhlasu oprávněného majitele pozemku a stromu, obce XY, v úmyslu zcela pořezat strom lípy srdčité, stáří 100 až 120 let, provedl ořez koruny stromu této lípy srdčité, a to zcela neodborným, nevhodným, zbytečným a nadměrným způsobem, ačkoliv se jednalo o dobře rostoucího jedince s kvalitní provětvenou korunou, přičemž jeho zásah vedl k nevratnému poškození stromu s trvale nepříznivými následky pro jeho růst a fyziologické procesy, k narušení stability, ke zhoršení jeho provozní bezpečnosti a vitality a ke znehodnocení přirozeného habitu stromu, čímž způsobil obci XY, IČ XY, se sídlem XY, XY XY, majetkovou škodu ve výši nejméně 62 128 Kč, a snížením hodnoty celospolečenských funkcí stromu škodu ve výši 110 408 Kč.“ 3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 9. 2025, sp. zn. 7 To 68/2025 podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl.

II. Dovolání obviněného, vyjádření k němu a replika

4. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) prostřednictvím obhájkyně Mgr. Ing. Martiny Zoubkové dovoláním napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvody uvádí § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Dovolatel nejprve rekapituluje rozhodnutí obou nižších soudů.

5. Předně popírá, že by dlouhodobě usiloval o pokácení lípy, upozorňuje, že soudy zaměnily dvě, vedle sebe stojící, lípy, rostoucí u jeho pozemku. Lípa, o jejíž pořezání měl zájem, tedy není lipou, o niž se ve věci jedná.

6. Odkazem na výslechy svědků dovolatel zdůrazňuje, že lípa měla poškozený kmen, opakovaně na to upozorňoval starostu, ten s tím nic nečinil, k ořezání větví stromu obviněný přistoupil, protože ohrožovaly osoby nacházející se na jeho pozemku. Rovněž svědci R. a T. potvrzují, že obviněný nechtěl strom pokácet.

7. Dále dovolatel vytýká vadnost znaleckého posudku znalce Nechanického a tvrdí, že tím, že odřezal větve stromu, zvýšil jeho stabilitu, tudíž i jeho bezpečnost. K tomu je na podporu zmiňováno měření akustickým tomografem zpracovatele Štěpána Vostatka, přičemž je soudu prvního stupně vytknuto, že neprovedl jako důkazy znalecké posudky z oboru ochrana přírody (revizní), zdravotnictví - odvětví psychiatrie (ohledně svědka R. L.) a z oboru ekonomika odvětví ceny a odhady, specializace oceňování dřevin rostoucích mimo les.

8. Ohledně právního důvodu dovolání obviněný tvrdí, že jednal v krajní nouzi, popřípadě v právním nebo skutkovém omylu, když se obával nebezpečí, které lípa představovala pro jeho nemovitost a rodinu. Zaštiťuje se ustanovením § 8 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, podle něhož není třeba povolení ke kácení dřevin, je-li jejich stavem zjevně ohrožen život nebo zdraví osob nebo hrozí škoda na majetku značného rozsahu. Opět je tvrzeno, že obec neučinila žádná opatření, aby nebezpečí, jehož se obviněný obával, zamezila. Neobstojí ani závěry soudu, že dovolatel se na ořezání větví připravil, protože ořezat větve stromu vysokého cca 20 m nelze jinak než za použití mechanické plošiny.

9. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí nižších soudů a Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.

10. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) se k dovolání obviněného písemně vyjádřila.

11. Státní zástupkyně uvádí, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek uplatněných již v řízení prvního i druhého stupně, s nimiž se oba soudy podrobně a přesvědčivě vypořádaly a zdůrazňuje, že dokazování ve věci je úplné, procesně bezvadné a rozsudek soudu prvního stupně byl řádně přezkoumán odvolacím soudem v odvolacím řízení.

12. Pokud soud prvního stupně nesprávně označil lípu, jež byla obviněným ořezána, nemění to nic na závěru, že obviněný poškodil způsobem popsaným v rozsudku strom ve vlastnictví obce, tudíž nejde o vadu podstatnou. Není pak pochyb, že dovolatel svým zásahem strom poškodil, ani jak vysokou škodu tím poškozené obci způsobil, což státní zástupkyně rozebírá.

13. Obviněný se z právního hlediska jednoznačně dopustil trestného činu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, tento trestný čin je naplněn i po subjektivní stránce. Nepřípadné jsou i námitky obviněného odkazující na krajní nouzi a skutkový nebo právní omyl, protože obviněný věděl od starosty obce M. V., arboristy J. T., i ze zprávy České inspekce životního prostředí, že bezprostřední nebezpečí od pádu stromu nebo větví lípy nehrozí.

14. Státní zástupkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné.

15. Obviněný prostřednictvím obhájkyně reaguje na vyjádření státní zástupkyně replikou, v níž v podstatě opakuje svá stanoviska z podaného dovolání.

16. Považuje za podstatné, že soud prvního stupně vadně označil strom, z něhož ořezal větve, který není totožný se stromem, o jehož pokácení v minulosti usiloval. Není proto zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil jeho úmysl strom pokácet. Z toho pak jsou soudem vyvozovány příprava jednání, účelovost, dlouhodobý motiv, které vylučující zásadu subsidiarity trestní represe a rovněž i jednání za okolností vylučujících protiprávnost.

17. Obviněný pak znovu obsáhle hodnotí, že jednal za přítomnosti okolností vylučujících protiprávnost, v krajní nouzi, odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1283/2014. Pokud byl o stabilitě stromu ujišťován arboristy T. a R., jednalo se o jiný strom, kromě toho šlo o situaci před naříznutím kmenů stromů neznámým vandalem. Je pak zdůrazněno, že nižší soudy nejsou schopny od sebe odlišit ořez větví obviněným a zářezy do stromů neznámého vandala.

18. Nejedná se pak v případě ořezu větví o škodu způsobující zánik stromu, prokázaným ekologickým následkem či nastalou újmou na chráněné složce životního prostředí, proto měla být zvažována zásada subsidiarity dle § 12 odst. 2 tr. zákoníku (je odkazováno na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 455/26). Ke kombinaci poškození věci a způsobení škody na životním prostředí je citováno rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1104/2019. Obviněný pak polemizuje se soudy nižších stupňů ohledně závažnosti a škodlivosti svého jednání a zdůrazňuje, že strom nebyl nenávratně poškozen. Též opětovně připomíná, že nestabilita stromu ohrožuje jeho rodinu i majetek, popírá, že by došlo ke snížení estetické hodnoty stromu. Dovolatel se nevyhýbá úhradě škody.

19. Závěrem se obviněný domáhá veřejného projednání věci před Nejvyšším soudem a vyhovění jeho dovolání.

III. Přípustnost a důvodnost dovolání

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.

21. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájkyně, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

22. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvod, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, na které je odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu).

23. Úvodem považuje Nejvyšší soud za potřebné sdělit, že obviněný opomněl uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě, neboť jeho odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo podle § 256 tr. řádu odvolacím soudem zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Úspěšnost uplatnění tohoto obecného dovolacího důvodu pak závisí na důvodnosti ostatních uplatněných dovolacích důvodů. Možno předeslat, že v této věci nebyl důvodně uplatněn žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, nebyly uplatněny ani dovolací námitky, jež by bylo možno účinně podřadit pod jiný dovolací důvod, tedy ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě, i kdyby byl formálně uplatněn, by nebyl dovolatelem užit důvodně.

24. Obviněný podřadil své konkrétně uplatněné námitky pod dovolací důvod vyjádřený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je možno iniciovat, když rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný má zřejmě nejprve na mysli první variantu tohoto dovolacího důvodu, neboť podle něj provedené důkazy neodpovídají skutkovému stavu, k němuž dospěl soud prvního stupně, rovněž vyjmenovává důkazy, které bylo, podle jeho názoru, možno ve věci hodnotit jinak, zpochybňuje však skutkový stav jako celek, neoznačuje přesně ty části, kde soud prvního stupně hodnotil obsah provedených důkazů extrémně jinak, než vyzníval a dospěl tak ke zjevně rozporným skutkovým zjištěním. Jeho dovolací argumentace je pak jen opakováním obhajoby, jíž užil před soudem prvního stupně a opakováním odvolacích námitek z řízení před odvolacím soudem. V tomto ohledu nebyl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu naplněn.

25. Dovolatel pak i zmiňuje to, že nebyly provedeny důkazy znaleckými posudky z oboru ochrana přírody (revizní), zdravotnictví - odvětví psychiatrie (ohledně svědka R. L.) a z oboru ekonomika odvětví ceny a odhady, specializace oceňování dřevin rostoucích mimo les, i když výslovně neříká, že mu jde o třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a že by mělo jít o opomenuté důkazy. Nejvyšší soud nepovažuje dovolatelovy návrhy na doplnění dokazování za opomenuté důkazy ve věci, když důvody tohoto závěru budou rozvedeny níže, tedy i v této části se argumentace obviněného míjí formálně uplatněným dovolacím důvodem.

26. Pokud dovolatel podřadil své námitky i pod dovolací důvod vyjádřený § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, formálně tím napadá hmotněprávní závěry obou nižších soudů. Tento dovolací důvod je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

27. Dovolatel nejdříve tvrdí, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, pro který byl odsouzen, dále tvrdí, že jednal v krajní nouzi, popřípadě, v právním nebo skutkovém omylu (konkrétně tyto dvě možnosti nerozlišuje). Nejvyšší soud předesílá, že oba nižší soudy spolehlivě a dostatečně vysvětlily, proč je subjektivní stránka žalovaného trestného činu obviněným naplněna, proč nemůže jít o jednání v krajní nouzi nebo v omylu (ať již právním či skutkovém), námitky obviněného jsou tedy i v tomto směru jen potřetí opakovanými námitkami již během řízení uplatněnými, které nemohou být podkladem pro řádné, v souladu se zákonným účelem tvrzení naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, proto i v této části je dovolání koncipováno naprosto formálně, s výjimkou části, v níž se domáhá uplatnění subsidiarity trestní represe. IV. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu z pohledu případného opomenutí důkazů 28. Pokud jde o namítané mezery v dokazování ze strany dovolatele, tedy o jeho přesně nespecifikovaný odkaz na opomenutí důkazů ze strany obou soudů, Nejvyšší soud, cituje své rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 566/2015 podávající výklad doktríny Ústavního soudu o opomenutých důkazech: „Tzv. opomenutými důkazy jsou takové důkazy, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle § 2 odst. 6 tr. řádu. Takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu. Za opomenuté důkazy je možné považovat i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut. Nejedná se však o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.“ Obdobně i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 4 Tdo 843/2019, s důrazem na poslední část jeho právní věty: „O případ tzv. opomenutých důkazů se nejedná tehdy, když se soudy zabývaly důkazním návrhem, přičemž rozhodly tak, že další dokazování v tomto směru nebudou provádět, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a navrhovaný důkaz by neměl na posouzení skutkového stavu žádný vliv.“ 29. V dovolání obviněný tvrdí, že měl být proveden nový znalecký posudek zabývající se výší škody na stromu, neboť znalec nemá potřebnou kvalifikaci k tomu, aby se vyjadřoval ke škodám způsobeným na stromech rostoucích mimo les, dále tvrdí, že měl být zpracován revizní znalecký posudek z oboru ochrana přírody a znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, týkající se duševního stavu svědka R. L. V rozporu s tímto tvrzením je návrh obhájce na doplnění dokazování vznesený v závěru veřejného zasedání odvolacího soudu dne 25. 9. 2025, tehdy se obviněný domáhal výslechu svědků V. a L. a revizního znaleckého posudku.

30. Nejvyšší soud nepovažuje výslechy svědků V. a L. za opomenuté důkazy, protože oba tito svědci byli soudem prvního stupně v hlavním líčení řádně vyslechnuti, svědek V. dne 9. 5. 2024 a svědek L. dne 28. 11. 2024, není přitom žádný objektivní důvod k tomu, aby byli vyslýcháni znovu. Návrhy na zpracování a provedení důkazů znaleckými posudky, jichž se obviněný dovolával, se odvolací soud ve veřejném zasedání zabýval a zamítl je ve veřejném zasedání provést. Soud prvního stupně ani neměl možnost se návrhy na doplnění dokazování zabývat, protože je obviněný v závěru hlavního líčení ani nevznesl; zjevně je tehdy, v této fázi řízení, za neopominutelné a nezbytné důkazy nepovažoval. Odvolací soud pak v odůvodnění svého rozhodnutí popisuje u jednotlivých důkazů, které provedl soud prvního stupně, proč je nadbytečné provádět právě důkazy novými znaleckými posudky, které obviněný v dovolání označuje.

31. Odvolací soud tak v odstavci 34. a odstavci 43. svého usnesení právem dovozuje, že znalec Ing. Michal Nechanický je znalcem s dostatečnou a správnou aprobací k tomu, aby se vyjádřil k poškození stromu i k vyčíslení hodnoty tohoto poškození, i k tomu, že znalec podrobně a pečlivě zpracoval všechny relevantní podklady, které byly pro posouzení odborných otázek ve věci zásadní, v odstavci 42. pak odvolací soud důvodně odmítá námitku obviněného, že znalec měl být údajně v jeho trestní věci vyloučen pro podjatost. Pokud obviněný znalce telefonicky kontaktoval, znalec neřekl nic, co by jej mělo ze zpracování znaleckého posudku ve věci vyloučit, spíš se lze jen dohadovat, z jakého důvodu dovolatel znalce kontaktoval, přestože věděl, že znalec musí postupovat objektivně a je tedy nanejvýše žádoucí, aby mu netelefonoval a nepodsouval mu své vlastní názory na věc. Nejvyšší soud se se závěry odvolacího soudu naprosto ztotožňuje, není třeba je zde opakovat. Nebyl pak důvod ani zpracovávat nový znalecký posudek, ani ohledně otázek týkajících se ochrany přírody a krajiny, ani ohledně vyčíslení škody na stromu, neboť znalec disponuje potřebnou znaleckou aprobací, byť formálně nerozšířil svou znaleckou odbornost na stromy rostoucí mimo les, jde tak o důkazy zcela evidentně nadbytečné, v žádném případě však nemůže jít o důkazy opomenuté, protože odvolací soud se návrhy na doplnění dokazování zabýval. Pokud pak jde o duševní stav svědka R. L., ani jeden z obou nižších soudů nepojal jakoukoliv pochybnost o jeho duševním stavu, nebyl k tomu ostatně ani žádný objektivní důvod, svědek vystupuje a vypovídá naprosto standardně, proto důkaz psychiatrickým znaleckým posudkem k jeho duševnímu stavu není proto ve věci potřebný, jde o důkaz nadbytečný, ani tento důkaz nebyl v hodnocení odvolacího soudu opomenut, když věrohodnost svědka L. z důvodu jeho duševních vlastností není podle tohoto soudu nijak narušena, stejně se k věci postavil i soud prvního stupně.

32. Nejvyšší soud na dokreslení uvádí, že obviněný v rámci odvolání, ve veřejném zasedání odvolacího soudu a v podaném dovolání neodkazoval konzistentně vždy na stejné důkazní návrhy, jež postupně vznesl, jejichž neprovedení oběma nižšími soudy mělo způsobit vadu rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud považuje za podstatné pro dovolací námitky ty důkazní návrhy, jež jsou zmíněny v dovolání a jež byly podle dovolatele těmi, které byly opomenuty během řízení před odvolacím soudem; když, jak již bylo konstatováno, v řízení před soudem prvního stupně obviněný návrhy na doplnění dokazování ani nevznesl. Z hlediska doktríny o opomenutých důkazech však nejde o opomenuté důkazy, protože návrhy na jejich provedení odvolací soud zamítl a v textu svého rozhodnutí se nadbytečností těchto důkazních návrhů zabýval a vypořádal se tak s touto otázkou. V. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu z pohledu zjištěného skutkového stavu 33. Ohledně dovolacích námitek obviněného směřujících ke zpochybnění zjištěného skutkového stavu Nejvyšší soud nejprve považuje za důležité zdůraznit, že není obecnou třetí skutkovou instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).

34. Podle rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 4201/16 pak: „Právo na spravedlivý (řádný) proces není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatele. Uvedeným základním právem je totiž zajišťováno "toliko" právo na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.“ 35. Nejvyšší soud tak může jen opakovat závěry odvolacího soudu, že soud prvního stupně řádně vyhodnotil provedené důkazy, zabýval se obhajobou obviněného, právem ji považuje za vyvrácenou a v souladu s provedenými důkazy dospěl ke skutkovým zjištěním, jež ve svém rozsudku prezentoval. Obhajoba obviněného, jeho následné odvolací námitky před odvolacím soudem a jeho nynější dovolací námitky, nejsou prakticky ničím jiným než opakováním původní obhajoby dovolatele. Soud prvního stupně i odvolací soud v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. řádu provedly veškeré potřebné důkazy, provedené důkazy bezchybně zhodnotily, v odůvodnění svých rozhodnutí dle § 125 odst. 1 tr. řádu vysvětlily své úvahy, jež jsou srozumitelné, popsaly své závěry a tyto dostatečným způsobem odůvodnily.

36. Nejvyšší soud je oprávněn na základě skutkových námitek dovolání zasáhnout do skutkových zjištění nižších soudů pouze, když jejich hodnocení důkazů je v extrémním nesouladu nebo zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněným užitý dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu proto nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, popřípadě nastiňují jinou verzi skutkového stavu, když podkladem pro úspěšné uplatnění tohoto dovolacího důvodu jsou pouze tvrzení obviněného, jež byla vyvrácena, z jiných důkazů, jež jsou k dispozici, pak nevyplývá jiný skutkový stav, než ten zjištěný oběma soudy, Nejvyšší soud doplňuje, že tento skutkový stav rozhodně není zpochybněn tím způsobem, který dovolatel volí.

37. Oba nižší soudy vyčerpávajícím a dostatečným způsobem hodnotí důkazy, které potvrzují skutkový stav, k němuž dospěl soud prvního stupně ve svém rozsudku. Jedná se o zjištění plynoucí z výpovědí svědků V. a L., pokud jde o poškození stromu a stav na místě činu, kam se dostavila policie a zabránila obviněnému v další devastaci stromu, znalecký posudek z oboru ochrany přírody a ekonomika, pokud jde o charakter a rozsah poškození stromu, zprávy České inspekce životního prostředí a dalších orgánů, pokud jde o vědomost obviněného, že jedná nezákonným a hrubě svévolným způsobem. Nejvyšší soud může jen odkázat na odstavce 26. až 28. rozsudku soudu prvního stupně a na obsah rozhodnutí odvolacího soudu, který závěry soudu prvního stupně akceptoval, s výjimkou zmínky soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku, že strom, který byl obviněným poškozen byl zároveň i tím stromem, o jehož pokácení dříve obviněný usiloval, nicméně třeba zde dát za pravdu odvolacímu soudu, že tato zmínka soudu prvního stupně v odůvodnění rozsudku nemá žádný vliv na správnost skutkových závěrů, jež jsou shrnuty v popisu skutkového stavu ve znělce rozsudku.

38. To se týká i závěru, že obviněný měl v úmyslu strom zcela pořezat, neboť je zjevné, oba nižší soudy na to i odkazují, že dovolatel ve svém počínání nepřestal až do příjezdu policie, byť byl k tomu starostou obce vyzván a tedy jen příjezd policie mu fakticky zabránil v dokončení zničení stromu; ke stupni poničení stromu se pak vyjadřuje znalecký posudek Ing. Nechanického – postup obviněného rozhodně nenaplňoval obsah pojmu ořezání větví stromu, jak on ve svých vyjádřeních nepřiléhavě opakovaně uvádí. Nejvyšší soud k tomu nicméně podotýká, že obviněný nebyl nižšími soudy odsouzen za úplné zničení stromu, ale za jeho citelné poškození, které je řádně prokázáno provedenými důkazy a hodnota poškození na stromu řádně doložena, z tohoto pohledu tedy nezáleží na tom, zda obviněný měl v úmyslu strom zničit úplně, nicméně, Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižších stupňů o tom, při odkazu na hodnocení důkazů ze strany nižších soudů, nepochybuje.

39. Obviněný se pak nemůže dovolávat toho, že jednal ve snaze odvrátit nebezpečí, které hrozilo jemu, jeho rodině nebo majetku, byť tak zcela nepřípadně činí. Nejvyšší soud není třetí soudní instancí, jak již bylo shora uvedeno a není jeho povinností znovu rozebírat skutkový stav, který byl v této věci oběma nižšími soudy správně zjištěn, není ani jeho povinností zabývat se potřetí stejnými námitkami obviněného, s nimiž se již vypořádaly soud prvního stupně v hlavním líčení a odvolací soud v odvolacím řízení. Naprosto postačuje zopakovat, že obviněný věděl, že strom před jeho pozemkem není v havarijním stavu a nehrozí jeho pád, toto potvrzují zprávy o jednání mezi ním a obcí, plyne to i z výpovědi svědka V., plyne to i ze zprávy České inspekce životního prostředí.

40. Ohledně poslední zmíněné instituce nutno kategoricky odmítnout jeho obhajobu, že jednal s jejím schválením a využitím ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. V rámci telefonického rozhovoru byl obviněný inspekcí pouze obecně poučen o obsahu tohoto ustanovení, pokud jde o konkrétní strom před jeho pozemkem, o který jde, obviněný právě ze zprávy této instituce věděl, že strom není v havarijním stavu a neohrožuje ničí život, zdraví nebo majetek.

41. Obviněný pak po celé řízení tvrdí, že jednal poté, co strom poškodil „neznámý vandal“, který neodborně provedl zářezy na kmeni stromu a byla ohrožena stabilita stromu, proto dovolatel, z důvodu předchozí dlouhodobé nečinnosti obce, přistoupil k ořezání větví stromu. Oba nižší soudy jeho tvrzení spolehlivě vyvrací na základě výpovědi svědka R. L. Předně třeba zmínit, že správní orgány nečinné nebyly a připomínkami obviněného se zabývaly, to rozebírá dostatečně odvolací soud v odstavci 44. svého usnesení, tedy již z tohoto pohledu je vyjádření obviněného zjevná lež. Podstatné pak je, že poškození dvou stromů u pozemku obviněného (včetně toho, na němž následně provedl obviněný prostřednictvím svědka L. neodborný ořez větví) nemá na svědomí „neznámý vandal“, ale svědek L., který to před soudem prvního stupně v postavení svědka potvrdil, potvrdil i to, že ho k tomu zjednal přímo obviněný. Dovolatel se tak stěží může domáhat toho, že konal na ochranu svého života a zdraví po poškození stromu „neznámým vandalem“ a že se jen snažil „zlepšit stabilitu stromu“ po zásahu „neznámého vandala“. K tomu třeba zdůraznit, že nižší soudy v této věci nijak neposuzovaly případnou vinu svědka L. a obviněného ve vedle běžící trestní věci, toliko důsledně a správně hodnotily výpověď svědka L. v souladu a ve srovnání s ostatními důkazy ve stávající věci, což je ostatně podle § 2 odst. 5, 6 tr. řádu jejich povinností.

42. Oba nižší soudy účelovou a z větší části lživou argumentaci obviněného právem odmítly. Pokud dovolatel staví své dovolací námitky na zpochybnění zjištěného skutkového stavu na základě svých vlastních, oběma nižšími soudy vyvrácených tvrzení, jednak nemůže mít jeho dovolání úspěch, jednak svými námitkami první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenaplnil a tímto dovolacím důvodem se minul. VI. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu 43. Nejvyšší soud již zmínil, že tento dovolací důvod založený na přezkumu právního stavu věci není možné uplatňovat prostřednictvím námitek směřujících proti správně zjištěnému skutkovému stavu ve věci. Obviněný tak činí, proto nemůže naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Jestliže se dovolává krajní nouze, Nejvyšší soud se v předchozích odstavcích svého rozhodnutí, že obviněný věděl, že strom v havarijním stavu nebyl a nikoho bezprostředně neohrožoval, poškození stromu nařezáním jeho kmene provedl svědek L. na popud obviněného, ten se tak nemůže dovolávat ochrany prostřednictvím využití institutu krajní nouze ve stavu, který sám vyvolal. O tom, že úmyslně poškodil předmětný strom pak s ohledem na shora uvedené skutečnosti již vůbec nemůže být pochyb – tolik k naplnění subjektivní stránky úmyslného trestného činu. Zrovna tak se obviněný nemůže dovolávat skutkového nebo právního omylu, protože znal pravý stav věci, úmyslně směřoval minimálně k poškození stromu v majetku obce, dokázal si v obecných rysech představit i finanční rozsah škody, kterou působí a musel i vědět, že ustanovení § 8 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny na jeho případ nespadá, neboť toto ustanovení popisuje stavy akutně hrozící škodami na životech, zdraví, majetku a dovolatel věděl, že strom bezprostředně nikoho neohrožuje, a to dokonce ani po nařezání jeho kmene svědkem L. Obviněného tak nechrání ani institut krajní nouze (§ 28 tr. zákoníku), ani možnost skutkového (§ 18 tr. zákoníku) nebo právního omylu (§ 19 tr. zákoníku), neboť všechny tyto možnosti jsou v nynější věci odůvodněním obou nižších soudů spolehlivě vyloučeny.

44. K obviněnému namítanému nepoužití subsidiarity trestní represe tzv. materiálnímu korektivu podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku Nejvyšší soud připomíná Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky Tpjn 301/2012, které říká, že: „Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je však v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva.“ Stejně hovoří i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 17/2011 a sp. zn. 8 Tdo 1634/2014. Zásady subsidiarity trestní represe se tak lze poctivě domáhat jen v případech, kdy konkrétní čin z hlediska závažnosti neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům příslušné právní kvalifikace, což rozhodně, s ohledem na výši způsobené škody v rámci spáchaného trestného činu mnohonásobně převyšující hranici škody nepatrné (10 000 Kč – viz § 138 tr. zákoníku) a s ohledem na postoj obviněného, který zanechal páchání trestného činu až na přímou výzvu policie, kdy mu již nic jiného nezbývalo, s ohledem na to, že i přes sdělení orgánů obce a České inspekce životního prostředí, že stromy rostoucí před jeho pozemkem neohrožují ani jeho, ani jeho majetek, přesto svévolně přistoupil ke zničení jednoho ze stromů (pro posouzení otázky subsidiarity trestní represe je nerozhodné, zda jej zamýšlel pořezat úplně), tak jeho čin zcela jistě nenaplňuje podmínky aplikace materiálního korektivu dle § 12 odst. 2 tr. zákoníku.

VII. Závěrečné shrnutí

45. Obviněný v podstatě jen opakoval námitky, které uplatnil v odvolacím řízení a které prezentoval jako součást obhajoby před soudem prvního stupně, proto úplně minul dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) v jeho první variantě.

46. Pokud dovolatel namítal opomenutí důkazů, odvolací soud jednak zamítl jeho návrhy na doplnění dokazování, jednak se s jeho námitkami, které měly odůvodnit nutnost doplnění dokazování vypořádal jmenovitě ke všem návrhům na doplnění dokazování, které obviněný uplatnil, o opomenuté důkazy ve smyslu třetí varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak od samého počátku nejde.

47. Obviněný pak nevznesl žádnou relevantní námitku směřující k tomu, že by skutek zjištěný oběma nižšími soudy nebyl přečinem podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, tedy nebyl po obsahové stránce naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Obviněný tudíž podal dovolání z jiných důvodů, než jsou v zákoně uvedeny, až na námitku týkající se subsidiarity trestní represe, která však je zjevně nedůvodná, proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jeho dovolání odmítl. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 30. 6. 2026 JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce