4 Tdo 538/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 4 Tdo 538/2026 Datum rozhodnutí: 30.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Krádež, Škoda nikoli nepatrná Dotčené předpisy: § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 337 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: D 4 Tdo 538/2026-282 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2026 o dovolání, které podal obviněný V. Š., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 10 To 109/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 16/2025, t a k t o :

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 2 T 16/2025, byl obviněný V. Š. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za tento trestný čin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 2 T 166/2024, byl odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců. Výkon trestu byl podle § 84 odst. 1 tr. zákoníku a § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců za současného vyslovení dohledu. Vyjma toho byl obviněnému podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 50denních sazeb po 500 Kč, celkem tedy ve výši 25 000 Kč, s povolením splátek podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku ve výši 1 000 Kč měsíčně.

2. Soud prvního stupně rozhodoval i v adhezním řízení a podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněného zavázal k náhradě škody poškozené společnosti Tesco Stores ČR, a. s. (dále také „společnost Tesco“), ve výši 12 969,02 Kč. Se zbytkem uplatněného nároku byla společnost Tesco podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně k vině obviněného, jsou ve výrokové části rozsudku popsána takto: „Obviněný v obci XY, okres XY, v prodejně společnosti Tesco na ulici XY opakovaně odcizil zboží, tím způsobem, že: 1) dne 30. 10. 2024 od 16:10 hodin do 16:30 hodin při pohybu v prostorách prodejny k nákupu využíval aplikaci v mobilním telefonu, kdy načetl a u pokladny zaplatil pouze zboží v hodnotě 204,60 Kč, přičemž dle kamerových záznamů do připravených tašek prokazatelně uložil zboží v hodnotě 2 740,35 Kč, tedy odcizil zboží v hodnotě 2 536,75 Kč, které při svém průchodu samoobslužnou pokladnou nezaplatil, 2) dne 1. 11. 2024 od 13:57 hodin do 14:19 hodin při pohybu v prostorách prodejny k nákupu využíval aplikaci v mobilním telefonu, kdy načetl a u pokladny zaplatil pouze zboží v hodnotě 109,50 Kč, přičemž dle kamerových záznamů do připravených tašek prokazatelně uložil zboží v hodnotě 3 536,60 Kč, tedy odcizil zboží v hodnotě 3 426,10 Kč, které při svém průchodu samoobslužnou pokladnou nezaplatil, 3) dne 4. 11. 2024 od 17:08 hodin do 17:30 hodin při pohybu v prostorách prodejny k nákupu využíval aplikaci v mobilním telefonu, kdy načetl a u pokladny zaplatil pouze zboží v hodnotě 230,40 Kč, přičemž dle kamerových záznamů do připravených tašek prokazatelně uložil zboží v hodnotě 4 075,42 Kč, tedy odcizil zboží v hodnotě 3 845,02 Kč, které při svém průchodu samoobslužnou pokladnou nezaplatil, 4) dne 8. 11. 2024 od 16:21 hodin do 16:40 hodin při pohybu v prostorách prodejny k nákupu využíval aplikaci v mobilním telefonu, kdy načetl a u pokladny zaplatil pouze zboží v hodnotě 40,40 Kč, zbytek zboží v hodnotě 3 201,55 Kč uložil do připravených tašek, kdy odcizil zboží v celkové hodnotě 3 161,15 Kč, a v čase 16:21 hodin s vozíkem se zbožím, rovnou z prodejních prostor, bez toho, aniž by prošel pokladní zónou, odešel z prodejny, čímž způsobil společnosti Tesco celkovou škodu ve výši 12 969,02 Kč.“ 4. Rozhodnutí soudu prvního stupně napadl obviněný V. Š. odvoláním, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 10 To 109/2025. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí ve výroku o trestu a postupem podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněného znovu odsoudil. Stejně jako soud prvního stupně mu uložil souhrnný podmíněný trest odnětí svobody s dohledem na 9 měsíců se zkušební dobou na 18 měsíců a peněžitý trest v celkové výměře 25 000 Kč s povolením splátek. Oproti soudu prvního stupně ovšem souhrnný trest ukládal podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku namísto chybně uvedeného § 205 odst. 2 tr. zákoníku a podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 2 T 166/2024, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tento výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, což soud prvního stupně opomněl. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.

5. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 10 To 109/2025, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítal zejména, že rozhodná skutková zjištění týkající se rozsahu odcizeného zboží a výše způsobené škody byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, resp. že nebylo spolehlivě prokázáno, jaké konkrétní zboží měl odcizit a jaká byla jeho hodnota. Z toho dovozoval, že nebylo prokázáno naplnění znaku škody nikoli nepatrné podle § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zpochybnil správnost právní kvalifikace podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

6. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 11. 2025, sp. zn. 4 Tdo 901/2025, z podnětu dovolání obviněného podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025, č. j. 10 To 109/2025-195, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

7. V uvedeném usnesení Nejvyšší soud konstatoval, že obhajoba obviněného, podle níž veškeré zboží, které vložil v prodejně do svých tašek, posléze vždy zaplatil, byla spolehlivě vyvrácena. Obviněnému ale přisvědčil v tom, že s potřebnou mírou jistoty zatím nebylo prokázáno, jaké konkrétní zboží ve dnech 30. 10. 2024, 1. 11. 2024, 4. 11. 2024 a 8. 11. 2024 odcizil a jaká byla jeho hodnota. Nejvyšší soud poukázal na to, že ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nebylo odcizené zboží specifikováno a vyčíslení odcizeného zboží předložené poškozenou společností Tesco, ze kterého soudy vycházely, bylo obtížně přezkoumatelné, neboť z něj nebylo zřejmé, zda šlo o výsledek fyzické inventury a pokud ne, tak odkud jeho zpracovatel čerpal údaje o tom, jaké zboží obviněný v jednotlivé dny odcizil.

8. Nejvyšší soud dále upozornil na rozpor mezi částkou škody uvedenou ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, tedy 12 969,02 Kč, a částkou vyplývající z listinných důkazů, o které se soudy opíraly, podle nichž měla být celková škoda po odečtení zboží, které obviněný prokazatelně zaplatil, stanovena na 13 552,91 Kč. Tento rozpor soudy nijak nevysvětlily a lze se pouze dohadovat, že soud prvního stupně stejně jako státní zástupkyně v podané obžalobě omylem odečetl od částek vykazovaných poškozenou částky, které obviněný v předmětné dny za zboží zaplatil, ačkoli je poškozená již sama zohlednila.

9. Nejvyšší soud dovolání obviněného shledal důvodným i z pohledu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť pokud v posuzované věci nebylo zatím spolehlivě prokázáno, že škoda dosáhla nejméně 10 000 Kč, nemohlo dojít k naplnění znaku škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jako znaku skutkové podstaty přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Nejvyšší soud věc nevrátil soudu prvního stupně, neboť měl za to, že vadu týkající se výše škody může s ohledem na předpokládaný malý rozsah dalšího dokazování odstranit již odvolací soud ve veřejném zasedání, a to výslechem osoby, která byla pověřena zpracováním seznamu odcizených věcí, případně výslechem jiného zaměstnance poškozené, který by se k otázce toho, jakým způsobem vyčíslili vzniklou škodu, mohl vyjádřit.

10. Krajský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 17. 2. 2026 doplnil dokazování výslechem svědků M. H. a J. K., kteří vypovídali k seznamu odcizeného zboží, který dodala policejním orgánům poškozená společnost Tesco, a vysvětlili, jak standardně zjišťují, které konkrétní zboží bylo v konkrétní čas osobami zachycenými na kamerových záznamech odcizeno. Poté rozhodl o odvolání obviněného stejně jako ve svém předešlém rozsudku s vysvětlením, že po doplnění dokazování lze bez důvodných pochybností akceptovat vyčíslení škody poskytnuté poškozenou společností jako správné. K upozornění Nejvyššího soudu na početní chybu v součtu škod za jednotlivé dny odvolací soud uvedl, že rozsudek byl přezkoumáván jen z podnětu odvolání obviněného, takže mu nezbylo než akceptovat chybný součet, který vyzníval v jeho prospěch.

II. Dovolání obviněného

11. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 10 To 109/2025, obviněný napadl prostřednictvím svého obhájce JUDr. Marka Nespaly znovu dovoláním, které stejně jako v předchozím případě opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že skutek byl neprávně hmotně právně posouzen.

12. V odůvodnění svého v pořadí druhého mimořádného opravného prostředku zopakoval beze změny dovolací námitky, které uplatnil ve svém prvním dovolání a které Nejvyšší soud ve svém předchozím rozhodnutí shledal s výjimkou namítaného rozporu týkajícího se stanovení škody a nenaplnění znaku škody nikoli nepatrné zjevně nedůvodnými či dokonce neodpovídajícími žádnému z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud nepokládá za potřebné dovolací výhrady, kterým již prve nebylo možné přisvědčit, znovu jednotlivě rekapitulovat a vyjadřovat se k nim a odkazuje pro stručnost na své usnesení ze dne 19. 11. 2025, sp. zn. 4 Tdo 901/2025. Podstatné je, že obviněný aktuálně znovu s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítá, že i po doplnění dokazování před odvolacím soudem je skutkové zjištění o celkově způsobené škodě v zásadním rozporu s obsahem provedených důkazů, protože žádný z nich neprokazuje, jaké konkrétní zboží a v jaké obvyklé prodejní ceně obviněný reálně bez zaplacení odnesl z prodejny. Z kamerových záznamů, které oba soudy pokládají za klíčový důkaz o vině obviněného a které i přes výhrady obhajoby k důkazu provedly jen zčásti, je podle mínění obviněného zřejmé jen to, že každý inkriminovaný den umístil do své nákupní tašky čtyři až šest kusů zboží různého blíže neurčitelného druhu (s výjimkou toaletního papíru a lahve alkoholu). Seznam odcizeného zboží vyhotovený poškozenou společností Tesco je navíc značně neurčitý, protože není zřejmé, kdo ho vytvořil a na základě jakých postupů. Svědci z řad zaměstnanců poškozené společnosti vyslechnutí odvolacím soudem se k položkám v něm uvedeným konkrétně nevyjádřili, pouze popsali obvyklý způsob, kterým zjišťují rozsah škod odcizením zboží z prodejny.

13. Obviněný dále zpochybnil hodnotu odcizeného zboží s tím, že soudy nijak neověřily, zda šlo o ceny v místě a čase obvyklé. Podle jeho mínění měly v obci XY zmapovat maloobchodní ceny v dalších zde se nacházejících prodejnách a zprůměrovat je, neboť obchodní marže bývá různá a nelze bez dalšího porovnání akceptovat tu, kterou si stanovila podle své úvahy poškozená společnost Tesco Stores ČR, a. s.

14. Na podporu své argumentace, že výše škody nebyla spolehlivě zjištěna, obviněný poukázal i na to, že poškozené společnosti byla přiznána náhrada škody v částce nižší, než kterou požadovala právě s odkazem na seznam a ceny odcizeného zboží, aniž bylo možné z odůvodnění napadených rozsudků vyčíst, proč je tomu tak.

15. Na základě skutkových námitek týkajících se výše škody pak obviněný s odkazem na § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. brojil proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutku jako přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku s tím, že absentuje znak škody nikoli nepatrné (viz § 137 a § 138 odst. 1 tr. zákoníku).

16. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2026, sp. zn. 10 To 109/2025, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. 2 T 16/2025, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí soudu prvního stupně, případně aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. obviněného zprostil obžaloby.

17. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1, případně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

III. Posouzení dovolání Nejvyšším soudem

18. Nejvyšší soud shledal, že stejně jako u předchozího dovolání obviněného jsou i nyní splněny všechny formální a obsahové podmínky pro konání dovolacího řízení. Poté se zabýval otázkou opodstatněnosti uplatněných námitek týkajících se výše škody a způsobu jejího výpočtu ve vztahu k označeným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť všechny ostatní opakující se dovolací námitky, jak bylo shora už konstatováno, byly Nejvyšším soudem vypořádány v jeho usnesení ze dne 19. 11. 2025, sp. zn. 4 Tdo 901/2025, a shledány zjevně nedůvodnými, případně neodpovídajícími žádnému z dovolacích důvodů.

19. K námitce zjevného rozporu mezi stanovenou výší škody a obsahem provedených důkazů, která formálně odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, Nejvyšší soud znovu konstatuje, že obhajoba obviněného, že veškeré zboží, které vložil v prodejně do svých tašek, posléze vždy zaplatil, byla spolehlivě vyvrácena. Pro stručnost odkazuje na přesvědčivé vysvětlení v odstavcích 6 až 12 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v odstavci 6 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Obviněnému po doplnění dokazování odvolacím soudem výslechem svědků M. H. a J. K., kteří vysvětlili, jakým způsobem bylo identifikováno odcizené zboží co do druhu, značky, množství, hmotnosti a ceny, nelze přisvědčit ani v tom, že s potřebnou mírou nebylo prokázáno, jaké konkrétní zboží obviněný ve dnech 30. 10., 1. 11., 4. 11. a 8. 11. 2024 odcizil a jaká byla jeho v místě a čase obvyklá hodnota. Jmenovaní zaměstnanci poškozené společnosti, kteří nemají k obviněnému žádný vztah a vypovídali pod sankcí křivé svědecké výpovědi, objasnili, že druh a množství odcizeného zboží stanovili s využitím svých znalostí o rozmístění zboží v prodejně podle rozfázovaných fotografií z kvalitního kamerového záznamu pořízeného v rozhodné dny, na kterých bylo vidět, z jakého místa obviněný zboží odebíral a kolik. Poté odebrané zboží porovnali s tím, co obviněný v konkrétní dny reálně zaplatil.

20. K tomu lze připomenout, že ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně odcizené zboží specifikováno není, je zde ovšem uvedena sumární částka týkající se nezaplaceného zboží v jednotlivých dnech, kterou soud stanovil na základě kamerových záznamů, listinného důkazu - seznamu odcizeného zboží, který dodala poškozená společnost (na č. l. 33 až 38 tr. spisu) a výpisu z účtu na mobilní aplikaci Scan & Shop společnosti Tesco, kterou obviněný použil ve všech případech k zaplacení nákupu u samoobslužných bezhotovostních pokladen. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze vyčíst, že kamerové záznamy pokládal za zásadní a přesvědčivý důkaz o vině obviněného, protože je z nich zřejmé, u kterých regálů se obviněný v jednotlivé dny zastavil a odkud bral zboží, které si ukládal do tašek v nákupním vozíku či v nákupním košíku, a které, jak vyplývá z výpisu účtů na mobilní aplikaci Scan & Shop společnosti Tesco, ve shora uvedených dnech pomocí QR kódu nezaplatil a nemohl ho zaplatit ani platebními kartami, kterými disponoval, protože ty nebyly v inkriminované době aktivní (viz odst. 6 až 11 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud již prve konstatoval, že zmíněné úvaze, kterou bez dalšího akceptoval i odvolací soud (viz odst. 8 odůvodnění jeho rozsudku), nelze nic vytknout, neboť se řídí zásadou logiky a vychází z důkazů objektivního charakteru. Stejně tak Nejvyšší soud nespatřuje žádnou nelogičnost v tom, že odvolací soud usoudil, poté, co vyslechl svědky M. H., manažera prodejny, a J. K., tzv. oblastního partnera poškozené společnosti, že seznam odcizených věcí dodaný poškozenou společností je spolehlivým zdrojem informací o výši škody. Jak již bylo uvedeno, jmenovaní svědci objasnili standardní postup, který aplikovali i v případě obviněného. Vysvětlili, že nejde o výsledek fyzické inventury, nýbrž o velmi podrobné zkoumání kvalitních kamerových záznamů (viz č. l. 55–58 tr. spisu), z nichž jsou schopni přesně identifikovat, jaké zboží osoba zachycená na záběru odebírá, a pokud tomu tak není nebo vzniknou jakékoli nejasnosti ohledně zboží, které osoba zachycená kamerovým systémem odebírá, takovou položku do seznamu odcizených věcí nezahrnou. Vyjádřili se i k určování váženého zboží. Uvedli, že u produktů prodávaných na váhu se hmotnost určuje ve prospěch pachatele tak, že je zvážen vždy o jeden kus menší počet kusů příslušného druhu. Obdobně se u masa v případě nejasné kalibrace počítá s nejmenším možným prodávaným množstvím v jednom balení.

21. Pokud jde o rozpor mezi tím, že ve výroku o vině je uvedena škoda celkovou částkou 12 969,02 Kč, přestože z listinných důkazů, o které se soud prvního stupně opírá, celková škoda po odečtení zboží, které obviněný prokazatelně zaplatil, vychází na 13 552,91 Kč, odvolací soud ve svém v pořadí druhém meritorním rozhodnutí vysvětlil, že soud prvního stupně stejně jako státní zástupkyně v podané obžalobě omylem odečetl od částek vykazovaných poškozenou částky, které obviněný v předmětné dny za zboží zaplatil, ačkoli je poškozená společnost už sama ve vyčíslení škody zohlednila. S ohledem na zásadu zákazu změny k horšímu (reformationis in peius) zakotvenou v § 258 odst. 4 tr. ř. ovšem nemohl zjištěné pochybení napravit, protože vyznívá ve prospěch obviněného.

22. Námitka obviněného, že soudy v rozporu s § 137 tr. zákoníku nevycházely z ceny zboží v místě a čase obvyklé, protože akceptovaly prodejní cenu poškozené společnosti Tesco, aniž by zmapovaly, za jakou cenu se totéž zboží prodává v jiných místních prodejnách, sice odpovídá deklarovanému důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale i ona je zjevně nedůvodná. Nejvyšší soud již ve svém předchozím rozhodnutí v této věci připomněl, že za cenu obvyklou ve smyslu § 137 tr. zákoníku je třeba považovat cenu stanovenou pro legální maloobchodní prodej v místě, kde došlo k trestnému činu, přičemž se do její výše započítává tzv. marže u maloobchodní ceny, protože jde o součást celkové prodejní ceny, za kterou se věc v určitém čase a místě prodává (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1415/2014). Soudy nižších stupňů proto nijak nepochybily, pokud vycházely z ceny, za kterou bylo zboží v rozhodné době v místě činu nabízeno právě poškozenou společností Tesco Stores ČR, a. s., a nevyhověly obhajobě, která se domáhala zmapování a zprůměrování obchodních marží všech v obci působících prodejců téhož druhu zboží. Nejvyšší soud k tomu pro ilustraci dodává, že pokud by si stejné zboží ve stejném čase v prodejně Tesco koupil platící zákazník, pak by v ceně za něj uhradil obchodní marži právě v té výši, v jaké si ji poškozená společnost pro pokrytí nákladů a vytvoření zisku sama stanovila, a tím by navýšil její zisk, o který odcizením zboží ke své škodě přichází. Přehlédnout nelze také to, že se jedná o zboží, které není ničím specifické a je běžně na trhu u konkurujících si prodejců dostupné, takže nevznikají pochybnosti o tom, že bylo prodáváno s extrémně nadsazenou obchodní marží.

IV. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu

23. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Své rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 30. 6. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu