4 Tdo 571/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Spisová značka: 4 Tdo 571/2026 Datum rozhodnutí: 30.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Trest Dotčené předpisy: § 91 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: D 4 Tdo 571/2026-253 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2026 o dovolání obviněného T. P., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2026, sp. zn. 6 To 39/2026, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 PP 92/2021, t a k t o :

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

:

1. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 1. 2026, sp. zn. 3 PP 92/2021, byl podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému T. P. nařízen výkon zbytku nevykonaného trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 9 T 16/2015, ve spojení s usnesením téhož soudu a v téže věci ze dne 25. 3. 2020, v původní výměře 30 měsíců a nevykonaný trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 21. 10. 2019, sp. zn. 2 T 8/2017, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2020, sp. zn. 8 To 13/2020, v původní výměře 1 roku, z něhož byl podmíněně propuštěn na základě usnesení Okresního soudu Plzeň- město ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 3 PP 92/2021.

2. Proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 1. 2026, sp. zn. 3 PP 92/2021, podal obviněný T. P. stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 18. 3. 2026, sp. zn. 6 To 39/2026 tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

3. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2026, sp. zn. 6 To 39/2026, podal následně obviněný T. P. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V rámci tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že soudy nevyhodnotily veš­keré důkazy, které svědčí v jeho prospěch, a rozhodnutí jsou tak nepřiměřeně přísná a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Obviněný má za to, že bylo možné v případě, že by ne­bylo přistoupeno k rozhodnutí o dovykonání trestu, využít jiná ome­zení, která by lépe vycházela z poznání charakteristik a specifik pachatele a směřovala by nejen více ke splnění podmínky vedení řádného života, ale i k tomu, aby se lépe zařadil do společnosti. Nelze přitom přehlédnout, že soudy rozhodly o dovykonání trestu poté, co již uplynula zkušební doba podmíněného propuštění a soud se nedostatečným způ­sobem zabýval otázkou toho, zda nelze na obviněného působit jiným, méně přísným způsobem. Při zohlednění všech okolností se obviněnému jeví napadené usnesení o dovyko­nání zbývající a přitom převažující části nepodmíněného trestu jako nepřiměřeně přísný postup soudu. Uložený trest proto považuje za trest ukládaný v rozporu se zákonem a navrhuje, aby dovolací soud dle ust. § 265k odst. 1 tr. ř. rozhodl tak, že napadené usnesení zruší a věc vrátí odvolacímu soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Ve smyslu ust. § 265o odst. 1 tr. ř. podal obviněný rovněž návrh na při­znání odkladného účinku dovolání.

4. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

5. Nejvyšší soud byl nejdříve povinen zkoumat, zda je vůbec v posuzované věci přípustné dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

6. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. totiž platí, že dovoláním lze napadnout toliko pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 písm. a) až písm. h) tohoto ustanovení jsou přitom taxativně uvedena ta rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jelikož jde o taxativní výčet, nelze za rozhodnutí ve věci samé považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 3. 2026, sp. zn. 6 To 39/2026, jímž podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 1. 2026, sp. zn. 3 PP 92/2021, kde tento soud vyslovil, že obviněný vykoná zbytek trestu odnětí svobody. To ostatně odpovídá i konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v případě dovolání proti těmto typům rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 8 Tdo 168/2019, či ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1256/2016, nebo ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. 4 Tdo 965/2012).

7. Nejvyšší soud tak na základě výše uvedeného konstatuje, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti kterému tento opravný prostředek není přípustný. Dovolání obviněného T. P. bylo proto Nejvyšším soudem podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítnuto.

8. Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

9. Zbývá jen dodat, že pokud je obviněný přesvědčen o nesprávném (či dokonce o nezákonném) postupu obou soudů nižších instancí, musí se obrátit na ministra spravedlnosti s příslušným podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. 6. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu