4 Tdo 61/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl dovolání obviněného proti rozsudku odvolacího soudu, protože rozhodnutí bylo vydáno před účinností novelizovaného trestního řádu, ve kterém bylo dovolání jako opravný prostředek zavedeno. Soud se opřel o zásadu časové působnosti trestního řádu, podle níž nové procesní právo neuplatňuje na rozhodnutí, která nabyla právní moci před jeho účinností. Důvodem byla i absence výjimky v zákoně, která by umožnila aplikaci dovolání i v případech, kdy rozhodnutí bylo pravomocně vyhlášeno za platného dřívějšího znění zákona. Soud tedy rozhodl, že podání dovolání není přípustné, protože podmínky ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. nebyly splněny.
Rubrum
4 Tdo 61/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 26. června 2002 o dovolání podaném obviněným M. Š., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání obviněného M. Š. o d m í t á .
Odůvodnění
: Obviněný M. Š. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2001, sp. zn. 40 T 10/99, uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák. Za to mu byl uložen podle § 128 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu pěti roků Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal odvolání obviněný M. Š. i městský státní zástupce. Podaná odvolání projednal Vrchní soud v Praze a rozhodl rozsudkem ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, tak, že rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil v celém rozsahu podle § 258 odst. 1 písm. b) a e) tr. ř. v tehdy platném znění, a znovu rozhodl za splnění podmínky uvedené v § 259 odst. 3 tr. ř. v tehdy platném znění, o tom, že obviněný M. Š. je vinný trestný činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 4 tr. zák. Za to mu Vrchní soud v Praze uložil podle § 128 odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu tří roků. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, byl obviněnému M. Š. doručen dne 21. 1. 2002 a jeho obhájci JUDr. T. K. dne 10. 1. 2002. Proti uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 20. 3. 2002 u Městského soudu v Praze dovolání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení § 265a tr. ř. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé (jde-li o rozhodnutí uvedené v odst. 2 cit. ustanovení), jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo zavedeno novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb., jenž nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako trestně procesní normy se přitom řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn. To znamená, že pokud bylo trestní řízení zahájeno podle trestního řádu účinného dříve a ještě neskončilo, postupuje se v dané věci od data účinnosti nového procesního předpisu podle nových ustanovení. Z uvedené zásady mohou být stanoveny výjimky ve prospěch aplikace dřívějšího trestního řádu (i když řízení již probíhá za účinnosti trestního řádu nového, resp. novelizovaného), jestliže je zapotřebí v rámci zajištění kontinuity probíhajícího procesu upřednostnit dřívější procesní právo před pozdějším. Takové výjimky pak trestní řád upravuje ve svých přechodných a závěrečných ustanoveních. V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněného M. Š. pravomocně skončeno rozhodnutím odvolacího soudu (Vrchního soudu v Praze) dne 27. 9. 2001, tedy za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. Podle tohoto dřívějšího trestního řádu přicházelo v trestním řízení v úvahu uplatnění pouze dvou mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) a obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Ze závěrečných a přechodných ustanovení čl. II. zákona č. 265/2001 Sb. přitom vyplývá, že zákon neobsahuje žádnou výjimku, podle níž by bylo možno dovolání jako nově zavedený mimořádný opravný prostředek aplikovat i v případech, kdy rozhodnutí, jež má na mysli nynější ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř., nabylo právní moci za účinnosti dřívějšího trestního řádu (tj. před 1. 1. 2002), a to ani za podmínky, že by od doručení takového rozhodnutí byla jinak zachována dvouměsíční dovolací lhůta (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Absence takové výjimky má nepochybně význam z hlediska garance právní jistoty obviněných v tom směru, že stabilita rozhodnutí, jež se stalo pravomocným před 1. 1. 2002, nemůže být narušena ani dovoláním nejvyššího státního zástupce podaným v jejich neprospěch. Podle ustanovení § 125 odst. 3 tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2002, musí být součástí každého rozhodnutí soudu ve věci samé učiněném v druhém stupni poučení o dovolání, v němž musí být uvedeny též oprávněné osoby včetně nutnosti, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d tr. ř.). Dále zde musí být uvedena lhůta k podání dovolání, označení soudu, ke kterému má být dovolání podáno (§ 265e tr. ř.), označení soudu, který bude o podaném dovolání rozhodovat, a vymezení nutného obsahu dovolání (§ 265f tr. ř.). Je samozřejmě logické, že tímto poučením lze opatřit jedině rozhodnutí soudů vydaná již za účinností nové trestně procesní normy, s níž lze již spojovat schopnost trestního řádu právně závazným způsobem vyvolávat účinky vyjádřené v textu zákona a sledované zákonodárcem, v daném případě při aplikaci nového mimořádného opravného prostředku. Rozhodnutí vydané před 1. 1. 2002, které v posuzovaném případě obviněný M. Š. napadl dovoláním, takové poučení o možnosti dovolání a s ním souvisejících náležitostech ovšem neobsahovalo a ani je obsahovat nemohlo, neboť podle tehdy účinného (dřívějšího) trestního řádu nebylo možno dovolání uplatnit. S přihlédnutím k důvodům uvedeným v předcházejících odstavcích, zejména se zřetelem na časovou působnost trestního řádu a z ní vyplývající zásady, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudů uvedené v ustanovení § 265a odst. 1, 2 tr. ř. jen v případech, jestliže toto rozhodnutí, jímž soud rozhodl ve druhém stupni, bylo vydáno za účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., kterou bylo dovolání jako nový mimořádných opravný prostředek do systému opravných prostředků zavedeno. Za tohoto stavu proto Nejvyšší soud neshledal, že v projednávané věci obviněného M. Š. byly splněny podmínky, jež by zakládaly přípustnost podaného dovolání podle ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř., a proto rozhodl tak, že se toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítá, neboť není přípustné.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. června 2002 Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal