4 Tdo 634/2026

Rubrum

4 Tdo 634/2026-1854 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 8. 2026 o dovolání obviněného D. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2025, sp. zn. 9 To 298/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 100/2023, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

:

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 5 T 100/2023 byl obviněný D. M. uznán vinným ze spáchání v bodech 1) - 3) pokračujícího přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu v bodě 1) s přečinem ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) s přečinem nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3) s přečinem vyhrožování s cílem působit na přední osobu dle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, v bodech 4) - 5) pokračujícího přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu v bodě 4) s přečinem nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 5) s přečinem vyhrožování s cílem působit na přední osobu dle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) 1) „dne 9. 3. 2022 v době od 18:42 do 18:50 hodin v Praze XY, ve stanici metra XY, směrem do ulice XY, na výstupních eskalátorech, poté, co byl požádán mj. za ním stojící poškozenou B. M., aby uvolnil levou část eskalátorů a umožnil projití dalších cestujících, toto odmítl a po slovním konfliktu poškozenou počal kopat do nohou, načež tato jej v obranné reakci udeřila do tváře, což vykryl pravou rukou a začal poškozenou napadat opakovanými údery do oblasti hlavy, před nimiž se poškozená snažila chránit pomocí rukou, přičemž v dalším napadání mu bylo zabráněno dalšími cestujícími, čehož poškozená využila a pokusila se utéct k dozorčí službě metra, avšak poškozenou nadále pronásledoval a opakovanými kopy ji napadal až k místnosti dozorčí služby, kde ji dále napadal pravou rukou, dokud mu v jeho počínání nebylo zabráněno kolemjdoucími cestujícími, čímž poškozené Barboře Machovcové způsobil krevní podlitinu na levé tváři, kontuzi měkkých tkání na levém předloktí a zápěstí, pročež jí byla při ošetření ve FN Bulovka nasazena ortéza, kterou poškozená z důvodu bolestí ruky nosila měsíc, což poškozené bránilo vykonávat v plném rozsahu profesi učitelky hudby a účastnit se zkoušek v kapele po dobu přesahující jednoho týdne, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 3 T 87/2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 8 To 110/2020, v právní moci dne 5. 5. 2020, byl uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dopustil dvěma útoky ve dnech 2. 7. 2018 a 30. 9. 2018, 2) dne 30. 5. 2022 v době od 17:40 do 17:50 hodin v Praze XY - XY, XY, poté, co na pobočce České pošty, s.p., zjistil, že se zde nachází žena podstatně menšího vzrůstu než on, která s sebou měla psa, křížence jezevčíka, razantně přistoupil k této ženě, poškozené A. M. a začal na ni křičet: "Já jsem těžký alergik a by jsi porušila zákon, že tu máš psa, půjdeš za to sedět", v důsledku čehož byla poškozená velmi zaskočená, a když zjistil, že poškozená je slovenské národnosti, dále na ni křičel "Půjdeš do basy, porušuješ zákon, nejsi Češka a vyrazí tě ze země", "Půjdeš do basy ty cizinko, ty nejsi Česka, co mě urážíš!" , což v poškozené vyvolalo obavy z fyzického útoku a začala ustupovat, načež poškozenou silně udeřil do pravého ramene, tímto ji vystrčil z objektu pošty ven, poté opět přistoupil do těsné blízkosti poškozené a přiložil jí ruku sevřenou v pěst na její tvář se slovy: '"Když ti teď dám pěstí, anebo tě dokopu, tak se mi nic nestane, na to je teď nový zákon!", přičemž toto jednání v poškozené A. M. vyvolalo značné obavy o život a zdraví její i jejího psa, na němž byla velmi citově závislá, načež v dalších atacích vůči poškozené mu poté zabránil svědek V. K., a uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 3 T 87/2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 8 To 110/2020, v právní moci dne 5. 5. 2020, byl uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle S 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dopustil dvěma útoky ve dnech 2. 7. 2018 a 30. 9. 2018, 3) dne 11. 7. 2022 kolem 19:55 hodin v Praze XY - XY, XY, se dostavil na služebnu Policie ČR, MO XY a žádal policistu konajícího službu na recepci o přijetí trestního oznámení na policisty tohoto policejního oddělení zasahující při projednávání výše uvedeného útoku pod bodem 2), přičemž jakmile se na recepci objevil M. Š., ve služebním stejnokroji Policie CR, který byl na místě činu u výše uvedeného případu, hodil po něm propisovací tužku, kterou Š. zasáhl do oblasti levého ucha, a následně pokračoval ve slovních výpadech vůči Š., nato do čekárny vstoupila hlavními dveřmi L. S., ve služebním stejnokroji Policie CR, která byla rovněž na místě činu u výše uvedeného případu, kdy nejprve pokračoval směrem k Š.: "Hele debilku, já jsem prej někomu vyhrožoval, si tam napsal. My jsme podali žalobu, my jsem podali trestní oznámení. To je tady tý ubožačky nebo tvůj nápad. Kdo to napsal, co za debilka. Vyhrožoval 50 kg ženský, bele.", posléze pokračoval v hrozbách vůči S. se slovy: "Já si na tebe počkám, vole", "To přepadení na poště si vyřídíme fifty - My, počkej. Až nebudeš mít zbraň, tak. si to vyřídíme .... a bude to." a dále pokračoval vůči S. ve slovních urážkách a napadáních, kdy mj. obviňoval S., že ho křivě obvinila a ve věci podal žalobu, urážel ji jako ženu, tímto se snažil vyvolat a eskalovat konflikt, a současně telefonoval na linku 158, kdy se domáhal přijetí oznámení o jeho napadení ze strany policistů MOP XY, poškození mobilního telefonu a křivého obvinění, nato hodil vůči S. oranžovou krabičku od bonbonů, kterou ji zasáhl do oblasti břicha, posléze pohrozil Š: "Šáhneš na mě ještě jednou a dostaneš ránu pěstí do ksichtu!", a toto jednání v poškozené S. vzbudilo důvodnou obavu, že splní uváděné hrozby, počká si na ni někdy venku, až bude mít po službě, a v nečekané chvíli i mimo služebnu PCR fyzicky napadne, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Okresního soudu pro Prahu 4, ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 3 T 87/2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 88 To 110/2020, v právní moci dne 5. 5. 2020, byl uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dopustil dvěma útoky ve dnech 2. 7. 2018 a 30. 9. 2018, 4) dne 2. 2. 2023 v době od 16:40 hodin do 17:11 hodin v Praze XY, ve stanici metra XY směrem do ulice XY, poté, co spatřil poškozenou K. J. P., s jejím psem, rasy sibiřský husky, jedoucí na eskalátoru směrem k nástupišti stanice metra, otočil se, vystoupal v protisměru po eskalátorech k poškozené, začal jí nadávat, jakož i jejímu psovi, načež po vystoupení z eskalátorů začal poškozené a jejímu psovi usilovně bránit svým tělem s rozpaženými pažemi, aby nemohli projít k nástupišti, kdy opakované pokusy poškozené ho obejít odrážel odstrkáváním jejího těla svým hrudníkem, natlačováním na stěnu a opakovaným strkáním rukou do jejího těla, souběžně poškozené sděloval, že má v kapse nůž a že jí pobodá, rozpáře ji i jejího psa a dále častoval poškozenou i jejího psa vulgárními výrazy, mj. "nevděčné kurvy", což poškozené způsobilo silné obavy o život a zdraví její i jejího psa, na němž byla silně citově závislá, přičemž v dalších výpadech vůči poškozené mu bylo zabráněno přítomnými cestujícími, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 3 T 87/2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 8 To 110/2020, v právní moci dne 5. 5. 2020, byl uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dopustil dvěma útoky ve dnech 2. 7. 2018 a 30. 9. 2018, 5) dne 21. 4. 2023 v době od 10:55 do 11:10 hodin v Praze XY - XY, XY, na pobočce Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště Praha - XY, poté, co již na shodném pracovišti byl ve dnech 12. 4. 2023 a 20. 4. 2023, a verbálně zde hrubým způsobem napadal pracovníky tohoto úřadu, nyní přistoupil k přepážce č. 21, kde se nacházela poškozená N. J., specialistka evidence a dávek PvN, a počal se dožadovat blíže nespecifikovaného poučení, předložil dokumenty s rozhodnutím o vyřazení z evidence, načež zvýšeným a důrazným hlasem řekl: "Kdybyste nebyly blbý jak motyky, tak byste věděli, že jsem včera dostal za pravdu. Jenom obtěžujete lidi, jste vyžraný jako prase, já vás platím ze svejch dani, platím vám zdravotní pojištění, tu rakovinu, cukrovku, hypertenzi, budu platit ze svých daní taky. Doufám, že se nedožijete důchodu, ten bych Vám musel platit taky. Ti cukrovku, hypertenzi na Vás vidím taky. Trvá to půl roku si to tady vyměňujeme. Kdo mi s tím poradí, jak. to mám vyplnit, abyste mě přestali šikanovat.", přičemž poškozená N. J. se jej snažila poučit, že spadá pod jinou pobočku Úřadu práce ČR, na což reagoval opět zvýšeným hlasem: "Už jsem tady byl minule, proč se chováte jak hovada a neporadíte mi, jak vyplnit formulář. Ani tady ten blbej ředitel, ten to nedokáže vyplnit." poukazujíc na přítomného M. P., ředitele této pobočky, načež dodal: "Sejde se tady pět blbečků a neřeknou mi, jak vyplnit jeden formulář.", přičemž poté byl ředitelem P. vyzván k opuštění budovy, na což nereagoval a začal obvinovat pracovníky úřadu z napadání, krádeže dokumentů a jejich okopírování proti jeho vůli, posléze přistoupil k řediteli P., kterého natáčel na svůj mobilní telefon, se slovy: "Dědek, jak se blbě směje. Ukažte ksichty, no." a pokračoval v natáčení prostor pracoviště, poté se se na místo dostavila hlídka Městské policie Praha, po vyjasnění sporu stran dokumentů se natočil k přepážce č. 23 a udeřil rukou zaťatou v pěst do ochranného plexiskla, za níž se nacházela poškozená Š. S., zařazená jako poradce specialista kontaktního pracoviště, která předtím kopírovala dokumenty předložené obžalovaným, což komentoval slovy, že se ještě uvidí a vyřídí si to s ní venku, načež byl opětovně ředitelem P. z jednání na úřadu vykázán za situace, kdy napadal zaměstnance, byl agresivní a nadával, na což mu obžalovaný odvětil: "Ty nemáš vůbec žádný práva, seš jen obyčejnej dědek!" a v doprovodu hlídky Městské policie Praha opustil budovu úřadu, a uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 7. 1. 2020, sp. zn. 3 T 87/2019, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2020, sp. zn. 3 To 110/2020, v právní moci dne 5. 5. 2020, byl uznán vinným ze spáchání přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku, jehož se dopustil dvěma útoky ve dnech 2. 1. 2018 a 30. 9. 2018.“ 2. Za uvedená jednání pod body 1) - 5) byl obviněný D. M. odsouzen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

3. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu SAMSUNG S10E v červeném pouzdře, výrobní číslo RF8MA2A2TOW.

4. Podle § 75 odst. 1 byl obviněnému dále uložen souhrnný společný trest zákazu pobytu v trvání 18 měsíců na území Statutárního města Kladna.

5. Podle § 75 odst. 3 tr. zákoníku, ve spojení s § 48 odst. 4 písm. e) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení, aby se v průběhu výkonu trestu zákazu pobytu zdržel jakékoli formy styku s M. P., figurující v popisu skutku rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 6 T 156/2022.

6. Zároveň byl zrušen výrok o trestu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. 3 T 56/2021 ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 61 To 444/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 6 T 156/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 11 To 88/2023.

7. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 5 T 100/2023 podali obviněný D. M. a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 odvolání, o kterých rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2025, sp. zn. 9 To 298/2025 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestech a způsobu jejich výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného znovu odsoudil za skutky uvedené pod body 1) až 3) napadeného rozsudku a za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 6 T 156/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 11 To 88/2023 a za přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a za přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. 3 T 56/2021, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 61 To 444/2023, podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu pobytu na území statutárního města Kladna v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 75 odst. 3 tr. zákoníku ve spojení s § 48 odst. 4 písm. e) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo přiměřené omezení, aby se v průběhu výkonu trestu zákazu pobytu zdržel jakékoli formy styku (osobního i prostřednictvím jakýchkoli telekomunikačních prostředků) s M. P. figurující v popisu skutku v rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 6 T 156/2022. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byly současně zrušeny výroky o trestech z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 6 T 156/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. 11 To 88/2023 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. 3 T 56/2021, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. 61 To 444/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Za skutky uvedené pod body 4) a 5) napadeného rozsudku byl obviněný odsouzen podle § 326 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

8. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2025, sp. zn. 9 To 298/2025, podal obviněný D. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Ve vztahu k výroku o vině namítá obviněný porušení principu ultima ratio. Dále bez bližšího odůvodnění namítá nesprávné právní posouzení skutku a rozpory skutkových zjištění s provedenými důkazy. Dovolatel v mimořádném opravném prostředku dále informuje soud, že mu nebyl doručen rozsudek soudu prvního stupně, ani rozsudek soudu odvolacího. Dovolání je proto podáno ve lhůtě, jež počala běžet doručením rozhodnutí odvolacího soudu obhájci. Závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud shledal podané dovolání důvodným, obě napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a aby nařídil věc projednat v jiném složení senátu.

9. Obviněný dále adresoval Nejvyššímu soudu písemnost ze dne 8. 1. 2026, nazvanou jako dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2025, sp. zn. 9 To 298/2025. Podle § 265d odst. 2 tr. ř. podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Požadavku ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř., aby obviněný podal dovolání prostřednictvím obhájce, odpovídá pouze takové podání, které obhájce zpracoval. Lze připomenout, že zákonný požadavek § 265d odst. 2 tr. ř. možnosti podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce vyplývá z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který klade zvýšené nároky na jeho přesné obsahové náležitosti, které jednak limitují přezkumnou činnost Nejvyššího soudu a jednak jejich nedodržení může znamenat odmítnutí dovolání bez jeho věcného posuzování [§ 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.]. Pouze obhájce je osobou znalou práva a garantuje dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a aby byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí. Nejvyšší soud proto s odkazem na ustálenou praxi uvádí, že pokud podání obviněného nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, tedy nebylo vypracováno obhájcem, není možno s ním spojovat jakékoliv účinky vztahující se k dovolání a řízení o něm, a k jeho obsahu nelze přihlížet (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, usnesení téhož soudu ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. 4 Tdo 308/2026).

10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a k dovolání sepsanému obhájcem obviněného uvedl, že je považuje za dovolání řádné, které zároveň obsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Proto dle názoru státního zástupce již nebylo namístě obviněného vyzývat postupem podle § 265h odst. 1 tr. ř. k doplnění takto podaného dovolání. Zároveň však nebylo možno přihlížet k písemnosti sepsané samotným obviněným, třebaže je rovněž adresována Nejvyššímu soudu a je označena jako „Dovolání“. Státní zástupce k dovolacím námitkám uplatněným prostřednictvím obhájce dále dodává, že podmínky pro uplatnění principu ultima ratio dány nebyly. Obviněný za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby spočívající ve spáchání trestného činu opětovně, se v průběhu několika měsíců dopouštěl výtržnického, násilného a vyhrožujícího jednání v podstatě sériového charakteru. Z okolností rámujících páchání uvedené trestné činnosti nelze přitom dovodit nic, co by škodlivost jednání obviněného jakkoli snižovalo, tím méně do té míry, že by bylo namístě byť jen hypoteticky uvažovat o dostatečnosti postihu na bázi odpovědnosti přestupkové, či jen občanskoprávní. Za tohoto stavu má státní zástupce za to, že k námitkám uplatněným přímo obviněným nelze v dovolacím řízení přihlížet a obhájcem zpracované dovolání obsahuje sice dílčí námitku odpovídající jednomu z uplatněných dovolacích důvodů, avšak zjevně neopodstatněnou. Proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby takto formulované dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

13. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

14. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bez bližšího konstatování a konkretizování, v čem je spatřován. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).

15. Obviněný D. M. ve svém dovolání uplatnil taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud neshledal naplnění toho dovolacího důvodu bez bližšího konkretizování. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud neshledal naplnění toho dovolacího důvodu.

16. Obviněný v první části dovolání popisuje uplatněné dovolací důvody a namítá porušení principu ultima ratio. K tomu sděluje, že mu k datu podání dovolání nebyl formálně doručen rozsudek odvolacího soudu. Z přípisu Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 5. 2026 však vyplývá, že v mezidobí byl již v průběhu března nyní napadený rozsudek obviněnému doručen. K námitce stran porušení principu ultima ratio Nejvyšší soud uvádí, že subsidiarita trestní represe se vztahuje k pojmu trestného činu a týká se otázky viny, takže se jedná o námitku, která z pohledu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. formálně naplňuje uvedený dovolací důvod, není však opodstatněná.

17. Zásada subsidiarity trestní represe je obsažena v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Z tohoto vymezení, které navazuje na zásadu zákonnosti vyjádřenou v § 12 odst. 1 tr. zákoníku, podle níž jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze uložit, plyne, že trestní represe, tj. prostředky trestního práva, je možné v konkrétní věci použít jen tehdy, když jde o společensky škodlivé jednání a uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu nepostačuje. Takto definovaným principem „ultima ratio“ je zajištěno, aby prostředky trestního práva byly použity zdrženlivě, především tam, kde jiné právní prostředky selhávají nebo nejsou efektivní. Tím je vyjádřena funkce trestního práva jako krajního prostředku ve vztahu k ostatní deliktní právní úpravě (správněprávní, občanskoprávní, obchodněprávní apod.). Z uvedeného vyplývá, že trestnými činy mohou být pouze závažnější případy protispolečenských jednání, a to podle zásady, že tam, kde postačí k regulaci prostředky správního nebo civilního práva v širším slova smyslu, jsou trestněprávní prostředky nejen nadbytečné, ale z pohledu principu právního státu také nepřípustné. Ochrana majetkových vztahů má být v prvé řadě uplatňována prostředky občanského a obchodního práva a teprve tam, kde je taková ochrana neúčinná a kde porušení občanskoprávních vztahů svou intenzitou dosahuje zákonem předpokládané společenské škodlivosti, je namístě uvažovat o trestní odpovědnosti (v podrobnostech k tomu srov. nálezy Ústavního soudu například ve věcech sp. zn. II. ÚS 372/2003, I. ÚS 558/2001, I. ÚS 69/2006, I. ÚS 541/2010, II. ÚS 1098/2010, dále celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a zejména stanovisko jeho trestního kolegia ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, publikované pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).

18. Trestným činem je podle trestního zákoníku takový protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v tomto zákoně (§ 13 odst. 1 tr. zákoníku). Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v tr. zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je pouze v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.

19. Nejvyšší soud však konstatuje, že uplatnění prostředků trestního práva je v případě jednání obviněného na místě. Posuzované skutky totiž nelze hodnotit izolovaně, ale v souvislosti s osobou obviněného a jeho dlouhodobým způsobem jednání. Ze znaleckého posudku vyplývá, že konfliktní situace nejsou důsledkem duševní poruchy, nýbrž jeho vědomých rozhodnutí, vycházejících z jeho osobnostního nastavení. Tomu odpovídá i skutečnost, že proti obviněnému bylo v minulosti vedeno množství přestupkových řízení, aniž by správní postihy splnily svůj preventivní účel. Za těchto okolností je třeba uzavřít, že jednání obviněného dosahuje takové míry společenské škodlivosti, která odůvodňuje uplatnění trestněprávní odpovědnosti a podmínky pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe zde nelze považovat za splněné.

20. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný D. M. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky v bodě 1) - 3) pokračujícího přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, v jednočinném souběhu v bodě 1) s přečinem ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 2) s přečinem nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3) s přečinem vyhrožování s cílem působit na přední osobu dle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, v bodech 4) - 5) pokračujícího přečinu výtržnictví dle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku v jednočinném souběhu v bodě 4) s přečinem nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 5) s přečinem vyhrožování s cílem působit na přední osobu dle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.

21. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného D. M. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 12. 8. 2026 JUDr. Jiří Pácal předseda senátu