4 Tvo 88/2000
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu, které prodloužilo vazbu obžalovaného. Soud uznal za opodstatněný vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., protože obžalovaný hrozí uprchnutí kvůli vysokému trestu a způsobu spáchání činů. Důvod podle písm. b) nebyl považován za splněn, protože všechny důkazy byly již vyšetřeny. Prodloužení vazby do 14. října bylo považováno za nezbytné pro účely odvolacího řízení.
Rubrum
4 Tvo 88/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. srpna 2000 stížnost obžalovaného J. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2000 sp. zn. 10 Ntv 8/2000 a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. se napadené usnesení zrušuje. Znovu se rozhoduje tak, že: a) obviněný J. B. se ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 odst.1 písm. a) tr. ř., b) vazba obžalovaného J. B. se prodlužuje do 14. října 2000.
Odůvodnění
: Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2000 sp. zn. 10 Ntv 8/2000 byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného J. B. do 14. 10. 2000. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný J. B. prostřednictvím svého obhájce včasnou stížnost, v níž mimo jiné uvádí, že celé řízení je zatíženo průtahy, danými zejména nedůvodným podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona, dobou 3 a půl měsíce, než nařídil Krajský soud v Ústí nad Labem hlavní líčení, které nemohlo proběhnout, neboť tento soud neměl předmětný trestní spis. Po vynesení rozsudku neexistuje u obžalovaného vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř., stejně tak neexistuje vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., proto bylo navrženo propuštění obžalovaného z vazby na svobodu. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že stížnost je částečně důvodná. Předně bylo zjištěno, že návrh na prodloužení vazby byl v souladu s ustanovením § 71 odst. 6 tr. ř. podán včas předsedkyní senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Obžalovaný J. B. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 7. 1998 sp. zn. Nt 207/98 ve spojení s unesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 1998 sp. zn. 4 To 499/98 s účinností od 14. 7. 1998 z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) tr. ř. tehdy účinného. Obžalovaný J. B. byl nepravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 5. 2000 sp. zn. 1 T 64/99 uznán vinným jako organizátor podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. trestnými činy omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, 2, 3, tr. zák. a vydírání podle § 235 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 4 let s výkonem ve věznici s ostrahou. Rozsudek napadl odvoláním obžalovaný. Důvody vazby obžalovaného J. B. podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. byly v napadeném usnesení Vrchního soudu v Praze odůvodněny s odkazem na předchozí rozhodnutí tohoto soudu v téže věci a Nejvyšší soud se s nimi ztotožňuje. K námitkám stěžovatele uvádí, že obžalovaný J. B. byl zadržen za použití donucovacích prostředků, hrozí mu uložení vysokého trestu a všechny tyto konkrétní skutečnosti odůvodňují obavu, a to včetně způsobu, jakým měl posuzované trestné činy spáchat, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se trestnímu stíhání a trestu vyhnul. Naproti tomu Nejvyšší soud neshledal u obžalovaného J. B. důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť všechny důkazy byly v hlavním líčení provedeny a soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem, takže u obžalovaného nehrozí působení na nevyslechnuté svědky či spoluobviněné nebo jiné maření důkazního řízení. Pokud jde o podmínky § 71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby obžalovaného J. B., v tomto směru se Nejvyšší soud ztotožňuje s napadeným usnesením v plném rozsahu. K námitkám uvedeným ve stížnosti obžalovaného Nejvyšší soud uvádí, že nezjistil žádné průtahy v řízení zaviněné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Doba 3 a půl měsíce na prostudování této trestní věci, nařízení hlavního líčení a jeho konání je zcela přiměřená, přičemž skutečnost, že soud I. stupně neměl trestní spis proto, že soud II. stupně rozhodoval o stížnosti obžalovaného do vazebního rozhodnutí, nelze klást k tíži soudu. Rovněž tak je právem ministra spravedlnosti podat stížnost pro porušení zákona. Pokud by byl obžalovaný J. B. propuštěn z vazby, hrozí zcela reálné nebezpečí, že by uprchl či se skrýval a přinejmenším tak podstatně ztěžoval dosažení účelu trestního řízení (§ 1 odst. 1 tr. ř.). Prodloužení vazby obžalovaného do 14. 10. 2000, tedy na dobu nezbytně nutnou pro potřeby odvolacího řízení podle § 71 odst. 1 tr. ř., je plně opodstatněné. Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušil a sám ve věci rozhodl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 2. srpna 2000 Předseda senátu: JUDr. Jiří P á c a l
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.