4 Tz 12/2026

Rubrum

4 Tz 12/2026-130 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2026 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Pavly Augustinové a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Ladislava Koudelky, Ph.D., o stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch odsouzeného J. M., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 PP 21/2023-80, t a k t o :

Výrok

I. Podle § 268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje, že pravomocným usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 PP 21/2023-80, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 91 odst. 1 tr. zákoníku a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.

II. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 PP 21/2023-80. Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění

:

1. Ministr spravedlnosti podal dne 24. 5. 2026 pod č. j. MSP-78/2026-ODKA-SPZ/2 ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 PP 21/2023-80. Podle ministra byl tímto rozhodnutím porušen zákon v neprospěch odsouzeného J. M. (dále jen „obviněný“), v § 2 odst. 5 tr. ř., neboť soud rozhodl o výkonu zbytku trestů odnětí svobody, které obviněnému nebyly rozhodnutími uvedenými ve výroku napadeného usnesení uloženy.

2. Ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v České Lípě měl při rozhodování podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku vycházet z rozhodnutí, z jejichž výkonu byl obviněný podmíněně propuštěn dřívějším usnesením téhož soudu ze dne 13. 3. 2023, č. j. 3 PP 21/2023-23. Namísto toho ale ve výroku napadeného usnesení uvedl jiná rozhodnutí, a to rozsudky Okresního soudu v Litoměřicích, kterými však obviněný odsouzen nebyl.

3. Ministr spravedlnosti dále poukázal na to, že samosoudce Okresního soudu v České Lípě se pokusil uvedenou vadu odstranit opravným usnesením postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 138 tr. ř. Toto opravné usnesení však bylo ke stížnosti obviněného zrušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2025, č. j. 55 To 437/2025-96. Podle ministra spravedlnosti bylo zrušení opravného usnesení namístě, neboť vada nevznikla až při písemném vyhotovení usnesení, nýbrž byla obsažena už ve znění rozhodnutí vyhlášeném při veřejném zasedání. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného, napadené usnesení zrušil a Okresnímu soudu v České Lípě přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

4. Ke stížnosti se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který stručně konstatoval, že se s obsahem stížnosti ztotožňuje. Ve shodě se stěžovatelem zdejšímu soudu navrhl, aby podle § 26 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 PP 21/2023–80, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. M. v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a to včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté podle § 270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v České Lípě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Závěrem doplnil, že pokud by Nejvyšší soud hodlal o stížnosti pro porušení zákona rozhodnout jiným způsobem, než uvedeným v § 274 odst. 2 a 3 tr. ř., i tak souhlasí s rozhodnutím v neveřejném zasedání (§ 274 odst. 4 tr. ř. ve znění účinném od 8. 12. 2021).

5. Nejvyšší soud učinil následující zjištění. Ze spisového materiálu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 3 PP 21/2023 je zřejmé, že obviněný byl usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 3. 2023, č. j. 3 PP 21/2023-23, podle § 88 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku podmíněně propuštěn z výkonu trestů odnětí svobody, které mu byly uloženy rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 19. 11. 2021, sp. zn. 1 T 83/2021, v trvání 6 měsíců, trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 8. 2019, sp. zn. 1 T 68/2019, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 1 T 68/2019, v trvání 9 měsíců, a rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 5 T 26/2022, v trvání 9 měsíců. Současně mu byla podle § 89 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání 3 let.

6. Usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 PP 21/2023-80, bylo podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku rozhodnuto, že obviněný vykoná zbytky trestů odnětí svobody, které mu měly být podle výroku tohoto usnesení uloženy rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 1. 2021, sp. zn. 24 T 112/2020, v trvání 1 roku a rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 1 T 39/2020, v trvání 13 měsíců. Napadené usnesení neobsahuje odůvodnění, neboť podle § 136 odst. 3 tr. ř. bylo vyhotoveno jako zjednodušené poté, co se osoby oprávněné podat stížnost tohoto opravného prostředku vzdaly a prohlásily, že netrvají na písemném odůvodnění. Usnesení nabylo právní moci dnem vyhlášení, tj. 16. 7. 2025.

7. Ze spisu dále vyplývá, že soud prvního stupně se následně pokusil opravit výrok napadeného usnesení opravným usnesením vydaným podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 138 tr. ř. tak, aby odpovídal rozhodnutím, z jejichž výkonu byl obviněný skutečně podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 3. 2023, č. j. 3 PP 21/2023-23.

8. Ke stížnosti obviněného však Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 11. 2025, č. j. 55 To 437/2025-96, opravné usnesení zrušil. Vyšel přitom ze zjištění, že předmětná vada nebyla zjevnou písařskou chybou nebo zřejmou nesprávností písemného vyhotovení rozhodnutí. Předmětné rozhodnutí totiž bylo takto vadně vyhlášeno už ve veřejném zasedání.

9. Podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku platí, že jestliže podmíněně propuštěný vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se zbytek trestu vykoná.

10. Podle § 2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí.

11. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

12. Podle § 131 odst. 1 tr. ř. může předseda senátu zvláštním usnesením kdykoli opravit chyby v psaní a počtech a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech. Podle § 138 tr. ř. se toto ustanovení přiměřeně použije i na usnesení.

13. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, jakož i řízení předcházející napadené části rozhodnutí, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.

14. Ustanovení § 91 odst. 1 tr. zákoníku umožňuje soudu v případě, že se podmíněně propuštěný ve zkušební době neosvědčil, rozhodnout o tom, že se vykoná zbytek trestu. Z povahy tohoto ustanovení vyplývá, že soud může rozhodnout pouze o výkonu zbytku toho trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl odsouzený podmíněně propuštěn. Rozhodnutí podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku proto musí být založeno na přesném a spolehlivém zjištění, z jakého trestu byl odsouzený podmíněně propuštěn, jakým rozhodnutím mu byl tento trest uložen a jaká jeho část zůstala nevykonána. Těmto požadavkům napadené usnesení Okresního soudu v České Lípě nevyhovuje. Z usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 3. 2023, č. j. 3 PP 21/2023-23, je zřejmé, že obviněný byl podmíněně propuštěn z výkonu trestů uložených rozhodnutími Okresního soudu v Liberci. Naproti tomu napadeným usnesením ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 PP 21/2023-80, bylo rozhodnuto o výkonu zbytku trestů, které měly být obviněnému uloženy rozhodnutími Okresního soudu v Litoměřicích.

15. Podle obsahu spisu však obviněný nebyl rozhodnutími Okresního soudu v Litoměřicích uvedenými ve výroku napadeného usnesení odsouzen, a proto z výkonu trestů uložených těmito rozhodnutími ani nemohl být podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 3. 2023, č. j. 3 PP 21/2023-23. Stěžovatelem napadené usnesení tak obviněnému ukládá povinnost vykonat zbytek trestů odnětí svobody vycházejících z odsouzení, která ve vztahu k němu právně neexistují.

16. Nejde přitom o pouhou nepřesnost v označení soudu či spisové značky, která by neměla vliv na určitost a zákonnost rozhodnutí. Ve výroku napadeného usnesení byla uvedena odlišná odsuzující rozhodnutí, odlišný soud, odlišné spisové značky a odlišné výměry trestů. Taková vada se dotýká samotné podstaty rozhodnutí podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku, neboť znemožňuje učinit závěr, že soud skutečně rozhodl o výkonu zbytku těch trestů, z jejichž výkonu byl obviněný podmíněně propuštěn.

17. Okresní soud v České Lípě měl správný okruh trestů, z jejichž výkonu byl obviněný podmíněně propuštěn, zjistit přímo ze svého spisu, zejména z usnesení ze dne 13. 3. 2023, č. j. 3 PP 21/2023-23, z opisu rejstříku trestů, z podkladů vztahujících se k výkonu trestu a případně z údajů Vězeňské služby České republiky. Pokud tak neučinil a ve výroku napadeného usnesení uvedl rozhodnutí, jimiž obviněný odsouzen nebyl, nezjistil skutkový stav věci v rozsahu nezbytném pro zákonné rozhodnutí.

18. Tím soud prvního stupně porušil zákon nejen v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., ale též v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., neboť obsah spisových podkladů nevyhodnotil v jejich vzájemných souvislostech. Současně porušil § 91 odst. 1 tr. zákoníku, neboť rozhodl o výkonu zbytku trestů, které nebyly těmi tresty, z jejichž výkonu byl obviněný podmíněně propuštěn.

19. Závažnost uvedené vady je umocněna tím, že napadené usnesení je pravomocné a formálně vykonatelné (ačkoli podle zjištění Nejvyššího soudu učiněného dotazem na centrální evidenci vězněných osob obviněný není ke dni tohoto rozhodnutí ve výkonu trestu). Ponechání takového rozhodnutí v právní moci by znamenalo, že obviněný má vykonávat zbytek trestů odnětí svobody podle rozhodnutí, která se jej podle obsahu spisu netýkají. Takový stav je neslučitelný s požadavkem zákonnosti trestní represe i s účelem řízení o stížnosti pro porušení zákona.

20. Nejvyšší soud se zabýval také tím, zda uvedená vada mohla být odstraněna postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 138 tr. ř. Dospěl k závěru, že nikoli.

21. Ustanovení § 131 odst. 1 tr. ř. slouží k opravě chyb v psaní, počtech a jiných zřejmých nesprávností, k nimž došlo ve vyhotovení rozhodnutí a jeho opisech. Jeho účelem je uvést písemné vyhotovení rozhodnutí do souladu s obsahem rozhodnutí tak, jak bylo vyhlášeno. Toto ustanovení však neslouží k dodatečné změně samotného obsahu již vyhlášeného rozhodnutí.

22. Jestliže bylo usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 PP 21/2023-80, vyhlášeno již s nesprávným označením rozhodnutí, ze kterých má obviněný vykonat zbytek trestu, jak plyne z audiozáznamu videokonferenčního přenosu veřejného zasedání okresního soudu, nešlo o vadu vzniklou až při písemném vyhotovení usnesení. Šlo o vadu samotného rozhodnutí tak, jak bylo vyhlášeno [pozn. jediný rozdíl mezi písemným vyhotovením a tím,, co bylo vyhlášeno, spočíval v tom, že při ústním vyhlášení Okresní soud v České lípě citoval rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. 10. 2021, „sp. zn. 1 T 37/2020“, zatímco ve následném písemném vyhotovení uvedl, že se jedná o rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. 10. 2021, „sp. zn. 1 T 39/2020“]. Takovou vadu nelze odstranit opravným usnesením podle § 131 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 138 tr. ř. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud poznamenává, že ke stejnému právnímu závěru dospěl již v minulosti, např. v rozsudku ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 4 Tz 54/2022, v němž rozhodoval o obdobné otázce možnosti aplikace § 131 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 138 tr. ř. z podnětu stížnosti pro porušení zákona.

23. Závěr Krajského soudu v Ústí nad Labem, který usnesením ze dne 25. 11. 2025, č. j. 55 To 437/2025-96, opravné usnesení soudu prvního stupně zrušil, proto odpovídal zákonu. To však nic nemění na tom, že po zrušení opravného usnesení zůstalo v právní moci původní vadné usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 PP 21/2023-80. Za této procesní situace je stížnost pro porušení zákona způsobilým a potřebným prostředkem k nápravě zjištěného porušení zákona.

24. Nejvyšší soud proto v neveřejném zasedání (v souladu s § 274 odst. 3 písm. a) tr. ř.) vyhověl stížnosti pro porušení zákona a podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 16. 7. 2025, č. j. 3 PP 21/2023-80, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 91 odst. 1 tr. zákoníku a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a to v neprospěch obviněného J. M. Současně podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

25. Jelikož je po zrušení napadeného usnesení třeba, aby soud prvního stupně znovu rozhodl, zda obviněný ve zkušební době podmíněného propuštění vedl řádný život, zda vyhověl uloženým podmínkám, případně zda jsou splněny podmínky pro rozhodnutí, že se zbytek trestu vykoná, Nejvyšší soud podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

26. V novém řízení bude Okresní soud v České Lípě vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. Bude povinen přesně zjistit, z jakých trestů byl obviněný podmíněně propuštěn usnesením ze dne 13. 3. 2023, č. j. 3 PP 21/2023-23, jaká část těchto trestů zůstala ke dni podmíněného propuštění nevykonána a zda jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného, nesmí nové rozhodnutí vést ke zhoršení jeho postavení oproti stavu založenému zrušeným rozhodnutím.

27. Nejvyšší soud nerozhodoval o vazbě obviněného, neboť tímto rozsudkem nebyl rušen odsuzující rozsudek, kterým by byl obviněnému uložen trest odnětí svobody, nýbrž rozhodnutí vydané ve vykonávacím řízení podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku. Otázka dalšího výkonu trestu musí být bezodkladně posouzena příslušnými orgány v návaznosti na zrušení napadeného usnesení a na existenci případných dalších vykonatelných titulů pro omezení osobní svobody obviněného. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. 6. 2026 JUDr. Pavla Augustinová předsedkyně senátu