4 Tz 136/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl stížnost pro porušení zákona, protože trestní příkaz nebyl řádně doručen obviněnému ani jeho obhájci. Soud uvedl, že bez řádného doručení nemohl příkaz nabýt právní moci. Závěr byl založen na § 314f odst. 2 a § 63 odst. 3 trestního řádu. Stížnost proto nebyla přípustná podle § 266 odst. 1 trestního řádu.
Rubrum
4 Tz 136/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 6. října 2005 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněného B. P., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001, a rozhodl takto:
Výrok
Podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění
Trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001, byl obviněný B. P. uznán vinným dvojnásobným trestným činem zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od března 2000 (od října 2000) do srpna 2001, za což mu byl podle § 213 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr.zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného B. P. Vytkl v ní, že zákon byl napadeným trestním příkazem porušen v ustanovení § 314 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 213 odst. 1 tr. zák. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že obviněnému, resp. jeho soudem ustanovenému obhájci, byl napadený trestní příkaz doručen až dne 5. 8. 2004, kdy nastaly účinky jeho vyhlášení v souladu s ustanovením § 314e odst. 5 tr. ř., následně pak tento trestní příkaz nabyl dne 14. 8. 2004 právní moci. Podle právní úpravy účinné ode dne 1. 1. 2002 lze trestním příkazem uložit mj. i trest odnětí svobody do 1 roku s podmíněným odkladem jeho výkonu, event. i s uložením dohledu, když nepodmíněný trest odnětí svobody nelze touto formou rozhodnutí pachateli trestného činu uložit. Avšak citovaným trestním příkazem byl obviněnému B. P. nepodmíněný trest odnětí svobody uložen. V tomto směru tak byl Okresním soudem v Semilech vydaným trestním příkazem ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001, porušen zákon v neprospěch obviněného. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001, byl porušen zákon v neprospěch obviněného B. P. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud se při projednávání stížnosti pro porušení zákona především zabýval otázkou, zda je podaná stížnost pro porušení zákona podaná ve věci obviněného B. P. přípustná podle § 266 odst. 1 tr. ř., a dospěl k následujícím závěrům. Podle § 266 odst. 1 tr. ř. proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona. Nestanoví-li zákon jinak, není proti rozhodnutí Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona přípustná. Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 2 T 252/2001 bylo zjištěno, že Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 3. 8. 2004, sp. zn. 2 T 252/2001, rozhodl tak, že podle § 302 tr. ř. se koná proti B. P. řízení proti uprchlému (č. l. 67), a téhož dne obviněnému ustanovil podle § 36 odst. 1 písm. d) tr. ř. obhájce (č. l. 68). Ustanovenému obhájci byl kromě výše uvedeného usnesení a ustanovení obhájce zaslán i trestní příkaz Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001. Podle § 304 tr. ř. obviněný musí mít v řízení proti uprchlému vždy obhájce. Ten má stejná práva jako obviněný. Podle § 306 odst. 1 tr. ř. všechny písemnosti určené pro obviněného se doručují toliko obhájci. Podle § 63 odst. 3 tr. ř. doručují-li se obhájci v řízení proti uprchlému písemnosti určené pro obviněného, postupuje se způsobem platným pro doručování obviněnému. V ustanovení § 314f odst. 2 tr. ř. je uvedeno, že trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou (§ 63 odst. 1 a 3). Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu. Z dodejky, která je součástí trestního spisu Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 2 T 252/2001, vyplývá, že obhájci ustanovenému obviněnému B. P., JUDr. J. N., byl doručován mimo jiné i trestní příkaz Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001. Z výše uvedené dodejky se podává, že zásilku převzala a doručenku podepsala dne 5. 8. 2005 zaměstnankyně advokátní kanceláře, nikoli JUDr. J. N. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že trestní příkaz Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001, nebyl obhájci JUDr. J. N. doručen do vlastních rukou. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že trestní příkaz Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001, nebyl obviněnému (resp. jeho ustanovenému obhájci) řádně doručen a nestal se tedy pravomocným. Stížnost pro porušení zákona tedy není podle § 266 odst. 1 tr. ř. přípustná. Za této situace, kdy napadené rozhodnutí nenabylo právní moci a stížnost pro porušení zákona proti němu není přípustná, nezbývá, než trestní příkaz Okresního soudu v Semilech ze dne 1. 10. 2001, sp. zn. 2 T 252/2001, nejdříve znovu doručit obviněnému (resp. jeho ustanovenému obhájci), který má možnost podat proti trestnímu příkazu v zákonné lhůtě odpor. Pokud by obviněný (resp. jeho ustanovený obhájce) odpor nepodal a trestní příkaz by nabyl právní moci, teprve pak bude možné řešit nezákonnost, kterou vytýká stížnost pro porušení zákona ze dne 15. 8. 2005, případně znovu cestou stížnosti pro porušení zákona. V tomto případě nevytvoří rozhodnutí Nejvyššího soudu o výše zmiňované stížnosti pro porušení zákona překážku ve smyslu § 266 odst. 1 věty druhé tr. ř. k podání nové stížnosti pro porušení zákona v případě, že napadené rozhodnutí nabude později právní moci. Na základě výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížnost pro porušení zákona není přípustná, a proto ji podle § 268 odst. 1 písm. a) tr. ř. zamítl.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 6. října 2005 Předseda senátu: JUDr. J. P.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.