4 Tz 137/2004

Plný text

4 Tz 137/2004 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. U., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 25 T 155/2001, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 25 T 155/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. U. Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obvodnímu soudu pro Prahu 7 s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. U. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 25 T 155/2001, uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 20. 10. 2001 v době kolem 16. 15 hodin v P., Z. P. před domem č. 0 společně se samostatně stíhaným O. H. vnikl do osobního motorového vozidla zn. Fiat Punto tak, že za pomoci nůžek otevřel zámek pravých předních dveří a z vozidla odcizil radiopřehrávač Blaupunkt v hodnotě 7 000,- Kč ke škodě L. V. a byl následně nedaleko zadržen přivolanou policejní hlídkou. Za to byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s vyslovením dohledu a s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu čtyř let, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 3 T 46/99, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 120/2002. Podle § 314d) odst. 3 tr. ř. tento rozsudek neobsahuje písemné odůvodnění. Právní moci pak nabyl dnem vyhlášení. Proti tomuto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. U., když podle názoru stěžovatele byl porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Obviněný J. U. byl totiž v mezidobí odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 3 T 46/99, pro pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou a současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Týmž rozhodnutím byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro další trestný čin krádeže kvalifikovaný podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce i obviněný, přičemž následně ve věci rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 5 To 120/2002, kterým napadený rozsudek zrušil ve zprošťujícím výroku a v důsledku tohoto zrušení i v uloženém trestu. Obvodní soud pro Prahu 1 po doplněném dokazování vydal dne 2. 12. 2003 pod sp. zn. 3 T 46/99 další rozsudek, kterým při nezměněném výroku o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. pod body ad 1) – ad 2) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 3 T 46/99, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 5 To 120/2002, obviněného odsoudil podle § 247 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Rozsudek nabyl právní moci v den vyhlášení. Pokud jde o skutek, z něhož byl obviněný obžaloby zproštěn a Městský soud v Praze tento zprošťující výrok svým usnesením zrušil, postupoval Obvodní soud pro Prahu 1 tak, že již dne 20. 1. 2003 vydal usnesení, kterým pro tento skutek trestní stíhání obviněného podle § 231 odst. 1, § 223 odst. 2 a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. pro neúčelnost zastavil. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 7 si přesto, že v hlavním líčení dne 17. 9. 2003 prováděl důkaz rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 3 T 46/99, i usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 5 To 120/2002, nepovšiml, že odvolací soud zrušil v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2000 nejen zprošťující výrok, ale i celý výrok o trestu, takže samosoudce uložil trest souhrnný k trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, který v té době již neexistoval. Je tedy nepochybné, že obviněný byl za trestnou činnost z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 3 T 46/99, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 5 To 120/2002, nedotčenou, odsouzen dvakrát, čímž došlo k porušení zásady ne bis in idem vyplývající z čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod i ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., a to s ohledem na shora citovaný výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7. Navíc podle ministra spravedlnosti uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. nepřicházelo v úvahu, protože inkriminovaný skutek byl spáchán dne 20. 10. 2001 a první odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 byl vyhlášen dne 28. 11. 2000. Skutek tedy nebyl spáchán před vyhlášením odsuzujícího rozsudku, ale až po něm. Proto měl být zcela nepochybně ukládán Obvodním soudem pro Prahu 7 trest samostatný. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 25 T 155/2001, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. U., a to v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Poté, aby Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a následně navrhl, aby bylo postupováno podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. Podle § 35 odst 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 46/99 Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. U. byl rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 11. 2000 uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil společně s obviněným J. M. tak, že 1) dne 25. 9. 1998 přibližně v 18.00 hodin v P., N. P. před domem č. poté, kdy obviněný U. nití prostrčenou mezi sklem a těsněním okna pravých dveří odjistil západku zámku dveří u osobního automobilu tov. zn. Peugeot 106, majitele L. K., odcizili z vozidla v rozsudku blíže specifikované věci, čímž způsobili celkovou škodu ve výši 14 740,- Kč. 2) dne 30. 9. 1998 přibližně v 16.00 hodin v P., V. ulici před domem č. rozbili trojúhelníkové okénko pravých zadních dveří u osobního automobilu tov. zn. Daewoo Nexia, majitelky M. M. P. a z vozidla odcizili v rozsudku blíže specifikované věci, čímž způsobili celkovou škodu ve výši 15 123,- Kč a poškozením vozidla pak škodu ve výši 1 526,- Kč. přičemž obviněný U. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Praha – západ ze dne 18. 10. 1996, sp. zn. 13 T 218/96, mimo jiné i pro trestný čin krádeže k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, přičemž z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn dne 19. 12. 1996 a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 5 roků. Za to byl obviněný J. U. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Pod bodem II. rozsudku byl obviněný J. U. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, že společně s obviněným M. dne 19. 1. 1999 přibližně ve 13.20 hodin v P., D. t. nití prostrčenou mezi sklem a těsněním odjistili západku zámku dveří – zajišťovací kolík u osobního automobilu tov. zn. VW Golf 1,9 a z vozidla odcizili kufřík Dalesey s různými listinami a způsobili tak J. V. škodu ve výši 2 457,- Kč a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu Praha – západ ze dne 18. 10. 1996, sp. zn. 13 T 218/96, mimo jiné i pro trestný čin krádeže k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců, přičemž z výkonu trestu byl podmíněně propuštěn dne 19. 12. 1996 a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 5 roků. Jak již bylo konstatováno ve stížnosti pro porušení zákona, proti uvedenému rozsudku si podal odvolání státní zástupce i obviněný. Ve věci následně jednal Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 4. 12. 2002, sp. zn. 5 To 120/2002, rozhodl tak, že napadený rozsudek zrušil v části, v níž byl obviněný J. U. zproštěn obžaloby a v důsledku tohoto rozhodnutí pak výslovně zrušil rovněž i výrok o trestu. Věc pak byla vrácena zpět obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obvodní soud pro Prahu 1 následně usnesením ze dne 20. 1. 2003, sp. zn. 3 T 46/99, podle § 231 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 223 odst. 2 tr. ř. z důvodů podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. trestní stíhání obviněného J. U. pro výše uvedený původně zproštěný skutek zastavil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 9. 8. 2003. Poté bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2003, sp. zn. 3 T 46/99, rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 3 T 46/99, pod body ad 1) – ad 2), byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2. 12. 2003. Z uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný páchal trestnou činnost ve dnech 25. 9. 1998, 30. 9. 1998 v trestní věci sp. zn. 3 T 46/99 Obvodního soudu pro Prahu 1 a dne 20. 10. 2001 v trestní věci sp. zn. 25 T 155/2001 Obvodního soudu pro Prahu 7. Obvodní soud pro Prahu 1 pak ve věci sp. zn. 3 T 46/99 rozhodoval poprvé rozsudkem dne 28. 11. 2000, přičemž obviněný páchal trestnou činnost v napadené trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 25 T 155/2001 až dne 20. 10. 2001, tedy téměř o rok později, a proto se v daném případě nemohlo jednat o vícečinný souběh trestných činů. Obviněnému tudíž měl být správně v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 25 T 155/2001 uložen trest samostatný a nikoliv trest souhrnný. Obvodní soud pro Prahu 7 však při svém postupu a rozhodování tyto okolnosti nezohlednil, ačkoli citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 a zejména navazujícím usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 5 To 120/2002 prováděl v hlavním líčení důkaz. Svým rozsudkem ze dne 17. 9. 2003 pak v rámci ukládání souhrnného trestu zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 11. 2000 sp. zn. 3 T 46/99, který však již byl dříve usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002 sp. zn. 5 To 120/2002 zrušen, a tudíž v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 7 neexistoval. V trestní věci sp. zn. 3 T 46/99 byl pak konečný výrok o trestu vyhlášen až rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 12. 2003, v důsledku čehož pak od tohoto data vedle sebe existovaly v rozporu se zákonem dva tresty uložené částečně za tutéž trestnou činnost obviněného. Pokud ale stížnost pro porušení zákona poukazovala na porušení zásady ne bis in idem a ustanovení § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř., Nejvyšší soud porušení tohoto ustanovení trestního řádu v postupu a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 7 vyslovit nemohl. V době, kdy tento soud obviněnému ukládal napadeným rozsudkem nezákonný souhrnný trest, předcházející trest, jenž domněle rušil, již neexistoval, a tudíž v době vyhlášení a právní moci napadeného rozsudku nebyl a ani nemohl být obviněný za stejnou trestnou činnost potrestán dvakrát. Skutečnost, že později Obvodní soud pro Prahu 1 uložil obviněnému rozsudkem ve věci sp. zn. 3 T 46/99 trest za trestnou činnost, za níž již byl potrestán i Obvodním soudem pro Prahu 7, nemohla mít v této konkrétní otázce na závěr Nejvyššího soudu vliv. Nejvyšší soud totiž může v tomto typu řízení přezkoumávat pouze rozhodnutí napadené stížností pro porušení zákona a toto je povinen posuzovat podle skutkového a právního stavu v době, kdy k jeho vyhlášení došlo. Následným postupem, který v této věci Nejvyšší soud nařídil, ale bude automaticky zhojena i tato vytýkaná vada, byť nebylo za dané procesní situace možné vyslovit porušení zákona napadeným rozsudkem i v uvedeném ustanovení zákona. Nejvyšší soud proto na shora uvedeném základě podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 17. 9. 2003 sp. zn. 25 T 155/2001 byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., v neprospěch obviněného J. U. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a to včetně všech dalších rozhodnutí, která na zrušenou část rozsudku obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Následně pak podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že obvodní soud si vyžádá nový aktuální opis z rejstříku trestů obviněného, a pokud v mezidobí nedojde nebo již nedošlo ke změně skutečností rozhodných pro ukládání trestu, uloží obviněnému J. U. v novém hlavním líčení za jím spáchanou trestnou činnost samostatný trest, který by měl být mírnější než původně uložený trest souhrnný. Obvodní soud přitom musí mít na paměti, že i v případě dodatečného zjištění poznatků, které jsou v neprospěch obviněného, podle § 273 tr. ř. v novém řízení nemůže v konečném rozhodnutí dojít ke změně, jež by byla v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je obvodní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. srpna 2004 Předseda senátu: JUDr. František H r a b e c