4 Tz 164/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze, které zamítlo stížnost obviněného proti přeměně nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody. Soud nalezl porušení zákona v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu, protože nižší soud nezjistil skutečný stav věci, zejména výši odpracovaných hodin. Zákonem je předepsáno, že soud musí zvážit, zda obviněný po rozhodnutí soudu prvního stupně pokračoval ve výkonu trestu. Vzhledem k tomu, že obviněný skutečně odpracoval celý trest, bylo rozhodnutí o přeměně neadekvátní a nesprávně odůvodněné.
Rubrum
4 Tz 164/2005 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 9. listopadu 2005 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. T., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 11 To 119/2005 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Výrok
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 11 To 119/2005,b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
: Trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 2 T 336/2003, byl obviněný J. T. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 29. 7. 2003 v 19.15 hodin řídil po předchozím požití alkoholických nápojů s nezjištěnou hladinou alkoholu v krvi v obci V., okr. M., ve směru od obce S. na K. osobní automobil zn. PEUGEOT, a u místní školy byl kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž vozidlo řídil přesto, že není držitelem řidičského oprávnění pro žádnou skupinu motorových vozidel a byl mu rozhodnutím referátu dopravy a silničního hospodářství Okresního úřadu Mělník, č. j. PRST/02/1599, ze dne 12. 8. 2002, s právní mocí dne 17. 9. 2002, uložen zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců s účinností od právní moci rozhodnutí. Za to mu byl v sazbě § 171 odst. 1 tr. zák. za použití § 45 odst. 1 a § 45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací v rozsahu 250 hodin. Dále byl obviněnému podle § 49 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3 roků. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 8. 2003. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 5. 11. 2003, sp. zn. 2 T 336/2003, byl obviněnému podle § 336 odst. 2 tr. ř. nařízen výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 2 T 336/2003. Jako druh práce byl v tomto rozhodnutí stanoven úklid veřejných prostranství, vyřezávání a vysekávání křovin, místem výkonu práce bylo stanoveno území obce K. Usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 2 T 336/2005, byl nevykonaný zbytek trestu obecně prospěšných prací ve výměře 170 hodin, který byl obviněnému J. T. uložen trestním příkazem tohoto soudu ze dne 6. 8. 2003, sp. zn. 2 T 336/2003, přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 85 dnů. Podle § 39 odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. O podané stížnosti obviněného J. T. proti posledně citovanému usnesení Okresního soudu v Mělníku rozhodoval v neveřejném zasedání dne 24. 3. 2005 Krajský soud v Praze, který podanou stížnost usnesením sp. zn. 11 To 119/2005, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou. Proti usnesení Krajského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti České republiky podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. T. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a § 45a odst. 4 tr. zák. Podle ministra spravedlnosti Okresní soud v Mělníku správně zjistil, že obviněný nevedl v době výkonu trestu obecně prospěšných prací řádný život, neboť se dopustil dalšího úmyslného trestného činu, pro který byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 3 T 62/2004. Důvodem přeměny nevykonaného zbytku trestu však mělo být podle okresního soudu i zaviněné nevykonání trestu obecně prospěšných prací ve stanovené době jednoho roku. Obviněnému J. T. však uplynula jednoroční lhůta pro výkon trestu obecně prospěšných prací až dne 19. 3. 2005, vzhledem k tomu, že byl v době od dne 11. 10. 2004 do 21. 2. 2005 ve výkonu trestu odnětí svobody. Krajský soud v Praze, který dne 24. 3. 2005 rozhodoval o stížnosti obviněného proti usnesení o přeměně trestu obecně prospěšných prací, nezjišťoval, zda a v jakém rozsahu obviněný ke dni jeho rozhodování vykonal uložený trest obecně prospěšných prací. Této své povinnosti ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. Krajský soud v Praze nedostál a nezjistil skutečnou výši neodpracovaných hodin, což bylo podstatné pro stanovení rozsahu přeměny dosud nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, a to pokud by se přeměna týkala i hodin odpracovaných v době od návratu obviněného J. T. z výkonu trestu odnětí svobody dne 21. 2. 2005 do konce zákonné doby pro výkon trestu obecně prospěšných prací. Rozhodnutí o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody v rozsahu neodpovídajícím počtu v zákonné lhůtě skutečně odpracovaných hodin je třeba považovat za rozhodnutí, kde je takto stanovený trest ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost i k poměrům pachatele. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 11 To 119/2005, byl v neprospěch obviněného J. T. porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Podle ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a b) řízení předcházející napadenému usnesení. Podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost není-li důvodná. Podle ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Podle ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Z obsahu předloženého trestního spisu je zřejmé, že Okresní soud v Mělníku nařídil ve věci veřejné zasedání k přeměně nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací jednak poté, co z opisu pravomocného rozsudku téhož soudu ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 3 T 62/2004, zjistil, že obviněný J. T. v době výkonu trestu obecně prospěšných prací spáchal dne 12. 12. 2003 úmyslný trestný čin, kvalifikovaný jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., za což mu byl uložen mj. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Druhým důvodem pak byla zpráva střediska Probační a mediační služby České republiky, středisko Mělník ze dne 3. 12. 2004, že obviněný k tomuto datu z uloženého trestu obecně prospěšných prací vykonal pouze 80 hodin. V odůvodnění usnesení ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 2 T 336/2003, okresní soud uvedl, že pro přeměnu nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody shledal kumulativně důvody spočívající jednak v zaviněném nevykonání celého trestu obecně prospěšných prací ve stanovené době, jednak v okolnosti, že obviněný v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život (§ 45a odst. 4 tr. zák.). Z odůvodnění tohoto usnesení je patrno, že okresní soud vycházel z premisy skončení trestu obecně prospěšných prací k datu 5. 11. 2004, neboť k tomuto datu končila lhůta jednoho roku od nařízení trestu (§ 45a odst. 3 tr. zák.). V rámci této úvahy však nebral na zřetel skutečnost, že obviněný J. T. byl v době od 11. 10. 2004 do 11. 2. 2005 ve výkonu trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců (rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 3 T 62/2004) a tato okolnost je zákonem taxativně stanovenou překážkou, jejíž doba trvání se vzhledem k ustanovení § 45a odst. 3 písm. c) tr. zák. nezapočítává do doby jednoho roku určené pro výkon nařízeného trestu obecně prospěšných prací. Jestliže výkon trestu staví běh zákonem určené jednoroční lhůty, je nepochybné, že o dobu jeho trvání se určená lhůta pro výkon trestu obecně prospěšných prací prodlužuje, a nově stanovená lhůta tak končila dnem 11. 6. 2005 (v tomto ohledu je nesprávné i stanovení data skončení jednoroční lhůty ve stížnosti pro porušení zákona, pokud toto datum stanoví dnem 19. 3. 2005). Nejvyšší soud si je vědom toho, že důvodem pro nařízení veřejného zasedání o přeměně nevykonaného zbytku trestu obecně prospěšných prací již mohlo být pouhé zjištění, že obviněný byl odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný v době výkonu trestu obecně prospěšných prací, a to již kdykoli v průběhu stanovené jednoroční lhůty, nicméně okresním soudem deklarovaný druhý důvod pro přeměnu trestu nemá oporu ve skutkových zjištěních, ani v zákoně. Toto pochybení nezjistil Krajský soud v Praze, když rozhodoval o stížnosti obviněného J. T., pokud v usnesení ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 11 To 119/2005, uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je zcela správné, bez věcných i procesních vad. V odůvodnění tohoto rozhodnutí vzal za prokázané, že odsouzený zaviněně nevykonal ve stanovené době trest obecně prospěšných prací, navíc nevedl řádný život, o čemž svědčí další pravomocné odsouzení pro úmyslný trestný čin. Soud druhého stupně musí ve stížnostním řízení vycházet ze stavu věci, který je dán v době jeho rozhodování. Tato zásada mimo jiné vyplývá z ustanovení § 145 odst. 2 tr. ř., podle něhož lze stížnost opřít o nové skutečnosti a důkazy. Povinností Krajského soudu v Praze bylo ověřit, zda oproti stavu existujícímu v době rozhodování okresního soudu nedošlo ke změně, zda obviněný po datu vydání rozhodnutí okresního soudu nepokračoval ve výkonu trestu obecně prospěšných prací a pokud ano, kolik hodin z nevykonaného zbytku trestu navíc odpracoval. Je třeba vycházet z ustálené judikatury k této problematice, z níž vyplývá, že zahájení řízení o přeměně trestu obecně prospěšných prací nebo jeho zbytku, případně i nepravomocné rozhodnutí o této přeměně, není samo o sobě překážkou pro pokračování ve výkonu trestu obecně prospěšných prací. Je proto povinností soudu ve stížnostním řízení vždy zjišťovat, zda a v jakém rozsahu obviněný ke dni rozhodování vykonal trest obecně prospěšných prací (srov. R 50/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, trestní část). Jak je totiž zřejmé z písemného vyjádření obviněného J. T. a potvrzení starosty obce K. V. Š. ze dne 12. 4. 2005, obviněný po vyhlášení nepravomocného usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 2 T 336/2003, nadále ve výkonu trestu obecně prospěšných prací pokračoval, a ke dni 11. 4. 2005 celý trest ve výměře 250 hodin odpracoval. Krajský soud v Praze tak v řízení o stížnosti obviněného proti usnesení okresního soudu o přeměně trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody nepostupoval v souladu s ustanovením § 147 odst. 1 tr. ř., nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti v rozsahu, který byl nutný pro jeho rozhodnutí, důsledkem tohoto pochybení pak bylo i hodnocení důkazů, které nekonvenovalo požadavkům stanoveným § 2 odst. 6 tr. ř. Uvedená procesní pochybení vyústila v neadekvátní aplikaci ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., podle něhož byla stížnost obviněného J. T. jako nedůvodná zamítnuta. Okresnímu soudu v Mělníku nelze vytknout, že postupoval v rozporu se zákonem, pokud usnesením ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 2 T 336/2003, přeměnil obviněnému trest obecně prospěšných prací již pouze s argumentací, že obviněný nevedl v době jeho výkonu řádný život, i když s výhradou k existenci druhé podmínky pro přeměnu, jak je rozvedeno výše. Krajský soud v Praze svým procesním postupem porušil zákon tím, že byť v době rozhodování došlo k podstatné změně situace, neboť obviněný J. T. dále pokračoval ve výkonu trestu obecně prospěšných prací, jeho stížnost jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. Svým rozhodnutím tak navodil stav, kdy obviněný by v rámci přeměněného trestu odnětí svobody 85 dnů za 170 nevykonaných hodin trestu obecně prospěšných prací měl vykonávat více, než při správně zjištěném skutkovém stavu krajským soudem měl vykonat. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 11 To 119/2005, byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 a § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6, v neprospěch obviněného J. T. Poté Nejvyšší soud podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla přikázána Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Povinností tohoto soudu bude zjistit, v jakém rozsahu obviněný trest obecně prospěšných prací od doby rozhodnutí soudu prvního stupně skutečně vykonal a s ohledem na toto zjištění znovu rozhodnout. Při svém rozhodování nebude moci při analogickém použití § 38 odst. 2 tr. zák. pominout ustanovení § 334 odst. 1 tr. ř. o započítání vykonaného trestu obecně prospěšných prací do přeměněného trestu odnětí svobody za použití § 45a odst. 4 tr. zák. (i jen dvě započaté hodiny trestu obecně prospěšných prací se započítají za jeden den odnětí svobody). Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§ 270 odst. 4 tr. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. listopadu 2005 Předsedkyně senátu JUDr. Danuše N o v o t n á
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.