4 Tz 18/2010
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, porušil zákon, když uložil obviněnému P. K. povinnost nahradit náklady dovolání, ačkoliv dovolání podala nejvyšší státní zástupkyně. Obviněný tak neměl povinnost hradit náklady řízení, neboť dovolání nepodal on.
Citované zákony (9)
Rubrum
4 Tz 18/2010 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. června 2010 v senátě složeném z předsedy JUDr.Petra Šabaty a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. K., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 28 T 11/2007, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Výrok
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 28 T 11/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 153 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného P. K. Napadené usnesení s e z r u š u j e. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 1. 4. 2008, sp. zn. 28 T 11/2007, byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 5 tr. zák., za což mu byl podle § 250b odst. 5 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje, prodej, pronájem nemovitostí, bytů, nebytových prostor s poskytováním jiných než základních služeb, opravy silničních vozidel, opravy ostatních dopravních prostředků a další činnosti (ve výroku rozsudku vyjmenované), a to na dobu pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2007, č.j. 8 T 42/2007-242, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 1. 4. 2008, sp. zn. 28 T 11/2007, podal obviněný P. K. odvolání. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. 1 To 54/2008, rozhodl tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek zrušil a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. uznal obviněného P. K. vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. a uložil mu podle § 250b odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 60a odst. 1 tr. zák., za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zák., podmíněně odložil za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle § 60a odst. 2 tr. zák stanovil zkušební dobu na pět let. Dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2007, č.j. 8 T 42/2007-242, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. 1 To 54/2008, podala dovolání nejvyšší státní zástupkyně. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 Tdo 870/2009, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl. Následně byla usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 28 T 11/2007, obviněnému P. K. podle § 153 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit náklady dovolání stanovené paušální částkou 10.000,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 1. 2010. Proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 28 T 11/2007, podala ministryně spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Vytkla v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních § 153 odst. 1 tr. ř. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že podle § 153 odst. 1 tr. ř. je ten, kdo podal zcela bezvýsledné dovolání nebo návrh na obnovu řízení povinen nahradit náklady řízení o tomto návrhu a to paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti, obecně závazným právním předpisem. Ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, sp.zn. 28 T 11/2007, vyplývá, že dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2008, sp.zn. 1 To 54/2008, jímž bylo rozhodováno o odvolání obviněného, směřujícího proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 1. 4. 2008, sp.zn. 28 T 11/2007, podala dne 3. 4. 2009 nejvyšší státní zástupkyně. Povinnost nahradit náklady trestního řízení stanovené paušální částkou 10.000,- Kč byla tak Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci uložena obviněnému P. K., který však v dané věci dovolání nepodal, neboť dovolání bylo podáno nejvyšší státní zástupkyní. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 28 T 11/2007, byl porušen zákon v neprospěch obviněného P. K. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil. Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl. Podle § 153 odst. 1 tr. ř. platí, že ten, kdo podal zcela bezvýsledně dovolání, je povinen státu nahradit náklady řízení o tomto návrhu, a to paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti obecně závazným právním předpisem. Tímto právním předpisem je vyhláška č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení. Podle § 3a písm. b) citované vyhlášky činí paušální částka nákladů podle § 153 odst. 1 tr. ř. v řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání 10.000,- Kč. Jak bylo zjištěno ze spisu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, sp. zn. 28 T 11/2007, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 12. 2008, sp. zn. 1 To 54/2008, podala dne 3. 4. 2009 dovolání nejvyšší státní zástupkyně. Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 8 Tdo 870/2009, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 28 T 11/2007, obviněnému P. K. podle § 153 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit náklady dovolání stanovené paušální částkou 10.000,- Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 27. 1. 2010. Podle § 153 odst. 1 tr. ř. je ten, kdo podal zcela bezvýsledné dovolání nebo návrh na obnovu řízení povinen nahradit náklady řízení o tomto návrhu a to paušální částkou, kterou stanoví ministerstvo spravedlnosti, obecně závazným právním předpisem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení povinnost k náhradě podle odst. 1 nepostihuje státního zástupce a orgán pověřený péčí o mládež. Tímto právním předpisem je vyhláška č. 312/1995 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů trestního řízení. Podle § 3a písm. b) citované vyhlášky činí paušální částka nákladů podle § 153 odst. 1 tr. ř. v řízení o zcela bezvýsledně podaném dovolání 10.000,- Kč. S ohledem na znění ustanovení § 153 odst. 1 tr. ř., které zavazuje nahradit státu náklady dovolacího řízení pouze toho, kdo zcela bezvýsledně podal dovolání, což v daném případě obviněný P. K. nebyl, je třeba dospět k závěru, že obviněnému nebylo možno uložit povinnost nahradit státu náklady dovolacího řízení. Z uvedených skutečností je zřejmé, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 28 T 11/2007, kterým byla obviněnému uložena povinnost nahradit náklady dovolání paušální částkou 10.000,- Kč, byl porušen zákon v ustanovení § 153 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného P. K. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 28 T 11/2007, byl porušen zákon v uvedeném směru, podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. S ohledem na skutečnost, že obviněnému P. K. nelze v projednávané trestní věci uložit povinnost nahradit státu náklady dovolacího řízení, došlo k plné nápravě vadného procesního stavu zrušením napadeného usnesení a není třeba po zrušení napadeného usnesení učinit ve věci rozhodnutí nové.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. června 2010 Předseda senátu: JUDr. Petr Šabata
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.