4 Tz 25/2009
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zrušil usnesení krajského soudu, ve kterém byl obviněný povinen nahradit státu náhradu odměny a výdajů za právní služby obhájce. Soud uvedl, že výška náhrady byla vypočtena nesprávně, protože byla založena na celkovém trestu, nikoli na trestu za konkrétní čin, za který byl obviněný pravomocně uznán vinným. Zákon byl porušen v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) trestního řádu, protože nebylo zohledněno, že částka musí odpovídat tarifní hodnotě podle trestu za jednotlivý trestný čin. Věc byla přikázána krajskému soudu k znovuprojednání v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu.
Rubrum
4 Tz 25/2009 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 2. června 2009 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. E., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 T 47/2007, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :
Výrok
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 T 47/2007, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněného J. E. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Praze s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 T 47/2007, podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. řádu o povinnosti obviněného J. E. nahradit České republice – Krajskému soudu v Praze náhradu odměny a hotových výdajů, které ustanovenému obhájci Mgr. R. U., advokátu se sídlem v B. n. L., R., uhradil stát ve výši 93.167,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Usnesení nabylo právní moci dne 12. 8. 2008. Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. E. Podle názoru stěžovatele byl zákon v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Ministr spravedlnosti poukázal na zákonné znění ustanovení § 152 odst. 1 písm. b)tr. řádu, a konstatoval, že obviněný byl v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 47/2007, pravomocně odsouzen pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona. Pokud bylo trestní řízení vedeno i pro pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 a § 219 odst. 1 tr. zákona, bylo v této části trestní stíhání Vrchním soudem v Praze v rámci odvolacího řízení pro uvedený skutek podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu zastaveno. Krajský soud v Praze nezohlednil tuto skutečnost, a zavázal obviněného k úhradě celé částky, jíž účtoval obhájce a která mu byla přiznána i vyplacena. Nebylo na místě ukládat obviněnému náhradu celé vynaložené částky, ale pouze té poměrné části, která odpovídala výroku o vině, přičemž do svých úvah měl rozhodující soud zahrnout i správný výpočet částky, jež by se odvíjel od adekvátní aplikace § 10 odst. 3 zákona č. 177/1996 Sb., v platném znění. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného J. E., aby podle § 269 odst. 2 tr. řádu toto usnesení zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, a dále aby věc podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že na obviněného J. E. byla dne 10. 7. 2007 podána krajským státním zástupcem v Praze obžaloba ke Krajskému soudu v Praze, jíž mu byly kladeny za vinu skutky kvalifikované jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 a § 219 odst. 1 tr. zákona, trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c), e) tr. zákona a trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona spáchaný v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2007, sp. zn. 5 T 47/2007, byl obviněný J. E. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 a § 219 odst. 1 tr. zákona, a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona. Za to mu byl v sazbě § 219 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let a trest propadnutí věci – kapesního nože. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 2 T 263/2006. Naproti tomuto byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. c), e) tr. zákona. Z podnětu odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně obviněný J. E., Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 7 To 39/2008, rozsudek Krajského soudu v Praze podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil ve výrocích o vině pokusem trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 a § 219 odst. 1 tr. zákona, a o trestu a náhradě škody, a sám rozhodl podle § 11 odst. 1 písm. f) tr. řádu tak, že skutek kvalifikovaný jako pokus trestného činu vraždy zastavil. Za trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zákona uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let. Pro výkon trestu zařadil obviněného podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Dále obviněnému uložil trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let, a současně zrušil výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 2 T 263/2006, jakož i všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zprošťující výrok v rozsudku soudu prvního stupně zůstal beze změn. Obhájce obviněného Mgr. R. U. po právní moci rozhodnutí vyúčtoval náklady obhajoby a hotové výdaje v této trestní věci v celkové výši 93.167,50 Kč a tato částka mu byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2008, sp. zn. 5 T 47/2007, podle § 151 odst. 3 tr. řádu přiznána. Obhájce účtoval za jeden úkon právní služby podle § 10 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a § 15a vyhlášky č. 235/1997 Sb. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 6. 2008. Podle ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. řádu byl-li obviněný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené ustanovenému obhájci státem, pokud nemá nárok na obhajobu bezplatnou. Výši odměny obhájce stanoví vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění, a činí ji závislou na tarifní hodnotě odstupňované podle výše trestu odnětí svobody dopadajícího na konkrétní trestný čin. U obhájce je tím míněn trestný čin, pro který se v daném okamžiku trestní řízení vede, u obviněného to může být pouze ten trestný čin, jímž byl pravomocně uznán vinným. Z této premisy bylo nutno vycházet v posuzované trestní věci, kdy obhájce důvodně účtoval za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 10 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, částku 2.790,- Kč, avšak v návaznosti na pravomocný výrok o vině měl obviněný hradit částku 1.350,- Kč za jeden úkon, když bylo nutno aplikovat ustanovení § 10 odst. 3 písm. b) citované vyhlášky. Je zřejmé, že částka, k jejíž úhradě byl obviněný podle § 152 odst. 1 písm. b) tr. řádu zavázán, byla vypočtena nesprávně a zákon byl v tomto ustanovení porušen v neprospěch obviněného. Vzhledem k argumentaci výše uvedené vyslovil Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. řádu, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. 5 T 47/2007, byl porušen zákon v ustanovení § 152 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněného J. E. Podle § 269 odst. 2 tr. řádu bylo napadené usnesení zrušeno, a současně byla zrušena i všechna další rozhodnutí, na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla podle § 270 odst. 1 tr. řádu přikázána Krajskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 2. června 2009 Předsedkyně senátu: JUDr. Danuše Novotná
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.