4 Tz 254/2000
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl stížnost pro porušení zákona proti usnesení, kterým bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání za nedovolené ozbrojování. Soud uznal, že podmíněné zastavení bylo správně rozhodnuto s ohledem na doznání obviněného, jeho osobní situaci a míru nebezpečnosti činu. Přihlédnutí k okolnostem v širším smyslu, jako je ochrana společnosti podle zákona o zbraních, není součástí posouzení podle § 307 odst. 1 tr. ř. Soud rozhodl, že zákon nebyl porušen, a stížnost proto byla zamítnuta.
Rubrum
4 Tz 254/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. listopadu 2000 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného V. B., bytem H. M. čp. 278, okr. Z., proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. Zt 427/2000, a rozhodl t a k t o :
Výrok
Podle § 268 odst. 1 tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění
: Usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 3. 5. 2000, sp. zn. Zt 427/2000, bylo podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného V. B. pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěný den v létě roku 1999 před prodejnou loveckých potřeb v Praze od neznámé osoby zakoupil střelnou zbraň - malorážku typ LONG - RIFLE - SB Standard s tlumičem, přičemž takto upravená zbraň s tlumičem hluku výstřelu je dle zákona č. 288/1995 Sb. zakázána a je zakázáno ji nosit a držet, když ji dále v prosinci 1999 zapůjčil P. R., který s touto zbraní spáchal trestný čin, přičemž v uvedeném skutku byl spatřován trestný čin nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. Současně byla obviněnému V. B. dle § 307 odst. 2 tr. ř. stanovena zkušební doba v trvání 7 měsíců. Citované usnesení nabylo právní moci dne 10. 5. 2000. Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného V. B. Vytkl v ní porušení zákona v ustanoveních § 307 odst. 1 a § 2 odst. 6 tr. ř. Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti poukázal mimo jiné na to, že obviněný V. B. je aktivním myslivcem a předsedou místního M. s. H. Je držitelem zbrojního průkazu a několika řádně registrovaných zbraní, takže ho v žádném případě nelze považovat za osobu v oblasti zbraní a střeliva neznalou. Přesto však nejen ilegálně zakoupil od neznámé osoby zbraň, podléhající registraci, vybavenou navíc přídavným tlumičem hluku výstřelu, který je zakázaným doplňkem zbraně podle § 21 odst. 1 písm. n) zákona č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ale tuto zbraň i s tlumičem a odpovídajícím střelivem dále předal P. R., který se s ní následně dopustil trestného činu. Vedle okolností případu v užším slova smyslu, tak jak byly prezentovány shora, je však třeba přihlédnout i k okolnostem případu v širším slova smyslu, tedy k tomu, co spáchání trestného činu pro společnost a její jednotlivé členy včetně samotného pachatele přináší. Zákon č. 288/1995 Sb., o zbraních a střelivu, obsahuje na ochranu společnosti řadu ustanovení, regulujících možnost získání a držení zbrojního průkazu. Konkrétně dle § 49 odst. 1 písm. c) citovaného zákona rozhodne Okresní ředitelství Policie ČR o odnětí zbrojního průkazu držiteli, který závažným způsobem porušil povinnosti, uložené dle tohoto zákona. Dle odstavce 2 téhož zákonného ustanovení lze o zbrojní průkaz opětovně požádat po uplynutí 5 let od jeho odnětí. K opětovnému vydání zbrojního průkazu je však nutné dle § 40 odst. 1 písm. e) téhož zákona splňovat požadavek bezúhonnosti a spolehlivosti, přičemž dle § 44 odst. 1 písm. d) citovaného zákona není bezúhonným ten, kdo byl odsouzen za úmyslný trestný čin a neuplynulo dosud 10 let od právní moci tohoto odsouzení nebo 10 let od propuštění takové osoby z výkonu trestu odnětí svobody. Dle § 44 odst. 2 citovaného zákona se přitom k zahlazení odsouzení dle zvláštního zákona nepřihlíží, takže shora uvedenou podmínku bezúhonnosti lze považovat za absolutní. V případě podmíněného zastavení trestního stíhání dle § 307 odst. 1 tr. ř. nastanou však (nedojde-li k pokračování v trestním stíhání dle § 308 odst. 1 tr. ř.) dle § 308 odst. 3 tr. ř. účinky zastavení trestního stíhání [§ 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.], takže taková osoba podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 44 odst. 1 písm. d) zákona č. 288/1995 Sb. splňuje. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení mu předcházejícím byl ve výše uvedeném směru porušen zákon, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil stejně jako rozhodnutí obsahově navazující a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona ve lhůtě uvedené v § 272 tr. ř. v souladu s ustanovením § 274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a zjistil, že zákon porušen nebyl. Předně Nejvyšší soud přezkoumal správnost postupu řízení předcházejícího napadenému usnesení a nezjistil žádné takové pochybení, které by mohlo mít vliv na zákonnost napadeného usnesení. Také právo obviněného na obhajobu bylo plně zachováno. Podle § 307 odst. 1 tr. ř. v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 5 let, může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže se obviněný k trestnému činu doznal a vzhledem k osobě pachatele, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu, lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující. Je třeba konstatovat, že napadeným usnesením státní zástupkyně nebylo ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř. porušeno. V daném případě se jednalo o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující 5 let (dokonce nepřevyšující 1 rok), obviněný V. B. se k trestnému činu doznal a s podmíněným zastavením trestního stíhání souhlasil, takovému postupu nebránila ani osoba pachatele a jeho dosavadní život. V tomto směru ani stížnost pro porušení zákona napadenému usnesení nic nevytýká. Pokud se týká okolností případu, zejména toho, že obviněný V. B. je držitelem zbrojního průkazu a předsedou mysliveckého sdružení, zbraň zakoupil ilegálně se zakázaným doplňkem a předal ji P. R., který se s ní následně dopustil trestného činu, je k těmto okolnostem případu třeba uvést následující. Podle § 307 odst. 1 tr. ř. se k okolnostem případu přihlíží (stejně jako k osobě pachatele a jeho dosavadnímu životu) pro stanovení závěru, zda podmíněné zastavení trestního stíhání lze považovat za dostačující, a to především pro nápravu obviněného. V tomto směru Nejvyšší soud sdílí názor vyslovený v napadeném usnesení, neboť obviněný V. B. spáchal trestný čin typově menší společenské nebezpečnosti (s horní hranicí trestní sazby 1 rok), k trestnému činu se plně doznal a litoval jeho spáchání, je pozitivně hodnocen z místa bydliště i zaměstnavatelem, nebyl dosud soudně trestán ani postižen za přestupek, o tom, že P. R. hodlá s předmětnou půjčenou zbraní spáchat trestný čin, nevěděl. Zde je na místě připomenout zveřejněnou judikaturu (srov. č. 19/1994 Sb. rozh. tr.), podle které skutečnost, že obviněný je držitelem zbrojního průkazu k držení a nošení kulové zbraně, může výrazněji snižovat stupeň nebezpečnosti jeho jednání, záležejícího v neoprávněném přechovávání jiné zbraně, podléhající režimu zákona o zbraních a střelivu. Jde-li o neoprávněné přechovávání jedné zbraně (§ 185 odst. 1 tr. zák.), může být za těchto okolností stupeň nebezpečnosti činu nižší než nepatrný (§ 3 odst. 2 tr. zák.) a takový čin nebude trestným činem. V daném případě jen okolnosti, že se jednalo o zbraň se zakázaným doplňkem (tlumičem hluku) a že zbraň půjčil obviněný V. B. jiné osobě, zvyšují nebezpečnost trestného činu pro společnost na úroveň vyšší než nepatrnou (§ 3 odst. 2 tr. zák.). Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu svědčí pro závěr, že podmíněné zastavení trestního stíhání lze považovat za dostačující především pro nápravu obviněného V. B., a to i se zřetelem na níže uvedenou možnost odnětí zbrojního průkazu obviněnému V. B. na nejméně 5 let podle zák. č. 288/1995 Sb., o zbraních a střelivu. Pokud jsou ve stížnosti pro porušení zákona zmiňovány okolnosti případu v širším slova smyslu, tedy ochrana společnosti podle zák. č. 288/1995 Sb., o zbraních a střelivu, je třeba konstatovat, že nelze směšovat ochranu poskytovanou společnosti podle trestního zákona a podle zákona o zbraních a střelivu. Ostatně ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř. o okolnostech případu v širším slova smyslu nikde nehovoří. V tomto směru nelze pominout skutečnost zmiňovanou i stěžovatelem, že i v případě podmíněného zastavení trestního stíhání lze při splnění podmínek § 49 odst. 1 písm. c) zák. č. 288/1995 Sb. rozhodnout o odnětí zbrojního průkazu, přičemž o zbrojní průkaz lze opětovně požádat až po uplynutí 5 let od jeho odnětí. Nejvyšší soud nezjistil ani porušení zákona v ustanovení § 307 odst. 2 tr. ř. při stanovení zkušební doby obviněnému V. B. v trvání 7 měsíců. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než podle § 268 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona zamítnout, neboť zákon porušen nebyl.
Poučení
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 14. listopadu 2000 Předseda senátu: JUDr. Jiří P á c a l
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.