4 Tz 66/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek krajského soudu, protože soud nesprávně rozhodl o náhradě škody bez řádného uplatnění nároku poškozené. Soud se opřel o § 43 odst. 3 trestního řádu, podle něhož musí poškozený nárok na náhradu škody uplatnit nejpozději před zahájením dokazování. Poškozená tento nárok uplatnila až po zahájení dokazování, což nevyhovuje zákonu. Rozsudek krajského soudu byl proto zrušen, protože soud neměl právní základ pro rozhodnutí o náhradě škody. Věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání.
Rubrum
4 Tz 66/2005 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. června 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné J. K., proti pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Výrok
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 43 odst. 3 tr. ř., § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 2 tr. ř. a § 259 odst. 2, odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněné J. K. Napadený rozsudek s e z r u š u j e. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 2 T 85/2003, byla obviněná J. K. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustila jednáním ze dne 5. 10. 2001, kdy v obci Ž., okres L., na autobusové zastávce v době kolem 17.10 hodin fyzicky napadla I. J., když tuto nejméně 2x rukou sevřenou v pěst udeřila do obličeje a potom po pádu poškozené na zem ji opakovaně udeřila její kabelkou, čímž poškozené způsobila zlomeninu a vyvrknutí malíku pravé ruky, zhmoždění levého hlezna a levé nohy s dobou léčení od 15. 10. 2001 do 4. 3. 2002. Podle § 24 odst. 1 tr. zák. soud upustil od potrestání obviněné. Z podnětu odvolání poškozené I. J. proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 2 T 85/2003, proběhlo u Krajského soudu v Ústí nad Labem odvolací řízení. Rozsudkem ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že se podle § 259 odst. 2, odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek doplňuje o výrok, jímž se podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněné J. K. ukládá povinnost zaplatit poškozené I. J., částku 6.198,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné J. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř. a dále § 253 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 246 odst. 1 písm. d) tr. ř. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že podle § 43 odst. 3 tr. ř. poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. Ve vyšetřovacím ani soudním spise však není obsažen výslovný návrh poškozené I. J., aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněné J. K. povinnost nahradit škodu, ze kterého by bylo patrno, z jakého důvodu a v jaké výši se poškozená k trestnímu řízení s návrhem na náhradu škody připojuje. Poškozená I. J. se nepřipojila ani ve lhůtě uvedené v § 43 odst. 3 tr. ř., tedy nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování, ačkoli byla o možnosti a způsobu uplatnění nároku soudem řádně poučena nejpozději dne 25. 8. 2003, kdy převzala předvolání k hlavnímu líčení a vyrozumění poškozeného ve smyslu § 43 tr. ř. Poškozená uplatnila svůj nárok až po zahájení dokazování ve své svědecké výpovědi před dožádaným Obvodním soudem pro Prahu 3 dne 5. 8. 2003, avšak jednalo se o úkon opožděný, učiněný po lhůtě stanovené v § 43 odst. 3 tr. ř. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněné J. K. ve vytýkaném směru, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl. V ustanovení § 43 odst. 1 tr. ř. je uvedeno, že ten, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda (poškozený), má právo činit návrhy na doplnění dokazování, nahlížet do spisů (§ 65), zúčastnit se hlavního líčení a veřejného zasedání konaného o odvolání a před skončením řízení se ve věci vyjádřit. Podle ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř. platí, že poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že aby soud mohl rozhodnout v trestním (adhezním) řízení, musí poškozený svůj nárok na náhradu škody řádně uplatnit (§ 228 odst. 1 tr. ř.), neboť bez návrhu nemůže soud v adhezním řízení rozhodnout o náhradě škody. Nárok na náhradu škody je nutné uplatnit způsobem a formou, které nevzbuzují pochybnosti, že poškozený skutečně požaduje náhradu. Nárok na náhradu škody je třeba uplatnit řádně, tj. uvedením údajů, z nichž je patrný důvod a alespoň minimální výše nároku na náhradu škody. Z hlediska důvodu postačuje podle praxe soudů např. jen poukaz poškozeného na to, že skutkem uvedeným v žalobním návrhu mu byla způsobena škoda a že tedy z tohoto důvodu uplatňuje svůj nárok. Pokud jde o výši, lze ji uvést přesnou částkou způsobené škody, nebo minimální výší způsobené škody. Nárok na náhradu škody je nutno uplatnit včas, tj. nejpozději v hlavním líčení před zahájením dokazování, tedy dříve, než soud započne provádět důkazy. Stanovení tohoto nejzazšího okamžiku slouží jednak soudu k tomu, aby věděl, v jakém rozsahu je nutno vést dokazování ohledně výše způsobené škody, jednak též obviněnému k vyjádření postoje k náhradě způsobené škody. Z vyšetřovacího spisu Policie České republiky, obvodní oddělení Č. D., sp.zn. ORLI-81/CD-Př-2001, bylo zjištěno, že poškozená I. J. v rámci podání vysvětlení v protokolu ze dne 7. 11. 2001 pouze uvedla, že bude požadovat náhradu škody za rozbité brýle a ztracenou náušnici. Dále bylo Nejvyšším soudem z obsahu trestního spisu sp. zn. 2 T 85/2003 zjištěno, že poškozená I. J. byla o možnosti a způsobu uplatnění nároku na náhradu škody řádně poučena, a to nejpozději dne 25. 8. 2003, kdy převzala předvolání k hlavnímu líčení a vyrozumění poškozeného ve smyslu § 43 tr. ř., avšak ve lhůtě stanovené v § 43 odst. 3 tr. ř. (tj. nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování) neučinila návrh, ze kterého by bylo patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje. Z obsahu trestního spisu dále vyplývá, že poškozená I. J. uplatnila svůj nárok na náhradu škody až dne 5. 8. 2004 v průběhu své svědecké výpovědi před dožádaným Obvodním soudem pro Prahu 3 (č l. 66). Poškozená tedy učinila svůj návrh, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obviněné J. K. povinnost nahradit škodu, v průběhu svého výslechu jako svědka, až po zahájení dokazování v hlavním líčení. Předmětný návrh byl uplatněn po lhůtě uvedené v § 43 odst. 3 tr. ř. a Okresní soud v Liberci tak postupoval v souladu se zákonem, pokud o tomto návrhu nerozhodl. O náhradě škody může soud rozhodnout podle § 228 odst. 1 tr. ř. tehdy, jestliže – kromě dalších podmínek - byl nárok na náhradu škody uplatněn řádně a včas. Jak bylo uvedeno výše, podle § 43 odst. 3 tr. ř. je třeba návrh na náhradu škody učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. V daném případě byl návrh na náhradu škody poškozenou učiněn až po zahájení dokazování v hlavním líčení, proto Okresní soud v Liberci o tomto návrhu nemohl rozhodnout a to ani tak, že by poškozenou podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud nemohl o náhradě škody rozhodovat ani z úřední povinnosti, takové rozhodování přichází v úvahu pouze tam, kde poškozený náhradu škody řádně a včas uplatnil. V daném případě se tak nestalo, z čehož vyplývá, že poškozená I. J. nebyla osobou oprávněnou podat odvolání ve smyslu ustanovení § 246 odst. 1 písm. d) tr. ř. Z uvedeného lze dovodit, že odvolací soud pochybil, když odvolání poškozené vyhověl a napadený rozsudek doplnil o výrok, kterým obviněné J. K. uložil povinnost zaplatit poškozené I. J. částku 6.198,- Kč a se zbytkem nároku ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, přičemž měl odvolání poškozené zamítnout podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako podané neoprávněnou osobou. Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 To 16/2005, byl porušen zákon v ustanovení § 43 odst. 3 tr. ř., § 228 odst. 1 tr. ř., § 229 odst. 2 tr. ř. a § 259 odst. 2, odst. 3 tr. ř. v neprospěch obviněné J. K., a podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, bylo podle § 270 odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle § 270 odst. 4 vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem. Nejvyšší soud přitom zdůrazňuje, že s ohledem na skutečnost, že vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (§ 273 tr. ř.).
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. června 2005 Předseda senátu: JUDr. J. P.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.