4 Tz 70/2016
V PLATNOSTINejvyšší soud vyhověl stížnosti pro porušení zákona podané ministrem spravedlnosti ve prospěch zemřelého obviněného, který byl odsouzen za nenastoupení vojenské služby kvůli náboženskému přesvědčení. Shledal, že rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu byl porušen zákon v ustanovení § 265 odst. 1 tr. zákona č. 86/1950 Sb. v neprospěch obviněného. Napadený rozsudek i navazující rozhodnutí zrušil a obviněného zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť skutek není trestným činem. Odmítnutí služby bylo uplatněním práva na svobodu svědomí zaručeného ústavou, jak dovodil s odkazem na judikaturu Ústavního soudu.
Rubrum
4 Tz 70/2016-20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 8. 2. 2017 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudkyň JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch zemřelého obviněného L. T., proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně, ze dne 19. 2. 1953 sp. zn. T 7/53 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Výrok
Pravomocným rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 2. 1953, sp. zn. T 7/53 byl porušen zákon v ustanovení § 265 odst. 1 tr. zákona č. 86/50 Sb. v neprospěch obviněného L. T. Napadený rozsudek se zrušuje. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný L. T., se podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby pro skutek spočívající v tom, že dne 31. 10. 1952 nenastoupil, jak byl povinen, ve stanovené lhůtě vojenskou základní službu u OVV K. přesto, že mu byl včas doručen povolávací rozkaz a odvolával se na to, že mu to nedovoluje vyznání, že je Svědek Jehovův, ve kterém byl rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 2. 1953 sp. zn. T 7/53, shledán trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 trestního zákona (zákona č. 86/1950 Sb.).
Odůvodnění
Rozsudkem bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 2. 1953 sp. zn. T 7/53, byl obviněný L. T. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 zák. č. 86/1950 Sb., trestní zákon, (dále jen tr. zák.), kterého se dopustil tím, že dne 31. 10. 1952 nenastoupil, jak byl povinen, ve stanovené lhůtě vojenskou základní službu u OVV K. přesto, že mu byl včas doručen povolávací rozkaz a odvolával se na to, že mu to nedovoluje vyznání, že je Svědek Jehovův. Za tento trestný čin byl podle § 265 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 2 roky. Podle § 43 tr. zák. byl vysloven trest ztráty čestných práv občanských a ztráta práv uvedených v § 44 odst. 2 tr. zák. na dobu 5 let. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 19. 2. 1953. Následně bylo usnesením bývalého Nižšího vojenského prokurátora v Brně ze dne 11. 5. 1953, sp. zn. Pt-5/53, rozhodnuto, že obviněný L. T. je účasten rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 4. května 1953 o amnestii a na základě jejího čl. II. se mu promíjí trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Trest obviněný vykonal 15. 11. 1953. Proti rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu Brno ze dne 19. 2. 1953 sp. zn. T 7/53, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. dne 30. 11. 2016 stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. V podané stížnosti ministr spravedlnosti uvádí, že obviněný L. T. byl odsouzen pro svoje náboženské přesvědčení. Stěžovatel odkazuje na ustanovení § 1 odst. 1, odst. 2 zák. č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci, jakož i ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák., § 1 odst. 1 tr. řádu z roku 1950, § 2 odst. 3 tr. řádu z roku 1950 a konstatuje, že se jimi bývalý Nižší vojenský soud v Brně neřídil. V této souvislosti stěžovatel zdůrazňuje, že soudem nebylo akceptováno, že obviněný uplatnil právo na svobodu svědomí, zaručené tehdejší ústavou Československé republiky z roku 1948, konkrétně v ust. § 15 odst. 1 této Ústavy. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem bývalého Nižšího Vojenského soudu v Brně ze dne 19. 2. 1953 sp. zn. T 7/53, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. T. v ustanoveních § 2 odst. 3 tr. řádu z roku 1950 ve vztahu k ustanovení § 265 odst. 1 zákona č. 86/50 Sb., a podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadený rozsudek zrušil včetně případných rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., popř. podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud považuje za nutné v dané věci konstatovat, že jediný spisový materiál, jenž se zachoval z původního řízení, představuje rozsudek bývalého Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 2. 1953 sp. zn. T 7/53 a usnesení bývalého Nižšího vojenského prokurátora v Brně ze dne 11. 5. 1953 sp. zn. Pt-5/53, jejichž ověřené kopie měl Nejvyšší soud k dispozici. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon porušen byl. Podle § 265 odst. 1 tr. zák., se trestného činu nenastoupení služby v branné moci dopustí pachatel, který v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné službě nebo zvláštní službě nenastoupí službu v branné moci do čtyřiadvaceti hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze. Přestože Nejvyšší soud neměl k dispozici spis Nižšího vojenského soudu v Brně sp. zn. T 7/53, ale pouze kopii odsuzujícího rozsudku ze dne 19. 2. 1953 a kopii usnesení bývalého Nižšího vojenského prokurátora v Brně ze dne 11. 5. 1953 sp. zn. Pt-5/53, je možno konstatovat, že ze skutkové věty odsuzujícího rozsudku i jeho odůvodnění zcela jednoznačně vyplývá, že obviněný L. T. odmítal v souvislosti s povoláním k výkonu vojenské základní služby nastoupit základní vojenskou službu s odkazem na své náboženské přesvědčení, konkrétně že je Svědek Jehovův. Ze skutku, kterým byl obviněný L. T. uznán vinným a ve kterém bylo spatřováno odsuzujícím rozsudkem spáchání trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zák., lze dovodit, že se obviněný dopustil předmětného činu z důvodu svého náboženského přesvědčení. V dané souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout zejména právní názor a závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. I. ÚS 671/01 a nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. Pl. ÚS 42/02 a dále navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2003 sp. zn. 15 Tz 67/2003, v jiné obdobné trestní věci, že "pokud obviněný odmítl konat vojenskou službu z důvodu svého náboženského přesvědčení a toto jeho jednání bylo reálně projeveným osobním rozhodnutím diktovaným svědomím, na kterém se maximy plynoucí z víry či náboženského přesvědčení toliko podílely, pak svým jednáním pouze uplatňoval i tehdejší Ústavou 9. května č. 150/1948 Sb. zaručené právo na svobodu svědomí a náboženského přesvědčení. Ačkoli totiž citovaná ústava deklarovala v § 15 odst. 1 svobodu svědomí, zároveň ji nepřípustně omezila již v odstavci 2 citovaného ustanovení, podle něhož mimo jiné víra nebo přesvědčení nemůže být nikomu na újmu, nemůže však být důvodem k tomu, aby někdo odpíral plnit občanskou povinnost uloženou mu zákonem. Deklarovanou svobodu svědomí tak negovala i v § 34 odst. 2 tak, když stanovila každému občanu povinnost mimo jiné konat vojenskou službu, navíc v době, kdy tehdejší právní řád neumožňoval alternativu k výkonu základní vojenské služby pro případy, kdyby její výkon vedl k popření náboženského přesvědčení jednotlivce. Vzhledem k uvedenému a s odkazem na výše citované výkladové teze vztahující se k naplňování svobody svědomí jednotlivce i z pohledu dnes platných norem, především čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, nelze považovat jednání obviněného spočívající v odmítnutí konání vojenské služby v roce 1954 za trestný čin“. Z konfrontace napadeného rozhodnutí s výše uvedenými právními názory a závěry Ústavního soudu i Nejvyššího soudu je zřejmé, že v dané věci v případě rozsudku Nižšího vojenského soudu v Brně ze dne 19. 2. 1953 sp. zn. T 7/53, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle ustanovení § 265 odst. 1 tr. zák., byl porušen zákon právě v tomto ustanovení v neprospěch obviněného L. T., což Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. konstatoval. V důsledku toho podle § 269 odst. 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu nejen napadený rozsudek Nižšího vojenského soudu v Brně sp. zn. T 7/53, nýbrž i všechna další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 271 odst. 1 tr. ř. pak obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř., tedy proto, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem, zprostil obžaloby pro skutek v jeho vymezení obsaženém v odsuzujícím rozsudku. V daném směru totiž Nejvyšší soud usoudil, že ve věci může sám rozhodnout na podkladě skutkového stavu věci, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. 2. 2017 JUDr. František Hrabec předseda senátu Vypracovala: JUDr. Marta Ondrušová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.