4 Tz 75/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek okresního soudu, protože byl porušen zákon při ukládání trestu obecně prospěšných prací. Soud se opřel o § 36 a § 45a odst. 1 trestního zákona, které stanovují maximální výměru trestu na 400 hodin. Bylo zjištěno, že součet dvou trestů ve výši 400 hodin každý překročil dovolenou hranici, protože předchozí trest nebyl vykonán. Rozsudek byl zrušen ve výroku o trestu a věc byla předána okresnímu soudu k novému projednání.
Rubrum
4 Tz 75/2006 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jindřicha Urbánka a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného A. L., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2005 sp. zn. 10 T 208/2004, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Výrok
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2005 sp. zn. 10 T 208/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. L. Napadený rozsudek s e z r u š u j e ve výroku o trestu ohledně obviněného A. L. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Ostravě s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění
Obviněný A. L. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2005 sp. zn. 10 T 208/2004 uznán vinným pokračujícími trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., za což byl odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému A. L. ve výroku o vině a trestu dnem vyhlášení, tj. dne 28. 7. 2005, když je dlužno dodat, že předmětným rozsudkem byli odsouzeni další tři obvinění i pro jinou trestnou činnost. Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného A. L. proti výše citovanému rozsudku Okresního soudu v Ostravě. V jejím odůvodnění poukázal na skutečnost, že z trestního spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 77/2005 vyplývá, že trestním příkazem tohoto soudu ze dne 15. 4. 2005 sp. zn. 10 T 77/2005, který nabyl právní moci dne 6. 5. 2005, byl obviněný A. L. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Žádný z uložených trestů obecně prospěšných prací však nebyl vykonán. Ministr spravedlnosti dále zdůraznil obsah příslušných ustanovení trestního řádu a trestního zákona a vyslovil názor, že Okresní soud v Ostravě se jimi důsledně neřídil a porušením ustanovení § 35 odst. 2, § 36 a § 45a odst. 1 tr. zák., § 2 odst. 5 tr. ř. při ukládání trestu v řízení vedeném pod sp. zn. 10 T 208/2004 překročil maximální zákonnou výměru trestu obecně prospěšných prací o 400 hodin v neprospěch obviněného A. L. a neuložil mu souhrnný trest, ačkoli trestné činnosti se dopustil dříve, než mu byl doručen trestní příkaz v trestní věci sp. zn. 10 T 77/2005. Trest obecně prospěšných prací uložený citovanými rozhodnutími v celkové výměře 800 hodin nemůže obstát, protože celkový počet uložených a dosud nevykonaných hodin trestu obecně prospěšných prací je vyšší, než horní hranice výměry stanovená trestním zákonem, což je v intencích § 266 odst. 2 tr. ř. ve zjevném rozporu s účelem trestu. Okresní soud také neprovedl v roporu s vnitřním a kancelářeným řádem pro okresní a krajské soudy aktuální lustraci předchozího pravomocného odsouzení a nevyznačil jej na obžalobě. Za této situace nelze nezákonnost odstranit cestou obnovy řízení. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. napadenému rozhodnutí výše vytýkaná porušení zákona v neprospěch obviněného A. L. vyslovil, podle § 269 odst. 2 tr. ř. aby napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož i další případná rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem k této změně pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. Z trestních spisů Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 10 T 208/2004 a sp. zn. 10 T 77/2005 předně vyplývá, že v prvém případě byla obžaloba k okresnímu soudu podána dne 24. 8. 2004 a v druhém případě pak dne 13. 4. 2005. Byť tedy byla na obžalobě ve věci sp. zn. 10 T 208/2004 příslušná lustrace u jednotlivých obviněných vyznačena, u obviněného A. L. se nemohla objevit sp. zn. věci 10 T 77/2005, neboť tato trestní věc obviněného se u Okresního soudu v Ostravě ještě nenacházela. Je proto poněkud lichá výhrada uplatněná stěžovatelem, že u okresního soudu nebyla provedena patřičná lustrace předchozích pravomocných odsouzení obviněného A. L. a tato nebyla vyznačena na obžalobě, neboť takové tvrzení neodpovídá skutečnosti. Taktéž nelze souhlasit s názorem stěžovatele, že Okresní soud v Ostravě při rozhodování ve věci sp. zn. 10 T 208/2004 pochybil, pokud obviněnému A. L. neuložil souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. Ve věci sp. zn. 10 T 208/2004 se obviněný dopustil skutků, za něž byl v konečné fázi odsouzen, ve dnech 30. 4., 6. 5. a 10. 5. 2004. Okresní soud v Ostravě po podání obžaloby v této věci, k čemuž jak již bylo výše uvedeno, došlo dne 24. 8. 2004, nejprve rozhodl trestním příkazem vydaným 10. 9. 2004, přičemž trestní příkaz i obžaloba byly obviněnému A. L. doručeny dne 18. 10. 2004. Je však skutečností, že tento trestní příkaz právní moci nenabyl, jelikož státní zástupce proti němu podal v zákonné lhůtě odpor. Konečný odsuzující rozsudek v této věci pak byl Okresním soudem v Ostravě vydán dne 28. 7. 2005. Z uvedeného je patrné, že pokud se obviněný A. L. v další věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 77/2005, dopustil skutku, v němž byly spatřovány příslušné trestné činy dne 22. 1. 2005, tedy až poté, co byl obviněnému v trestní věci sp. zn. 10 T 208/2004 dne 18. 10. 2004 doručen trestní příkaz, nejednalo se o vícečinný souběh trestných činů a nebylo tak namístě obviněnému ukládat souhrnný trest za použití § 35 odst. 2 tr. zák. Je nutno si totiž uvědomit, že o souběh trestných činů nejde, byl-li další trestný čin stejným pachatelem spáchán po vyhlášení odsuzujícího rozsudku, nebo po doručení trestního příkazu (viz § 314e odst. 5 tr. ř.), bez ohledu na to, zda případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek, či trestní příkaz, zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele. Stížnosti pro porušení zákona však bylo třeba dát za pravdu v posledním vytýkaném bodu, a tím bylo překročení horní hranice trestní sazby u trestu obecně prospěšných prací. Obviněnému A. L. totiž bylo Okresním soudem v Ostravě postupně uloženo trestním příkazem ve věci sp. zn. 10 T 77/2005 a poté rozsudkem ve věci sp. zn. 10 T 208/2004 celkem 2 x 400 hodin obecně prospěšných prací, ačkoliv z trestního spisu sp. zn. 10 T 77/2005 vyplývá, že první z uložených trestů nebyl v měsíci červenci 2005 ani částečně vykonán (viz č. l. 177 Sjednání podmínek výkonu OPP z 27. 9. 2005). Podle § 36 tr. zák. věty první, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle § 45a odst. 1 tr. zák. věty první trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin. Ačkoliv táž samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě rozhodovala věc obviněného A. L. pod sp. zn. 10 T 77/2005 i věc pod sp. zn. 10 T 208/2004, nevzala v úvahu výše citovaná ustanovení trestního řádu ani skutečnost, že obviněný z prvně uloženého trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin doposud nic nevykonal a uložila mu ve druhém případě stejný druh trestu ve stejné výměře. V lustraci vyznačené na obžalobě podané ve věci obviněného sp. zn. 10 T 77/2005, byla již dříve podaná obžaloba ve věci sp. zn. 10 T 208/2004 zaznamenána. Nelze tak rozhodně prohlásit, že by zmíněná samosoudkyně Okresního soudu v Ostravě neměla dostatek informací o tom, že rozhoduje obě předmětné věci obviněného A. L., které napadly do jejího senátu 10 T. Lze tudíž uzavřít, že v přezkoumávaném případě došlo k porušení ustanovení § 36 tr. zák. ve spojení s ustanovením § 45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací každého ve výměře 400 hodin, když z prvního z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány. Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení § 266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné. K výše vytýkanému hmotněprávnímu pochybení pak došlo proto, že Okresní soud v Ostravě řádně nezjistil skutkový stav věci při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu (viz § 2 odst. 5, 6 tr. ř.). Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2005 sp. zn. 10 T 208/2004, byl porušen zákon v ustanoveních § 36, § 45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného A. L. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného A. L., a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To v daném případě znamená, že si okresní soud vyžádá aktuální opis rejstříku trestů obviněného, zprávu Probační a mediační služby o momentálním stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací z jeho strany a dále potřebný přílohový spis či spisy, přičemž poté věc v souladu se zákonem s důrazem na správnost výroku o trestu opětovně rozhodne. Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle § 273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle § 270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. srpna 2006 Předseda senátu: JUDr. František Hrabec
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.