4 Tz 86/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2, protože soud nesplnil lhůtu ustanovenou v § 60 odst. 2 tr. zák. pro rozhodnutí o osvědčení podmíněně odsouzeného. Soud se nezabýval výsledkem zkušební doby včas, ačkoli obviněný nezavinil prodlení. Zákon stanoví, že bez rozhodnutí do jednoho roku po uplynutí zkušební doby se považuje za osvědčeného. Rozhodnutí bylo zrušeno v celém rozsahu, včetně následných rozhodnutí, která ztratila podklad.
Rubrum
4 Tz 86/2006 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. července 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. K., proti pravomocnému usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, a podle § 268 odst. 2 a § 269 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o :
Výrok
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 60 odst. 1 tr. zák. a § 330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného K. K. Napadené usnesení s e z r u š u j e v celém rozsahu. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 2 T 3/2002, byl obviněný K. K. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním nejméně dne 13. 12. 2001, za což byl odsouzen podle § 249a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Trestní příkaz byl obviněnému K. K. doručen dne 25. 2. 2003 a právní moci nabyl téhož dne, když obviněný i jeho obhájkyně se vzdali práva odporu. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, bylo rozhodnuto v trestní věci obviněného K. K. tak, že se podle § 60 odst. 1 tr. zák. nařizuje výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, uloženého trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 2 T 3/2002. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný K. K. pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. V souladu s ustanovením § 134 odst. 3 tr. ř. bylo vyhotoveno zjednodušené usnesení bez odůvodnění, neboť státní zástupce i obviněný se okamžitě po vyhlášení tohoto usnesení vzdali práva stížnosti. Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, podal obviněný K. K. stížnost. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 8 To 195/2006, výše uvedenou stížnost podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl, neboť byla podána osobou, která se jí výslovně vzdala. Proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. K. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k ustanovení § 60 odst. 2 tr. zák. a v § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení předcházejícím. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 důsledně nedbal výše uvedených zákonných ustanovení. Přestože z ustanovení § 60 odst. 2 tr. zák. jednoznačně vyplývá, kdy je možno rozhodnout o tom, že si obviněný trest vykoná po uplynutí roční lhůty, která uplyne po skončení zkušební doby, toto nerespektoval a rozhodl, že obviněný si trest vykoná, ač lhůta stanovená zákonem uplynula již dne 25. 2. 2006. Z obsahu spisu pak nevyplývá, že by obviněný K. K. zavinil, že nebylo možno do roka po uplynutí zkušební doby rozhodnout o tom, zda se osvědčil či nikoliv. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. K. ve vytýkaném směru, a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil spolu se všemi dalšími rozhodnutími na zrušené rozhodnutí obsahově navazujícími, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl. Z obsahu trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému K. K. započala běžet zkušební doba podmíněného odsouzení z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 2 T 3/2002, dnem 26. 2. 2003, který následoval po dni nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Zkušební doba 2 roky potom obviněnému uplynula dnem 25. 2. 2005. Lhůta ve smyslu ustanovení § 60 odst. 2 tr. zák. tedy počala obviněnému běžet dnem 26. 2. 2003 a skončila dnem 25. 2. 2005. Podle § 60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná. Podle § 60 odst. 2 tr. zák. neučinil-li soud do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil. V konkrétní posuzované situaci byl obviněný K. K. znovu odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jak je patrno z opisu trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 44 T 69/2005 a dále pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., jak je patrno z opisu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 12. 2005, sp. zn. 9 T 130/2005, kterých se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení. Tímto odsouzením se však mohl Obvodní soud pro Prahu 2 zabývat a hodnotit je z pohledu ustanovení § 60 odst. 1 tr. zák. pouze do data 25. 2. 2006. Uvedeným datem by nebyl limitován pouze v případě, že by obviněný zavinil stav, kdy by soud nemohl rozhodnout. Z obsahu trestního spisu však vyplývá, že obviněný K. K. nenese vinu na tom, pokud Obvodní soud pro Prahu 2 nerozhodl podle § 60 odst. 1 tr. zák. ve lhůtě stanovené v § 60 odst. 2 tr. zák. o tom, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil a že se mu nařizuje výkon původně podmíněného trestu odnětí svobody. Samosoudce jmenovaného soudu dne 21. 2. 2006 nařídil ve věci veřejné zasedání až na den 29. 3. 2006. S ohledem na to, že Obvodní soud pro Prahu 2 napadené usnesení vyhlásil dne 29. 3. 2006, přičemž lhůta podle § 60 odst. 2 tr. zák. uplynula již dne 25. 2. 2006, nastala po tomto dni u obviněného K. K. fikce jeho osvědčení ve zkušební době podmíněného odsouzení. Z tohoto důvodu Obvodní soud pro Prahu 2 po 25. 2. 2006, a tedy i dne 29. 3. 2006, neměl procesní podmínky pro aplikaci ustanovení § 330 odst. 1 tr. ř., tj. aby konal veřejné zasedání, v němž by rozhodoval o tom, zda se obviněný ve zkušební době osvědčil či zda bude nařízen výkon podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Vzhledem k uvedeným zjištěním Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 3. 2006, sp. zn. 2 T 3/2002 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 60 odst. 1 tr. zák. a § 330 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného K. K. Poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, včetně všech rozhodnutí, která na toto usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V daném případě nepřicházelo v úvahu učinit ve věci rozhodnutí nové, proto Nejvyšší soud nepostupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a nepřikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc znovu projednal a rozhodl, ani nezvolil postup podle § 271 odst. 1 tr. ř.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. července 2006 Předseda senátu: JUDr. J. P. :
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.