5 Tdo 1100/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky dovolání obviněného zamítl, protože bylo podáno z důvodu, který není uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu. Soud uvedl, že dovolání nesmí být založeno na námitkách proti skutkovým zjištěním, ale pouze na nesprávném právním posouzení. Dovolací soud nemá pravomoc přezkoumat skutkové závěry nebo hodnotit důkazy znovu. Rozhodnutí bylo tedy odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
Rubrum
5 Tdo 1100/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. ledna 2003 o dovolání obviněného M. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. srpna 2002, sp. zn. 3 To 372/2002, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 109/2002, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 5 T 109/2002, byl obviněný M. G. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., který spáchal tím, že dne 17. 12. 2001 kolem 18.00 hodin v B. na ulici V. 16 v chodbě domu spolu s dosud neustanovenou osobou pod pohrůžkou použití střelné zbraně, kterou současně mířil na poškozeného Z. P., požadoval vydání finanční hotovosti, což poškozený odmítl a na svoji obranu užil legálně drženou střelnou zbraň, kterou vystřelil nejméně tři výstřely směrem na pachatele, přičemž dosud neustanovená osoba mu revolver vytrhla a s obviněným z místa uprchli. Za tento trestný čin byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 33 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou a podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění na dobu 8 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Z. P. v K., A., trvale bytem R. p. R., Ch. 93, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2002 podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 3 To 372/2002, podle § 256 tr. řádu zamítnuto. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 3 To 372/2002, napadl obviněný M. G. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel v něm uvedl, že se trestného činu nedopustil, na místě činu se v inkriminovanou dobu nacházel pouze náhodně a pachatelem byla osoba, jejíž totožnost se nepodařilo zjistit. Protože se nepodařilo tuto osobu ustanovit, byl k trestní odpovědnosti povolán on. Obviněný soudům obou stupňů vytkl, že pro svá rozhodnutí vzaly za základ výpověď poškozeného Ing. Z. P. K plynové pistoli, kterou měl obviněný v době spáchání trestného činu u sebe, obviněný namítl, že tuto nestačil použít na vlastní obranu, natož pak k pohrůžce vůči poškozenému. K identifikaci poškozeným v rámci rekognice, pak dovolatel uvedl, že ztotožňuje-li ho poškozený s osobou pachatele, jedná se o pouhou snahu dosáhnout potrestání kohokoliv, jen aby sám poškozený nebyl stíhán za svou nepřiměřenou obranu, k níž použil legálně drženou střelnou zbraň. Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 3 To 372/2002, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 5 T 109/2002, ve výroku o vině a trestu, jakož i ve výroku o vyhoštění, a dále aby podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že podle § 226 písm. c) tr. řádu jej zprostí obžaloby v celém rozsahu. Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolatel ve svém podání uplatňuje pouze námitky, které již namítal v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně i v průběhu předcházejícího trestního řízení, avšak nevytýká meritorním rozhodnutím žádnou konkrétní vadu v právním hodnocení zjištěných skutkových okolností a své závěry opírá výhradně o odlišný výklad výsledků dokazování, než k jakému dospěly soudy obou stupňů. Skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a následně potvrzený soudem druhého stupně shledává státní zástupkyně správným, jakož i na něj navazující právní posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl a učinil tak v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný M. G. podal dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný M. G. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně. Závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákona a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr o subjektivních znacích trestného činu se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu prvního, příp. druhého stupně vyplývajících z provedeného dokazování. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího jinak hodnotit již provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného M. G. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná a současně napadá i hodnocení provedených důkazů. Je tedy zřejmé, že obviněný M. G. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného M. G. podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. 3 To 372/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 15. ledna 2003 Předseda senátu: JUDr. Jindřich Urbánek
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.