5 Tdo 118/2026-3995

Rubrum

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 2. 2026 o dovolání, které podal obviněný Pavel Liška proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 6 To 52/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 5/2013, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 49 T 5/2013, byl obviněný Pavel Liška uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterého se dopustil společně s obviněnými Reném Volným a Jakubem Wojčíkem skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Pokud jde obviněného Pavla Lišku spočívala podstata trestné činnosti ve stručnosti v tom, že obviněný Pavel Liška (spolu s dalšími dvěma spoluobviněnými Reném Volným a Jakubem Wojčíkem) za období od 1. 11. 2011 do 18. 4. 2012, ve Frýdku-Místku, jednali se záměrem zkrátit Českou republiku na dani z přidané hodnoty ve velkém rozsahu a sebe neoprávněně obohatit, ač si byli vědomi svých povinností vyplývajících zejména z § 21 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění. Za firmu Pavel Liška, registrovanou ke dni 22. 8. 2011 u Finančního úřadu ve Frýdku-Místku jako čtvrtletní plátce daně z přidané hodnoty pod daňovým identifikačním číslem CZ 8707125493, nepřiznali a neodvedli daň z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2011, I. čtvrtletí roku 2012 a II. čtvrtletí roku 2012 z uskutečněných zdanitelných plnění, spočívajících v dodání zboží – primárního hliníku s minimálním obsahem 99,7 % Al, pořízeného v jiném členském státě, s místem plnění v tuzemsku. Činili tak po vzájemné dohodě, že získají neoprávněný majetkový prospěch neodvedením daně z přidané hodnoty z uskutečněných zdanitelných plnění, spočívajících v dodání zboží – primárního hliníku, který pořídí bez DPH z jiného členského státu EU prostřednictvím účelově založených firem a následně jej dodají odběratelům na daňovém území České republiky, to vše ve vzájemné součinnosti, přičemž obviněný Pavel Liška činil konkrétně tyto kroky: - v Polské republice účelově koupil obchodní podíl společnosti Scrap Trade, Sp. z. o. o., se sídlem Duleby 5, 408 33 Katowice, jejímž se stal jediným jednatelem a jménem které obvinění následně odebírali primární hliník od dodavatele společnosti DERAL, S. p. A., se sídlem Via Moretto 80, 250 25 Manerbio, Itálie, - v České republice účelově založil firmu Pavel Liška, IČ: 88042511, s místem podnikání V Zátiší 810/1, 709 00 Ostrava-Mariánské Hory, registrovanou s účinností ode dne 22. 8. 2011 na Finančním úřadě ve Frýdku-Místku k dani z přidané hodnoty se čtvrtletním zdaňovacím obdobím, jejímž jménem jednal a jménem které obvinění následně nakupovali primární hliník od společnosti Scrap Trade, Sp. z. o. o., a dodávali jej firmě René Volný s tím, že z takto uskutečněných zdanitelných plnění nepřiznají a neodvedou za firmu Pavel Liška daň z přidané hodnoty, - úmyslně pouze nahodile vystavoval faktury jménem dodavatele společnosti Scrap Trade, Sp. z. o. o., pro odběratele firmu Pavel Liška a faktury jménem dodavatele Pavel Liška pro odběratele firmu René Volný, - založil dne 9. 11. 2011 bankovní účty společnosti Scrap Trade, Sp. z. o. o., u Komerční banky, a. s., pobočka Ostrava, a to účet č. XY, vedený v měně Kč, účet č. XY, vedený v měně USD a účet č. XY, vedený v měně EUR, jejichž byl jediným disponentem a umožnil obviněnému Jakubu Wojčíkovi nakládat s těmito účty prostřednictvím internetového bankovnictví, - jménem společnosti Scrap Trade, Sp. z. o. o., uzavřel s Janem Krčalem dne 1. 2. 2012 a dne 28. 3. 2012 Smlouvy o krátkodobé půjčce, na jejichž základě získali obvinění kapitál ve výši 12 500 000 Kč pro nákup primárního hliníku u společnosti DERAL, S. p. A., - dne 12. 3. 2012 podal na Finančním úřadě ve Frýdku-Místku za firmu Pavel Liška přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí 2011, v němž v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty deklaroval přijatá zdanitelná plnění od plátců v tuzemsku ve výši 6 730 201 Kč a dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku ve výši 6 925 237 Kč, ačkoli zboží pořídil z jiného členského státu EU, - přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období I. a II. čtvrtletí roku 2012 za firmu Pavel Liška v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty nepodal. Všichni tři obvinění společně přepravili primární hliník, který jménem společnosti Scrap Trade, Sp. z. o. o., odebrali od společnosti DERAL, S. p. A., v objemu 1 423 583 kg v 58 zásilkách (blíže specifikovaných v popisu skutku rozsudku soudu prvního stupně), nákladními soupravami přepravce Stanislav Coufal PESTAN z Itálie přímo na daňové území České republiky do Olomouce. V Olomouci zajistili přeložení jednotlivých zásilek na jiné nákladní soupravy přepravce Stanislav Coufal PESTAN a následně jejich přepravení přímo konečnému odběrateli společnosti METALIMEX, a. s., do skladů v Povrlech, Štítině a Břidličné. Na dodávky primárního hliníku, uskutečněné mezi dodavatelem Scrap Trade, Sp. z. o. o., a odběratelem firmou Pavel Liška a následně mezi dodavatelem firmou Pavel Liška a odběratelem firmou René Volný vystavoval obviněný Pavel Liška faktury pouze nahodile, bez návaznosti na realizované přepravy. Takto dovezený primární hliník fakticky jménem firmy René Volný dodali v celém objemu společnostem AQUA PRO Service, s. r. o., a ALUMINIA GROUP, s. r. o., a to na základě faktur blíže specifikovaných v rozsudku soudu prvního stupně, vystavených obviněným René Volným, a to za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2011 odběratelům AQUA PRO Service, s. r. o., a ALUMINIA GROUP, s. r. o.; za zdaňovací období I. čtvrtletí roku 2012 odběratelům AQUA PRO Service, s. r. o., a ALUMINIA GROUP, s. r. o.; za zdaňovací období II. čtvrtletí roku 2012 odběrateli AQUA PRO Service, s. r. o., přičemž prostřednictvím společností ALUMINIA GROUP, s. r. o., a AQUA PRO Service, s. r. o., zajistili fakturaci a dodání primárního hliníku konečnému odběrateli METALIMEX, a. s. Takto společným úmyslným jednáním, v rozporu s § 21 odst. 1 a § 108 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty zkrátili daň z přidané hodnoty za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2011 ve výši 1 391 371 Kč, za zdaňovací období I. čtvrtletí roku 2012 ve výši 10 074 503 Kč a za zdaňovací období II. čtvrtletí roku 2012 ve výši 587 126 Kč. Tímto jednáním za výše uvedená zdaňovací období zkrátili daň z přidané hodnoty v celkové výši 12 053 000 Kč ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj, územním pracovištěm ve Frýdku-Místku.

2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému Pavlu Liškovi uložen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti v oboru koupě a prodej a zprostředkování jako fyzické osoby, statutárního orgánu či člena statutárního orgánu právnické osoby a jako zmocněnci či na základě jiné smlouvy o zastupování na dobu 7 let. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byli odsouzeni i další dva obvinění René Volný a Jakub Wojčík.

3. Proti shora zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 49 T 5/2013, podal obviněný Pavel Liška a další obvinění odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 6 To 52/2014. Z podnětu odvolání obviněného Jakuba Wojčíka odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém výroku o trestu uloženém tomuto obviněnému a podle § 259 odst. 3 tr. ř. mu uložil nový trest. Podle § 256 tr. ř. pak odvolací soud zamítl odvolání obviněných Reného Volného a Pavla Lišky, neboť je neshledal důvodnými.

II. Dovolání obviněného

4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 6 To 52/2014, podal obviněný Pavel Liška dovolání, které opřel o dovolací důvody v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i), m) tr. ř. Dovolání proti citovanému rozsudku podal i obviněný René Volný. O tomto dovolání rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 5 Tdo 676/2015, tak, že dovolání odmítl podle 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

5. Obviněný Liška ve svém dovolání argumentuje tím, že bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání u Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2014, kde byla čtena omluva Pavla Lišky a lékařská zpráva na vyšetření, obhájce obviněného chtěl, aby byl obviněný osobně přítomen u jednání, přesto bylo rozhodnuto, že veřejné zasedání se bude konat v jeho nepřítomnosti. Tím je podle názoru obviněného naplněn dovolací důvod v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

6. Dále obviněný uvedl, že nikdy neměl v úmyslu krátit stát na dani, jednání se nedopouštěl s úmyslem páchat trestnou činnost, nýbrž z pouhé nedbalosti. Nebyl si vědom, že by jakákoli aktivita spojená s jeho obchodní činností byla trestně postižitelná. Obviněný ani neplánoval zisk neoprávněného majetkového prospěchu neodvedením daně z přidané hodnoty z uskutečněných zdanitelných plnění, byl spoluobviněným Jakubem Wojčíkem pouze využit k jeho trestné činnosti. Dovolatel je přesvědčen, že mimo možnosti disponovat s účtem společnosti Scrap Trade, Sp. z. o. o., kde byl v té době jediným jednatelem, se spoluobviněný Wojčík opakovaně při své trestné činnosti představoval a jednal jeho jménem. Tuto skutečnost soud prvního stupně důkladně neprověřil, měl více zkoumat rozsah účastenství obviněného na trestné činnosti. Odvolací soud pak při svém přezkumu vyšel v podstatě jen z rozsudku soudu prvního stupně, na jehož odůvodnění odkázal. Zároveň zohlednil i výpověď spoluobviněného Wojčíka u odvolacího soudu, které se však obviněný s ohledem na svůj zdravotní stav nemohl zúčastnit a klást tak Wojčíkovi otázky, ani se k této výpovědi vyjádřit. Wojčík navíc v další své výpovědi uvedl, že obvinění Volný a Liška fakticky ani nevěděli, co se děje. Na základě uvedeného tedy obviněný uplatnil dovolací důvody v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., protože nemohl jednat v úmyslu, nemohl naplnit skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, nemohl jednat jako spolupachatel, dále se nemohl zúčastnit výpovědi spoluobviněného Wojčíka u odvolacího soudu s ohledem na svůj zdravotní stav a nemohl tak klást spoluobviněnému Wojčíkovi otázky, ani se k této výpovědi vyjádřit, obviněný nemohl vědět, jak vysoká škoda vzniká, tj. nemohl být v úmyslu způsobit škodu značného rozsahu.

7. Obviněný uplatnil rovněž dovolací důvod v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který opodstatnil tím, že vzhledem k tomu, že nemohl naplnit skutkovou podstatu projednávaného trestného činu, nemohl mu být uložen ani trest odnětí svobody v trvání 6 let.

8. Na základě své předchozí dovolací argumentace obviněný dovodil, že jsou dány rovněž skutečnosti pro uplatnění dovolacího důvodu v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 10. 2014, sp. zn. 6 To 52/2014, pod bodem III., kterým bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítnuto, a vrátil věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v Ostravě.

III. Vyjádření státního zástupce k dovolání

10. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), přičemž dovolání obviněného shledal neopodstatněným.

11. K uplatněnému dovolacím důvodu v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v takové jeho nepřítomnosti, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. Obviněný se ve svém dovolání nezabývá označením či upřesněním těch ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, která měla být postupem odvolacího soudu porušena. Jde navíc o kusé konstatování, z něhož nelze dovodit žádné konkrétní závěry v otázce porušení jakéhokoli ustanovení trestního řádu. Uvedené okolnosti bez upřesnění samy o sobě ještě nesvědčí o tom, že odvolací soud nemohl konat veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného. Jediným ustanovením, podle nějž je vyžadována povinná účast obviněného při veřejném zasedání o odvolání, je § 263 odst. 4 tr. ř., týká se ovšem situací, kdy je obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, což nebyl případ obviněného. Ze skutečnosti, že odvolací soud o konání veřejného zasedání obviněného toliko vyrozuměl, aniž by ho k němu předvolal, státní zástupce dovozuje, že odvolací soud přítomnost obviněného nepovažoval za nutnou. Pokud by měl obviněný k nepřítomnosti při soudním jednání skutečně přijatelný objektivní důvod, jestliže tento důvod řádně a pokud možno včas doložil a jestliže dal výslovně najevo, že chce být soudnímu jednání přítomen, mohl by být postup odvolacího soudu teoreticky porušením práva obviněného na projednání věci ve vlastní přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Žádný takový důvod však obviněný ve svém dovolání neuvádí. Není jím čtení lékařské zprávy, aniž by bylo známo, co tato obsahuje, koho a jakého období se týká, co je důvodem lékařského posouzení, zda takové posouzení zdravotního stavu objektivně vylučuje účast obviněného u veřejného zasedání. Z dovolání obviněného také není patrno, kdy svou omluvu soudu skutečně předložil. V situaci, kdy by obviněný včas neučinil žádný úkon, kterým by dal dopředu soudu najevo, že nelze ve věci rozhodnout bez jeho osobního slyšení, nebylo naplněno materiální hledisko dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011 sp. zn. 6 Tdo 1211/2011).

12. Odvolací soud ani nezasáhl do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti a práva na obhajobu, jelikož neplánoval u veřejného zasedání provádění dalšího dokazování. Vypovídal-li ve veřejném zasedání spoluobviněný Jakub Wojčík, byl to pravděpodobně pro odvolací soud postup, který nebyl z jeho strany předpokládán. Výpověď spoluobviněného ovšem neměla na skutková zjištění, která učinil prvoinstanční soud, žádný zásadní vliv, v podstatě je jen potvrdila, odvolací soud tedy vyšel při svém rozhodování plně ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2007 sp. zn. 11 Tdo 18/2007).

13. K obviněným uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvádí, že dovolací argumentace tomuto důvodu po obsahové stránce neodpovídá. Obviněný vyjadřuje toliko nespokojenost s tím, jak soudy nižších stupňů přistoupily k jeho obhajobě založené na tvrzení, že jednal z nedbalosti, se spoluobviněným Jakubem Wojčíkem nespolupracoval a byl jím pouze zneužit. Obviněný velice stručně konstatuje, s jakou argumentací se hájil ve své výpovědi. Bez jasných souvislostí také poukazuje na určité dílčí pasáže z odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud jde o uplatněný dovolací důvod v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obviněný není srozuměn se závěry soudů o jeho jednání v úmyslném zavinění, a to i ohledně způsobení škody značného rozsahu, ani se závěrem o jednání ve spolupachatelství, resp. neposouzení účastenství. Tyto své výhrady však v dovolání nijak blíže nerozvádí. Podle státního zástupce se odvolací soud zcela správně vypořádal se všemi obviněným naznačenými otázkami. Po vyhodnocení provedených důkazů pochopitelně musel odmítnout roli obviněných jako pouhých živých nástrojů v rukou spoluobviněného Jakuba Wojčíka, přičemž závěr o postavení obviněného jako tzv. bílého koně nikterak nevylučoval právní posouzení jeho jednání jako jednání úmyslného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1396/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 5 Tdo 839/2015, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 12 To 43/2021). V odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou velice dobře patrné i skutečnosti, na jejichž základě musely soudy přijmout závěry o jednání obviněných ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, nikoli v jedné z forem účastenství. Ohledně právního posouzení skutku lze plně odkázat na příslušné pasáže odůvodnění napadeného rozhodnutí.

14. V rámci svého vyjádření k dovolání obviněného odkázal státní zástupce i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 5 Tdo 676/2015, ve kterém Nejvyšší soud odmítl dovolání spoluobviněného Reného Volného, který uplatnil v zásadě totožné výhrady vůči právnímu posouzení jako obviněný Pavel Liška.

15. Pokud jde o dovolací důvod v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., k tomu státní zástupce uvedl, že obviněný ho založil toliko na odlišném právním posouzení, aniž by brojil proti takovému trestu, který byl ukládán ve vztahu k trestní sazbě stanovené v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Trest soudy neukládají za trestný čin, který by měl být právně posouzen v návaznosti na skutkové a právní představy obviněného. V projednávané trestní věci by zákonná trestní sazba činila dva až osm let i v případě, kdyby nebyly naplněny znaky, které obviněný zpochybňuje (spáchání činu ve velkém rozsahu a nejméně se dvěma osobami). Ani tak by tedy nebylo možné hovořit o trestu odnětí svobody uloženém mimo zákonnou trestní sazbu.

16. Ani u dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. se obviněný nevyjádřil, v jaké alternativě ho uplatňuje, nicméně státní zástupce dovodil, že pokud jde o první alternativu, procesní podmínky stanovené pro rozhodnutí odvolacího soudu byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a druhá alternativa nebyla důvodně uplatněna pro důvody, které byly dány shora.

17. Vzhledem k výše uvedenému navrhl státní zástupce odmítnout dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.

IV. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska

18. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněného ve vztahu k označeným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h), i) a m) tr. ř.

19. K výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud uvádí, že je dán tehdy, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

21. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.

22. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.

23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. může být naplněn ve dvou variantách. Podle první z nich jde o případy, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Druhá varianta je určena k nápravě vady spočívající v tom, že v řízení předcházejícím rozhodnutí soudu druhého stupně byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přesto soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. b) K uplatněným námitkám obviněného 24. Po prostudování spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného není opodstatněné. Obviněný ve svém dovolání v podstatě jen zopakoval námitky, které vznesl již v předchozím řízení. Svoji dovolací argumentaci přitom založil na nesouhlasu s tím, jak soudy hodnotily jednotlivé důkazy a k jakým závěrům nakonec dospěly, zároveň obviněný zdůrazňoval svoji verzi skutkového děje, která se však v rámci provedeného dokazování neprokázala. Uplatněné dovolací námitky byly vypořádány již před soudy nižších stupňů, které se věnovaly důkladně jednotlivým námitkám všech obviněných a správně je vyhodnotily. Dovolací argumentace obviněného je navíc velmi stručná a obecná. V předchozím trestním řízení byl náležitě zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Provedené důkazy soudy hodnotily v souladu s požadavky v § 2 odst. 6 tr. ř. Dovoláním napadená rozhodnutí splňují rovněž požadavky v § 125 a § 134 tr. ř.

25. Ačkoli obviněný správně podřadil námitku porušení ustanovení o jeho přítomnosti u veřejného zasedání pod dovolací důvod v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neuplatnil ji důvodně, neboť uvedené zákonné ustanovení nebylo v projednávaném případě porušeno. Veřejné zasedání je možné konat i bez přítomnosti obviněného, jak vyplývá z § 234 tr. ř., přičemž určitou výjimku stanoví § 263 odst. 4 tr. ř., který se týká situací, kdy je obviněný ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody. V takových případech se musí výslovně vzdát své účasti při veřejném zasedání. V projednávané věci však nešlo ani o jednu z nastíněných situací. O konání veřejného zasedání byl obviněný pouze vyrozuměn, aniž by bylo třeba jej ze strany odvolacího soudu předvolávat, čímž dal odvolací soud najevo, že lze jednat a rozhodovat i v jeho nepřítomnosti. Z trestního spisu je patrné, že obviněný zaslal elektronickou poštou odvolacímu soudu zprávu, v níž omlouvá svoji účast na veřejném zasedání dne 9. 10. 2014 z důvodu zdravotních potíží a následné hospitalizace na interním oddělení v Bílovci (č. l. 3474), z lékařské zprávy ze dne 8. 10. 2014 (č. l. 3475) je patrné, že byla domluvena hospitalizace obviněného na následující den, tj. 9. 10. 2014, k čemuž obviněný doložil i poukaz na vyšetření (č. l. 3479). Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 9. 10. 2024 se podává, že obhájce obviněného se o existenci lékařské zprávy dozvěděl až při cestě na veřejné zasedání. Obhájce vyrozuměl ze SMS zprávy od obviněného, že chce být přítomen osobně u jednání, ohledně lékařské zprávy s ním nekomunikoval a písemný přípis, v němž by obviněný deklaroval výslovné přání účastnit se veřejného zasedání, mu zaslán nebyl. Obhajoba obviněného navíc byla při veřejném zasedání zajištěna přítomným obhájcem. Z těchto skutečností podle názoru Nejvyššího soudu nelze vyvozovat závěr, že by obviněný byl zkrácen na svém právu z čl. 38 odst. 2 Listiny být osobně účasten na veřejném zasedání, neboť obviněný výslovně neprojevil nesouhlas s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. 5 Tdo 442/2003, publikované pod č. 26/2004 Sb. rozh. tr.). K této problematice lze také odkázat například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1211/2011. Skutečnost, že bylo v rámci veřejného zasedání doplňováno dokazování o výslech spoluobviněného Jakuba Wojčíka, sama o sobě nezakládá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť takto provedený důkaz neměl podstatný význam pro skutkové a právní závěry odvolacího soudu, protože nepřinesl nic nového. Jen dokreslil trestnou činnost všech obviněných, aniž by bylo třeba nějak měnit skutkový stav věci, který byl dostatečně zjištěn soudem prvního stupně. Skutečnost, že dokazování bylo doplněno, obviněného nijak nezkrátila na jeho právech. Citovaný dovolací důvod tak nebyl po materiální stránce naplněn (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2007, sp. zn. 11 Tdo 18/2007, publikované pod č. 33/2007 Sb. rozh. tr.).

26. V rámci uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. obviněný směšuje argumenty spočívající v tom, že soudy nižších stupňů nesprávně dovodily naplnění subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslného jednání, a to zejména ve vztahu k jednání obviněného jako spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, zároveň obviněný zpochybnil své zavinění i ve vztahu ke způsobenému následku, jímž je v této věci spáchání zločinu ve velkém rozsahu. Nejvyšší soud nepovažuje ani tyto námitky za důvodné. Obviněný totiž neformuloval konkrétní právní důvody, které by měly zpochybnit správnost závěru o jeho úmyslném jednání, svoji dovolací argumentaci v tomto směru založil toliko na svých pochybnostech o zjištěném skutkovém stavu.

27. Spolupachatelství předpokládá úmyslné společné jednání dvou nebo více trestně odpovědných osob a jejich úmysl směřující ke spáchání trestného činu tímto společným jednáním. V obecné rovině se za společné jednání považuje především situace, kdy každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu. Dále může jít o případ, kdy každý ze spolupachatelů naplnil jen některý ze znaků určitého trestného činu, avšak souhrn jednání spolupachatelů naplňuje všechny znaky jeho skutkové podstaty obsažené v trestním zákoníku. Rovněž je jako spolupachatelství posuzována situace, kdy počínání každého ze spolupachatelů sice samo o sobě nenaplňuje žádný ze znaků skutkové podstaty určitého trestného činu, ale tyto jsou naplněny až souhrnem jednání všech spolupachatelů. Společný úmysl spolupachatelů přitom nelze ztotožňovat s jejich výslovnou dohodou, protože ke spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku postačí, aby společný úmysl spolupachatelů vyplýval alespoň z jejich konkludentní dohody (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 532, 533, 539 a násl.). Z popisu skutkových okolností ve výroku o vině i z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů vyplývá společný úmysl jednotlivých obviněných, protože každý z nich si musel být vědom toho, že zde popsaným zastíráním skutečného původu zboží a nepřiznáním daně z přidané hodnoty dojde k jejímu zkrácení, a koordinovaná činnost všech obviněných k tomu jednoznačně směřovala. Jak totiž vyplývá ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, obvinění vytvořili účelový řetězec obchodních společností, jejichž prostřednictvím získali neoprávněný majetkový prospěch na dani z přidané hodnoty ve výši 12 053 000 Kč, přičemž museli vědět o všech podstatných okolnostech týkajících se uskutečněných obchodů a z toho vyplývajících daňových souvislostí. Z provedeného dokazování je patrné významné zapojení obviněného Pavla Lišky do celého systému trestné činnosti, aniž by bylo možné kvalifikovat jeho aktivitu pouze ve formě účastenství podle § 24 tr. zákoníku. Argumentace, že si obviněný nebyl vědom, že by jakákoli jeho aktivita byla spojena s trestnou činností, neobstojí, pokud založil příslušné bankovní účty, vyřídil živnostenské oprávnění a registraci plátce DPH, zakoupil obchodní podíl společnosti, která byla zapojena do řetězce obchodů s primárním hliníkem, podával daňová přiznání, jejichž obsah neodpovídal skutečnosti, nebo je vůbec nepodal a činil i další kroky podrobně popsané v popisu skutku rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný musel být alespoň srozuměn s tím, že jedná protiprávně, na tom nic nemění ani skutečnost, že celý systém páchání trestné činnosti řídil obviněný Jakub Wojčík a obviněný Pavel Liška neměl vždy o trestné činnosti stoprocentní přehled (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 7 Tdo 1396/2008, publikované pod č. 51/2009 Sb. rozh. tr.).

28. Obdobná argumentace bude platit, i pokud jde o otázku zavinění obviněného ve vztahu ke spáchání činu ve velkém rozsahu. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zapojení obviněného do celého systému trestné činnosti, jak již bylo naznačeno shora, je zřejmé, že si obviněný musel být vědom toho, že svým jednáním může způsobit protiprávní následek spočívající v úbytku hodnot na majetku státu, a pro případ, že se tak stane, s tím byl přinejmenším srozuměn, přičemž o srozumění se způsobením následku trestného činu jde, pokud pachatel nemohl počítat se žádnou konkrétní okolností, která by zabránila tomuto následku, jehož způsobení si pachatel představoval jako možné. Pro zavinění ve formě nepřímého úmyslu mimo jiné zcela postačí, pokud si je pachatel alespoň v základních rysech vědom podstatných okolností, které ve svém souhrnu směřují ke vzniku protiprávního následku, jsou způsobilé ho přivodit a pachatel je smířen s jeho vznikem. Obviněný jako podnikající fyzická osoba musel vědět, že pokud bude v daňových přiznáních uvádět nepravdivé údaje k okolnostem, které se týkají zdanitelných plnění, nebo pokud předmětná daňová přiznání vůbec nepodá, může vést toto jednání ke vzniku protiprávního následku v podobě obohacení jeho a dalších osob na úkor státu, což se také stalo. Všechny tyto okolnosti tedy vypovídají o jeho zavinění alespoň ve formě nepřímého úmyslu, neboť obviněný nemohl počítat s žádnou konkrétní okolností, která by zabránila zmíněnému protiprávnímu následku, jehož způsobení si obviněný nepochybně představoval jako možné. Navíc ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty trestného činu by v souladu s § 17 písm. a) tr. zákoníku stačilo i zavinění ve formě nedbalosti.

29. Pokud jde o námitky obviněného směřující proti uloženému trestu, k tomu Nejvyšší soud uvádí, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nelze úspěšně namítat nesprávné uložení trestu, pokud tuto nesprávnost obviněný vyvozuje toliko ze svého nesouhlasu s právní kvalifikací svého jednání, jakou učinily soudy nižších stupňů. V projednávané trestní věci uložily soudy obviněnému druh i výši trestu odpovídající trestnému činu, jehož skutkovou podstatu obviněný svým jednáním naplnil. Uvedená dovolací argumentace obviněného tedy není způsobilá naplnit uplatněný dovolací důvod.

30. Jen pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že vzhledem ke svému shora uvedenému odůvodnění nepovažuje za důvodně uplatněný ani dovolací důvod v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť o odvolání obviněného bylo rozhodnuto za splnění všech procesních podmínek zákonem stanovených pro takové rozhodnutí a v řízení mu předcházejícím nebyl dán důvod dovolání z § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

31. Vzhledem k opakujícím se námitkám, které obviněný vznesl již před soudy nižších stupňů a s nimiž se tyto soudy navíc dostatečným a správným způsobem vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat na své usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2002). Z něho vyplývá, že v případě podání dovolání, v němž obviněný opakuje námitky, které byly uplatněny již v řízení před soudem prvního či druhého stupně a s nimiž se tyto soudy dostatečně a správně vypořádaly, jde o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

V. Závěrečné shrnutí

32. Na podkladě výše popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného Pavla Lišky není opodstatněné, neboť v něm opakuje námitky, které již vznesl v předchozím trestním řízení. Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. ř.

33. Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání obviněného podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.

Poučení

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů II. Dovolání obviněného III. Vyjádření státního zástupce k dovolání IV. Posouzení důvodnosti dovolání a) Obecná východiska b) K uplatněným námitkám obviněného V. Závěrečné shrnutí Poučení: