5 Tdo 246/2003
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 19. 3. 2003
Rubrum
5 Tdo 246/2003-I U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu dne 14. srpna 2003 ve věci dovolání obviněného Ing. J. O., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 1 To 64/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 1/2000, t a k t o :
Výrok
Podle § 131 odst. 1 tr. ř. za použití § 138 tr. ř. se z a m í t á návrh obviněného Ing. J. O. na opravu zřejmých nesprávností v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 246/2003.
Odůvodnění
: Obviněný Ing. J. O. podal dne 24. 7. 2003 návrh označený jako návrh na opravu zjevných omylů a nesprávností v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 246/2003. Nesprávnost spatřuje v tom, že Nejvyšší soud České republiky údajně nesprávně uvedl, že trestný čin obviněný spáchal dne 17. 12. 1997, ačkoliv správné znění této části podle něj zní: „V P. dne 15. 12. 1997 byla sepsána kupujícím (nebo jeho právníky) smlouva definující v článku I. předmět prodeje výhradně pozemky zapsané na LV č. 429 v katastrálním území obce P., a totožný návrh na vklad výhradně na pozemky zapsané v LV č. 429 v katastrálním území obce P., uvedenou smlouvu dne 16. 12. 1997 v P. podepsal a ověřil kupující. Dále pak byly předloženy návrh na vklad výhradně na pozemky zapsané v LV č. 429 v katastrálním území obce P., a dodatečná plná moc (která pro závady dle svědků obžaloby nebyla nikdy použita) ke kteréžto (plné moci) dne 17. 12. 1997 Ing. J. O. připojil svůj podpis a ověření“. Uvedl dále, že zde jsou uvedeny pouze základní doložené skutečnosti, jejichž ignorováním došlo k zesměšnění celé odůvodňovací části usnesení a zpochybnění výroků předchozích stupňů soudů. Podle obviněného ignorování kalendáře v zájmu zachování zdání trestnosti je směrováno k porušování ústavy a listiny základních práv a svobod občana. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky provedl opravu zjevných omylů a nesprávností a „ve smyslu toho, kdy autorství a úmysly náleží výhradně žalobci, změnil adekvátně výrokovou část v jeho prospěch“. Dále připojil poznámku k věci „mimo základní obsah“. Podle § 131 odst. 1 tr. řádu předseda senátu může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně. Podle § 138 tr. řádu jestliže tento oddíl neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení oddílu prvého této hlavy o rozsudku. Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 246/2003, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Ing. J. O. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 1 To 64/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 1/2000. V odůvodnění rozhodnutí uvedl popis skutku tak, jak byl popsán ve výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2001, sp. zn. 48 T 1/2000, který zůstal rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 1 To 64/2002, nezměněn. V řízení o dovolání nemůže Nejvyšší soud měnit skutková zjištění učiněná soudy prvního, případně druhého stupně. Nemůže ani měnit výrokovou část rozsudku postupem podle § 131 odst. 1 tr. řádu, jehož se domáhá obviněný, neboť by tím (pokud by tak učinil) změnil pravomocné rozhodnutí, což by bylo v rozporu se zákonem. Návrhem na opravu odůvodnění rozhodnutí nelze ani opravovat údajná pochybení v postupu Vrchního soudu v Olomouci. Rozhodujícím kritériem pro opravu rozhodnutí podle § 131 odst. 1 tr. řádu je soulad s rozsudkem (usnesením), tak, jak byl vyhlášen, a nelze proto odstraňovat opravou věcné či procesní nedostatky, k nimž došlo ve vyhlášeném rozsudku (usnesení), ani nesoulad mezi rozsudkem, jak byl usnesen v poradě senátu, a jeho vyhlášením. Navíc Nejvyšší soud nemůže opravovat písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž údajně došlo v řízení před jinými soudy. Nejvyšší soud z těchto důvodů podle § 131 odst. 1 tr. řádu a § 138 tr. řádu zamítl návrh na opravu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 5 Tdo 246/2003. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 14. srpna 2003 Předseda senátu: JUDr. Jindřich Urbánek Soud: Nejvyšší soud Spisová značka: 5 Tdo 246/2003 Datum rozhodnutí: 19.03.2003 Typ rozhodnutí: USNESENÍ 5 Tdo 246/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. března 2003 o dovolání obviněného Ing. J. O., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 1 To 64/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 1/2000, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2001, sp. zn. 48 T 1/2000, byl obviněný Ing. J. O. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a byl odsouzen podle § 250 odst. 4 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7,5 roku a podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti výkonu funkce jednatele společností zapsaných v obchodním rejstříku na dobu 5 roků. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému A. I., spol. s r. o., se sídlem P., V j. č. 1/699, na náhradě škody částku 11.296.255,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. řádu byl poškozený A. I., spol. s r. o., se sídlem P., V j. č. 1/699, odkázán ve zbytku svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedený trestný čin obviněný spáchal tím, že jako jednatel společnosti D., spol. s r. o., se sídlem I. č. 54, okres B., dne 17. 12. 1997 vystavil a současně nechal notářsky ověřit plnou moc Ing. T. C., bytem P., H. 1714/24, jako dalšímu jednateli této společnosti, dosud však nezapsanému v obchodním rejstříku, za účelem podpisu kupní smlouvy ohledně nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 429 v katastrálním území obce P., na základě čehož došlo k sepsání kupní smlouvy mezi společností D., spol. s r. o., se sídlem I. č. 54, okres B., jako prodávajícím a společností A. I., spol. s r. o., se sídlem P., V j. č. 1/699, jako kupujícím ohledně všech nemovitostí zapsaných na výše označeném listu vlastnictví včetně věcí movitých, umístěných na těchto nemovitostech, za dohodnutou cenu v celkové výši 32.633.887,? Kč, když předtím dne 8. 12. 1997 jako jednatel společnosti D., spol. s r. o., se sídlem I. č. 54, okres B., uzavřel kupní smlouvu se společností E. G. L., spol. s r. o., se sídlem v M. č. 20, okres P., ohledně stejných nemovitostí a věcí movitých za dohodnutou částku 18.569.768,- Kč a současně téhož dne podal návrh na vklad v této smlouvě označených nemovitostí ke Katastrálnímu úřadu v B., k čemuž došlo s právními účinky vkladu od 8. 12. 1997, přičemž si byl rovněž vědom toho, že dne 20. 12. 1996 došlo v P. k podpisu smlouvy o budoucí smlouvě mezi společností D., spol. s r. o., se sídlem I. č. 54, okres B., a společností A. I., spol. s r. o., se sídlem P., V j. č. 1/699, kde se jako budoucí prodávající za společnost D., spol. s r. o., se sídlem I. č. 54, okres B., zavázal k odprodeji výše označených nemovitostí a věcí movitých a současně byl i přítomen valné hromadě společnosti D., spol. s r. o., se sídlem I. č. 54, okres B., která se konala dne 26. 11. 1997, kde byl tento prodej mimo jiné odsouhlasen, přičemž na základě kupní smlouvy ze dne 17. 12. 1997 společnost A. I., spol. s r. o., se sídlem P., V j. č. 1/699, uhradila na kupní cenu částku 11.982.655,- Kč za společnost D., spol. s r. o. K. b., a. s., pobočka B.-I., jako úhradu jistiny a úroků za dříve poskytnutý úvěr podle smlouvy o úvěru č. 284/3 ze dne 28. 2. 1995 a stala se vlastníkem pouze pozemků zapsaných v listu vlastnictví č. 429, katastrální území P. v hodnotě 686.400,- Kč, čímž poškozenému A. I., spol. s r. o. způsobil škodu ve výši 11.296.255,- Kč. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný odvolání. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl rozsudkem ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 1 To 64/2002, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. řádu rozhodl nově tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněnému povinnost zaplatit JUDr. D. U., advokátu advokátní kanceláře P., O. 5, správci konkursní podstaty úpadce A. I., spol. s r. o., se sídlem P., V j. č. 1/699, do konkursní podstaty náhradu škody ve výši 11.296.255,- Kč a podle § 229 odst. 2 tr. řádu správce konkursní podstaty odkázal se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 1 To 64/2002, napadl obviněný Ing. J. O. dovoláním podaným obhájcem JUDr. J. S., a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel uvedl, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu ani jiného trestného činu a namítl vady skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a následně potvrzených soudem odvolacím. Vystavení plné moci obviněným Ing. T. C. odůvodnil tím, že tato nebyla důvodem pro sepsání kupní smlouvy na prodej předmětných nemovitostí společnosti A. I., spol. s r. o., ale byla vystavena poté, co uvedená společnost jako kupující nechala vypracovat kupní smlouvu včetně návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. K tomu dále poukázal na data podpisů smluvních stran na předmětné kupní smlouvě a následně také na obsah této plné moci, a to na specifikaci předmětu kupní smlouvy, kterým měla být koupě a prodej nemovitostí a věcí movitých uvedených ve znaleckém posudku č. 70/90 ze dne 4. 11. 1997, vypracovaném znalcem Ing. R. M., a nikoli všech nemovitostí zapsaných na listu vlastnictví č. 429 v katastrálním území P. Z uvedeného dovolatel dovozuje, že plnou mocí nemohl u kupujícího vyvolat omyl, aby podle této vyhotovil kupní smlouvu na předmět koupě v ní uvedený. Dovolatel dále považuje za nepodložená ta skutková zjištění, která se týkají uzavření kupní smlouvy se společností E. G. L., spol. s r. o. ohledně stejných nemovitostí. Dovolatel poukázal na způsob právního hodnocení jeho jednání odvolacím soudem, při kterém bylo použito výkladu článků II., IV., VII. a IX. předmětné kupní smlouvy s tím, že i kdyby připustil jeho správnost, ani pak by se nejednalo z jeho strany o dokonaný trestný čin podvodu, ale pouze o jeho pokus. Skutkový závěr soudů o tom, že společnost A. I., spol. s r. o. na základě kupní smlouvy zaplatila na účet společnosti D., spol. s r. o. vedený u K. b., a.s. úhradu jistiny a úroků za dříve poskytnutý úvěr, dovolatel označil za nesprávný a nemající oporu v provedeném dokazování. Nešlo o zaplacení části ceny na úhradu jistiny a úroků na účet společnosti D., spol. s r. o., neboť takový způsob placení kupní ceny nelze považovat v právní praxi za obvyklý, možný a správný. Dovolatel se domnívá, že ve skutečnosti nedošlo k zaplacení kupní ceny a pokud by bylo možno připustit opak, pak se tak stalo pouze částečně. Jestliže došlo jen k jakési transakci mezi K. b., a.s. a její dceřinou společností A. I., a. s. , stala se sama společnost D., spol. s r. o. obětí podvodu. Dovolatel je tak přesvědčen, že škoda nevznikla, neboť minimálně rok je majetek v hodnotě 32.633.887,- Kč v dispozici Krajského soudu v Brně v rámci konkurzního řízení, vedeného na majetek společnosti D., spol. s r. o., přičemž podle prohlášení správce konkurzní podstaty tento majetek patří společnosti A. I., spol. s r. o. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. řádu napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 1 To 64/2002, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 8. 2001, sp. zn. 48 T 1/2000, zrušil a podle § 265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl tak, že podle § 226 písm. b) tr. řádu jej zprošťuje obžaloby v celém rozsahu. Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky dovolatele směřují do zjištěného skutkového stavu a způsobu hodnocení provedených důkazů, přičemž se obviněný převážně zaměřil na výtky do oblasti obchodního práva. Z obsahu dovolání lze tudíž konstatovat, že jeho důvody spočívají v nesprávnosti jiného hmotného právního posouzení a tedy odpovídají použitému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší státní zástupkyně k obsahu námitek dovolatele uvedla, že jde v podstatě o opakování jeho obhajoby v řízení před soudem prvního a druhého stupně, s nimž se již soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí správně a logicky vypořádaly. Následně vyzdvihla stěžejní úvahy soudů obou stupňů, jež je vedly k učiněným skutkovým a právním závěrům o vině obviněného. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl a učinil tak ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l) tohoto ustanovení trestního řádu, pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný Ing. J. O. dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy musí navazovat na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci lze zvažovat hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně. Dovolací soud totiž není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Z obsahu dovolání a po porovnání námitek v něm uvedených s námitkami uplatněnými v odvolání a s tím jakým způsobem se s nimi vypořádal odvolací soud, je patrné, že rozhodnutí napadené dovoláním a řízení mu předcházející netrpí vytýkanými vadami. Námitky obviněného byly jednoznačně a bez pochybností vyvráceny již v rámci řízení před soudem prvního stupně, jenž v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů. Odvolací soud následně skutkové a právní závěry soudu prvního stupně shledal zcela správnými. V tomto směru lze odkázat na podrobné odůvodnění napadeného rozhodnutí na č. l. 7-10. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného, opírající se o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je zjevně neopodstatněné, neboť v podstatě jen opakuje námitky uplatňované obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného Ing. J. O. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Brně ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. 1 To 64/2002, podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. Nesouhlas obviněného s projednáním dovolání v neveřejném zasedání je v tomto případě bez významu, neboť Nejvyšší soud může podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání učinit rozhodnutí o odmítnutí dovolání (§ 265i tr. řádu). P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. března 2003 Předseda senátu: JUDr. Jindřich Urbánek
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.