5 Tdo 27/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 5 Tdo 27/2026 Datum rozhodnutí: 20.05.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Dotčené předpisy: § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 222 odst. 3 písm. a,b) tr. zákoníku, § 222 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 5 Tdo 27/2026-2982 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 o dovoláních, která podali obvinění Miloslav Franěk a Denisa Fraňková proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 67 To 425/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 44 T 126/2023, takto:

Výrok

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu dovolání obviněných Miloslava Fraňka a Denisy Fraňkové ohledně nich a za užití § 261 tr. ř. též ohledně obviněné obchodní společnosti Contur media, s. r. o., v celém rozsahu zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 67 To 425/2024, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 8. 2024, sp. zn. 44 T 126/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozsudky, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 8. 2024, sp. zn. 44 T 126/2023, byl obviněný Miloslav Franěk uznán vinným pod bodem I. přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) a b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), a obviněná Denisa Fraňková byla uznána vinnou pod bodem II. přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) a b) tr. zákoníku. Obviněnému Miloslavu Fraňkovi byl uložen podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 5 let, podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 120 denních sazeb po 8 000 Kč, tedy celkem ve výši 960 000 Kč, a konečně podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu právnické osoby a prokuristy v trvání 5 let. Obviněné Denise Fraňkové byl podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 4 let, podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 120 denních sazeb po 8 000 Kč, tedy celkem ve výši 960 000 Kč, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu právnické osoby a prokuristy na dobu 4 let. Tímto rozsudkem byla odsouzena i spoluobviněná právnická osoba obchodní společnost Contur media, s. r. o. (dále ve zkratce jen Contur media). Soud prvního stupně dále podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené uvedené ve výroku rozhodnutí s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni uvedení obvinění a poškozená obchodní společnost outdoor akzent, s. r. o., odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 67 To 425/2024, následovně. Odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu u obviněných Miloslava Fraňka a Denisy Fraňkové a sám podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému Miloslavu Fraňkovi uložil podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců s podmíněným odkladem podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 3 let a obviněné Denise Fraňkové trest odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 2 let. Jinak ponechal napadený rozsudek soudu prvního stupně beze změn. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání spoluobviněné právnické osoby obchodní společnosti Contur media a poškozené obchodní společnosti outdoor akzent, s. r. o.

3. Stranám jsou oba označené rozsudky dobře známy, proto není třeba je zevrubně reprodukovat a postačí na ně odkázat. Podstata skutkového děje kladeného obviněným za vinu, který byl poněkud redundantně rozepsán do tří bodů (I. ohledně obviněného Miloslava Fraňka, II. ohledně obviněné Denisy Fraňkové a III. ohledně Contur media), spočívala v tom, že obviněný Miloslav Franěk jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti Contur agency, s. r. o. (dále ve zkratce jen Contur agency), s vědomím existence pohledávek vícero označených věřitelů této obchodní společnosti a s úmyslem znemožnit jim uspokojit jejich pohledávky, bez adekvátního protiplnění v listopadu roku 2017 převedl celkem 19 reklamních zařízení typu „bigboard“ z obchodní společnosti Contur agency na jiné spřízněné obchodní společnosti, a sice 18 reklamních zařízení na spoluobviněnou obchodní společnost Contur media, jejíž jedinou jednatelkou a společnicí tehdy byla jeho dcera obviněná Denisa Fraňková a v níž byl sám obviněný Miloslav Franěk od 2. 10. 2017 zaměstnán na hlavní pracovní poměr a od 18. 12. 2020 byl jediným jednatelem, a 1 reklamní zařízení na obchodní společnost minima, s. r. o., jejímž jediným jednatelem byl on sám a jediným společníkem obchodní společnost Contur agency. Nadto ještě měli obvinění zamlčet novému jednateli a společníku obchodní společnosti Contur agency Štefanu Kepštovi (v postavení tzv. bílého koně) a následně i insolvenční správkyni vlastnictví dalších dvou reklamních zařízení, která bezúplatně užívala obchodní společnost Contur media. Všichni obvinění přitom měli jednat ve vzájemné součinnosti. Tímto jednáním měl obviněný Miloslav Franěk způsobit poškozeným věřitelům obchodní společnosti Contur agency škodu v celkové výši 5 184 710 Kč odpovídající hodnotě převedeného a zatajeného majetku, přičemž obviněná Denisa Fraňková a obchodní společnost Contur media se měly podílet na úmyslném způsobení škody jen do výše 4 990 059 Kč.

II. Dovolání obviněných Miloslava Fraňka a Denisy Fraňkové a) Dovolání Miloslava Fraňka

4. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal prostřednictvím svého obhájce obviněný Miloslav Franěk dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přesto došlo k zamítnutí jeho řádného opravného prostředku.

5. Obviněný nejprve zrekapituloval průběh dosavadního trestního řízení a vyjádřil svůj nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů. Podle jeho názoru skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje znaky přečinu poškození věřitele, jímž byl uznán vinným. Obviněný má za to, že došlo k opomenutí klíčového důkazu, a to písemného vyjádření, v němž odůvodnil úhradu jednotlivých reklamních poutačů. I když vyjádření k těmto úhradám bylo součástí výslechu, soudy nižších stupňů ho vůbec nehodnotily, ačkoliv mohl mít zcela zásadní vliv na skutkové i právní závěry. Rozhodnutí odvolacího soudu tak spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. Podle obviněného byla porušena pravidla spravedlivého procesu.

6. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný podřadil námitky týkající se zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Setrval na tom, že reklamní poutače byly řádně uhrazeny. Výpověď svědka Štefana Kepšty shledal nezákonnou a nevěrohodnou, neboť svědek měl důvod popírat převzetí finančních prostředků za převedené poutače, protože by se tím usvědčil z trestné činnosti, jeho výpověď byla vnitřně rozporná a zatížená poruchou paměti, rozhodně nebyl tzv. bílým koněm. Nezákonnost spatřoval též u znaleckého posudku ohledně stanovení hodnoty reklamních poutačů. Došlo podle něj k porušení zásady in dubio pro reo, kromě toho odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně trpí i dalšími nedostatky. Obviněný dále nesouhlasil se závěry soudů nižších stupňů ohledně provedených zápočtů, tedy vyřešení otázky, zda předmětné reklamní poutače byly převedeny bez adekvátního plnění. Soudy nižších stupňů se s tím nevypořádaly, platby korespondovaly s bankovními převody, provedenými zápočty i hotovostními platbami. Soudy nižších stupňů své závěry založily na nevěrohodnosti svědkyň Moniky Fraňkové a M. S., kterou odůvodnily vzájemným vztahem těchto svědkyň vůči obviněnému. Odvolací soud sice připustil, že za reklamní poutače bylo poskytnuto nějaké protiplnění, avšak neuvedl, o jaké protiplnění šlo a jaká byla jeho výše. Z provedeného dokazování vyplynulo podle obviněného, že reklamní poutače byly uhrazeny, a to částečně bankovním převodem, částečně vzájemnými zápočty a hotovostními vklady. Odvolací soud řádně neodůvodnil své rozhodnutí a pouze převzal závěry soudu prvního stupně.

7. V rámci argumentace k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zpochybnil správnost právního posouzení skutku. Soudy nižších stupňů na rozdíl od obžaloby dospěly k závěru, že obchodní společnost Contur agency neobdržela adekvátní protiplnění, nicméně konkrétní výši a specifikaci protiplnění neuvedly. Podle obviněného nelze tedy ověřit, jaké platby a v jaké výši by soudy považovaly za adekvátní. V této souvislosti s ohledem na blíže neurčenou hodnotu protiplnění a závěr odvolacího soudu, že u 19 reklamních poutačů bylo protiplnění poskytnuto, obviněný nesouhlasil s vyčíslením škody a tím, že odvolací soud ponechal beze změny výrok týkající se způsobené škody ve výši 5 184 052,12 Kč. Obviněný namítl, že úhrada skutečných závazků nemohla vést bez dalšího k trestní odpovědnosti dlužníka. Nebyla prokázána ani subjektivní stránka, protože nejednal s úmyslem zkrátit konkrétního věřitele. Znaky vytýkaného přečinu tak nebyly naplněny.

8. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a přikázal odvolacímu soudu věc k dalšímu projednání a rozhodnutí. b) Dovolání Denisy Fraňkové 9. Také obviněná Denisa Fraňková podala proti rozsudku odvolacího soudu prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

10. Obviněná také v dovolání namítala, že nespáchala skutek, který jí byl kladen za vinu. Napadené rozhodnutí je podle jejího názoru nepřezkoumatelné a skutková zjištění ohledně úhrady kupní ceny za převod předmětných reklamních zařízení jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů. Dále vytkla nesprávné vymezení skutku a jeho totožnost. Nesouhlasila se skutkovými zjištěními ohledně převodu reklamních zařízení bez jakéhokoliv protiplnění. Již v přípravném řízení bylo zjištěno, že kupní cena byla zaplacena, a to převodem, v hotovosti a provedením zápočtu vzájemných pohledávek. Na účet obchodní společnosti Contur agency zaslala obchodní společnost Contur media částku ve výši přesahující 3,5 milionu Kč. Nebylo ani prokázáno, že by tato platba byla určena na pokrytí úvěrů. Bylo vnitřní věcí obchodní společnosti Contur agency, jak s takovými peněžními prostředky naloží. Nebylo proto možné přičítat jiné obchodní společnosti, případně obviněné jako její jednatelce, jak smluvní partner s penězi naloží. Závěr soudů nižších stupňů o odklonění majetku obchodní společnosti Contur agency s cílem krátit její věřitele tak je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Za situace, když obě dotčené obchodní společnosti vykazovaly transakce ve svých daňových dokladech a bylo odvedeno DPH, je závěr o vyvedení majetku zcela nelogický. Obviněná zopakovala, že podstatná část kupní ceny byla uhrazena vzájemným zápočtem pohledávek a též v hotovosti, což ostatně potvrdila i svědkyně M. S. ve své výpovědi, tato tvrzení byla v souladu též s daňovými doklady, které byly zahrnuty do daňového přiznání. Nebyl tak důvod pochybovat o její věrohodnosti. Za chybný a v rozporu se zásadou in dubio pro reo proto označila závěr soudů nižších stupňů o nepřiměřenosti poskytnutého protiplnění. V další části svého dovolání vytkla, že v trestním řízení nebyla zjištěna hodnota reklamního zařízení. Nebylo proto možné učinit srovnání s kupní cenou. Obviněná vyjádřila nesouhlas se závěry znaleckého posudku znalce Ing. Pavla Pelce, znalce z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí, neboť vycházel ze dvou údajů od dvou různých subjektů a vycházel z průměru těchto údajů. Tímto postupem vyvstaly pochybnosti o správnosti stanovení výše škody a prospěchu. Podle jejího názoru byla kupní cena uhrazena a její výše odpovídala tržní hodnotě.

11. Obviněná dále ve svém dovolání zpochybnila subjektivní stránku a existenci úmyslného zavinění. Nesouhlasila s tím, že by došlo ke zmaření uspokojení pohledávky věřitele. Popřela, že by věděla o nepříznivé hospodářské situaci obchodní společnosti Contur agency, o jejích závazcích a okruhu věřitelů, neboť nebyla v postavení jejího statutárního orgánu a v tomto směru nebyly provedeny žádné důkazy. Její trestní odpovědnost byla vyvozena pouze z příbuzenského vztahu se spoluobviněným, přičemž odvolací soud vycházel z principu kolektivní viny, což je nepřípustné. Závěrem dovolání proto obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal mu věc k dalšímu projednání a rozhodnutí, případně ji zprostil obžaloby.

III. Vyjádření k dovoláním obviněných

12. K dovoláním obviněných se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Po rekapitulaci podaných dovolání obou dovolatelů a dosavadního průběhu trestního řízení se státní zástupce postupně podrobně vyjádřil ke vzneseným dovolacím námitkám obou obviněných, s nimiž státní zástupce nesouhlasil, a proto navrhl odmítnout obě dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.

13. Státní zástupce předně shledal, že námitky obviněných podřazené pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají žádné z alternativ tohoto dovolacího důvodu, ani žádnému jinému důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 tr. ř. Obvinění v podstatě pouze zpochybnili rozsah provedeného dokazování, zejména existenci zjevného rozporu skutkových zjištění a obsahu výpovědí svědků a znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika. Obvinění totiž pouze zpochybňovali výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedli, proč obsah důkazů vůbec neposkytoval podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Zcela přitom pominuli ostatní důkazní prostředky, z nichž soudy nižších stupňů vycházely při objasňování skutkového stavu věci. Jejich dovolací argumentace tak představovala pouhou polemiku s výsledky provedeného dokazování, resp. s tím, jak soudy hodnotily důkazní prostředky. Citovanému důvodu dovolání neodpovídaly ani námitky obviněného Miloslava Fraňka, jimiž zpochybnil věrohodnost svědků.

14. Státní zástupce nesouhlasil ani s námitkami obviněných ohledně poskytnutí protiplnění za nabytý majetek, které měly být ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Obviněný Miloslav Franěk rovněž namítl, že soudy nižších stupňů opomenuly provést jako důkaz jeho písemné vyjádření k platbám za reklamní poutače. Státní zástupce k tomu upozornil, že podle protokolu o hlavním líčení ze dne 18. 1. 2024 soud prvního stupně umožnil obviněnému se k věci vyjádřit a předložit mu k prokázání svých tvrzení důkazy. Nesouhlas obviněného s hodnocením těchto důkazních prostředků nemohl bez dalšího naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z kontextu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně lze seznat, že soud vzal v úvahu okolnosti popsané ve vyjádření obviněného, avšak v konfrontaci s ostatními důkazy toto vyjádření nemohlo obstát, a proto z něj nevycházel. Obviněnému tak nelze přisvědčit v tom, že rozhodná skutková zjištění týkající se existence značné škody a značného prospěchu neodpovídaly obsahu provedených důkazů. Uzavřel, že rozhodná skutková zjištění vyjádřená ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nebyla zatížena žádným, natožpak zjevným rozporem s obsahem provedených důkazních prostředků.

15. Státní zástupce se dále vyjádřil k platbám uskutečněným ve prospěch obchodní společnosti Contur agency, na jejíž účet byly postupně převedeny z bankovního účtu obchodní společnosti Contur media peněžní prostředky v celkové výši 3 555 025 Kč. Tato částka byla součástí aktiv označené obchodní společnosti, která s ní mohla nakládat ve svůj prospěch, ovšem pouze při respektování majetkových zájmů jednotlivých věřitelů. Podstatou jednání obviněných však bylo vyvedení reklamních poutačů jako jediného majetku obchodní společnosti Contur agency, ze kterého jí plynul podnikatelský příjem v období od června 2017 do prosince 2017. Přitom od září 2017 obchodní společnost Contur media již přijímala platby od inzerentů, aniž by došlo k řádnému vypořádání pohledávek věřitelů obchodní společnosti Contur agency. Trestný čin obviněného byl dokonán v prosinci 2017, když došlo k poslednímu převodu reklamního zařízení z majetku obchodní společnosti Contur agency, aniž by za tento převod obdržela tato obchodní společnost odpovídající protiplnění použitelné k uspokojení pohledávek jejích věřitelů. Právě částka ve výši 3 555 025 Kč mohla představovat alespoň částečnou úhradu za převod reklamních zařízení. V této souvislosti upozornil na závěry dosavadní judikatury (zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2019, sp. zn. 5 Tdo 490/2019, uveřejněné pod č. 5/2020 Sb. rozh. tr.).

16. V rámci insolvenčního řízení ohledně dlužníka obchodní společnosti Contur agency byla jediným zajištěným věřitelem obchodní společnost Československá obchodní banka, a. s., které také byly na úvěrový účet poukázány mimo jiné shora zmiňované peněžní prostředky v celkové výši 3 555 025 Kč. Podle státního zástupce nebylo možné zmiňovanou částku zohledňovat při stanovení celkové výše škody a získaného prospěchu, protože z této částky by ani nebylo možné uspokojit pohledávky nezajištěných věřitelů. Obdobně bylo třeba přistoupit k hotovostním vkladům na bankovní účet obchodní společnosti Contur agency v celkové výši 360 000 Kč. Rovněž tyto peněžní prostředky byly obchodní společností následně použity na splácení úvěru u banky jako zajištěného věřitele, za který ručil obviněný se svou manželkou. Státní zástupce dále připomněl, že obviněný ve zmiňovaném prohlášení ze dne 18. 1. 2024 mimo jiné označil také hotovostní platby ve výši 5 267 150 Kč, které měl předat oproti příjmovým pokladním dokladům svědkovi Štefanu Kepštovi, avšak soudy nižších stupňů tuto obranu obviněného jednoznačně odmítly, což zejména soud prvního stupně dostatečně vysvětlil (viz bod 58., str. 37 odůvodnění jeho rozsudku), proč nepovažoval hotovostní platby dotyčnému svědkovi za reálné a pravdivé. Státní zástupce s takovými závěry souhlasil. Šlo-li o tvrzené zápočty pohledávek, tak k zmiňovaným zápočtům vůbec nedošlo. Obchodní společnost Contur media byla do září 2017 v podstatě ekonomicky neaktivní, stejně tak i obchodní společnost minima. Jevilo se tak nepravděpodobné, že by obě obchodní společnosti disponovaly vůči obchodní společnosti Contur agency vzájemně započitatelnými pohledávkami. Státní zástupce souhlasil i s dalšími závěry soudů nižších stupňů, které neuvěřily výpovědím obviněných a svědkyň M. S. a Moniky Fraňkové, jež naopak potvrzovaly reálný ekonomický základ takových pohledávek.

17. Státní zástupce odmítl také námitky obviněných týkající se subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, jakož i stanovení výše škody. Je sice lze podřadit pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., třebaže obvinění i tyto námitky částečně založili na zpochybnění výsledků provedeného dokazování a skutkových zjištění, což citovanému důvodu dovolání neodpovídá. Tyto námitky ovšem nelze podle státního zástupce považovat za opodstatněné. V posuzované věci byla hodnota všech zcizených reklamních zařízení zjištěna znaleckým posudkem znalce z oboru ekonomika, odvětví oceňování nemovitých věcí, na částku ve výši 5 184 710 Kč, přičemž ve vztahu k obviněné Denise Fraňkové dosáhla podle jeho závěrů částky 4 990 059 Kč. Pokud jde o částku ve výši 526 112 Kč, kterou soud prvního stupně zahrnul do celkové výše škody, jde o hodnotu reklamních zařízení, které zdarma užívala obchodní společnost Contur media. Celková hodnota pohledávek všech dotčených věřitelů pak přesahovala výši zcizeného majetku dlužníka. Na základě znaleckého dokazování tak soudy nižších stupňů dospěly k závěru o existenci a výši škody, resp. prospěchu získaného na úkor dotčených věřitelů. Skutková zjištění formulovaná ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně jsou dostačující pro závěr, že obvinění Miloslav Franěk a Denisa Fraňková způsobili na majetku dotčených věřitelů značnou škodu, tj. škodu dosahující částky nejméně 1 000 000 Kč ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a § 222 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Současně byl správný závěr, že si žalovaným skutkem opatřili na úkor věřitelů značný prospěch [ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d), odst. 2 a § 222 odst. 3 písm. a) trestního zákoníku]. Od celkové výše škody či značného prospěchu nelze v této věci odečítat jednotlivé, třeba i prokázané platby, které byly určeny k uspokojení banky. Proto námitky obviněných, jimiž zpochybňovali existenci a rozsah škody, resp. prospěchu, nebyly opodstatněné. Správný byl podle státního zástupce též závěr o jejich úmyslném zavinění, neboť se těchto přečinů dopustili v úmyslu přímém ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

18. Také námitky obviněného Miloslava Fraňka podřazené pod § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. shledal státní zástupce za neopodstatněné. Procesní podmínky stanovené pro rozhodnutí odvolacího soudu byly splněny, neboť nedošlo k omezení obviněného v přístupu k odvolacímu soudu, a tudíž nemohlo dojít ani k naplnění tohoto dovolacího důvodu v jeho první alternativě. Rozhodnutím soudů nižších stupňů ani nebyly vytknuty takové vady, které by opodstatňovaly existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) nebo h) tr. ř., tedy nebyla naplněna ani druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

19. Státní zástupce tak dospěl k závěru, že dovolání obviněných byla v tom rozsahu, v jakém odpovídaly uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zjevně neopodstatněná, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud obě dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně souhlasil, aby i případně jiná rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

20. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno k případné replice dovolatelům, kteří tohoto práva do konání neveřejného zasedání nevyužili.

IV. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání a) Obecná východiska

21. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

22. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.

23. Obviněný Miloslav Franěk uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. a obviněná Denisa Fraňková podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

24. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví.

25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

26. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. b) Ke konkrétním námitkám dovolatelů a důvodnosti jejich dovolání 27. Nejprve je možno uvést, že dovolací námitky obou obviněných představují v převážné míře jejich dosavadní obhajobu, kterou uplatňovali jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v řízení před odvolacím soudem, z větší části jde o obecnou polemiku se skutkovými závěry učiněnými soudy nižších stupňů vyplývajícími z jimi provedeného hodnocení důkazů. Obecně opakované námitky, pokud byly náležitě vypořádány soudy nižších stupňů jsou odmítány jako zjevně neopodstatněné, námitky proti skutkovým závěrům či hodnocení důkazů zase nejsou způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů, jak upozornil ve svém vyjádření též státní zástupce. Nicméně v daném případě se v celém rozsahu s obranou obviněných soudy nižších stupňů nevypořádaly a nevysvětlily, proč ji nelze akceptovat, kromě toho učinily skutková zjištění nemající oporu v provedeném dokazování, jak důvodně obvinění též upozorňovali, resp. dokonce v rozporu s částí důkazů, aniž by své stanovisko přesvědčivě zdůvodnily. Jde přitom o obranu obviněných, jak bude rozvedeno níže, která se týkala skutkových okolností, jež odpovídaly znakům trestného činu, jenž byl obviněným kladen za vinu (především pak stanovení škody a její výše). Již jen z těchto důvodů nebylo možno přistoupit k odmítnutí dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 tr. ř., ale bylo třeba podle § 265i odst. 3 tr. ř. z podnětu podaných dovolání přezkoumat zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž k vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. Protože Nejvyšší soud neodmítl podaná dovolání, ale přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející podle § 265i odst. 3 tr. ř., zohlednil i ty námitky, které by jinak nebyly způsobilé založit jeho přezkumnou povinnost. S ohledem na níže vysvětlený závěr o důvodnosti podaných dovolání Nejvyšší soud zrušil jak napadený rozsudek soudu odvolacího, tak i soudu prvního stupně, a to oba v celém rozsahu, tedy nejen ohledně obou dovolatelů, ale za užití § 261 tr. ř. (z důvodu tzv. beneficia cohaesionis) též ohledně obviněné právnické osoby Contur media, která dovolání nepodala.

28. Jádro námitek obviněných, které nebyly podle Nejvyššího soudu důsledně a srozumitelně vypořádány, spočívalo v nesouhlasu obviněných se soudy nižších stupňů ohledně závěrů o přijatém protiplnění za převedená reklamní zařízení (tj. za vyvedený majetek). Jde tak primárně o spor o skutkové závěry, které mají vyplývat z provedeného dokazování, resp. k nimž mohly soudy na jeho podkladě dospět. Tento spor, jak bude poukázáno níže, má ovšem velmi úzkou spojitost s naplněním znaků trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku, tedy jde o jakousi kombinaci námitek skutkových a právních (v tomto směru je nelze od sebe jednoduše oddělit). Obviněný Miroslav Franěk k tomu namítal neprovedení k důkazu jeho písemného vyjádření z 18. 1. 2024. V tomto směru sice nejde ani podle Nejvyššího soudu o opomenutý důkaz, jak obviněný namítal, ale mnohem spíše o jím uplatněnou obranu (vyjádření), kterou se ovšem měly soudy nižších stupňů zabývat a tyto námitky srozumitelně věcně vypořádat (což v plném rozsahu neučinily). Dovolací soud, který sám dokazování neprovádí, na jednu stranu nechce a ani nemůže nijak zasahovat do hodnocení důkazů, jak jej provedly soudy nižších stupňů (zejména pak soud prvního stupně), tedy nehodlá polemizovat (jak obvinění žádali) se závěry, nakolik je možno věřit jednotlivým svědkům, zejména pak svědkovi Štefanovi Kepštovi, M. S. a Monice Fraňkové, ohledně úhrad za jednotlivá reklamní zařízení. Závěry soudů nižších stupňů odmítající tvrzení obviněných, že docházelo k hotovostním úhradám reklamních zařízení odpovídají jedné z nabízených verzí (upřednostněné stranou obžaloby) a jsou založeny na vyhodnocení důkazů (opřeny jsou především o výpověď samotného svědka Štefana Kepšty, který popřel přijetí hotovosti). V tomto směru není Nejvyšší soud oprávněn do hodnotících úvah, které se jeví být logické, zasahovat, dovolací námitky obviněných v tomto směru nemohou být akceptovány. Na stranu druhou se ovšem jeví jako problematické nevypořádání dalších námitek obviněných, které se týkaly reálných (listinnými důkazy potvrzených) bezhotovostních převodů peněz prostřednictvím bank (spor je veden zejména o částku ve výši 3 555 025 Kč převedenou v průběhu října a listopadu 2017 z účtu obchodní společnosti Contur media na účet obchodní společnosti Contur agency), kromě toho přesvědčivěji (než doposud) by též měly být vypořádány námitky ohledně tvrzených vzájemných zápočtů (jakkoliv zde již nějaké úvahy soudy nižších stupňů nastínily).

29. Podobně problematické se jeví i tvrzené prokázání zavinění spoluobviněné Denisy Fraňkové (ve složce vědomostní i volní, nezbytných pro závěry o jejím úmyslném zavinění) ohledně potenciálního poškození věřitelů (nakolik si byla vědoma existence předlužení Contur agency, nakolik této situace využila pořízením reklamních zařízení od ní bezúplatně či za sníženou cenu, tedy v podstatě materiálně pomohla jinému poškodit jeho věřitele, resp. nakolik reálně za pořízené zařízení zaplatila).

30. S tím souvisí také problematické vypořádání (či spíše nevypořádání) obrany obviněných, že peníze převedené od obchodní společnosti Contur media (za převedená reklamní zařízení?) obviněný použil ve prospěch dlužníka Contur agency, a sice k úhradě některých jejich dluhů (použil prostředky přijaté od Contur media na úhradu dluhu obchodní společnosti Contur agency, či nikoli?).

31. Použil-li by totiž skutečně obviněný Miloslav Franěk přijaté plnění k úhradě dluhů dlužníka, obchodní společnosti Contur agency, nemohlo by jít v tomto směru a rozsahu o poškození věřitele ve smyslu § 222 odst. 1 tr. zákoníku, ale mohlo by jít (nanejvýše) o zvýhodnění věřitele ve smyslu § 223 tr. zákoníku, které má před ustanovením § 222 tr. zákoníku přednost, bylo-li by ovšem takové uspokojení jiného věřitele protiprávní a na úkor ostatních věřitelů (ovšem pak jen v tom rozsahu, v jakém se takovému zvýhodněnému věřiteli dostalo na úkor ostatních věřitelů více, než by mu při poměrném uspokojení náleželo, a to navíc s přihlédnutím k přednostním pohledávkám – viz k tomu zejména rozhodnutí č. 6/2005, č. 20/2017 a č. 51/2017 Sb. rozh. tr.). Stále též platí, že dlužník, který prodá svůj majetek nebo jeho část a ze získaných prostředků uhradí jiné skutečné (nikoli fingované) pohledávky vůči sobě, se nedopouští trestného činu poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku, třebaže by tím zmařil, byť částečně, uspokojení jiného věřitele (viz rozhodnutí č. 41/1990 Sb. rozh. tr.), ovšem může tím naplnit znaky jiného trestného činu, a sice především zvýhodnění věřitele podle § 223 tr. zákoníku (viz výše – zejména rozhodnutí č. 6/2005-II. Sb. rozh. tr.). Je proto třeba učinit jednoznačný a důkazně podložený závěr, zda peníze bezhotovostně převedené prostřednictvím bankovních účtů z obchodní společnosti Contur media obchodní společnosti Contur agency byly úhradou za převáděná reklamní zařízení (či nikoli) a zda takto přijaté prostředky použil obviněný Miloslav Franěk na úhradu jiných dluhů zmíněné obchodní společnosti Contur agency (či nikoli). Pokud by odpovědi na obě otázky byly kladné, pak není rozhodná motivace takové úhrady (zejména zda sám byl ručitelem takového dluhu, např. jako avalista směnky, jako tomu mělo být v tomto případě). Za takové situace by proto nemohla být uvedená částka zahrnuta do škody v rámci trestného činu poškození věřitele (k případnému stanovení škody a její výše u trestného činu zvýhodnění věřitele, byl-li by v takovém jednání spatřován, viz shora označená publikovaná rozhodnutí – to je ovšem nyní zcela předčasná hypotetická otázka, neboť tento trestný čin doposud nebyl obviněným kladen za vinu).

32. Pro náležité právní posouzení věci je proto zapotřebí nejprve učinit jasná skutková zjištění, která doposud učiněna nebyla. Především je třeba jednoznačně odpovědět na položené otázky, zda obviněný Miloslav Franěk z majetku dlužníka (obchodní společnosti Contur agency) vyvedl bez odpovídající protihodnoty majetek (reklamní zařízení), tedy zda šlo o převod úplatný, zda deklarovaná úplata byla skutečně realizována, tj. nakolik prodávané věci byly kupujícím uhrazeny, a nakolik udaná a skutečně uhrazená cena odpovídá hodnotě převáděného majetku. Závěr o hodnotě převáděného majetku soud prvního stupně učinil na základě znaleckého posudku a promítl jej do popisu skutku (5 184 710 Kč), jen u pěti převáděných zařízení učinil závěr o sjednané ceně (tři po 850 000 Kč, dva po 830 000 Kč, vše bez DPH, tj. 4 210 000 Kč celkem bez DPH, resp. 5 094 100 Kč včetně DPH), závěry o skutečné úhradě však jednoznačně učiněny nebyly vůbec, jak bylo uvedeno shora (v popisu skutku takový údaj není výslovně vyjádřen, jen neurčitě se uvádí „bez adekvátního protiplnění“), resp. ani nebyl vyjádřen a přesvědčivě odůvodněn případný závěr, že k žádnému protiplnění nedošlo. Především se to týká peněz bezhotovostně převedených prostřednictvím bankovních účtů. Přesvědčivě nebyly vypořádány ani námitky obviněných o důvodnosti a reálnosti úhrady prostřednictvím jednostranných zápočtů. Jen v případě tvrzených hotovostních plateb učinily soudy nižších stupňů jednoznačný a důkazně podložený závěr, že k nim reálně nedošlo. Pokud by byla pravdivá verze obviněných alespoň v tom směru, že částky převedené na účet obchodní společnosti Contur agency od obchodní společnosti Contur media jsou úhradami za převedené věci a že tyto částky následně byly použity k umoření dluhů dlužníka – Contur agency, nemohla by tato částka být započítána do škody u trestného činu poškození věřitele, jak bylo rozvedeno výše. Takové právní posouzení ale předpokládá doplnění dokazování zaměřené na objasnění vytčených základních skutkových otázek, které doposud objasněny nebyly (resp. jejich objasnění z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů nevyplývá – viz zejména body 29. až 32., 58. a 59. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).

33. Teprve po objasnění uvedených základních skutkových okolností odpovídajících znakům objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu poškození věřitele bude možno se zabývat zaviněním jako obligatorním znakem subjektivní stránky skutkové podstaty téhož trestného činu. Pachatel trestného činu, má-li jednat úmyslně, musí alespoň vědět o možnosti existence okolností naplňujících objektivně-deskriptivní znaky trestného činu, resp. i znaků normativních (u nichž postačí i laická představa), které musí buď chtít (úmysl přímý), nebo s nimi musí být alespoň srozuměn (úmysl nepřímý). V tomto směru vcelku důvodně namítala především obviněná Denisa Fraňková, že soudy nižších stupňů se otázkou jejího zavinění vlastně nezabývaly, nebo alespoň v odůvodnění svých rozhodnutí neuvedly, z jakých skutkových závěrů a proč vycházely, a jak je právně posoudily (jde-li o obě složky zavinění), tedy především o kterých skutečnostech (z nichž některé doposud nebyly jednoznačně prokázány – viz výše) odpovídajících objektivně-deskriptivním či normativním znakům věděla, resp. zda věděla o možnosti jejich existence (vědomostní složka), a které z nich chtěla či s nimi byla srozuměna (volní složka zavinění). Soud prvního stupně toliko uzavřel, že (všichni) obvinění jednali s úmyslem přímým, což vlastně jen konstatoval v bodě 62. odůvodnění svého rozsudku, v němž tento závěr ale nijak nevysvětlil, neučinil tak ani na jiných místech svého rozhodnutí, částečné úvahy soudy prvního stupně ke skutkovým předpokladům zavinění jsou zmíněny jen v bodě 58. odůvodnění jeho rozsudku. Ve vztahu k obviněné Denise Fraňkové jsou tyto úvahy ale zcela mimochodné a založené vlastně jen na jejím příbuzenském vztahu k obviněnému Miloslavu Fraňkovi (navíc vztažené jsou jen k hotovostním úhradám).

34. K nápravě zmíněných nedostatků, ač to bylo obviněnými vytýkáno, nedošlo ani v řízení odvolacím (k argumentaci odvolacího soudu srov. body 11. až 22. na str. 21 až 24).

35. Z naznačených důvodů nemohla rozhodnutí soudů nižších stupňů obstát a bylo třeba je zrušit. Důvodem je především dosud neustálený skutkový stav, nekritické převzetí žalobních tvrzení obsažených v obžalobě bez relevantního vypořádání obrany obhajoby, jde-li o otázku hodnoty převedených věcí a úhrady za ně, resp. použití takto získané úhrady ve prospěch dlužníka, jakož i jde-li o zavinění (zejména pak obviněné Denisy Fraňkové coby zástupce nabyvatele převáděných věcí) ve vztahu k potenciálnímu zkrácení věřitelů prodávajícího coby dlužníka. Bez objasnění označených otázek a jednoznačných odpovědí na ně (podložených důkazy vyplývajícími z provedených důkazních prostředků) nebude možno uzavřít, že došlo ke škodě v dosud uváděné výši, stejně tak ani konstatovat získání prospěchu ve stejné výši. Teprve poté je možno zabývat se zaviněním a jeho vědomostní i volní složkou, a to bez předsudků založených toliko na příbuzenském vztahu dovolatelů. Proto je nyní předčasný závěr soudů nižších stupňů, že došlo k naplnění znaků trestného činu poškození věřitele, jak soudy nižších stupňů uzavřely.

36. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněných byla shledána důvodnými, a že rozhodnutí soudů nižších stupňů v předložené podobě nemohla obstát. Bude třeba v dalším řízení některé shora předestřené otázky objasnit, vypořádat se náležitě s obhajobou obviněných, případně doplnit v potřebném rozsahu dokazování, respektive (bude-li třeba) některé důkazy k odstranění přetrvávajících pochybností zopakovat. Bude též třeba věnovat pozornost návrhům stran na doplnění dokazování a vypořádat se s nimi ústavně konformním způsobem. Případná nová skutková zjištění bude třeba ve spolupráci se státním zástupcem jako veřejným žalobcem promítnout i do popisu skutku, v němž musí být jednoznačně vyjádřeno, jaké konkrétní jednání je obviněným vytýkáno a jaká škoda tím měla být či byla způsobena, a to tak, aby tento skutkový popis byl jasně a stručně (a nikoli třikrát téměř shodně) formulován a odrážel znaky trestného činu kladeného obviněným za vinu. V následném odůvodnění pak musí soudy nižších stupňů vysvětlit, jak k takovým skutkovým závěrům dospěly, jakož i to, jak se vypořádaly s relevantní obranou obviněných. Jak již dříve opakovaně Nejvyšší soud i Ústavní soud upozorňovaly, je primárně starostí státního zástupce náležitě formulovat popis skutku naznačeným způsobem tak, aby odrážel rozhodná skutková zjištění naplňující tvrzené znaky trestných činů, stejně tak je jeho starostí tato vlastní tvrzení ve stručné podobě obsažená v popisu skutku (petitu obžaloby) prokázat, neboť soud by se podílením se na takovém prokazování dostával do nepřípustné role pomocníka veřejné žaloby, jíž náleží péče o dokonalost popisu skutku – viz především nález Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2008, sp. zn. II. ÚS 2014/07, uveřejněný ve svazku č. 49 pod č. 86/2008 na str. 217 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 670/05, uveřejněný ve svazku č. 41 pod číslem 88/2006 na str. 127 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález Ústavního soudu ze dne ze dne 29.03.2023, sp. zn. IV. ÚS 3470/22, uveřejněný ve svazku č. 117 pod č. 46/2023 na str. 134 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, případně odůvodnění řady publikovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu – např. rozhodnutí pod č. 33/2017, č. 3/2018, č. 47/2019 nebo č. 51/2025 Sb. rozh. tr.

V. Závěrečné shrnutí

37. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněných bylo ze shora rozvedených důvodů shledáno opodstatněným a že rozhodnutí soudů nižších stupňů v předložené podobě při dosavadních skutkových zjištěních nemohla obstát. Nejvyšší soud proto vyhověl dovoláním obviněných Miloslava Fraňka a Denisy Fraňkové a podle § 265k odst. 1 tr. ř. z podnětu jejich dovolání ohledně nich a za užití § 261 tr. ř. též ohledně obviněné obchodní společnosti Contur media, s. r. o., která dovolání nepodala, ale jíž se vytčené vady též týkají a důvody zrušení rozhodnutí jí též prospívají (neboť jí bylo přičítáno jednání obviněné Denisy Fraňkové), zrušil v celém rozsahu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2025, sp. zn. 67 To 425/2024, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 8. 2024, sp. zn. 44 T 126/2023, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. dále Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bude tedy na Obvodním soudu pro Prahu 1, aby se znovu důsledně zabýval danou věcí, v návaznosti na aktivitu státního zástupce v potřebném rozsahu, bude-li třeba, doplnil či zopakoval dokazování, vypořádal se s obhajobou obviněných, učinil odůvodněné skutkové závěry ohledně shora označených rozhodných otázek a je náležitě právně posoudil.

38. Nejvyšší soud připomíná, že podle § 265s odst. 1 tr. ř. jsou soudy nižších stupňů při novém projednání a rozhodnutí věci vázány právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení a jsou povinny respektovat princip zákazu reformationis in peius ve smyslu § 265s odst. 2 tr. ř.

39. Protože vady napadeného rozhodnutí zjištěné na podkladě důvodně podaných dovolání obviněných nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud o těchto dovoláních podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu