5 Tdo 302/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 5 Tdo 302/2026 Datum rozhodnutí: 29.04.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Porušení práv k ochranné známce a jiným označením Dotčené předpisy: čl. 1 § 268 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 5 Tdo 302/2026-1273 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 2. 2025, sp. zn. 55 To 266/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 51/2021, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 4. 2024, sp. zn. 1 T 51/2021, byl obviněný J. K. uznán vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoníku“), za nějž a za další sbíhající se trestnou činnost mu byl podle § 345 tr. odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti jakéhokoliv zaměstnání, povolání, funkce spojené s výrobou, nákupem, distribucí a prodejem jízdních kol a jejich komponentů na 3 roky. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 9. 2022, sp. zn. 19 T 26/2021, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 12. 2022, sp. zn. 3 To 203/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost FAVORIT 1951, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině spoluobviněné právnické osoby – obchodní společnosti Mototrading, spol. s r. o.

2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný (i spoluobviněná právnická osoba) odvolání. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací z podnětu odvolání obviněných svým usnesením ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 55 To 266/2024, rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. a trestní stíhání zastavil z důvodu promlčení podle § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. Obviněný pak požádal o pokračování v trestním řízení podle § 11 odst. 4 tr. ř. Z podnětu této žádosti pak rozhodl ve veřejném zasedání Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 7. 2. 2025, sp. zn. 55 To 266/2024, tak, že obviněného uznal vinným přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, avšak podle § 227 tr. ř. trest neuložil, a podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou obchodní společnost FAVORIT 1951, s. r. o., odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Uvedeného trestného činu se obviněný podle rozsudku odvolacího soudu dopustil (zjednodušeně uvedeno) následovně. Obviněný v blíže nezjištěné době, nejméně od 24. 8. 2017 do 11. 12. 2019, jako osoba jednající na základě plné moci za obchodní společnost Mototrading spol. s r.o. (dále jen „Mototrading“), zhotovil, přechovával a do distribuční sítě dodával jízdní kola a jejich součásti neoprávněně označené ochrannými známkami registrovanými u Úřadu průmyslového vlastnictví (čísla zápisů 151621, 165232, 331126, 333348, 351268 a 354886), a to slovními, slovními grafickými a kombinovanými ochrannými známkami "FAVORIT". Obviněný nechal jízdní kola zkompletovat zaměstnanci ve výrobních prostorách spoluobviněné obchodní společnosti Mototrading, následně tato jízdní kola, případně jen rámy a vidlice, sám označil nebo nechal označit polepy značky "Favorit" a takovéto výrobky pak přechovával ve skladovacích prostorech obviněné obchodní společnosti Mototrading, odkud je převážel do jednotlivých prodejen této obchodní společnosti, v nichž se tato jízdní kola prodávala. Obviněný si přitom musel být vědom, že uvedené ochranné známky byly u Úřadu průmyslového vlastnictví registrovány na jiného majitele, neboť pro obdobné jednání z let 2013 a 2014 byl odsouzen společně s předchozím jednatelem obchodní společnosti Mototrading René Benešem rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 3 T 115/2015, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 9 To 301/2017 (na obviněného se však nyní hledí, jako by odsouzen nebyl). Obviněný tak dobře věděl, že ochranné známky "FAVORIT" užíval neoprávněně, neboť jím ovládaná obchodní společnost Mototrading nebyla jejich majitelem a ani nedisponovala licenční smlouvou. Svým jednáním způsobil škodu majiteli ochranných známek obchodní společnosti FAVORIT 1951, s. r. o.

II. Dovolání obviněného

4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

5. Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní řízení před soudy nižších stupňů. Svým dovoláním nejprve soudům nižších stupňů vytkl, že skutková podstata trestného činu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku má blanketní dispozici, proto při úvaze o trestnosti je nutné vycházet z předpisů o ochranných známkách. Konstatoval, že jízdní kola a komponenty označené slovní ochrannou známkou „FAVORIT“ mohl zhotovovat, přechovávat a do distribuční sítě dodávat mimo jiné na základě dohody o narovnání ze dne 28. 5. 2012 s tím, že podle této dohody o narovnání mohl užívat ochrannou známku od 1. 11. 2011 do 23. 12. 2012 (jde o licenční ujednání v čl. 3.1. dohody o narovnání obsažené na č. l. 276 trestního spisu). Tento závěr vyplynul podle obviněného ze znaleckého posudku znalce Ing. Petra Kohoutka. Vyjádřil proto přesvědčení, že podle dohody o narovnání mohl užívat ochrannou známku v období od 1. 11. 2011 do 23. 12. 2012 a podle licenční smlouvy mohl užívat ochrannou známku od 18. 12. 2013 do 31. 12. 2014. S výjimkou některých položek byla všechna jízdní kola vyrobena v letech 2010 až 2012, tedy za účinnosti dohody o narovnání s licenčním ujednáním. Skutková zjištění odvolacího soudu, že v období nejméně od 24. 8. 2017 do 11. 12. 2019 zhotovil jízdní kola a součásti k nim označené ochrannými známkami „FAVORIT“, tak byla podle přesvědčení obviněného v přímém rozporu se znaleckým posudkem, podle kterého jízdní kola a jejich komponenty byly vyrobeny v letech 2010 až 2012.

6. Otázkou tedy zůstalo, zda byl z hlediska předpisů o ochranných známkách oprávněn přechovávat, případně do distribuční sítě dodávat jízdní kola a jejich součásti označené ochrannými známkami „FAVORIT“ v období od 24. 8. 2017 do 11. 12. 2019. Obviněný byl přesvědčen, že mohl tato kola dodávat do distribuční sítě, neboť jejich výroba byla kryta licencí. V tomto směru odkázal na vyjádření znalce Ing. Zdeňka Kučery k otázce trvání licence v hlavním líčení konaném dne 26. 9. 2022. Závěr odvolacího soudu, že výroba kol a komponentů probíhala v letech 2017 až 2019, byl ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, neboť znalec uvedl, že šlo o výrobu z let 2010 až 2012. Odvolací soud také odmítl návrh obviněného na vyžádání si zprávy od Úřadu průmyslového vlastnictví, bez které chybně posoudil rozsah předmětné licence podle licenční smlouvy ze dne 18. 12. 2013. Podle obviněného odvolací soud rozhodl v rozporu s předpisy o ochranných známkách a licencích k nim o trestnosti přechovávání a distribuce jízdních kol a komponentů po skončení licence. Proto se odvolací soud dopustil též nesprávného právního posouzení skutku.

7. Ze všech uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a přikázal mu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného

8. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

9. Podle státního zástupce námitky obviněného uplatněným dovolacím důvodům neodpovídaly. Státní zástupce především neakceptoval námitky, kterými obviněný zpochybnil hodnocení důkazů, resp. listinných důkazů, zejména dohody o narovnání a licenční smlouvy. Obviněný totiž konkrétně neuvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytoval podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Takové námitky neodpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádnému jinému důvodu podle § 265b tr. ř. Z provedeného dokazování přitom nevyplynuly žádné pochybnosti o věrohodnosti svědků, jejichž výpovědi byly konzistentní a nebyly v rozporu s ostatními důkazy plynoucími z důkazních prostředků.

10. Státní zástupce nepřisvědčil ani námitkám obviněného podřazeným pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., že kola vyrobená v roce 2011 a 2012 za účinnosti licence byl oprávněn prodávat i v období let 2017 až 2019 a že tak soud prvního stupně nesprávně posoudil skutek podle předpisů o ochranných známkách. Takto formulované námitky částečně tomuto dovolacímu důvodu neodpovídaly, ve zbytku byly neopodstatněné. Obviněný totiž zčásti zpochybnil výsledky provedeného dokazování a nesouhlasil se skutkovým stavem, který byl zjištěn v průběhu trestního řízení. Obviněnému totiž bylo konkrétně kladeno za vinu, že „uvedl do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, a sobě nebo jinému takové výrobky nabízel, vyrobil a přechovával“. V této věci soud vybral na podkladě výsledků dokazování alternativy, které obviněný skutečně naplnil. Státní zástupce nesouhlasil ani s názorem obviněného, že by soudy nižších stupňů postupovaly v rozporu s citovaným zákonem. Obviněný tuto svou námitku nijak podrobněji nerozvedl, takže státní zástupce nebyl ani oprávněn rozvíjet dovolací argumentaci nad rámec vyjádření samotného obviněného.

11. Státní zástupce dále nesouhlasil s námitkou obviněného týkající se licenční smlouvy ze dne 18. 12. 2013, uzavřené mezi obchodními společnostmi ČZ, a. s., a Mototrading, která se netýkala ochranných známek registrovaných u Úřadu průmyslového vlastnictví pod čísly zápisů 151621, 165232, 331126, 333348, 351268 a 354886, jež měl obviněný neoprávněně užívat v nyní posuzované věci. Nadto tato licenční smlouva nezakládala ani právo obchodní společnosti Mototrading užívat některou z ochranných známek ve vlastnictví obchodní společnosti FAVORIT CZECHOSLOVAKIA, s. r. o. Předmětná licenční smlouva se totiž týkala užívání slovní ochranné známky „favorit“, číslo zápisu 163279, jež byla registrována pro výrobky a služby: válečkové a pouzdrové řetězy pro motocykly, jízdní kola a automobilové rozvodové řetězy. Pro rozhodnutí o vině obviněného označeným přečinem bylo podstatné, že slovní ochrannou známku „favorit“ užíval v grafickém vyobrazení, jež bylo chráněno slovní grafickou ochrannou známkou „favorit“, (čísla zápisů 165232 a 151621), a dále ochrannou známku „FAVORIT“ (čísla zápisů 331126, 351268 a 354886), jakož i ochrannou známku „f“ (číslo zápisu 333348) majitele obchodní společnosti FAVORIT CZECHOSLOVAKIA, s. r. o., s níž neměl uzavřenou žádnou licenční smlouvu.

12. Na základě dohody o narovnání ze dne 28. 5. 2012 sjednané mezi obchodními společnostmi KOVL, s. r. o., a FAVORIT CZECHOSLOVAKIA, s. r. o., byla obchodní společnost KOVL, s. r. o., za kterou v rozhodné době jednal též obviněný, oprávněna za úhradu doprodat již zhotovené výrobky s chráněným označením do 23. 12. 2012. Takové ujednání mělo povahu licence s omezenou dobou platnosti a poskytnuté za úplatu (ve výši 1 800 000 Kč vč. DPH) s tím, že obchodní společnost FAVORIT CZECHOSLOVAKIA, s. r. o., nebude vymáhat náhradu škody zpětně, tj. za období předcházející datu uzavření dohody o narovnání (k tomu odkázal na unesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1626/2018). Obviněný jednáním za obchodní společnost Mototrading ovšem porušil povinnosti vyplývající z této dohody, neboť v neoprávněném užívání ochranné známky pokračoval i nadále, a to dokonce i poté, co již byl za obdobné jednání uznán vinným v jiné trestní věci. Obviněný ani jím zastupovaná obchodní společnost proto rozhodně nebyl oprávněn užívat zmiňované ochranné známky ani v rozhodném období (tj. od 24. 8. 2017 do 11. 12. 2019), a to ani na základě jím uváděné licence.

13. Státní zástupce dále upozornil, že podstatou jednání obviněného nebylo samotné zhotovení jízdních kol, jejich skladování či dodávání do distribuční sítě, nýbrž jejich neoprávněné označování ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému a k níž nedisponoval ani časově omezenou licencí k ochranným známkám ve vlastnictví obchodní společnosti FAVORIT CZECHOSLOVAKIA, s. r. o. (poté FAVORIT 1951, s. r. o., nyní FAVORIT 1901, s. r. o.), zapsaným u Úřadu průmyslového vlastnictví (čísla zápisů 151621, 165232, 331126, 333348, 351268 a 354886), jichž se týkalo toto trestní řízení. Obviněný nebyl oprávněn takto označené zboží vyrábět, přechovávat ani nabízet.

14. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí.

15. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněnému, který tohoto práva využil. Obviněný vyjádřil nesouhlas s názorem státního zástupce, zejména s tím, že skutková podstata přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku má tzv. blanketní (či blanketovou) dispozici, protože trestnost jednání je zde podmíněna porušením zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Soudy nižších stupňů se proto měly věnovat tomu, zda došlo skutečně k porušení zákona o ochranných známkách. Státní zástupce odkázal na licenční smlouvu ze dne 18. 12. 2013 uzavřenou mezi obchodními společnostmi ČZ, a. s., a Mototrading s tím, že se tato licenční smlouva týkala pouze užívání slovní ochranné známky „favorit“, jež byla registrována pro výrobky a služby: válečkové a pouzdrové řetězy pro motocykly, jízdní kola a automobilové rozvodové řetězy. Obviněný v tomto směru oponoval, že v době uzavření této licenční smlouvy kryla slovní ochranná známka „favorit“ i jízdní kola. Protože z veřejně přístupného zápisu v rejstříku ochranných známek je obtížně dovoditelné, jakých výrobků a služeb se v konkrétním čase ochranná známka týkala, navrhl odvolacímu soudu přípisem ze dne 20. 1. 2025, aby si soud vyžádal zprávu Úřadu průmyslového vlastnictví k tomu, kdo byl majitelem – vlastníkem ochranné známky „FAVORIT“ a na jaký rozsah výrobků a služeb se ke dni 18. 12. 2013 tato ochranná známka vztahovala. Soud tomuto důkaznímu návrhu nevyhověl a ve svém rozhodnutí (v bodě 25. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku) se s touto problematikou vypořádal chybně s tím, že je tato ochranná známka registrovaná pouze pro válečkové a pouzdrové řetězy pro motocykly, jízdní kola a automobilové rozvodové řetězy a místo dokazování a vlastní úvahy odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi. Odvolací soud učinil rozhodná skutková zjištění, ač k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy. Tímto byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důsledku neprovedení tohoto důkazu spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném hmotněprávním posouzení – konkrétně na nesprávném posouzení oprávnění k užívání ochranné známky podle zákona o ochranných známkách. Tímto je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný z těchto uvedených důvodů setrval na svých námitkách obsažených v podaném dovolání.

IV. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání a) Obecná východiska

16. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

17. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

18. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

19. V tomto duchu a naznačeném směru musí být vykládán také dodatečně formulovaný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo zejména o reakci na rozvinutou judikaturu především Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásady volného hodnocení důkazů, vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence tzv. zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve svém stanovisku ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.

20. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). b) K jednotlivým námitkám obviněného 21. Nejprve je třeba uvést, že dovolací námitky obviněného představují jeho dosavadní obhajobu, kterou uplatňoval jak v řízení před soudem prvního stupně, tak i v řízení o odvolání. Oba soudy nižších stupňů se s ní také vypořádaly, takže na odůvodnění jejich rozhodnutí lze plně odkázat. Protože Nejvyšší soud s takovým vypořádáním námitek obviněného souhlasí, není třeba tuto argumentaci znovu zevrubně opakovat (obviněnému je vypořádání těchto argumentů dobře známo). Odkázat lze též na vyjádření státního zástupce k podanému dovolání, s nímž Nejvyšší soud také souhlasí. Nadto je třeba uvést, že obviněný svou argumentaci ve více bodech svého dovolání sice koncipoval jako polemiku s hmotněprávním posouzením skutku ze strany soudů nižších stupňů, nicméně svou obranu zpravidla zakládal na odlišném hodnocení důkazů či na odlišné verzi skutkového děje, než k jaké dospěly na základě provedeného dokazování soudy nižších stupňů. Jak ale bylo vysvětleno shora, taková argumentace v zásadě neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.

22. Pokud šlo o opakované námitky obviněného, že odvolacím soudem nebyl proveden jím navrhovaný důkaz v podobě zprávy Úřadu průmyslového vlastnictví, který měl prokazovat rozsah licence podle licenční smlouvy ze dne 18. 12. 2013, odvolací soud neshledal potřebu provádět tento důkaz, natožpak další důkazy navrhované v odvolacím řízení obviněným. Odvolací soud zcela důvodně upozornil, že tato otázka již byla vyřešena i v jiném trestním řízení, neboť obdobné důkazy navrhoval obviněný i v řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 115/2015, v němž stejným návrhům také nebylo vyhověno, což následně akceptoval jak odvolací soud (viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 9 To 301/2017), tak i soud dovolací (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1626/2018). Již soud prvního stupně provedl k důkazu celý trestní spis Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 3 T 115/2015 (odkázat lze na odůvodnění jeho rozsudku v bodě 33. na str. 20). Odvolací soud proto dospěl k závěru, že tyto důkazy neměly z hlediska naplnění objektivní stránky žádného významu a považoval důkazní situaci za ustálenou s tím, že doplňovat dokazování v tomto směru není třeba (k tomu lze odkázat na odůvodnění jeho rozsudku v bodě 15. na str. 7, jakož i na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v bodě 25. na str. 17).

23. Obviněný dále namítal, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou v tzv. extrémním rozporu s obsahem důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků. Existence takového zjevného (extrémního) rozporu by mohla být důvodem pro zásah dovolacího soudu, kdyby ovšem takové nedostatky byly označeny a dovolacím soudem reálně zjištěny a kdyby odpovídaly některé z alternativ uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak byly rozvedeny shora. V daném případě však žádný takový rozpor nebyl zjištěn. Obviněný zpochybňoval především skutkový závěr, že by uvedl do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou „FAVORIT“, k níž příslušelo právo poškozené obchodní společnosti FAVORIT 1951, s. r. o., a že by takové zboží vyrobil, přechovával či jinému nabízel. Obviněný dále zpochybňoval, že by výroba jízdních kol a komponentů byla prováděna v letech 2017 až 2019, když ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel a jízdních kol se specializací mimo jiné na technický stav jízdních kol znalce Ing. Petra Kohoutka vyplynulo, že předmětná kola a komponenty byly vyráběny už v letech 2010 až 2012. V tom obviněný shledával tzv. extrémní rozpor.

24. Soudy nižších stupňů se však v tomto směru přiklonily k verzi prosazované veřejným žalobcem, opřené o jednu skupinu důkazů, zatímco obviněný prosazoval vlastní verzi skutkového děje, opřenou o jím prosazované důkazy a jejich hodnocení. V tom ale tzv. extrémní (či lépe zjevný) rozpor spočívat nemůže, jak ostatně vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. V takovém případě jde totiž jen o pouhou polemiku se soudy nižších stupňů, které dokazování v potřebném rozsahu provedly, důkazy hodnotily a na jejich základě učinily skutkové závěry, zároveň sdělily důvody, proč tak učinily, takže jejich postup nevykazuje prvky libovůle. Nejvyšší soud ovšem není další (třetí) soudní instancí s plnohodnotným přezkumem skutkových závěrů soudů nižších stupňů, takto jeho role a postavení v trestním řízení nebylo koncipováno, na tom nic nezměnilo ani doplnění nového dovolacího důvodu uvedeného v nynějším § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak bylo rozvedeno shora.

25. V tomto směru je třeba připomenout, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání není zásadně povolán k přezkumu skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, není řádnou třetí instancí sporu mezi veřejnou žalobou a obhajobou obviněného, takto jeho postavení nebylo koncipováno, jak bylo již naznačeno shora. Dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny. Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů. I odborná literatura (např. Jelínek, J. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, str. 188 a násl.; Jelínek, J., Říha, J. Rozhodnutí ve věcech trestních se vzory rozhodnutí soudů a podání advokátů. 5. vydání. Praha: Leges, 2023, s. 43 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz § 265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Naopak Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora.

26. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněného ohledně skutkového stavu a hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u.). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu].

27. V daném případě však dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, neshledal. Lze tak shrnout, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku. Samotná skutečnost, že se soudy nižších stupňů z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a podpořené jednou skupinou důkazů, které nebyly nijak deformovány, přičemž tento svůj postup přesvědčivě zdůvodnily, tzv. extrémní nesoulad založit nemůže.

28. Nejvyšší soud se proto k námitkám obviněného vůči skutkovým závěrům a způsobu jejich utváření vyjádří jen stručně (obiter dictum), když sám dokazování neprovádí, a proto ani nemůže důkazy hodnotit a z nich vyvozovat vlastní skutkové závěry.

29. K tomu lze jen připomenout, že soudy nižších stupňů vycházely z podstaty jednání obviněného spočívající v tom, že dříve vyrobené rámy jízdních kol využíval ke kompletaci jízdních kol (popř. i dříve sestavená jízdní kola) též v letech 2017 až 2019, kdy je označoval neoprávněně ochrannými známkami favorit. Nejde tak vůbec o to, kdy byly vyrobeny rámy či jednotlivé komponenty jízdních kol, což obviněný dokládal opatřeným znaleckým posudkem, ale o to, kdy obviněný neoprávněně označoval tato kola ochrannými známkami a kdy je uváděl do oběhu. Že tak činil v letech 2017 až 2019 bylo podle soudů nižších stupňů nade vši pochybnost prokázáno množstvím důkazů, mimo jiné též více svědeckými výpověďmi (např. svědků Š. Č., H. S., P. K., M. N., J. V. či L. D., kteří se podíleli na výrobě, ale i dalších svědků z prodejen, jako byli J. K., E. M. či M. M.). Tyto závěry soudů nižších stupňů tak mají jednoznačně oporu v důkazech vyplývajících z provedených důkazních prostředků. Stejně tak mají zejména v listinných důkazech oporu i další skutkové závěry soudů nižších stupňů, že obviněný ani jím zastupovaná obchodní společnost Mototrading, kterou fakticky řídil, neměli žádné oprávnění využívat ochranné známky favorit, jak se obviněný též s odkazem na údajnou licenční smlouvu dovolával.

30. Obviněný svou obranu stavěl především na tom, že jízdní kola a komponenty byly vyrobeny v letech 2011 a 2012, kdy ho k tomu opravňovala licenční smlouva ze dne 18. 12. 2013 uzavřená mezi obchodními společnostmi ČZ, a. s., a Mototrading. Podle ní mohl zhotovovat, přechovávat a dodávat taková jízdní kola s ochrannou známkou Favorit do distribuční sítě až do 31. 12. 2014. Z toho dále vyvozoval, že byl oprávněn tehdy vyrobená kola i nadále v pozdějším období přechovávat a dodávat do distribuční sítě, a to i v období od 24. 8. 2017 do 11. 12. 2019, tedy v období, které je vymezeno v rozsudcích soudů nižších stupňů v této věci. K tomu se opíral o dohodu o narovnání ze dne 28. 5. 2012. Z toho pak dovozoval porušení předpisů o ochranných známkách.

31. V tomto směru jde o obranu opakovaně uplatňovanou a spolehlivě vyvrácenou nejen v řízení před soudy nižších stupňů, ale i v předcházející trestní věci, v níž byl pro stejný trestný čin odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 3 T 115/2015, který soudy nižších stupňů též správně zohlednily i v této trestní věci. V uvedené věci stejnou obranu vypořádal již uvedený soud prvního stupně, jehož závěry akceptoval jak odvolací soud (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 9 To 301/2017), tak i soud dovolací (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1626/2018). Především na toto posledně uvedené usnesení může nyní dovolací soud odkázat. Uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi byli obviněný J. K. a tehdejší jednatel obchodní společnosti Mototrading, René Beneš, uznáni vinnými přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, když se v podstatě stejné trestné činnosti obviněný dopustil již v době od 31. 10. 2013 do 20. 11. 2014. V tomto případě šlo o výrobu, skladování a distribuci k prodeji, do internetových obchodů nebo vlastních prodejen, jízdních kol, jejich součástí a doplňků označených taktéž ochrannými známkami Favorit, konkrétně pak slovní grafickou ochrannou známkou „Favorit“ č. zápisu 165232, kombinovanou ochrannou známkou ve vyobrazení „f“, č. zápisu 333348, jakož i dalšími grafickými ochrannými známky „MOUNTMACHINE“ č. zápisu 254370 a „VECTOR“ č. zápisu 322909. Obvinění se tohoto jednání dopustili přesto, že si byli vědomi, že nevlastní příslušné ochranné známky, ani licenci k nim, a že majitelem ochranných známek byla poškozená obchodní společnost FAVORT CZECHOSLOVAKIA, s. r. o., která je opakovaně vyzývala k zanechání užívání ochranných známek v jejich vlastnictví. Obviněný J. K. pak prakticky pokračoval ve stejné trestné činnosti páchané prostřednictvím další z mnoha jím ovládaných právnických osob, tentokrát prostřednictvím spoluobviněné obchodní společnosti Mototrading, která navazovala na činnost jiné obviněným ovládané obchodní společnosti KOVL, s. r. o., nyní v likvidaci. Přitom obviněný J. K. i nadále protiprávně užíval ochranné známky favorit náležející jejich vlastníkovi, poškozené obchodní společnosti FAVORIT CZECHOSLOVAKIA, s. r. o. Na toto rozhodnutí lze plně odkázat i v nynější věci, neboť obviněný J. K. a spoluobviněná obchodní společnost užili zcela identického modu operandi a pokračovali i přes uvedené odsouzení v téže trestné činnosti, kterou ospravedlňovali obranou, s níž neuspěli již v předcházející trestní věci. Byli si tak velmi dobře vědomi, že jednají protiprávně, že oprávnění k užívání ochranných známek, jakkoliv tvrdili opak, nemají, že některé úkony obviněného J. K. byly již v minulosti označeny za neplatné, simulované (antedatované), že reálně období, kdy mohl vyrobit či prodat výrobky s označením favorit, skončila nejpozději v roce 2012, jakákoliv taková činnost v pozdějším období byla v rozporu s právem.

32. V nyní posuzované věci obviněný podle rozsudků soudů nižších stupňů uvedl do oběhu výrobky (kola a komponenty) neoprávněně označené ochrannými známkami, k nimž příslušelo výhradní právo jinému. Za ochrannou známku se přitom považuje jakékoliv označení, tvořené zejména slovy, včetně osobních jmen, barvou, kresbou, písmeny, číslicemi nebo tvarem výrobku či jeho obalu nebo zvuky, pokud je způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby a je schopno být vyjádřeno v rejstříku ochranných známek způsobem, který příslušným orgánům a veřejnosti umožňuje jasně a přesně určit předmět ochrany poskytnuté vlastníkovi ochranné známky.

33. Nejvyšší soud nejprve v obecné rovině připomíná, že jednání pachatele podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku spočívá v uvedení výrobku do oběhu nebo poskytnutí služby, přičemž tyto výrobky či služby jsou neoprávněně označené ochrannou známkou, případně známkou s ní zaměnitelnou, jakož i v dalších formách nakládání s takovými výrobky a službami, které záleží zejména v jejich převodu nebo přesunu, jestliže je uskutečňováno právě za účelem uvedení do oběhu, resp. za účelem poskytování daných služeb. Objektem toho trestného činu je zájem na ochraně řádného a pravdivého označení výrobků a služeb. Uvedením do oběhu výrobků nebo služeb neoprávněně označovaných ochrannou známkou nebo známkou s ní zaměnitelnou je zejména prodej takových výrobků nebo poskytování takových služeb, jejich směna apod. Uváděním do oběhu není jen prodej konečnému spotřebiteli, ale i převod takového zboží od výrobce na velkoobchodníka, neboť již tím výrobek obíhá na trhu, kterým se míní nejen trh maloobchodní, ale i velkoobchodní. Výrobky nebo služby neoprávněně takto označené mohou být uváděny do oběhu jakýmkoli způsobem, např. i jako prémie při zakoupení většího množství zboží jiného druhu.

34. V této konkrétní věci bylo obviněnému vytýkáno neoprávněné použití ochranné známky FAVORIT (čísel zápisů 151621, 165232, 331126, 333348, 351268 a 354886), přičemž jeho jednání spočívalo v uvedení do oběhu výrobků (konkrétně pak jízdních kol a jejich komponentů) neoprávněně označených ochrannou známkou (viz výše), k níž přísluší výhradní právo jinému (tj. obchodní společnosti FAVORIT 1951, s. r. o.), jakož i ve výrobě, přechovávání a nabízení těchto výrobků.

35. Soudy nižších stupňů zcela důvodně odmítly obranu obviněného, že toto jeho jednání nebylo protiprávní, resp. že obchodní společnost Mototrading k tomu měla licenční smlouvu. Soudy nižších stupňů v tomto směru vycházely z jiných skutkových závěrů, než jaké upřednostňoval obviněný, jehož obranu odmítly (odvolací soud v bodě 25. odůvodnění svého rozsudku a soud prvního stupně v bodech 35. a 36. odůvodnění svého rozsudku). Smlouvy (o narovnání, resp. licenční) měly jen časově velmi omezenou platnost, v letech 2017 až 2019 již podle nich rozhodně nebylo možno postupovat, čehož si byl obviněný velmi dobře vědom, protože stejnou obranu uplatňoval i v předcházejícím řízení, v němž tato obrana též nebyla přijata (toto řízení zčásti probíhalo před nyní sledovaným obdobím, zčásti v jeho průběhu). K tomu lze odkázat i na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1626/2018, v němž se již v minulosti touto otázkou zevrubně zabýval.

36. Soudy nižších stupňů se správně zabývaly otázkou zavinění obviněného. Obviněný věděl, že šlo o neoprávněné označení výrobků, neboť ochranná známka FAVORIT byla zapsána ve spojitosti s výrobky jejího vlastníka poškozené obchodní společnosti FAVORIT 1951 s. r. o., jak již bylo rozhodnuto výše zmiňovaným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi. Sám obviněný si byl vědom, že nejedná v souladu se zákonem o ochranných známkách, neboť mu k těmto výrobkům ochranná známka nenáležela, ani neměl licenční oprávnění, věděl, že ochranné známky nesměl zhotovovat, přechovávat, natož pak jimi označovat vlastní výrobky a nabízet je a uvádět do oběhu prostřednictvím e-shopu nebo obchodní sítě prodejen obchodní společnosti Mototrading. Proto také obviněný tuto svou činnost zastíral, prováděl z větší části označení rámů a vidlic kol sám, utajeně, případně prostřednictvím omezeného okruhu prověřených osob, navíc pro zaměstnance měl k tomu vždy připravenou nějakou smyšlenou legendu, jak vypovídali svědci.

37. Soudy vycházely při svém rozhodování zejména ze svědeckých výpovědí a listinných důkazů, zejména z dohody o užívání ochranných známek ze dne 11. 2. 2004 (ve spisu na č. l. 919) uzavřenou mezi obchodními společnostmi CZECH BIKE, a. s., a Mototrading, podle které byla obchodní společnost Mototrading oprávněna v rámci své podnikatelské činnosti užívat ochranné známky specifikované v této dohodě pro výrobky a služby, které byly pro ně registrovány. Dohoda o narovnání ze dne 28. 5. 2012 (ve spisu na č. l. 923-927) byla uzavřena mezi obchodními společnostmi KOVL, s. r. o., a FAVORIT CZECHOSLOVAKIA, s. r. o., která byla vlastníkem ochranných známek „Favorit“ (čísla zápisu 165232 a 151621). Touto dohodou byl udělen obchodní společnosti KOVL, s. r. o., za úplatu souhlas s doprodejem zásob jízdních kol označených těmito ochrannými známkami, tj. uvedená obchodní společnost na jejím podkladě mohla vyrábět, prodávat a označovat jízdní kola a jejich komponenty označené ochrannou známou „Favorit“ (č. zápisu 165232), avšak jen do 23. 12. 2012. Bylo též ujednáno, že poškozená nebude vymáhat náhradu škody zpětně za období předcházející datu uzavření dohody o narovnání. Úplata ve výši 1 800 000 Kč vč. DPH za užívání ochranných známek za toto období však podle zjištění soudů nižších stupňů nebyla obviněným (resp. jím zastupovanou obchodní společností) nikdy uhrazena, přestože k užívání ochranných známek docházelo, a to dokonce nejen uvedenou obchodní společností KOVL, s. r. o., ale i následně obviněnou obchodní společností Mototrading, a to navíc ještě v době dlouho následující po 23. 12. 2012. Obviněný tak jednoznačně porušoval práva vlastníka zmíněných ochranných známek. Licenční smlouvou ze dne 18. 12. 2013 (ve spisu na č. l. 920-922), kterou uzavřely obchodní společnosti ČZ, a. s., a Mototrading, umožnil vlastník ochranné známky její užití, které se ale týkalo pouze slovního užívání ochranné známky „FAVORIT“, číslo zápisu 163279, jež byla registrována toliko pro třídu výrobků a služeb 7 a 12, tedy pro součásti a příslušenství sestávající z gumy a z náhražek gumy, řetězy pro čtyřtaktní motory, válečkové a pouzdrové průmyslové řetězy, řetězy pro motorové pily (třída výrobků 7), resp. válečkové a pouzdrové řetězy pro motocykly, jízdní kola a automobilové rozvodové řetězy (třída výrobků 12). Ať už jsou pochybnosti o způsobu sjednání této licenční smlouvy jakékoliv, rozhodně se tato ochranná známka nevztahovala na jízdní kola a jejich rámy a vidlice, tedy nemohla v žádném případě ospravedlnit jednání obviněného, které mu v této věci bylo kladeno za vinu. Licenční smlouva se tedy vůbec netýkala ochranných známek registrovaných u Úřadu průmyslového vlastnictví s čísly zápisů 151621, 165232, 331126, 333348, 351268 a 354886, do kterých obviněný svým jednáním neoprávněně zasáhl, když tyto ochranné známky neoprávněně užíval, jak mu bylo v tomto trestním řízení kladeno za vinu.

38. Obhajoba obviněného, že v inkriminované době od 24. 8. 2017 do 11. 12. 2019 byl na základě shora uvedených dohod a licenční smlouvy oprávněn užívat v napadeném rozsudku označené ochranné známky Favorit (slovní, grafické i kombinované), nemůže z uvedených důvodů obstát, tato obrana obviněného byla spolehlivě vyvrácena (a to jak v tomto trestním řízení, tak i v trestním řízení předcházejícím, jak bylo opakovaně uvedeno). To samé platí také ohledně obrany, že mohl dříve vyrobené výrobky v tomto období i nadále uvádět do oběhu. Závěr soudů nižších stupňů, že obviněný v uvedeném rozhodném období v letech 2017 až 2019 nesměl užívat zmíněné ochranné známky, je tak správný.

39. Ze všech výše uvedených důvodů nemohou námitky obviněného proti rozhodnutím soudů nižších stupňů, primárně tedy proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, uspět, z podnětu takto formulovaného dovolání není důvodu dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušit, neboť námitky obviněného ve sledovaném ohledu jsou zjevně neopodstatněné (pokud vůbec odpovídají uplatněným dovolacím důvodům). Jinými případnými vadami postupu soudů nižších stupňů se Nejvyšší soud nezabýval, neboť dovolací řízení není postaveno na revizním principu, ale naopak na principu vázanosti podaným dovoláním. Proto také nemohl Nejvyšší soud za obviněného domýšlet náznaky jeho námitek, které dále nerozváděl, jak již zmínil státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání. Stejně tak není možno akceptovat jakékoliv rozšiřování dovolacích námitek po uplynutí dovolací lhůty, třebaže by tak obviněný učinil v rámci repliky k vyjádření státního zástupce. Měnit dovolací důvody, jakož i doplnit dovolací argumentaci, je totiž možno jen po dobu běhu lhůty pro podání dovolání, jak vyplývá z § 265f odst. 2 tr. ř. (srov. k tomu rozhodnutí č. 40/2024 Sb. rozh. tr.).

40. Námitky obviněného zčásti směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, proti vyhodnocení důkazů ze strany soudu prvního a druhého stupně, což jsou veskrze námitky, které zásadně nemohou založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu v řízení o dovolání, protože vůbec neodpovídají úzce vymezeným dovolacím důvodům, jak bylo vysvětleno shora. Jen některé označené námitky bylo možno považovat za námitky nesprávného právního posouzení věci, obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněnými, jak vyplývá z výše uvedeného odůvodnění.

V. Závěrečné shrnutí

41. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu