5 Tdo 436/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 5 Tdo 436/2026 Datum rozhodnutí: 17.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy: § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku ve znění od 01.01.2010 do 31.12.2025 Kategorie rozhodnutí: C 5 Tdo 436/2026-3599 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 o dovolání, které podala obviněná právnická osoba – obchodní společnost Top Capital, s. r. o., IČ: 076 893 90, se sídlem Vlkova 532, Praha 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2025, sp. zn. 7 To 366/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 T 75/2023, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.

Odůvodnění

I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 8. 2025, sp. zn. 1 T 75/2023, byla obviněná obchodní společnost Top Capital, s. r. o., IČ: 076 893 90, se sídlem Vlkova 532, Praha 3 (dále jen „Top Capital“), uznána vinnou přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v tehdy účinném znění (dále jen „tr. zákoníku“), a to za užití § 7 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v tehdy účinném znění (dále jen „t. o. p. o.“). Za tento přečin jí soud prvního stupně podle § 254 odst. 1 a § 68 odst. 1 tr. zákoníku a § 15 odst. 1 a § 18 odst. 1, 2 t. o. p. o. uložil peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 40 000 Kč, tedy v celkové výši 2 000 000 Kč.

2. Uvedeného přečinu se obviněná obchodní společnost Top Capital podle rozsudku soudu prvního stupně dopustila (zjednodušeně uvedeno) tím, že v době od 11. 12. 2018 minimálně do ledna 2021 prostřednictvím svých jednatelů Ihora Smychoka a Husnudina Nuritdinova nevedla přehled o svém stavu hospodaření a jmění, přitom na svůj bankovní účet vedený u obchodní společnosti UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., obdržela v období od 19. 12. 2018 do 28. 2. 2019 finanční prostředky v celkové výši 1 403 439,66 eur. Tím, že nevedla účetnictví, znemožnila správci daně včasné a řádné vyměření jejích daňových povinností a zároveň porušila svoje povinnosti podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) a podle § 4 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), když příslušnému správci daně ani sama nepodala daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2020 a daňová přiznání za zdaňovací období z let 2018 a 2019 podala až dne 15. 1. 2021.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněná obchodní společnost a státní zástupce odvolaní, která podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 5. 11. 2025, sp. zn. 7 To 366/2025.

II. Dovolání obviněné obchodní společnosti

4. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná obchodní společnost Top Capital dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř.

5. Obviněná nejprve namítla, že byla uznána vinnou tím, že nevedla účetnictví v období od 11. 12. 2018 do ledna roku 2021, avšak soudy nižších stupňů nezohlednily, že obchodní činnost fakticky vykonávala pouze 2,5 měsíce, a to v období od 11. 12. 2018 do 4. 3. 2019. Následně v období od 5. 3. 2019 do současnosti žádnou činnost nevykonávala. Nadto z provedených důkazů vyplynulo, že účetnictví obchodní společnosti bylo vedeno od listopadu roku 2019, nikoli od ledna 2020, jak uzavřely soudy nižších stupňů. Obviněná tak začala účetnictví vést před tím, než bylo podáno samotné daňové přiznání u finančního úřadu dne 26. 1. 2020.

6. Obviněná dále nesouhlasila s uloženým peněžitým trestem, který je podle ní nepřiměřený. Soudy nižších stupňů totiž nepřihlédly k tomu, že dosud nebyla soudně trestána a sama svoje pochybení napravila tím, že účetnictví zpracovala před tím, než proti ní bylo vzneseno obvinění za předmětný skutek. Nadto nechala zpracovat účetnictví ve ztížených podmínkách, neboť veškeré její finanční prostředky byly zajištěny. Soudy nižších stupňů pak nezohlednily ani to, že v předmětné době nebylo zřejmé, kdo byl jejím jednatelem, když byla v obchodním rejstříku zapsána jiná osoba než skutečný jednatel a společník. Soudy nižších stupňů pak nevzaly do úvahy ani její majetkové poměry. Jejím jediným majetkem byly finanční prostředky na bankovním účtu ve výši asi 130 000 eur, přitom uložený trest ve výši 2 000 000 Kč odpovídá zhruba částce 85 000 eur. Peněžitý trest v uvedené výši tak postihuje převážnou část jejího majetku a fakticky nahrazuje trest propadnutí majetku, který za tento trestný čin nelze uložit. Při úvahách o výši peněžitého trestu pak nebylo přihlédnuto ani ke skutečnosti, že obviněná nedostála svým povinnostem kvůli zásahu orgánů činných v trestním řízení v březnu roku 2019, když došlo k zajištění jejích finančních prostředků. Tento zásah se navíc ukázal jako nedůvodný, přesto kvůli němu musela pozastavit veškerou svoji obchodní činnost na více než 4 roky.

7. Obviněná k uloženému trestu dále namítla, že nepřípustně nahrazuje trest, který jí mohl být uložen, pokud by se prokázala důvodnost původní právní kvalifikace skutku jako legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, která byla uváděna při zajištění jejích finančních prostředků. Pro tento trestný čin však nebyla uznána vinnou. Podle obviněné je proto uložený trest v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a je neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění lze uložit trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti, podle obviněné se jedná o méně závažný přečin z hlediska trestní sazby, této trestní sazbě proto musí odpovídat i peněžitý trest ukládaný právnickým osobám.

8. Obviněná svým dovoláním upozornila, že již byla potrestána v rámci daňového řízení, na základě kterého byla povinna uhradit penále představující polovinu její daňové povinnosti, které navíc dobrovolně uhradila, zpracovala účetnictví, podala daňová přiznání a daň uhradila. Uložený trest proto odporuje zásadě subsidiarity trestní represe, zásadě proporcionality a zásadě přiměřenosti. Podle obviněné by byl přiměřený peněžitý trest v celkové výši 100 000 Kč.

9. Ze všech uvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. In eventum obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil výrok o trestu a sám obviněné obchodní společnosti Top Capital uložil peněžitý trest v celkové výši 100 000 Kč.

III. Vyjádření státního zástupce

10. K dovolání obviněné se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství.

11. Podle státního zástupce obviněná sice svým dovoláním napadla výroky o vině a trestu, nicméně většina její argumentace směřovala výlučně proti výroku o trestu. Nadto obviněná se v hlavním líčení před soudem prvního stupně k předmětnému skutku doznala a současně žádala o zohlednění tohoto doznání v rámci ukládání trestu. Také ve svém dovolání důvodnost peněžitého trestu připustila a pouze se domáhala jeho nižší výměry. Samotné výhrady obviněné proti výroku o vině nejsou podle státního zástupce ani dostatečně konkrétní, což je zásadní, neboť meze přezkumu, který by měl v rámci dovolacího přezkumu proběhnout, určuje vždy sám dovolatel. Přesto se státní zástupce zabýval i výhradami obviněné proti výroku o vině.

12. K námitce obviněné, že svoji obchodní činnost vykonávala pouhé 2,5 měsíce od 11. 12. 2018 do 4. 3. 2019, státní zástupce uvedl, že neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zároveň tato okolnost nemá význam ani pro právní posouzení skutku. Podle § 4 odst. 1 zákona o účetnictví je daňový subjekt povinen vést účetní evidenci po celou dobu své existence. Pokud pak daňový subjekt úmyslně nevede účetní evidenci a příslušný správce daně nemá k dispozici úplné a správné účetní údaje, na jejichž podkladě by mohl zjistit a stanovit daň, je vždy ohroženo včasné a řádné vyměření daně (a to i přes to, že daňový subjekt není ekonomicky aktivní a nevykonává obchodní činnost).

13. Ani námitka obviněné týkající se faktického vedení účetnictví již od listopadu roku 2019, jak potvrdila svědkyně V. P., podle státního zástupce nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o pouhé předkládání vlastní verze skutkového děje. Soud prvního stupně označil tuto svědkyni za značně nevěrohodnou a z její výpovědi nevycházel. Navíc ani z listinných důkazů nevyplývá, že by bylo účetnictví vedeno již od listopadu roku 2019.

14. Dále se státní zástupce zabýval námitkami obviněné proti výroku o trestu, které podle něj též označeným ale ani žádným jiným dovolacím důvodům neodpovídají. Námitky proti trestu totiž zásadně lze totiž uplatnit zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., pod který ale nespadá námitka jeho nepřiměřenosti, až na výjimku uložení trestu extrémně přísného a zjevně nespravedlivého, zasahujícího do základních práv a svobod obviněného. Uložený peněžitý trest obviněné právnické osobě však podle státního zástupce rozhodně nelze považovat za tento výjimečný případ. Obviněné byl uložen druh trestu, který zákon připouští, a zároveň byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro jeho uložení. Byl vyměřen blízko spodní hranice počtu a výše denních sazeb, je odpovídající majetkovým poměrům obviněné obchodní společnosti, jakož i povaze a závažnosti jí spáchaného trestného činu, proto soudy nižších stupňů nezasáhly do ústavních práv obviněné.

15. Ze všech shora rozvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovil souhlas, aby bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i jiným než navrhovaným způsobem [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

16. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněné, která tohoto práva nevyužila.

IV. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání a) Obecná východiska

17. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

18. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.

19. Obviněná uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř., avšak svým dovoláním napadala usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto její odvolání. Bylo tak namístě uplatnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť se obviněná domáhala přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byly podle jejího přesvědčení v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a i) tr. ř. I přes zmíněný nedostatek podaného dovolání v podobě neuplatnění jediného relevantního dovolacího důvodu, jímž lze zpochybnit rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání, připustil Nejvyšší soud jeho projednání z hlediska věcného a zabýval se konkrétními vznesenými námitkami, jimiž ale obviněná do značné míry jen opakovala již dříve uplatněnou obhajobu.

20. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.

21. V tomto stejném duchu a naznačeném směru musí být vykládán také nově formulovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo zejména o reakci na rozvinutou judikaturu především Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování. Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásady volného hodnocení důkazů, vyhledávací a presumpce neviny. Taková existence tzv. zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.

22. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným.

23. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). b) K jednotlivým námitkám obviněné 24. Nejprve je třeba uvést, že dovolání obviněné je poněkud zmatečné a nelogické, neboť z něj není zcela patrné, čeho se obviněná vlastně domáhá a proti jakým výrokům její dovolání směřuje. Obviněná totiž podala dovolání proti výroku o vině a proti výroku o trestu, nicméně převážná část její dovolací argumentace směřovala proti výroku o trestu. Také ve svém návrhu, jak má Nejvyšší soud rozhodnout, se domáhala, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že se obviněné ukládá peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Tímto svým návrhem tak vlastně připustila důvodnost rozhodnutí o vině, jakož i správnost výběru druhu trestu (peněžitého trestu), jen zpochybnila jeho výměru. Tomu ostatně odpovídá i její dřívější stanovisko v této věci, jak správně připomněl státní zástupce, když se v hlavním líčení konaném dne 16. 7. 2025 prostřednictvím svého zmocněnce k trestné činnosti doznala, což následně požadovala zohlednit při výběru druhu trestu a jeho výměře. Ostatně ani ve své dovolací argumentaci nepopírala svou vinu, když uvedla, že si je vědoma, že po určitou dobu účetnictví nevedla, a že za přiměřený považuje peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Obviněná tak sice opakovaně doznávala, že se skutku dopustila, byť v období kratším, než je uvedeno v popisu skutku, pro který byla soudy nižších stupňů uznána vinnou (od 11. 12. 2018 do ledna roku 2021). Přesto svými některými námitkami obsaženými v dovolání brojila též proti výroku o vině, když zpochybnila nevedení účetnictví po celé sledované období, přičemž naznačovala, že by takové jednání nemělo být trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění.

25. Na tomto místě je třeba uvést, že v označení napadeného výroku, rozsahu, v němž je napadán, a důvodů, které k tomu vedou, lze spatřovat těžiště odůvodnění podaného dovolání, protože těmito hledisky zároveň dovolatel vymezuje rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu a určuje obsah možného rozhodnutí Nejvyššího soudu, popřípadě zaměření dalšího postupu ve věci. Dovolací soud tedy musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumat napadené rozhodnutí z podnětu podaného dovolání. Takový podnět právě proto musí být kvalifikovaný, proto také je stanoven advokátní přímus, neboť dovolání může obviněný podat toliko prostřednictvím obhájce, který musí být osobou práva znalou (v tomto ohledu nelze neuvést, že Nejvyšší soud akceptoval a projednal podané dovolání s ohledem na poněkud zmatečný postup zejména odvolacího soudu při komunikaci se zmocněncem obviněné, který za obviněnou v pozici obhájce, aniž by byl soudy nižších stupňů vyloučen, podal dovolání, jakož i s ohledem na dřívější nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2025, sp. zn. II. ÚS 758/24, uveřejněný ve svazku 129 pod č. 75/2025 na str. 353 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jehož se sama obviněná dovolávala). Přes uvedené nedostatky podaného dovolání se Nejvyšší soud zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti jí uplatněných námitek proti výroku o vině ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.

26. Obviněná předně namítla, že byla uznána vinnou tím, že nevedla účetnictví v období od 11. 12. 2018 do ledna 2021, aniž by soudy nižších stupňů zohlednily skutečnost, že obchodní činnost fakticky vykonávala pouze 2,5 měsíce, a to v době od 11. 12. 2018 do 4. 3. 2019.

27. Předně je třeba uvést, že tato námitka neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, jak jej obviněná uplatnila, neboť v daném případě žádný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů nebyl ani tvrzen a ani zjištěn. Soudy nižších stupňů totiž skutečnost, že obviněná obchodní společnost nevykonávala obchodní činnost po celé stíhané období, nijak nerozporovaly, a naopak samy z takto zjištěného skutkového stavu vycházely. Uvedenou námitku by snad bylo možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud by jí obviněná namítala, že v době, kdy nebyla podnikatelsky aktivní, účetní doklady ani vést nemusela. Není však úlohou Nejvyššího soudu, aby dovolací argumentaci obviněné domýšlel a formuloval za ni její námitky. Proto je zde také zákonný požadavek, aby dovolání obviněného bylo podáno prostřednictvím obhájce jakožto osoby znalé práva, který má potřebné právní znalosti a zaručí tak dostatečně kvalifikovaný podnět k přezkumu dovolacím soudem. Nadto je na tomto místě možné opět upozornit, že obviněná v hlavním líčení konaném dne 16. 7. 2025 doznala, že účetnictví v období od 11. 12. 2018 do listopadu roku 2020 nevedla, přitom žádala toto doznání zohlednit při ukládání trestu, což soud prvního stupně též učinil. Tímto doznáním tak vlastně souhlasila s převážnou částí trvání období, ve kterém nevedla účetní doklady, což nyní opět zpochybnila. Nadto obviněná v dovolání ani neuvedla, kterého konkrétního znaku skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku by se takové skutkové zjištění mělo týkat (délka období, po které nebylo účetnictví vůbec vedeno, stejně tak délka období, po které nebyla vykonávána ekonomická činnost, resp. dokonce ani samotný fakt, zda vykonávala či nevykonávala ekonomickou činnost, totiž vůbec nejsou znakem uvedené skutkové podstaty).

28. Jak již bylo uvedeno, soud prvního stupně, s jehož závěry souhlasil i odvolací soud, se uvedenou námitkou obviněné zabýval v bodě 25. odůvodnění svého rozsudku a správně uvedl, že obviněná byla povinna řádně vést účetní doklady po celou dobu svojí existence, a to i v době, kdy nebyla podnikatelsky aktivní. Tato povinnost pro právnické osoby se sídlem v České republice vyplývá z § 4 odst. 1 zákona o účetnictví, podle kterého jsou takové právnické osoby povinny vést účetnictví ode dne svého vzniku až do dne svého zániku. Obviněná též ohrozila včasné a řádné vyměření daně, resp. došlo přímo k opožděnému vyměření daně z příjmů právnických osob (k naplnění tohoto znaku objektivní stránky skutkové podstaty by však stačilo pouhé ohrožení včasného a řádného vyměření daně, k opožděnému nebo nesprávnému vyměření daně tedy nemusí ani skutečně dojít). Přestože obviněná obchodní společnost nevykonávala obchodní činnost po celé stíhané období, v roce 2018 měla příjem ve výši 3 274 916 Kč a v roce 2019 měla příjem 2 109 332 Kč, přitom tyto příjmy podléhaly zdanění podle zákona o daních z příjmů, o nichž však nevedla žádné účetní doklady, jak jí ukládá zákon o účetnictví, v řádných zdaňovacích obdobích nepodala daňová přiznání a nereagovala ani na opakované výzvy správce daně. Daň z příjmů právnických osob tak řádně a včas nevyměřila a ani neuhradila. Skutečnost, že obviněná nevykonávala obchodní činnost po celé období, za nějž byla uznána vinnou, nemá žádný vliv na naplnění znaků uvedeného trestného činu, a tedy ani na vznik její trestní odpovědnosti. Proto Nejvyšší soud shledal tuto námitku obviněné zjevně neopodstatněnou.

29. Obviněná dále namítla, že soudy nižších stupňů nepřihlédly k výpovědi svědkyně V. P. a k účetním podkladům, podle kterých bylo účetnictví vedeno již od listopadu roku 2019. Účetní doklady tak obviněná obchodní společnost Top Capital začala vést dříve, než bylo podáno samotné daňové přiznání u příslušného finančního úřadu.

30. K této námitce je nejprve třeba opět zopakovat, že tato obhajoba je v rozporu s doznáním učiněným obviněnou při hlavním líčení prostřednictvím jejího zmocněnce, který sám prohlásil, že účetnictví nevedla do listopadu roku 2020. Obviněná tak zpochybnila jedno skutkové zjištění, které se promítlo do popisu skutku, které ale odpovídá alespoň části důkazů. Již jen proto nemůže jít o zjevný (tzv. extrémní) rozpor, pokud soudy vycházely z jedné části důkazů, zatímco se obviněná dovolávala jiné části důkazů. Kromě toho ani úprava tohoto skutkového zjištění by neměla vůbec žádný vliv na naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, který byl obviněné v tomto trestním řízení kladen za vinu, což je jednou z podmínek úzce vymezeného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ostatně ani sama obviněná v dovolání žádný takový znak trestného činu neoznačila, ač je to podmínkou pro naplnění tohoto dovolacího důvodu). Zcela nad rámec uvedeného lze jen doplnit, že soudy nižších stupňů nepovažovaly svědkyni V. P. za věrohodnou, přitom řádně odůvodnily, z jakých důvodů k takovému závěru dospěly (viz zejména bod 6. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Soudy nižších stupňů tak z výpovědi této svědkyně nevycházely. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že obviněná účetní závěrky za roky 2018 a 2019 založila do sbírky listin až dne 13. 1. 2021, následně pak dne 15. 1. 2021 podala k příslušnému finančnímu úřadu daňová přiznání za zdaňovací období let 2018 a 2019. Účetnictví obviněné obchodní společnosti Top Capital tak začalo být podle skutkových závěrů soudů nižších stupňů skutečně (fakticky) vedeno v lednu roku 2021, uvedené skutkové zjištění odpovídá provedeným listinným důkazům, proto i kdyby tato námitka odpovídala uplatněným dovolacím důvodům, byla by neopodstatněná.

31. Podstatná část dovolací argumentace obviněné pak směřovala proti výroku o trestu. Podle obviněné je uložený trest nepřiměřeně přísný a soudy nižších stupňů při jeho vyměřování nepřihlédly k řadě okolností, které by odůvodnily uložení mírnějšího trestu. Obviněná dále namítla, že uložený peněžitý trest zasahuje do převážné části jejího majetku a nahrazuje tak trest propadnutí majetku, který u přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea první, jímž byla uznána vinnou, uložit nelze. Podle obviněné uložený peněžitý trest pak též neodpovídá povaze a závažnosti tohoto přečinu, za přiměřený proto považovala peněžitý trest ve výši 100 000 Kč. Obviněná tyto námitky proti výroku o trestu podřadila pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. i) a h) tr. ř.

32. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Pokud však byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyššímu soudu zásadně nepřísluší dále posuzovat, zda byl uložen trest mírný nebo naopak příliš přísný. Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Námitku porušení pravidel pro výběr druhu trestu a jeho výměry podle § 39 až § 42 tr. zákoníku tak nelze podřadit pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., avšak ani pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí týkající se použití hmotného práva, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Oba dovolací důvody mají hmotněprávní povahu, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je koncipován jako obecný hmotněprávní důvod, zatímco v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je zvláštní důvod vztahující se jen k výroku o trestu. Z toho logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu může být zásadně napadán pouze s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., pod nějž nelze subsumovat nepřiměřenost uloženého trestu. Připustit námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by znamenalo popření smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., které by se stalo nefunkčním, nemělo by valný význam, neboť jakékoliv porušení hmotněprávních norem, a to včetně uložení nepřípustného druhu trestu či trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, by bylo vždy jiným nesprávným hmotněprávním posouzením ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Proto námitka pouhé nepřiměřenosti uloženého peněžitého trestu je námitkou neodpovídající žádnému dovolacímu důvodu.

33. K této námitce lze zcela nad rámec uvedeného jen doplnit, že při ukládání trestu obviněné obchodní společnosti Top Capital byly splněny všechny zákonné podmínky pro uložení peněžitého trestu ve výměře 50 denních sazeb po 40 000 Kč, tedy v celkové výši 2 000 000 Kč. Obviněné byl uložen samostatný peněžitý trest, což zákon jednoznačně připouští, a to dokonce za jakýkoliv trestný čin – viz § 15 odst. 1 písm. c), § 18 t. o. p. o. Uložený peněžitý trest ve výměře 50 denních sazeb po 40 000 Kč byl vyměřen v rámci zákonných trestních sazeb (srov. § 18 t. o. p. o. ve znění účinném do 31. 12. 2025), a to dokonce blízko spodní hranice počtu a výše denních sazeb, které u právnických osob v době ukládání trestu soudy nižších stupňů činily podle § 68 odst. 1 tr. zákoníku a § 1 odst. 2 t. o. p. o. nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb, přičemž výše jedné denní sazby činila podle tehdy platného a účinného znění § 18 odst. 2 t. o. p. o. nejméně 1 000 Kč a nejvíce 2 000 000 Kč, tedy i výše denních sazeb byla stanovena spíše při dolní hranici zákonné trestní sazby. Soudy nižších stupňů správně při stanovení počtu denních sazeb přihlédly k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu (jde o formální ohrožovací méně závažný delikt), při stanovení výše jedné denní sazby pak přihlédly k majetkovým poměrům obviněné (zejména k obratům na jejím účtu a k obnosu, který byl na jejím účtu zajištěn). Soudy přitom zohlednily též polehčující okolnosti, jako je její dosavadní trestní bezúhonnost, její doznání, náhrada daňové povinnosti obviněnou, jakož i doba uběhlá od spáchání trestného činu. Na druhou stranu soud prvního stupně vyhodnotil, že k dosavadní trestní bezúhonnosti obviněné nelze významně přihlížet, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že celá existence obviněné se váže na zjevné páchání trestné činnosti. Navíc soud zohlednil i celkovou dobu, po kterou obviněná nevedla účetnictví, a to v souvislosti s mírou ohrožení fiskálních zájmů státu a objemem finančních prostředků, se kterými obviněná nakládala. V podrobnostech lze odkázat na bod 30. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Lze tak shrnout, že soudy nižších stupňů přihlédly ke všem okolnostem, které je třeba zohlednit při ukládání (peněžitého) trestu, své závěry, které vedly k uložení trestu v uvedené výši, též svůj postup řádně odůvodnily.

V. Závěrečné shrnutí

34. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání obviněné obchodní společnosti Top Capital odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu