5 Tdo 508/2002
V PLATNOSTI- NS 5 Tdo 508/2002
- ÚS III.ÚS 662/02
Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného zamítl, protože podaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nebyl skutečně uplatněn. Soud uvedl, že dovolání se opírá o námitky proti skutkovým zjištěním, nikoli proti nesprávnému právnímu posouzení. Dovolací soud nemá pravomoc přezkoumat správnost skutkových zjištění či hodnocení důkazů. Rozhodnutí bylo založeno na tom, že obviněný nezpochybnil právní závěry, ale pouze zpochybnil skutečnost, na níž byly tyto závěry postaveny.
Rubrum
5 Tdo 508/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. srpna 2002 o dovolání, které podal obviněný L. Č., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 12 To 362/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 8 T 331/2000, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
: Obviněný L. Č. byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 5. 9. 2001, sp. zn. 8 T 331/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 12 To 362/2001, uznán vinným organizátorstvím trestného činu poškozování cizí věci podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 257 odst. 1 tr. zák., které spáchal tím, že „v T., okres S., dne 19. 4. 2000 kolem 01.00 hod. obviněný M. Š. a R. Š. společně po vyvrtání otvorů a nalití hořlaviny dovnitř, založili požár prodejního stánku novin, alkoholu a cigaret v ulici Nádražní majitele V. S., jemuž tak způsobili škodu jednak na budově stánku a jeho zařízení ve výši 115 586,80 Kč, jednak na požárem zničeném zboží ve výši nejméně 225 986,20 Kč, a dále poškodili ke škodě Českého Telecomu, a. s., P., telefonní přístroj, přičemž spáchání tohoto činu si u nich za slíbenou úplatu objednal obviněný L. Č., aby takto zlikvidoval svou konkurenci“. Za to byl obviněný L. Č. podle § 257 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl obviněný podle § 228 odst. 1 tr. řádu uznán povinným společně a nerozdílně s obviněnými R. Š. a M. Š. uhradit poškozené ČS – Živnostenské pojišťovně, a. s., škodu ve výši 341 573,- Kč, poškozený Český Telecom, a. s., byl podle § 229 odst. 1 tr. řádu se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl vydán z podnětu odvolání obviněného L. Č., podaného proti rozsudku Okresního soudu v Semilech, který rozhodoval v prvním stupni. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 16. 5. 2002, jeho obhájci dne 2. 5. 2002. Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný L. Č. dne 1. 7. 2002 dovoláním, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Uvádí, že Krajský soud v Hradci Králové opřel vymezení skutku o nepřímé důkazy, kterými byla výpověď svědka P. P. a korespondence obviněného M. Š. Pokud jde o výpověď svědka P. P., obviněný L. Č. je toho názoru, že obsahuje vnitřní rozpory, pochybné časové souvislosti a další nevysvětlitelné diference v údajích, což naplňuje prvek nevěrohodnosti jmenovaného svědka. Ve věci dříve činnými soudy však byla výpověď svědka P. P. hodnocena jako věrohodná, aniž bylo přihlédnuto k námitkám obviněného L. Č. proti ní. Pokud jde o korespondenci obviněného M. Š., tedy dopisy ze dne 1. 9. 2000 a 16. 9. 2000, obviněný L. Č. považuje okresním a krajským soudem uplatněný výklad textu dopisu za zcela neobjektivní, resp. závěr úvah soudů pro něj za nevysvětlitelný, bez opory v provedených důkazech. Závěrem podaného dovolání obviněný shrnuje, že jestliže Krajský soud v Hradci Králové dospěl v projednávané věci k závěru, že se dopustil skutku vymezeného ve výroku o vině napadeného rozsudku a tento skutek posoudil jako trestný čin, je takové právní posouzení nesprávné. Navrhuje proto Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. 12 To 362/2001, zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný L. Č. zprošťuje obžaloby. Nejvyšší státní zastupitelství se k podanému dovolání obviněného L. Č. do dne vydání tohoto rozhodnutí nevyjádřilo. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) především zkoumal, zda dovolání obsahuje všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům: Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu, kterým byl obviněný L. Č. uznán vinným a uložen mu trest [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. B., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Semilech dne 1. 7. 2002, tj. v místě a ve lhůtě podle § 265e tr. řádu. V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný odkazuje na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci konkretizace dovolacích důvodů obviněný L. Č. v dovolání zejména uvedl, že ve věci dříve činné soudy nesprávně zhodnotily rozhodující důkazy, které dále zpochybňuje, případně že tyto důkazy soudy zhodnotily neobjektivně nebo pro obviněného s nevysvětlitelnými závěry. Existenci uplatněného dovolacího důvodu tak obviněný spatřuje ve skutkových zjištěních učiněných ve věci soudem prvního stupně a soudem odvolacím, která považuje za nesprávná, a za nesprávný tak považuje i závěr uvedených soudů, že se dopustil jednání, jež je mu kladeno za vinu. Jak ovšem vyplývá z § 265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného L. Č. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku odvolacího soudu. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako organizátorství trestného činu poškozování cizí věci podle § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k § 257 odst. 1 tr. zák. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného L. Č. tedy nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. brojí proti tomu, že tato skutková zjištění nejsou správná. Domáhá se tím i jiného hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotě právní posouzení, ani hodnocení důkazů provedené soudy prvního a druhého stupně, na jehož podkladě byl skutkový stav zjištěn, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno. Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání sice byl citován zákonný důvod podmiňující podání tohoto mimořádného opravného prostředku, a to podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak konkrétní argumenty obsažené v dovolání vycházejí z důvodu jiného, který v zákoně uveden není. Předmětem dovolacích námitek se totiž staly tvrzené nedostatky ve skutkových zjištěních soudů činných ve věci. Zde je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. řádu, ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný L. Č. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle § 265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání odmítl a mohl tak rozhodnout podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 28. srpna 2002 Předseda senátu: JUDr. František P ú r y
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.