5 Tdo 649/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání, protože podané dovolání bylo nepřípustné. Soud se opřel o § 265a odst. 2 písm. a) až h) trestního řádu, podle něhož lze dovoláním napadnout pouze určité typy rozhodnutí ve věci samé. Usnesení krajského soudu, které zamítlo návrh na obnovu řízení, nebylo zařazeno do taxativního výčtu přípustných rozhodnutí. Proto bylo dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu odmítnuto bez dalšího vyšetřování důvodů.
Rubrum
5 Tdo 649/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. června 2005 o dovolání, které podal D. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 3 To 589/2004, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 Nt 101/2003, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
: Obviněný D. P. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 10 T 65/2000, uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 1. až 3. výroku o vině tohoto rozhodnutí. Za to byl obviněný D. P. podle § 250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 a 1/2 roku, k jehož výkonu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Citovaný rozsudek Městského soudu v Brně napadl obviněný D. P. odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 7 To 544/2002, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Dne 11. 3. 2003 podal obviněný D. P. návrh na povolení obnovy řízení týkající se výše uvedených rozhodnutí. O tomto návrhu rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 12. 8. 2004, sp. zn. 10 Nt 101/2003, tak, že podle § 283 písm. b) tr. řádu tento návrh zamítl. Citované usnesení napadl obviněný stížností, z jejíhož podnětu Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. 3 To 589/2004, zrušil napadené usnesení Městského soudu v Brně a sám znovu rozhodl tak, že návrh obviněného na povolení obnovy řízení zamítl podle § 283 písm. d) tr. řádu. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný D. P. dne 1. 3. 2005 prostřednictvím obhájce dovolání, kterým se s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu domáhal, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení a vrátil věc Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, případně aby sám rozhodl tak, že se obnova řízení povoluje. Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, není obsaženo v taxativním výčtu v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu, proto proti němu není dovolání přípustné. Státní zástupce tudíž navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda je v posuzované věci vůbec přípustné dovolání ve smyslu ustanovení § 265a tr. řádu. Podle § 265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím ve věci samé se potom podle legální definice rozumí jen taková rozhodnutí, jež jsou taxativně vypočtena v ustanoveních § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu. Obviněný D. P. svým dovoláním sice napadl rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni, ale jde o usnesení, kterým bylo rozhodnuto o jeho stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh obviněného na povolení obnovy řízení v jeho trestní věci. Takové usnesení soudu druhého stupně se ovšem nepovažuje za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. řádu, neboť není zahrnuto ve zmíněném taxativním výčtu, a proto je ani nelze napadnout dovoláním (srov. rozhodnutí pod č. 36/2003 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání obviněného D. P. směřuje proti jinému rozhodnutí, než jaké lze dovoláním napadnout. Proto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo dovolání obviněného jako nepřípustné odmítnuto, aniž bylo zapotřebí zabývat se otázkou, zda případně existují i jiné důvody pro odmítnutí dovolání. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak mohl dovolací soud rozhodnout v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu). V Brně dne 1. června 2005 Předseda senátu: JUDr. František P ú r y
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.