Nejvyšší soud · Rozsudek

5 Tdo 658/2010

Rozhodnuto 2010-08-11 · ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.658.2010

Právní věta

Podstata trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a TZ (ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 trestný čin zvýhodnění věřitele podle § 223 TZ) spočívá v tom, že některým z věřitelů se dostane v celém rozhodném období od dlužníka na úkor ostatních věřitelů více, než by odpovídalo zásadě poměrného a rovnoměrného uspokojení všech věřitelů. Proto je třeba především zjistit, kteří věřitelé patří do kategorie zvýhodněných a kteří do kategorie poškozených věřitelů a toto zjištění vyjádřit i v tzv. skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku. U těch věřitelů, kterým byly některé splatné pohledávky uhrazeny, příp. jim byly uhrazeny částečně, a jiné naopak nebyly uhrazeny vůbec, musí být zjištěn rozsah uhrazení všech pohledávek za celé posuzované období a následně je třeba s přihlédnutím ke shora zmíněným zásadám určit, zda šlo o věřitele zvýhodněného nebo naopak poškozeného a v jakém rozsahu.

V souvislosti s právní kvalifikací skutku jako trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 TZ [ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 zločin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, odst. 3 písm. a) TZ] je rovněž důležité zjištění splatnosti pohledávky zvýhodněného věřitele, neboť takové zjištění má vliv na vymezení rozsahu skutku. Přitom není nutné uvádět v tzv. skutkové větě ve výroku o vině konkrétní data splatnosti jednotlivých faktur.

Výše škody jako zákonný znak trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 TZ [ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 zločin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, odst. 3 písm. a) TZ] musí být v tzv. skutkové větě ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku uvedena jednoznačně a přesně, aby o ní nevznikaly žádné pochybnosti. Proto nepostačí odkazovat na jakékoli tabulky, byť jsou součástí výroku o vině. Správné zjištění výše způsobené škody má přitom význam nejen z hlediska citované právní kvalifikace, ale i z hlediska navazujícího rozhodování o trestu nebo o náhradě škody.

Rubrum

Podstata trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a TZ (ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 trestný čin zvýhodnění věřitele podle § 223 TZ) spočívá v tom, že některým z věřitelů se dostane v celém rozhodném období od dlužníka na úkor ostatních věřitelů více, než by odpovídalo zásadě poměrného a rovnoměrného uspokojení všech věřitelů. Proto je třeba především zjistit, kteří věřitelé patří do kategorie zvýhodněných a kteří do kategorie poškozených věřitelů a toto zjištění vyjádřit i v tzv. skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku. U těch věřitelů, kterým byly některé splatné pohledávky uhrazeny, příp. jim byly uhrazeny částečně, a jiné naopak nebyly uhrazeny vůbec, musí být zjištěn rozsah uhrazení všech pohledávek za celé posuzované období a následně je třeba s přihlédnutím ke shora zmíněným zásadám určit, zda šlo o věřitele zvýhodněného nebo naopak poškozeného a v jakém rozsahu. V souvislosti s právní kvalifikací skutku jako trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 TZ [ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 zločin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, odst. 3 písm. a) TZ] je rovněž důležité zjištění splatnosti pohledávky zvýhodněného věřitele, neboť takové zjištění má vliv na vymezení rozsahu skutku. Přitom není nutné uvádět v tzv. skutkové větě ve výroku o vině konkrétní data splatnosti jednotlivých faktur. Výše škody jako zákonný znak trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 TZ [ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 zločin zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1, odst. 3 písm. a) TZ] musí být v tzv. skutkové větě ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku uvedena jednoznačně a přesně, aby o ní nevznikaly žádné pochybnosti. Proto nepostačí odkazovat na jakékoli tabulky, byť jsou součástí výroku o vině. Správné zjištění výše způsobené škody má přitom význam nejen z hlediska citované právní kvalifikace, ale i z hlediska navazujícího rozhodování o trestu nebo o náhradě škody.

Výrok

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 8. 2010 o dovolání obviněného J. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 2 To 247/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 6/2009, takto:

Odůvodnění

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 2 To 247/2009, a rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 2 T 6/2009. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Okresnímu soudu v Šumperku přikazuje,aby věc obviněného J. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 2 T 6/2009, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti LAMINO MACEK - TRADE, s. r. o., se sídlem v Králci - Třemešek č. 4, okres Šumperk, přestože nejpozději k datu 30. 6. 2003 věděl, že tato obchodní společnost je v úpadku a v důsledku toho není způsobilá včas a řádně hradit své splatné závazky, tak v období od 30. 6. 2003 do 31. 12. 2005 nehradil splatné závazky poměrným způsobem, nýbrž některé obchodní partnery zvýhodňoval přednostními úhradami jejich pohledávek, na úkor jiných, takto: čímž přivodil poškozeným společnostem AZ - LINE, s. r. o., se sídlem Moravská Třebová, nám. TGM 6, AGROSPOJ, s. r. o., se sídlem Praha 1, Těšnov 17, T-mobile, a. s., se sídlem Praha 4, Tomíškova 2144/1, DřevoTrust - prodej, a. s., se sídlem Praha 2, Jaromírova 51, J. S. - A., Dřevocentrum TINS, s. r. o., se sídlem Přelouč, Hradecká třída 4, TAUER ELEKTRO, a. s., se sídlem Svitavy, Dr. M. Horákové 357/4, DINMONT, s. r. o., se sídlem Šumperk, Evaldova 8, LINDE GAS, a. s., se sídlem Praha 9, U technoplynu 1324, Ing. R. S. - G., ALVEUS CZ, spol. s r. o., se sídlem Jablunkov, areál ETA, a. s., TELEFÓNICA O2 Czech republic, a. s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, FAST INTERIER A DESIGN, s. r. o., se sídlem Cholina 21, EMOS TRADING, a. s., se sídlem Přerov I, Šířava 295/17, HARTMAN, spol. s r. o., se sídlem Most - Čepirohy, areál BSM, a. s., čp. 115, CAC Leasing, a. s., se sídlem Praha 5, Radlická 14/3201, F. - I., BRAMO, spol. s r. o., se sídlem Napajedla, Dvořákova 1422, CONTAKTEL, s. r. o., se sídlem Praha 3-Vinohrady, Vinohradská 1597/174, ERA GROUP, spol. s r. o., se sídlem Brno, Berkova 444/8, Ing. V. M. - N., SCHACHERMAYER, s. r. o., se sídlem Praha 4-Modřany, Mezi vodami 1935/7, ESO R-Market, spol. s r. o., se sídlem Hulín, E. Světlíka 384, ČSAD Radiálka Ostrava, s. r. o., se sídlem Ostrava-Přívoz, Kosmova 1090/11, SANARA CHOPPING, s. r. o., se sídlem Ostrava, Nádražní 66, P.F.ART, spol. s r. o., se sídlem Brno, Gromešova 769/4, F. M., CONMETRON, spol. s r. o., se sídlem Lipová 384, WÜRT, spol. s r. o., se sídlem Mladá Boleslav - průmyslová zóna, TAUN, spol. s r. o., se sídlem Praha, Řeporyjská 1/3, E. Z. - D., PEDRA nábytek, s. r. o., se sídlem Znojmo, Vídeňská 12, P. M., KOMPAKT, spol. s r. o., se sídlem Poděbrady, Opletalova 683, INFORMNET, s. r. o., se sídlem Praha 9, Freyova 25/31, STRAITEN, s. r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Polní 410/3, HEY MEDIA, s. r. o., se sídlem Ostrava-Poruba, Stavební 992, T. H., ALUPRESS DESIGN, s. r. o., se sídlem Praha 8, Na sypké 1461/8, PNEUCENTRUM Matěj Bludov, s. r. o., se sídlem Bludov, Lázeňská 891, Pražská energetika, a. s., se sídlem Praha 10, Na hroudě 1492/4, Severomoravská energetika, a. s., se sídlem Ostrava, 28. října 3123/152, L. B., Cígler Software, a. s., se sídlem Brno, Rostislavovo náměstí 2936/12, DENBACOR, s. r. o., se sídlem Chomutov, Pražská 556, Časopisy pro volný čas, s. r. o., se sídlem Praha 8, Šaldova 7, Mladá Fronta, a. s., se sídlem Praha 4, Mezi vodami 1952/9, OPTION ONE nyní spol. EUPHONY CZECH REPUBLIC, a. s., se sídlem Praha 8, Sokolská 94, Tukový průmysl Praha, a. s., se sídlem Praha 9, Koubova 79, HEVOS Interiér, s. r. o., se sídlem Zábřeh, Olomoucká 13, J. S. - D., GORENJE, s. r. o., se sídlem Praha 4-Michle, Pobočná 1/1395, P. V., TELEFONICA O2 Czech republic, a. s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55/5, BSH domácí spotřebiče, s. r. o., se sídlem Praha 5-Jinonice, ul. Pekařská čp. 695/10a, Český mobil - blíže neustanovený právnický subjekt, Lamino Macek - Furniture, s. r. o., se sídlem Dolní Studénky - Králec, Třemešek čp. 4, Media Online, s. r. o., se sídlem Praha 4-Modřany, ul. Daškova čp. 3070/2, Radio mobil - blíže neustanovený právnický subjekt, SCSA Security, s. r. o., Praha 8-Čimice, ul. Čimická čp. 18/141, Bond marketing, s. r. o., se sídlem Slavkov u Brna, ul. Husova čp. 18, Bavaria Consulting CZ, se sídlem Brno-Černá Pole, ul. Bartošova čp. 1831/4, Uniform Praha, spol. s r. o., se sídlem Praha 8, Pod Hájkem čp. 3, Irstav, s. r. o., se sídlem Nový Malín čp. 267, Okresní správa sociálního zabezpečení v Šumperku, se sídlem ul. 17. listopadu 19, Šumperk, Všeobecná zdravotní pojišťovna, pobočka Šumperk, ul. Palackého 2, Zdravotní pojišťovna Metal - Aliance, se sídlem Kladno, ul. Čermákova 1951, úhrnem škodu ve výši 8.041.692,52 Kč, Za tento trestný čin byl obviněný podle § 256a odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl (2 a ¤) roku. Podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let za současného vyslovení dohledu. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu účasti ve statutárních orgánech a dozorových radách (správně "dozorčích radách") v obchodních společnostech na dobu 4 let. Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. M. odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 2 To 247/2009, tak, že z podnětu odvolání poškozených společností KOMPAKT, spol. s. r. o., a J. S. napadený rozsudek podle § 259 odst. 2, odst. 3 tr. ř. doplnil, a to tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou společnost KOMPAKT, spol. s r. o., a poškozeného J. S. odkázal s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného J. M. zamítl. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 2 To 247/2009, a to proti výroku II. tohoto usnesení, podal obviněný J. M. prostřednictvím obhájce Mgr. Heleny Kučerové dovolání ze dne 14. 1. 2010 z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jak uvedeno v doplnění dovolání ze dne 25. 5. 2010), neboť ač byl odsouzen, že v době od 30. 6. 2003 do 31. 12. 2005 nehradil splatné závazky poměrným způsobem, ale některé obchodní partnery zvýhodňoval přednostními úhradami jejich pohledávek, v přehledu na rok 2005, na str. 16 - 20 rozsudku, chybí tvrzení o přednostních platbách, stejně jako ve znaleckém posudku a obžalobě. Přitom musí být nade vší pochybnost prokázané, že i pohledávky na str. 16 - 20 rozsudku byly hrazeny v období od 30. 6. 2003 do 31. 12. 2005, což rozhodně nebylo v průběhu řízení nijak prokazováno. Nebylo tedy prokázáno, že zvýhodněním některých obchodních partnerů vznikla v roce 2005 škoda ve výši 2.036.495,27 Kč. I kdyby údaje o platbách splatných v roce 2005 byly obsaženy v části skutkové věty na str. 16 - 20 rozsudku, nebyla by výše škody způsobená přednostními úhradami stejně správně určena, když škoda byla vyčíslena ze všech splatných pohledávek. Soudy měly posuzovat jednání obviněného podle toho, jak zvýhodňoval některé obchodní partnery a ne jak hradil jednotlivé pohledávky. V části znaleckého posudku na č. l. 1914 - 1948 znalec uvádí úhrady pohledávek u jednotlivých obchodních partnerů, kdy např. v roce 2003 Dřevo - Trust prodej při porovnání částek zvýhodnění a poškození fakticky zvýhodněn nebyl, stejně je tomu v případě Dřevocentrum Tins. V roce 2004 u Lamino Macek Furniture byl tento partner fakticky při porovnání částek zvýhodněn. Dovolatel uvedl ve svém mimořádném opravném prostředku i další příklady s uzavřením, že tito obchodní partneři byli zvýhodněni částkou celkem 4.908.718,62 Kč, poškozeni částkou celkem 3.578.217,99 Kč, rozdíl 1.330.500,63 Kč představuje částku, o kterou byli tito obchodní partneři skutečně zvýhodněni. Právě touto částí znaleckého posudku se měly soudy řídit při stanovení výše škody způsobené zvýhodňováním "některých obchodních partnerů". Z uvedeného příkladu je zřejmé, že výše škody způsobená zvýhodněním některých obchodních partnerů rozhodně nedosahovala výše škody soudy uváděné. Z výpovědí zástupců jednotlivých věřitelských firem měl soud zjistit, že údaje uváděné znalcem ve znaleckém posudku a údaje uváděné svědky - zástupci jednotlivých věřitelských firem - se liší, neboť řada z nich uvádí, že vůči společnosti Lamino Macek Trade, s. r. o., nemají žádné pohledávky. Je zřejmé, že znalec zpracoval a následně i přepracoval svůj znalecký posudek, aniž by k provedeným úhradám, potvrzeným zástupci věřitelských firem, přihlédl. Výše škody způsobená zvýhodněním některých obchodních partnerů je podle obviněného ve znaleckém posudku určena nesprávně. Posuzovaná podle skutečné výše jejich zvýhodnění by rozhodně nedosáhla ve skutečnosti hranice 5.000.000,- Kč. V případě, že škoda nedosáhne této výše, pak je nutno z hlediska zavinění prokazovat i úmysl obviněného, což v průběhu řízení nebylo prokazováno. V důsledku nesprávně posuzované výše škody byl obviněný stíhán za skutek podle § 256a odst. 1, odst. 3 tr. zák., namísto podle § 256 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ČR ve smyslu ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 2 To 247/2009, a aby uvedenému soudu podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného J. M. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom směru, ženámitky,kterými se dovolatel domáhá zohlednění svědeckých výpovědí zástupců poškozených obchodních partnerů při stanovení výše škody, jsou skutkového charakteru a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají.Sama o sobě neobstojí námitka, podle které v tzv. skutkové větě chybějí údaje o přednostních platbách v roce 2005. Z tabulky, kterou nalézací soud učinil součástí tzv. skutkové věty, vyplývá, že i v roce 2005 byly dovolatelem některé splatné faktury uhrazeny přednostně v plné výši a jiné nebyly uhrazeny vůbec. Je skutečností, že u přednostně uhrazených faktur není uvedeno datum jejich úhrady. I kdyby však teoreticky k některým úhradám došlo až po 31. 12. 2005, znamenalo by to pouze tolik, že dovolatel páchal trestnou činnost po poněkud delší dobu než jak bylo v tzv. skutkové větě uvedeno. Z hlediska existence zákonných znaků souzeného trestného činu je však tato okolnost irelevantní. Za důvodné je však třeba považovat námitky týkající se výše způsobené škody. Odvolací soud výslovně konstatoval, že skutková věta je v tomto smyslu nepřesná, resp. zavádějící. Přesto však neshledal důvod k úpravě skutkové věty, neboť skutečná výše škody ve smyslu zákonného znaku trestného činu zvýhodňování věřitele vyplývá podle odvolacího soudu z tabulkového souhrnu těchto částek u jednotlivých let 2003, 2004 a 2005. Podle názoru státního zástupce výše škody jako zákonného znaku trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 tr. zák. musí být v tzv. skutkové větě uvedena jasně a jednoznačně. Nepostačuje, že by bylo možno se jí "dopátrat" v tabulce, která je součástí rozsudečného výroku. Navíc ani částka 6.772.205,01 Kč ve skutkové větě výslovně uvedena není a lze k ní dospět teprve součtem zvýhodnění věřitelů za jednotlivé roky. V předmětné trestní věci však nelze podle názoru státního zástupce vycházet ani z částky 6.772.205,- Kč, neboť docházelo k tomu, že u jednoho a téhož obchodního partnera byly některé faktury přednostně uhrazeny v plné výši, jiné však nebyly uhrazeny vůbec. Nejde tedy o zvýhodňování věřitele, jestliže jsou nerovnoměrně a v rozporu se zásadou jejich poměrného hrazení uspokojovány pohledávky jednoho a téhož věřitele. U těch věřitelů, kterým byly některé pohledávky hrazeny přednostně, jiné však nebyly hrazeny vůbec, měl být rozsah jejich zvýhodnění zjišťován jako rozdíl mezi souhrnnou částkou, která jim byla skutečně zaplacena, a částkou, která by jim náležela při poměrném uspokojení všech jejich pohledávek. Takto však odvolací soud nepostupoval, když vycházel z mechanického součtu částek, které znalec vyčíslil jako zvýhodnění věřitele u všech pohledávek uhrazených v plné výši. Odvolací soud však nepřihlížel k tomu, že obviněný - zjednodušeně řečeno - některé věřitele zvýhodňoval i znevýhodňoval a některé pohledávky jim hradil přednostně v plné výši, jiné však vůbec. Za současného stavu věci vskutku nelze jednoznačně konstatovat, že dovolatel způsobil svým věřitelům škodu ve výši nejméně 5.000.000,- Kč a že je naplněn zákonný znak škody velkého rozsahu. V závěru svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 2 To 247/2009, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí.Rovněž vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud České republiky učinil toto rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska však současně souhlasil podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.],řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání.Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami.Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal.Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání. Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v předchozích rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 84/94, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, C. H. Beck, 1995, č. 34, str. 257; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). V daném případě však kromě skutkových námitek uplatnil obviněný také námitky, zejména pokud se týká určení výše škody, které je možné podřadit pod dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák. se dopustil pachatel, který jako dlužník, jenž není schopen plnit své splatné závazky, zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodní jiného věřitele. Objektivní stránka tohoto trestného činu spočívá tedy v tom, že pachatel, který je insolventní, zmaří, byť jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodníjiného svého věřitele na úkor ostatních. Za zmaření (úplné) lze považovat nemožnost věřitele ani částečně dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka. Částečné zmaření spočívá v tom, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky v tom rozsahu, kterého by jinak dosáhl při poměrném a rovnoměrném uspokojení všech věřitelů bez zvýhodnění některého z nich. Uspokojením věřitele se rozumí poskytnutí takového plnění ve prospěch věřitele, které je obsahem závazkového právního vztahu mezi ním a dlužníkem podle důvodu vzniku tohoto vztahu. Zvýhodnění věřitele pak spočívá v tom, že se mu dostane od dlužníka, který není schopen plnit své splatné závazky, plnění neodpovídajícího zásadě poměrného a rovnoměrného uspokojení, a to na úkor ostatních věřitelů téhož dlužníka. Zvýhodnění věřitele v tomto smyslu nevyžaduje, aby byl takový věřitel na úkor ostatních uspokojen zcela; postačí, jestliže od pachatele obdrží více, než by odpovídalo poměrnému a rovnoměrnému uspokojení všech věřitelů. Ustanovení § 256a tr. zák. tak předpokládá mnohost věřitelů,tedy situaci, kdy má pachatel jako dlužník současně nesplněné závazky vůči nejméně dvěma osobám v postavení věřitelů (z více věřitelů musí být alespoň jeden zvýhodněn a alespoň u jednoho tím musí být zmařeno jeho uspokojení), přičemž není rozhodné, zda jde o osoby fyzické, právnické nebo stát, anebo zda jde o podnikatele, či nikoli. Zvýhodněn může být jeden nebo několik z více věřitelů, stejně tak může být zmařeno uspokojení více věřitelů nebo i jen jednoho z nich. U trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák. se celkový stav majetku pachatele použitelného k uspokojení věřitelů nemění (reálně ani fiktivně), ale majetek dlužníka je použit k uspokojení věřitelů nerovnoměrně. Zvýhodněný věřitel dostává sice jen to, co by mu po právu patřilo (nebýt insolvence dlužníka), ale protože dlužník není schopen uspokojit všechny své věřitele, plným nebo i částečným uspokojením jednoho věřitele zkracuje ostatní věřitele. Za takové situace je třeba postupovat podle zákona o konkursu a vyrovnání [od 1. 1. 2008 podle zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)], a věřitele uspokojit jen poměrně a rovnoměrně. Z hlediska zavinění se u trestného činu podle § 256a odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmysl (§ 4 tr. zák.). Pachatel jako dlužník tedy musí jednat se záměrem vyhnout se poměrnému uspokojení ostatních věřitelů a chce tím alespoň částečně zmařit uspokojení jejich pohledávek, případně si je vědom toho, že jeho jednání může mít takový následek, a pro případ, že jej způsobí, je s tím srozuměn (srov. č. 10/2003 Sb. rozh. tr.). Škodou velkého rozsahu se ve smyslu § 256a odst. 3 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000.000,- Kč (srov. § 89 odst. 11 tr. zák.). Škodou tu je rozdíl mezi částkou, kterou byla uspokojena pohledávka zvýhodněného věřitele, a částkou, která by tomuto věřiteli náležela při poměrném a rovnoměrném vypořádání v konkursu či insolvenčním řízení, protože právě tento rozdíl představuje částku, o niž byli ostatní věřitelé poškozeni. Jde o hodnotu té části pohledávky, jejíhož poměrného uspokojení jinak mohl věřitel dosáhnout, nebýt přednostního uspokojení jiného věřitele. Z hlediska zavinění pak postačí způsobení tohoto těžšího následku z nedbalosti [§ 6 písm. a) tr. zák.], protože zákon zde nevyžaduje zavinění úmyslné. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku mimo jiné uplatnil dovolací námitky ryze skutkového charakteru, jestliže popsal, že z výpovědí zástupců jednotlivých věřitelských firem měl soud zjistit, že údaje uváděné znalcem ve znaleckém posudku a údaje uváděné svědky - zástupci jednotlivých věřitelských firem - se liší, neboť řada z nich uvádí, že vůči společnosti Lamino Macek Trade, s. r. o., nemají žádné pohledávky. Podle dovolatele je tak zřejmé, že znalec zpracoval a následně i přepracoval svůj znalecký posudek, aniž by k provedeným úhradám, potvrzeným zástupci věřitelských firem, přihlédl. Již nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí sp. zn. 2 T 6/2009 na str. 45 rozvedl: "soud, jak je výše uvedeno, vycházel ze znaleckého posudku a výpovědi znalce u hlavního líčení, tomuto znaleckému posudku nerozporují ani přečtené výpovědi zástupců jednotlivých věřitelských firem, když někteří z těchto věřitelů uvádějí, že jim obviněný za společnost Lamino Trade nic nedluží, tak tato vyjádření se vztahují k datu výslechu těchto svědků, nikoliv k období, ve kterém došlo ke zvýhodňování některých věřitelů, tudíž hrazení věřitelských faktur nikoli podle dat splatnosti, a to poměrnými částkami tak, jak byl obviněný v rámci úpadku své firmy povinen … Soud tedy tyto výpovědi svědků, na které navazují i daňová přiznání a jednotlivá podání věřitelských firem a jejich pohledávky včetně výše uvedeného, vyhodnotil jako řetězec důkazů, který vyvrací obhajobu obviněného a na základě tohoto řetězce důkazů poté dovodil skutkový děj tak, jak je popsán ve výrokové části rozsudku". Na tyto závěry nalézacího soudu reagoval v rámci odvolacího řízení soud druhého stupně ve svém usnesení sp. zn. 2 To 247/2009 na str. 5 a 6: "… znalecký posudek č. 72/08 (svazek 9) vypracoval také na základě výpovědí jednotlivých zástupců poškozených společností … Znalec uvedl, že podle vyjádření jednotlivých dodavatelů bylo zjištěno, že byly vystaveny fiktivní faktury. Z tohoto důvodu byl vypracován seznam faktur jednotlivých dodavatelů, kteří byli osloveni k dokladu, který byl považován za fiktivní fakturu a dodavatelé se vyjádřili tak, že s firmou Lamino Macek neobchodovali. Tyto subjekty se v kolonce věřitelé neobjevují a jsou vedeni zvlášť … Uvedl (myšleno znalec), že měl k dispozici veškeré výpovědi dodavatelů, kteří se k dlužným neuhrazeným částkám vyjádřili buď tak, že nemohou dohledat doklady či se nevyjádřili vůbec. Pokud byly doloženy doklady, byli vyloučení ze seznamu, pokud doklady nedoložili, on jako účetní je nemohl ze seznamu vyloučit. Podle odvolacího soudu je však podstatné vyjádření znalce, že fiktivní faktury byly ze seznamu vyjmuty a v tomto trestním řízení vůbec nefigurují". Na uvedené odvolací soud navazuje: "Při opětovném výslechu znalec Ing. Ivan Bohunovský u hlavního líčení konaném dne 26. 5. 2009 navíc uvedl, že pokud by namítané faktury nebyly fiktivní, mělo by to na jeho znalecký posudek takový vliv, že by se zvýšila částka poškození věřitele a tím by se změnila i celková částka zvýhodnění věřitele". Jak již ale bylo opakovaně podotknuto, skutkové námitky samy o sobě nemohou naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný v dovolání uplatnil. Pod dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však možné podřadit ostatní uplatněné námitky obviněného, zejména v tom směru že soudy měly posuzovat jednání obviněného podle toho, jak zvýhodňoval některé obchodní partnery a ne, jak hradil jednotlivé pohledávky. Podle dovolatele v části znaleckého posudku na č. l. 1914 - 1948 znalec uvádí úhrady pohledávek u jednotlivých obchodních partnerů, kdy např. v roce 2003 Dřevo Trust - prodej při porovnání částek zvýhodnění a poškození fakticky zvýhodněn nebyl, stejně je tomu v případě Dřevocentrum TINS. V roce 2004 u Lamino Macek Furniture byl tento partner fakticky při porovnání částek zvýhodněn částkou 2.227.511,82 Kč, když zvýhodněn byl celkem částkou 2.678.075,28 Kč, ale současně byl poškozen v částce 460.563,46 Kč. Dovolatel uvedl i další příklady, kdy uvedení obchodní partneři byli zvýhodněni částkou celkem 4.908.718,62 Kč, poškozeni částkou celkem 3.578.217,99 Kč,a jen rozdíl 1.330.500,63 Kč představuje částku, o kterou byli tito obchodní partneři skutečně zvýhodněni. Právě touto částí znaleckého posudku se měly soudy řídit při stanovení výše škody způsobené zvýhodňováním "některých obchodních partnerů", neboť z uvedeného příkladu je zřejmé, že výše škody způsobená zvýhodněním některých obchodních partnerů rozhodně nedosahovala výše škody soudy uváděné. Výše škody způsobená zvýhodněním některých obchodních partnerů je podle obviněného ve znaleckém posudku určena nesprávně. Posuzovaná podle skutečné výše jejich zvýhodnění by rozhodně nedosáhla ve skutečnosti hranice 5.000.000,- Kč. V případě, že škoda nedosáhne této výše, pak je nutno z hlediska zavinění prokazovat i úmysl obviněného, což v průběhu řízení nebylo prokazováno. V důsledku nesprávně posuzované výše škody byl obviněný stíhán za skutek podle § 256a odst. 1, odst. 3 tr. zák., namísto podle § 256 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Stanovením výše škody, a to ve vztahu ke znaleckému posudku Ing. Ivana Bohunovského, se nalézací soud zabýval na str. 43 svého rozsudku, kde uvedl: "On (míněno znalec) pak vypracoval dle knihy závazků zvýhodnění věřitele a toto zvýhodnění činí částku 6.772.205,01 Kč. Dále vypracoval i přehled věřitelů firmy, a to jednotlivě i samostatné pohledávky, přičemž úhrn činí částku 8.048.596,42 Kč". K samotnému výpočtu výše zvýhodnění na str. 44 předmětného rozsudku stojí: "Dále znalec vysvětlil, jakým způsobem je nutno počítat zvýhodňování jednotlivých věřitelů, je na to samostatný program a jednotlivé zvýhodněné částky se přepočítávají stanoveným koeficientem". Toto vyjádření nalézacího soudu vyplývá mimo jiné z výpovědi znalce Ing. Bohunovského u hlavního líčení dne 24. 3. 2009 (č. l. 2110 až 2111 spisu).Na str. 45 téhož rozsudku nalézací soud uvedl: "dále znalec vycházel i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 242/2004, kdy … škodou se rozumí to, co bylo zaplaceno nad rámec poměrné úhrady závazků, což je v tomto případě součet částek, a to, co by jinak při řádném způsobu hrazení bylo zaplaceno nad rámec poměrné úhrady pohledávek poškozených". Ohledně zavinění obviněného J. M. nalézací soud dodal, že"subjektivní stránku jednání obviněného soud vyhodnotil jako nejméně úmysl nepřímý ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. Tuto subjektivní stránku jednání obviněného soud spatřuje v tom, že obviněný jako jediný jednatel a jediná odpovědná osoba za společnost Lamino Macek Trade, s. r. o., v době, kdy již musel být srozuměn z daňových přiznání a účetních závěrek, že společnost je v úpadku, tedy není schopna trvale platit splatné faktury, tak v úpadkovém hospodaření pokračoval a hradil jen ty faktury, které dle vlastního přesvědčení vyhodnotil jako důležité z hlediska zachování chodu firmy a tak, přestože hospodaření bylo nevyvážené a nevyrovnané, v úpadkovém hospodaření této firmy pokračoval a předlužení horentně zvyšoval. Přitom si musel být vědom toho, že podstatnou část věřitelů nevyplácí a uvolněné finanční prostředky pokazuje jen některým věřitelům, které takto zvýhodňuje" (str. 46 odůvodnění rozsudku). Na základě odvolání obviněného J. M. se též odvolací soud zabýval otázkou určení výše škody, stanovené na základě znaleckého posudku Ing. Ivana Bohunovského. Konkrétně na str. 4 svého usnesení odvolací soud dal obviněnému v omezené míře za pravdu, jestliže uvedl: "Pokud jde o následující námitku týkající se nesprávně určené úhrnné výše škody nalézacím soudem, je částečně důvodná a nelze jí upřít své opodstatnění." S poukazem na platnou judikaturu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 8 Tdo 242/2004), dodal, že "v předmětné trestní věci lze dle odvolacího soudu vycházet z tabulek uvedených ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku. Zvýhodnění věřitele v roce 2003 představuje částku 1.599.676,04 Kč, v roce 2004 částku 3.136.033,70 Kč a v roce 2005 částku 2.036.495,27 Kč, což skutečně v úhrnu představuje částku zvýhodnění věřitele ve výši 6.772.205,01 Kč. … Pokud Okresní soud v Šumperku ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku závěrem konstatuje, že vyjmenovaným poškozeným byla jednáním obviněného způsobena škoda úhrnem ve výši 8.041.692,52 Kč, nejedná se, dle odvolacího soudu, o skutečnou škodu, ve smyslu užité právní kvalifikace, tedy trestného činu zvýhodňování věřiteke podle § 256a odst. 1, odst. 3 tr. zák.". V návaznosti na výpověď znalce Ing. Ivana Bohunovského na str. 5 předmětného usnesení pokračuje: "Z výpovědi znalce … vyplývá, že částka 8.048.596,42 Kč představuje všechny pohledávky věřitelů, tedy ty částky, které vůbec nebyly zaplaceny společností Lamino Macek Trade, s. r. o. Dále jak uvedl znalec … v případě zvýhodnění jednotlivých konkrétních věřitelů jde o částku ve výši 6.772.205,01 Kč. S ohledem na shora uvedenou platnou judikaturu má odvolací soud za to, že souhrnná částka nezaplacených pohledávek ve výši kolem 8 mil. Kč tedy nemůže být současně škodou určující zvýhodňování věřitele". Odvolací soud dále poukázal na to, že "skutková věta napadeného rozsudku je tedy v tomto smyslu nepřesná, resp. zavádějící, neboť nejde o škodu velkého rozsahu ve smyslu zákonného znaku skutkové podstaty žalovaného trestného činu, ale o celkový souhrn nezaplacených pohledávek konkrétním věřitelům. Odvolací soud však sám neupravil skutkovou větu výroku o vině napadeného rozsudku, neboť skutečná výše škody ve smyslu zákonného znaku skutkové podstaty trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 tr. tr. zák. vyplývá z tabulkového souhrnu těchto částek u jednotlivých let 2003, 2004 a 2005. Jestliže pak nalézací soud v rámci odůvodnění napadeného rozsudku vychází při určení škody velkého rozsahu ve smyslu ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák. coby zákonného znaku skutkové podstaty žalovaného trestného činu ze znalcem určené částky 8.041.692,52 Kč, pak je tato úvaha v rozporu nejen s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 8 Tdo 242/2004, které nalézací soud sám zmiňuje v odůvodnění napadeného rozsudku". Odvolací soud tedy uzavřel, že "se jedná o pochybení ze strany nalézacího soudu, spočívající zejména v nesprávném právním názoru, které však nemá vliv na správnost skutkových zjištění a následně užité právní kvalifikace". Podle odvolacího soudu měl shora jmenovaný znalec dostatek podkladů a přesvědčivým způsobem zdůvodnil, jak dospěl k rozhodným částkám a co jednotlivé částky představují. K obhajobě obviněného J. M. ohledně vlastního zavinění na str. 6 usnesení odvolací soud shledal, že "s touto obhajobou se nalézací soud vyčerpávajícím způsobem vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku", přičemž na to navázal na str. 7, kde uvedl, že závěry nalézacího soudu týkající se vědomosti obviněného J. M. nejpozději k datu 30. 6. 2003 o úpadkovém hospodaření obchodní společnosti a z toho plynoucí přednostní úhrada těch faktur, které obviněný sám považoval za přednostní, se jeví, dle odvolacího soudu, jako správné, logické a odpovídající provedeným důkazům. Závěru nalézacího soudu o zavinění obviněného J. M. nejméně v úmyslu nepřímém podle § 4 písm. b) tr. zák. nelze podle odvolacího soudu nic vytknout, neboť "musel být minimálně srozuměn z účetních dokladů, a to z daňového přiznání či účetních závěrek, že společnost je v úpadku, tedy není schopna trvale platit splatné faktury, přičemž v úpadkovém hospodaření pokračoval a hradil pouze ty faktury, které dle vlastního přesvědčení vyhodnotil jako důležité z hlediska zachování chodu firmy" (srov. str. 8 usnesení odvolacího soudu). S těmito závěry obou soudů nižších stupňů, týkajících se určení výše škody, však Nejvyšší soud nemůže souhlasit. Předně je třeba zdůraznit, že jestliže odvolací soud dospěl na základě podaného odvolání v odůvodnění svého usnesení k přesvědčení o tom, že škoda ve výši 8.041.692,52 Kč není škodou skutečnou (srov. str. 5), měl skutkovou větu ve výroku o vině obviněného J. M. upravit, neboť výše škody jako zákonný znak trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 tr. zák. musí být v tzv. skutkové větě výroku o vině odsuzujícího rozsudku uvedena jednoznačně a přesně, aby o ní nevznikaly žádné pochybnosti. Nejvyšší soud považuje za nutné k tomu zdůraznit, že nelze v tomto směru odkazovat na jakékoli tabulky, byť jsou součástí výroku o vině, zvláště, když ani v nich částka ve výši 6.772.205,01 Kč uvedena není a lze k ní dospět teprve součtem zvýhodnění nebo poškození věřitelů za jednotlivé roky, a navíc za situace, že podle výroku o vině v rozsudku nalézacího soudu byla úhrnnou škodou celková částka 8.041.692,52 Kč, tedy částka podstatně vyšší. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud pochybil, pokud uzavřel, že sice nalézací soud nesprávně určil úhrnnou výši škody, avšak přesto dospěl k závěru, že nesprávný právní názor nalézacího soudu neměl vliv na správnost skutkových zjištění a následně užitou právní kvalifikaci, a nebyl tedy dán důvod k případnému postupu podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř.Dalšího pochybení se odvolací soud dopustil, jestliže vyslovil názor, že absence dat splatnosti v tabulce pro rok 2005 na str. 16 a násl. rozsudku Okresního soudu v Šumperku sp. zn.2 T 6/2009 nemá vliv na správnost skutkových zjištění ani na užitou právní kvalifikaci jednání obviněného, neboť podstatný je údaj o úhradě splatné pohledávky v té které konkrétní výši a tomu odpovídající zvýhodnění věřitele. Zjištění splatnosti pohledávky je též důležité z hlediska vymezení rozsahu skutku, byť samozřejmě není nutné přímo ve skutkové větě výroku o vině uvádět konkrétní data splatnosti jednotlivých faktur (blíže viz níže ještě k formulaci tzv. skutkové věty v odsuzujícím rozsudku). Již vzhledem k těmto pochybením odvolacího soudu skutek spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení zejména výše způsobené škody ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., která má význam nejen z hlediska právní kvalifikace trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ale i z hlediska navazujícího rozhodování o trestu a příp. i o náhradě škody. Podle názoru Nejvyššího soudu však nelze při stanovení výše způsobené škody zatím vycházet ani z částky 6.772.205,01 Kč, kterou na rozdíl od nalézacího soudu vzal za podklad svého rozhodnutí odvolací soud, byť to nevyjádřil v novém rozhodnutí o vině obviněného J. M. Přestože oba nižší soudy ve svých rozhodnutích odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2004, sp. zn. 8 Tdo 242/2004, které bylo publikováno pod č. 6/2005 Sb. rozh. tr., nejsou jejich rozhodnutí v souladu s tímto judikátem, ale ani s další ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle které škoda jako zákonný znak zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 2, resp. 3 tr. zák. představuje rozdíl mezi částkou, kterou byla uspokojena pohledávka zvýhodněného věřitele, a částkou, která by tomuto věřiteli náležela při poměrném a rovnoměrném vypořádání v konkursu, protože právě tento rozdíl představuje částku, o niž byli ostatní věřitelé poškozeni. Tedy jinými slovy se v případě trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák. škoda způsobená poškozeným stanoví tak, že z plnění poskytnutého zvýhodněnému věřiteli se odečte ta část, kterou by tento obdržel při spravedlivém poměrném a rovnoměrném rozdělení hodnot, kterými byl zvýhodněný věřitel uspokojen. Při spáchání tohoto trestného činu totiž zvýhodněný věřitel dostává sice jen to, co by mu jinak po právu patřilo, ale protože dlužník není schopen uspokojit všechny své věřitele, plným uspokojením jednoho věřitele zkracuje ostatní věřitele. Z tohoto důvodu nemůže být škodou celá hodnota plnění poskytnutého zvýhodněnému věřiteli, ale jen ta jeho část, které by se zvýhodněnému věřiteli nedostalo za předpokladu poměrného a rovnoměrného dělení a která měla být poměrně a rovnoměrně rozdělena mezi ostatní věřitele. Při respektování těchto uvedených právních názorů je třeba na uvedený případ aplikovat i další právní názor vyslovený v rozhodnutí Nejvyššího souduze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 5 Tdo 1154/2006, publikovaném pod č. 57/2007 Sb. rozh. tr., podle něhož, byl-li trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák. páchán po delší dobu a ve vztahu k většímu počtu poškozených věřitelů za stavu, v němž dlužník nebyl schopen plnit své splatné závazky, a to souvislým jednáním, které nelze rozdělit na jednotlivé dílčí útoky, nejde o pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zák., byť vykazuje některé jiné znaky pokračování a případně i prvky trestného činu hromadného. V takovém případě nelze za dílčí útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu § 89 odst. 3 tr. zák. a § 12 odst. 12 tr. ř. považovat neuhrazení konkrétní pohledávky poškozeného věřitele ani uhrazení určité pohledávky zvýhodněného věřitele, protože rozhodující je až celkový výsledek spočívající ve zvýhodnění některých věřitelů na úkor jiných, a to v souhrnu všech jejich pohledávek. Z této judikatury vyplývá, že u trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák., který byl páchán insolventním dlužníkem po delší dobu a ve vztahu k většímu počtu poškozených věřitelů, je rozhodující až celkový výsledek spočívající ve zvýhodnění některých věřitelů na úkor jiných, a to v souhrnu všech jejich pohledávek. Jak vyplývá z obsahu napadených rozhodnutí i celého spisu došlo v předmětné věci k tomu, že u jednoho a téhož věřitele byly některé faktury přednostně uhrazeny v plné výši nebo částečně, jiné však nebyly uhrazeny vůbec. Podstata trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák. spočívá v takovém případě v tom, že některým z věřitelů se dostane v celém rozhodném období od dlužníka na úkor ostatních věřitelů více, než by odpovídalo zásadě poměrného a rovnoměrného uspokojení všech věřitelů. V průběhu řízení je proto třeba především zjistit, kteří věřitelé patří do kategorie zvýhodněných a kteří do kategorie poškozených věřitelů a tuto skutečnost vyjádřit i ve výroku o vině (v tzv. skutkové větě) v napadeném rozsudku (srov. dikci § 256a odst. 1 tr. zák. "… zmaří, byť i jen částečně, uspokojení svého věřitele tím, že zvýhodní jiného věřitele, …"). U těch věřitelů, kterým byly některé splatné pohledávky uhrazeny, příp. byly uhrazeny částečně, a jiné naopak nebyly uhrazeny vůbec, musí být zjištěn rozsah uhrazení všech pohledávek za celé posuzované období a pak stanoveno s přihlédnutím ke shora zmíněným zásadám, zda šlo o věřitele zvýhodněného nebo naopak poškozeného a v jakém rozsahu. Takto však odvolací soud při stanovení výše škody nepostupoval, když vycházel z pouhého součtu částek, které znalec vyčíslil jako zvýhodnění, resp. poškození věřitele u všech pohledávek uhrazených dlužníkem (v roce 2003 - 1.599.676,04 Kč, v roce 2004 3.136.033,70 Kč a v roce 2005 - 2.036.495,27 Kč), aniž by přihlížel k tomu, že u některých věřitelů jim byla v průběhu posuzovaného období některá faktura uhrazena, příp. uhrazena částečně, a jiná naopak nikoli. Tím došlo k tomu, že některý věřitel je uveden jak mezi zvýhodněnými věřiteli, tak i mezi věřitelipoškozenými (např. Dřevo - Dřevocentrum TINS, s. r. o., Straiten, s. r. o., a.). S ohledem na všechny tyto skutečnosti vznikají pochybnosti z hlediska správnosti stanovení výše způsobené škody, která má zásadní význam pro použití právní kvalifikace podle § 256a odst. 3 tr. zák. v rozsahu škody velkého rozsahu, která činila ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. v době spáchání činu 5.000.000,- Kč. S přihlédnutím k tomu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podané dovolání obviněného je důvodné, neboť shledal naplněn dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto podle§ 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usneseníKrajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 2 To 247/2009, a rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 2 T 6/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Šumperku, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o zrušení napadeného rozhodnutí a o přikázání věci Okresnímu soudu v Šumperku rozhodnuto v neveřejném zasedání. Tímto rozhodnutím se trestní věc vrací do nalézacího řízení před Okresním soudem v Šumperku, který při novém projednání věci především jednoznačně určí zvýhodněné a poškozené věřitele a v návaznosti na to zjistí i výši způsobené škody, která byla způsobena poškozeným věřitelům, která je rozhodná pro naplnění okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby podle § 256a odst. 2 nebo 3 tr. zák. spočívajících ve značné škodě nebo škodě velkého rozsahu. Přitom bude respektovat shora uvedenou judikaturu z hlediska určení výše škody. V souvislosti s tím považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že pokud nalézací soud i odvolací soud vycházely ve svých rozhodnutích ze znaleckých posudků Ing. Ivana Bohunovského, zejména pak ze znaleckého posudku č. 72/08 (č. l. 1872 a násl.), je třeba konstatovat, že tento znalecký posudek je s přihlédnutím ke způsobu jeho zpracování zcela nepřezkoumatelný, neboť z něj nelze zjistit, jakým způsobem znalec dospěl ke konečným částkám, se kterými oba soudy následně argumentovaly, a v jakých směrech tento podle zpracování samostatný znalecký posudek navazuje na předchozí znalecký posudek č. 86/06 (č. l. 168 a násl. spisu) a jeho dodatek (č. l. 1595 a násl. spisu). Součástí znaleckého posudku č. 72/08 (č. l. 1872 a násl.) není nález, neboť tento posudek obsahuje pouze rekapitulaci uložených úkolů (otázek) a odpovědi znalce převážně ve formě tabulek, které pak nalézací soud převzal do skutkové věty výroku o vině svého odsuzujícího rozsudku, aniž by tyto závěry znalce byly jakýmkoli způsobem odůvodněny a oběma soudy přezkoumány a náležitě i z hlediska námitek obhajoby zhodnoceny. Uvedeným způsobem zpracování se znalecký posudek navíc dostal do rozporu s ustanovením § 13 odst. 2 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících (zákon č. 36/1967 Sb), kde se uvádí, že v posudku znalec uvede popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). V daném případě však není zřejmé, z jakých skutečností znalec vycházel, jaký byl stav majetku dlužníka k rozhodnému okamžiku a další podstatné skutečnosti z hlediska stanovení výše škody způsobené zvýhodňováním konkrétně určených věřitelů. Podle znaleckého posudku č. 86/06 činil v roce 2003 ukazatel okamžité likvidity 0,1702, tedy společnost byla schopna plnit své závazky jen na 17,02 % (srov. č. l. 175), v roce 2004 byl ukazatel okamžité likvidity 0,05486, tedy společnost byla schopna plnit své závazky jen na 5,49 % (č. l. 177) a v roce 2005 byl ukazatel okamžité likvidity 0,01667, tedy společnost byla schopna plnit své závazky jen na 1,67 % (č. l. 179), což je však z hlediska náležitého výpočtu způsobené škody u trestného činu z hlediska shora uvedených zásad nedostatečné, zvláště když ani není zřejmé, zda tyto výpočty příslušných koeficientů jsou použitelné i ve vztahu k znaleckému posudku č. 72/08 (č. l. 1872 a násl.). S přihlédnutím k tomu je třeba požádat znalce Ing. Ivana Bohunovského o doplnění znaleckého posudku ve shora uvedených směrech a o vysvětlení všech rozhodných otázek v rámci jeho výslechu v novém hlavním líčení (srov. § 109 tr. ř.), a pokud by to nevedlo k výsledku, bylo by nutno přibrat znalce jiného (srov. č. 35/1970, č. 13/1971 a č. 11/1987 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k tomu, že v mezidobí nabyl účinnosti nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), je třeba se v případě, že dospěje nalézací soud k závěru o vině obviněného J. M., v novém rozhodnutí z hlediska právní kvalifikace skutku i výroku o trestu, příp. dalších výroků, zabývat i časovou působností trestních zákonů ve smyslu § 2 a násl. tr. zákoníku (dříve § 16 tr. zák.). V novém rozhodnutí, pokud nalézací soud opětovně dospěje k závěru o vině obviněného J. M. trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 256a tr. zák., se bude nalézací soud zabývat také náležitou a přehlednou formulací tzv. skutkové věty výroku o vině, kde stručně a jednoznačně skutkově vymezí naplnění znaků trestného činu podle § 256a odst. 1, příp. i odst. 2 nebo 3 tr. zák. Z těchto hledisek je třeba ve skutkové části nového výroku o vině uvést mimo dlužníka, který nebyl schopen v rozhodném období plnit své splatné závazky, především zvýhodněné věřitele a celkovou částku jejich zvýhodnění, dále poškozené věřitele s celkovou výší jim způsobené škody, a to včetně způsobu jakým bylo, byť jen částečně, zmařeno jejich uspokojení. Tabulku, kterou nalézací soud uvedl ve výroku o vině svého rozsudku a poté ji ještě jednou zopakoval v odůvodnění tohoto rozsudku, postačí uvést pro ilustraci s příslušným komentářem jen v odůvodnění nového rozsudku. Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, je nutno v té souvislosti také zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením § 125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Podobně i z rozhodnutí odvolacího soudu musí být zřejmé, jak se v případě podání odvolání soud druhého stupně vypořádal s námitkami uplatněnými obviněným v odůvodnění odvolání a jaké závěry z toho vyvodil ve vztahu k napadeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně. Závěrem je třeba ještě zdůraznit, že napadené rozhodnutí bylo částečně zrušeno jen v důsledku dovolání podaného obviněným J. M. samozřejmě jen v jeho prospěch, a proto nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (tzv. zákaz reformationis in peius ve smyslu § 265s odst. 2 tr. ř.).

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.