5 Tdo 68/2014
V PLATNOSTIDalší rozhodnutí pod touto sp. zn.: Usnesení 18. 6. 2014 · Usnesení 28. 5. 2014
- NS 5 Tdo 68/2014
- ÚS I.ÚS 4185/16
Nejvyšší soud rozhodl, že zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze, který zprostil obviněného obžaloby pro údajnou policejní provokaci. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nešlo o nepřípustnou policejní provokaci, jelikož obviněný již měl úmysl spáchat trestnou činnost a policie pouze reagovala na jeho existující zájem o nelegální obchod se zbraněmi.
Rozšířený souhrn
O policejní provokaci či nepřípustnou ingerenci policejního orgánu do skutkového děje nemůže jít za situace, kdy policie pouze reaguje na již projevený zájem pachatele uskutečnit trestné jednání (např. nelegální obchod se střelnými zbraněmi a střelivem) a jestliže k tomu policejní orgán případně využije některé aktivity, s nimiž zákon počítá, např. předstíraný převod podle § 158c tr. ř. a použití agenta podle § 158e tr. ř. (viz zejména stanovisko publikované pod č. 51/2014 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí uveřejněné pod č. 2/2015-III. Sb. rozh. tr.). Povahu nepřípustné provokace pak nemá ani jednání soukromé osoby, k němuž došlo bez podnětu či kontroly policejního orgánu a kterým taková osoba vyvolala spáchání určitého trestného činu jinou osobou. Proto trestní odpovědnost pachatele trestného činu (např. zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 tr. zákoníku) zůstává nedotčena i v případě, že čin spáchal pod vlivem soukromé osoby, která jej naváděla k tomuto činu, podněcovala ho anebo se jinak přičinila o spáchání činu nebo o jeho dokonání (např. tím, že reagovala na zájem pachatele o nákup vojenských zbraní a nabídla mu jejich prodej), avšak sama nejednala z podnětu policejního orgánu ani pod jeho kontrolou. Takovou soukromou osobu by bylo možno postihnout pro trestnou součinnost, zejména pro účastenství ve formě návodu k trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jestliže se (hlavní) pachatel alespoň pokusil o trestný čin.
Citované zákony (2)
Rubrum
5 Tdo 68/2014 citace citace s ECLI Název judikátu:Přípustnost stížnosti proti rozhodnutí Nejvyššího soudu. Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 12. 2014 Spisová značka:5 Tdo 68/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:
5. TDO.68.2014.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Opravné prostředky Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1 písm. a) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 4. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí -I.ÚS 4185/16JUDr. David Uhlíř-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 68/2014-III-93 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2014 o stížnosti, kterou podal obviněný B. D., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-I., t a k t o :
Výrok
Stížnost obviněného se podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu z a m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 45 T 6/2012, byl obviněný B. D. uznán vinným pokusem zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 21 odst. l a § 265 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku a pokusem přečinu porušení mezinárodních sankcí podle § 21 odst. 1 a § 410 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za pokus těchto trestných činů byl obviněnému uložen podle § 265 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle § 101 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo vysloveno zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle § 80 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen i trest vyhoštění na dobu neurčitou. O odvolání obviněného podaném proti uvedenému rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 9 To 58/2013, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. a), d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Postupem podle § 259 odst. 3 tr. řádu a z důvodu uvedeného v § 226 písm. b) tr. řádu pak odvolací soud zprostil obviněného obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 6. 2012, sp. zn. 1 KZV 40/2012, neboť skutek označený v žalobním návrhu není trestním činem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného B. D. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 6. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-II., tak, že podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, sp. zn. 9 To 58/2013, a podle § 265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí obsahově navazující na citované rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu potom Nejvyšší soud přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Usnesením ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-I., Nejvyšší soud rozhodl také o námitce podjatosti, kterou obviněný vznesl dne 19. 3. 2014 proti všem členům senátu 5 Tdo Nejvyššího soudu, který měl rozhodnout o dovolání nejvyššího státního zástupce. Nejvyšší soud rozhodl tímto usnesením tak, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. Blanka Roušalová, JUDr. František Púry a prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 68/2014. Proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-I., podal obviněný dne 23. 10. 2014 prostřednictvím svého obhájce stížnost, v níž vyslovil nesouhlas s poučením, že proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. Obviněný s odkazem na některá rozhodnutí Ústavního soudu namítl věcnou nesprávnost citovaného usnesení, přičemž setrval na svém přesvědčení o tom, že shora jmenovaní soudci senátu 5 Tdo Nejvyššího soudu jsou ve věci podjatí. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že stížnost obviněného B. D. podaná proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-I., není přípustná. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující. Proti usnesení o vyloučení soudců z rozhodování učiněném podle § 31 odst. 1 tr. řádu, které nyní obviněný napadl stížností, je sice obecně přípustná stížnost ve smyslu § 31 odst. 2 tr. řádu, to ovšem neplatí v případě, když jde o usnesení Nejvyššího soudu. Jak totiž mimo jiné vyplývá i z dosavadní judikatury Ústavního soudu (viz jeho nález ze dne 9. 7. 1998, sp. zn. III. ÚS 86/98, uveřejněný pod č. 79 ve svazku 11 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v trestním řízení obecné soudy rozhodují usnesením, jako nižší formou rozhodnutí, toliko tehdy, jestliže rozhodují v souvislosti s věcí (tj. v souvislosti s obžalobou) o otázkách k ní sice přidružených, nicméně o takových, které lze bez obtíží oddělit od „věci samé“ (od jejího merita). Takové usnesení je rozhodnutím o samostatném meritorním (od věci samé odlišném) základu, spravuje se vlastním procesním režimem, a proto také tam, kde ze zákona je přezkoumatelné vyšším soudem, má povahu rozhodnutí prvostupňového. To platí bez ohledu na skutečnost, v kterém stupni obecného soudu bylo toto usnesení přijato, ovšem s výjimkou, že vyslovená zásada neplatí pro případ, kdyby k vydání takového usnesení došlo v řízení před Nejvyšším soudem. Rozhodovací činnost Nejvyššího soudu (zejména ve věcech dovolání a stížnosti pro porušení zákona) je třeba posuzovat zejména s ohledem na ustanovení čl. 92 Ústavy České republiky, podle kterého je tento soud vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo Nejvyšší správní soud. Jak je patrné i ze shora citovaného nálezu Ústavního soudu, je tedy vyloučen přezkum meritorních i nemeritorních rozhodnutí Nejvyššího soudu jiným soudem obecného soudnictví. Nepřichází zde ovšem v úvahu ani takový postup, v němž by o opravném prostředku proti rozhodnutí Nejvyššího soudu rozhodl jiný senát téhož soudu. To by totiž jednak neodpovídalo závěrům vysloveným ve zmíněné judikatuře Ústavního soudu k otázce přezkumu rozhodnutí, jednak by to znamenalo i porušení základních ústavních principů výkonu obecného soudnictví, protože by tím byla založena možnost přezkumu již pravomocných rozhodnutí týmž soudním orgánem. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že stížnost obviněného B. D. podaná proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 5 Tdo 68/2014-I., není přípustná. Proto ji podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustnou zamítl, aniž se mohl zabývat důvody a námitkami, které v ní obviněný uplatnil. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není přípustná stížnost. V Brně dne 17. 12. 2014 Předseda senátu: JUDr. František P ú r y