5 Tdo 696/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněného ve věci trestného činu zatajení věci, za který mu byl uložen peněžitý trest. Dovolání směřovalo proti usnesení krajského soudu, který zamítl odvolání proti rozsudku okresního soudu. Obviněný uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení skutku, ale ve skutečnosti napadal skutková zjištění a hodnocení důkazů. Soud proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než uvádí § 265b tr. řádu.
Rubrum
5 Tdo 696/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2002 o dovolání podaném obviněným J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 31 To 616/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 5 T 254/98, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
Obviněný J. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 5 T 254/98, uznán vinným trestným činem zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zákona. Za tento trestný čin mu byl podle § 254 odst. 1 tr. zákona za použití § 53 odst. 1, 3 tr. zákona uložen peněžitý trest ve výměře 10.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zákona byl obviněnému pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nesplnil, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho (1) měsíce. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Liberci podal obviněný J. V. odvolání, které Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 31 To 616/2001, podle § 256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 31 To 616/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 5 T 254/98, podal obviněný J. V. dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. R. podáním ze dne 14. 8. 2002, které bylo doručeno dne 15. 8. 2002 Okresnímu soudu v Liberci. Dovolání podal z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V odůvodnění dovolání zopakoval námitky uplatněné již v rámci odvolacího řízení. Dovolatel zejména poukazuje na výpověď svědka J. T., z které vyplynulo, že hliníkové lišty byly již neupotřebitelné a byly zlikvidovány stavební firmou. Z této skutečnosti dovodil, že ve smyslu ustanovení § 65 odst. 1 tr. zákona došlo k zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Dovolatel dále zpochybňuje kompetentnost znalce S., který prováděl ocenění předmětných hliníkových lišt. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu II. stupně toliko odkazuje na rozsudek soudu nalézacího má obviněný zato, že odvolací soud se s jeho námitkami řádně nevypořádal. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 31 To 616/2001, zrušil a přikázal tomuto soudu věc k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce, kterému bylo doručeno dovolání obviněného J. V. ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, navrhl, aby Nejvyšší soud toto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl a aby tak podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil v neveřejném zasedání. K odůvodnění tohoto návrhu konstatuje, že dovolání obviněného J. V. je podáno z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. řádu. Navíc dodává, že soudy obou stupňů postupovaly v souladu se zákonem, pokud jednání obviněného kvalifikovaly jako trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zákona. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako dovolací soud nejprve zkoumal, zda nejsou dány důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu § 265i odst. 1 tr. řádu a shledal, že v posuzované věci je dovolání přípustné, bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Podle § 265b odst. 1 lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 (uložení trestu odnětí svobody na doživotí), přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na § 265 odst. 1 písm. a) až l), příp. odst. 2 tr. řádu. Jak zjistil Nejvyšší soud z obsahu shora citovaného dovolání obviněný této povinnosti v podaném dovolání formálně dostál, neboť v něm na počátku uvádí důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ale v tomto směru není žádné pochybení soudům v napadených rozhodnutích vytýkáno a celé dovolání, jak vyplývá z jeho citace shora, se týká jen údajných nesprávných skutkových zjištění a zpochybnění způsobu hodnocení důkazů, přičemž také napadá ve věci opatřený znalecký posudek. Z vymezení důvodů dovolání v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být nesprávné skutkové zjištění, byť to zákon explicitně nestanoví, a to vzhledem k tomu, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená a objasněná v jeho odůvodnění. Přesvědčivě však lze tento názor dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání vymezené v § 265b odst. 1 tr. řádu, zejména důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, kde se uvádí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu I. stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. řádu). V té souvislosti je třeba také zdůraznit, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§ 277 a násl. tr. řádu) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. řádu). Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení § 265f odst. 1 a 2 tr. řádu a zejména ze znění ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je třeba dovodit, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn, neboť ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících konkrétně vymezených důvodů v písmenech a) až l). V konkrétním případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je vymezen tak, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoli jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně a v návaznosti na to i soudu II. stupně, kdy je třeba důkazy opakovat, provádět důkazy další, popř. jinak hodnotit důkazy již provedené. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení § 265b tr. řádu pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 31 To 616/2001, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 5 T 254/98, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodoval v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. října 2002 Předseda senátu: Doc. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.