5 Tdo 874/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného, protože bylo podáno z důvodu, který není uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Soud uvedl, že dovolání nesmí být založeno na námitkách proti správnosti skutkových zjištění, které jsou podkladem pro právní posouzení. Dovolací soud nemá pravomoc přezkoumat skutková zjištění nebo provést opakované důkazy. Rozhodnutí bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v zákonném ustanovení, a proto bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuto.
Rubrum
5 Tdo 874/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2002 o dovolání obviněného V. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2002, sp. zn. 12 To 65/2002, který rozhodoval jako soud odvolací, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 190/2001, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. ledna 2001, sp. zn. 1 T 190/2001, byl obviněný V. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2001 podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2002, sp. zn. 12 To 65/2002, podle § 256 tr. řádu zamítnuto. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2002, sp. zn. 12 To 65/2002, napadl obviněný V. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce, a to z důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Dovolatel ve svém podání vytýká soudům prvého a druhého stupně, že přes návrhy obhajoby odmítly provést důkaz výslechem vrátné na ubytovně v Č. T. a řidiče taxislužby, který v noci z 6. 9. 2001 na 7. 9. 2001 vykonal s obviněným cestu z Ch. n. C. do ubytovny v Č. T. a že obsah těchto obhajobou navrhovaných důkazů pouze předjímaly. Obviněný dále zpochybňuje hodnocení provedených důkazů, které vedly oba soudy ke skutkovému zjištění, že dovolatel byl v inkriminovanou dobu na místě činu. Obviněný mimo jiné napadá soudem provedené vyhodnocení míry podílu obviněného D. G. na trestné činnosti ve spojení s uloženým nižším trestem tomuto obviněnému, než je trest uložený dovolateli. Dovolatel závěrem svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil v celém rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného poukázal na to, že dovolatel vytýká napadenému usnesení, že soud nesprávně posoudil provedené důkazy, předjímal obsah důkazů navrhovaných obviněným a tyto neprovedl, a že při ukládání trestu nesprávně hodnotil podíl obou spolupachatelů na trestné činnosti. Státní zástupce ve svém vyjádření také poukázal na formální nedostatek dovolání obviněného spočívající v absenci odkazu na zákonné ustanovení § 265 odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265 odst. 2, o které se dovolání, resp. důvod dovolání opírá. Tento nedostatek však dovolatel odstranil na základě výzvy Okresního soudu v Hradci Králové podáním ze dne 30. 9. 2002. Obsah námitek dovolatele podle státního zástupce neodpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je vyjmenován v ustanovení § 265b tr. řádu. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, a aby rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a v zákonné lhůtě. Podle § 265b odst. 1 tr. řádu lze dovolání podat, jen je-li tu některý z důvodů uvedených v písm. a) až l), pokud není dán důvod dovolání podle § 265b odst. 2 tr. řádu, přičemž podle § 265f odst. 1 tr. řádu je třeba v dovolání mimo jiné vymezit i důvod dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu nebo § 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší soud z obsahu dovolání zjistil, že obviněný V. V. dovolání podal z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolání je nepochybné, že obviněný V. V. vytýká napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Důvodem dovolání však nemůže být nesprávné skutkové zjištění, přestože to zákon výslovně nestanoví, což vyplývá z vymezení důvodů dovolání v § 265b odst. 1 tr. řádu. Právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená ve skutkové větě výroku o vině a blíže rozvedená v odůvodnění rozhodnutí. Nejvyšší soud v řízení o dovolání je zásadně vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení. Nejvyšší soud nemůže změnit na základě případného doplnění dokazování nebo jiného hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení skutková zjištění soudu prvního a druhého stupně. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího jinak hodnotit již provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Rozhodnutí napadené dovoláním obviněného V. V. nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku ani na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto jím uváděný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž nezpochybňuje právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, resp. namítá, že tato skutková zjištění nejsou správná, že některé důkazy nebyly provedeny a současně napadá i hodnocení provedených důkazů. Je tedy zřejmé, že obviněný V. V. podal dovolání z důvodu, který není výslovně uveden v § 265b odst. 1 tr. řádu. Jestliže ve skutečnosti nebyl uplatněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jiný důvod, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který není uveden mezi důvody dovolání taxativně vyjmenovanými v § 265b odst. 1 tr. řádu, je třeba postupovat podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného V. V. podané proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2002, sp. zn. 12 To 65/2002, podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud rozhodl o odvolání v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný. V Brně dne 13. listopadu 2002 Předseda senátu: JUDr. Jindřich Urbánek
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.