5 Tdo 931/2013
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, protože dovolání je přípustné pouze proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Soud se opřel o § 265a odst. 1 tr. ř., podle něhož není možné podat dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání bylo zamítnuto jako nepřípustné, protože bylo směřováno proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné. Soud upozornil, že obviněný byl výslovně poučen o právu podat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Rubrum
5 Tdo 931/2013-46 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. září 2013 o dovolání, které podal obviněný P. M. , proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 7 T 5/2012, takto:
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá.
Odůvodnění
Obviněný P. M. byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 7 T 5/2012, za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku a za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody podle § 209 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále soud rozhodoval podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. o náhradě škody. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 9. 5. 2013, sp. zn. 14 To 100/2013, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Obviněný P. M. podal prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Rameše dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově. Uplatnil jej z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. dovolání, tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší státní zástupce využil svého práva vyjádřit se písemně k dovolání a učinil tak prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Yvony Antonínové. Podle jejího názoru není možné projednat dovolání, které směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Předmětem všech dovolacích výhrad jsou vady, jež dovolatel spatřuje v postupu a rozhodnutí nalézacího soudu, dokonce odmítá možnost zhojení procesních pochybení rozhodnutím odvolacího soudu. S ohledem na zákonné vymezení rozhodnutí, proti nimž lze podat dovolání v § 265a odst. 1 tr. ř., navrhla státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství odmítnout dovolání obviněného jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny formální podmínky pro projednání dovolání a přitom zjistil, že tomu tak není, neboť dovolání není přípustné. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.) a v daném případě tak učinil v zákonné lhůtě a na správném místě (§ 265e tr. ř.). Avšak jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není obecně přípustné. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Z citovaného ustanovení vyplývá, že dovolání je přípustné jen proti rozhodnutí soudu druhého stupně, nikoli proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, tj. směřuje proti pravomocnému rozhodnutí a může tak napadat právě rozhodnutí, jež způsobilo právní moc. Nejvyšší soud se již k otázce posouzení dovolání směřujícího výlučně proti rozhodnutí nalézacího soudu opakovaně vyjádřil a své rozhodnutí také publikoval pod č. 25/2003 Sb. rozh. tr. V případě obviněného P. M. jde v podstatě o totožnou situaci, která byla řešena dovolacím soudem v označeném rozhodnutí, neboť proti rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově obviněný podal odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Obviněný P. M. však nepodal dovolání proti usnesení odvolacího soudu. V písemném vyhotovení svého podání dovolatel výslovně označil rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž své dovolání směřuje, taktéž konkrétní námitky uplatnil výlučně jak k procesnímu postupu nalézacího soudu tak i k hmotně právnímu posouzení věci tímto soudem. V závěru dovolání obviněný zdůraznil, že „soud vydal odsuzující rozsudek…“ a navrhl zrušit „napadené rozhodnutí“. Nejvyšší soud přitom zjistil, že v usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře byl obviněný výslovně poučen o právu podat dovolání proti tomuto usnesení. Přesto směřoval svůj mimořádný opravný prostředek proti rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší soud proto musel postupovat podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a odmítnout dovolání obviněného P. M. jako nepřípustné. Rozhodl přitom v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 11. září 2013 Předsedkyně senátu: JUDr. Blanka Roušalová
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.