5 Tvo 135/2000
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky zamítl stížnost obžalovaného proti prodloužení vazby do 31. ledna následujícího roku. Soud uznal za oprávněný důvod vazby obavu, že by obžalovaný mohl vyhýbat se trestnímu stíhání, což odpovídá § 67 odst. 1 písm. a) trestního řádu. Prodloužení vazby považoval za nezbytné s ohledem na charakter a rozsah trestné činnosti a potřebu zajištění účelu trestního řízení. Soud nepřijal písemný slib obžalovaného jako základ pro propuštění z vazby.
Rubrum
5 Tvo 135/2000 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 15. 11. 2000 v neveřejném zasedání stížnost obžalovaného D. M. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2000, sp. zn. 2 Ntv 14/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 100/2000, a rozhodl t a k t o:
Výrok
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obžalovaného D. M. zamítá.
Odůvodnění
: Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 10. 2000 sp. zn. 2 Ntv 14/2000 byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného D. M. do 31. ledna 2001. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný D. M. sám i prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě stížnost, jíž se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a propuštění z vazby na svobodu. Ve stížnosti namítl, že není dán vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť obava, že by se vyhýbal trestnímu stíhání není reálná, neboť se dožaduje zproštění obžaloby a trest, který by mu byl případně uložen, má již vykonán vazbou. Obžalovaný ke stížnosti připojil písemný slib, že nebude činit těžkosti a průtahy v řízení. Nejvyšší soud České republiky přezkoumal z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i příslušnou část řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnost obžalovaného D. M. není důvodná, neboť Vrchní soud v Olomouci rozhodl správně jak v otázce existence vazebního důvodu, tak i ohledně podmínek stanovených pro prodloužení vazby na dobu přesahující dva roky. Na obžalovaného D. M. (a obviněného Z. S.) byla státním zástupcem podána dne 22. 5. 2000 obžaloba u Okresního soudu v Ostravě pro pokus dvou trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle § 8 odst. 1 k § 148 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 1997. Věc je vedena u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 100/2000. Obžalovanému D. M. je obžalobou kladeno za vinu, že v rámci svých podnikatelských aktivit a v součinnosti s dalšími osobami chtěl dosáhnout neoprávněného vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, čímž měla českému státu hrozit škoda v celkové výši 969.395,- Kč. Obžalovaný D. M. byl vzat do vazby usnesením soudce Okresního soudu ve Frýdku- Místku ze dne 1. 7. 1998 sp. zn. 5 Nt 238/98 se započtením vazby od 29. 6. 1998, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. v tehdy platném znění. Nyní se obžalovaný nachází ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2000 sp. zn. 2 Ntv 8/2000 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 7. 2000 sp. zn. 5 Tvo 84/2000 byla podle § 71 odst. 3 tr. ř. prodloužena vazba obžalovaného do 31. 10. 2000. Nejvyšší soud České republiky především zjistil, že návrh předsedy senátu Okresního soudu v Ostravě na prodloužení lhůty vazby byl Vrchnímu soudu v Olomouci podán v souladu s § 71 odst. 5 tr. ř. a ve lhůtě stanovené v § 71 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se zcela ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Olomouci v tom, že u obžalovaného nadále trvá důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. a v tomto směru odkazuje na podrobné a výstižné odůvodnění napadeného rozhodnutí. V posuzované věci Nejvyšší soud České republiky shledal, že jsou dány i další podmínky uvedené v § 71 odst. 3 tr. ř. pro prodloužení vazby, neboť s přihlédnutím k charakteru a rozsahu trestné činnosti obžalovaného, trvajícímu důvodu vazby i okolnostem případu je zřejmé, že propuštěním obžalovaného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, jímž je podle § 1 odst. 1 tr. ř. zejména náležité zjištění trestných činů, spravedlivé potrestání jejich pachatelů i zájem na předcházení a zamezování trestné činnosti. Přitom v trestní věci obžalovaného nebyly shledány žádné průtahy, neboť Okresní soud v Ostravě v této vazební věci postupoval v souladu s ustanovením § 71 odst. 1 tr. ř. s největším urychlením. Vzhledem k obsahu stížnosti obžalovaného, v níž zčásti namítá nesprávný postup Okresního soudu v Ostravě pokud jde o zjištění skutkového stavu a poukazuje na to, jaký trest mu bude zřejmě vzhledem k návrhu státního zástupce uložen, je třeba uvést, že rozhodnutí o vazbě není rozhodnutím ve věci samé (rozhodnutím meritorním), takže v něm nelze řešit otázku viny, ale pouze zkoumat, zda u obžalovaného existuje důvodná obava vyjádřená v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o započtení vazby v jiné trestní věci, nelze k ní přihlížet, neboť ji v této trestní věci nelze započítat. Dobu do 31. ledna 2001 považuje Nejvyšší soud České republiky za dobu nezbytně nutnou s přihlédnutím ke stadiu trestního stíhání obžalovaného. Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky stížnost obžalovaného podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší soud České republiky nerozhodoval o písemném slibu obžalovaného učiněném podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v tomto řízení mu rozhodování o přijetí či nepřijetí písemného slibu obžalovaného nepřísluší.
Poučení
Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 15. listopadu 2000 JUDr. Jindřich U r b á n e k předseda senátu