Nejvyšší soud · Usnesení

6 Tdo 1051/2021

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-10-05 · ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1051.2021.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání obviněného V. L. proti usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti zamítnutí žádosti o upuštění od výkonu trestu vyhoštění, je nepřípustné. Dovolání nelze podat proti rozhodnutí, které nespadá pod taxativní výčet rozhodnutí ve věci samé, proti nimž zákon dovolání připouští.

Citované zákony (12)

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 6 Tdo 1051/2021 Datum rozhodnutí: 05.10.2021 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Upuštění od výkonu trestu Dotčené předpisy: § 350 odst. 4 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 6 Tdo 1051/2021-1071 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 10. 2021 o dovolání obviněného V. L., nar. XY, státního příslušníka Ukrajiny, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 8 To 40/2021, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 14/2011, t a k t o :

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

:

1. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 10 T 14/2011, byla podle § 350h odst. 4 tr. ř. a contrario zamítnuta žádost obviněného V. L. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) o upuštění od výkonu trestu vyhoštění na dobu neurčitou, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 10 T 14/2011, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 8 To 32/2012.

2. Proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný stížnost, kterou Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 8 To 40/2021, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

I. Dovolání a vyjádření k němu

3. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku zopakoval argumentaci uvedenou před soudy nižších stupňů a uvedl okolnosti, které podle něj by bránily uložení trestu vyhoštění. Obviněný má za to, že se již napravil, nepředstavuje nebezpečí pro společnost, v České republice má silné pracovní i sociální zázemí a žije zde v podstatě celá jeho rodina. Dále poukázal na judikaturu Ústavního soudu České republiky a uvedl, že dostatečně prokázal naplnění podmínek pro upuštění od potrestání [popřípadě navrhl důkazy k prokázání naplnění podmínek pro upuštění od potrestání, které však nebyly provedeny], avšak soudy celou věc nesprávně hmotně právně posoudily, když správně měly podle něj celou věc posuzovat v souladu s ústavněprávně zaručeným právem na ochranu rodiny, jenž v jeho případě převažuje nad zájmem na ochranu společnosti. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 8 To 40/2021, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 10 T 14/2011, kterým byl zamítnut jeho návrh na upuštění od výkonu zbytku trestu vyhoštění na dobu neurčitou, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 10 T 14/2011, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. 8 To 32/2012.

4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání vyjádřil a konstatoval, že dovolání obviněného není přípustné s odkazem na § 265a odst. 1 tr. ř., podle kterého lze dovoláním napadat pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dále uvedl, že ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání a nelze tak považovat za rozhodnutí ve věci samé usnesení soudu druhého stupně, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v dané věci zamítnuta stížnost obviněného, která směřovala proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla podle § 350h odst. 4 tr. ř. a contrario zamítnuta jeho žádost o upuštění od výkonu trestu vyhoštění na dobu neurčitou. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, přičemž současně vyslovil souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně aby podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. bylo v neveřejném zasedání učiněno i jiné než navrhované rozhodnutí.

II. Přípustnost dovolání

5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání však nesplňuje zákonné podmínky přípustnosti podle § 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., a proto nemůže jít o dovolání přípustné.

6. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. platí, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).

7. Z citovaného ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním, ale mimořádným opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky - musí jít o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci v celém obsahu nabylo v řízení před soudem druhého stupně a zákon dovolání připouští, tj. musí se jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání.

8. Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 8 To 40/2021, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost dovolatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 10 T 14/2011, jímž byla podle § 350h odst. 4 tr. ř. a contrario zamítnuta žádost obviněného o upuštění od výkonu trestu vyhoštění na dobu neurčitou, nelze podřadit pod rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. připouští podání mimořádného opravného prostředku - dovolání.

9. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného V. L. není v této věci přípustné, a proto je jako takové podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 5. 10. 2021 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (5)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.