6 Tdo 1078/2023
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání obviněného proti rozsudku odvolacího soudu, protože tento rozsudek byl již zrušen výsledkem nového rozhodnutí soudu druhého stupně. Soud konstatoval, že dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí není přípustné. Odmítl jej podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., bez věcného přezkoumání. Rozhodnutí bylo vydáno v neveřejném zasedání.
Rubrum
6 Tdo 1078/2023-2086 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 2 To 82/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 153/2021, takto:
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
Odůvodnění
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2022, sp. zn. 6 T 153/2021 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. P. (dále také jen „obviněný“) uznán vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaným, porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil podle zjištění jmenovaného soudu skutkem popsaným ve skutkové větě výroku o vině.
2. Za tyto přečiny byl podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o nároku na náhradu škody poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group.
3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Olomouci odvolání, o nichž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 2 To 82/2022. Z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného znovu uznal vinným přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku [ad 1)], dílem dokonaným [ad 2)], porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku [ad 1), 2)] a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku [ad 2)], jichž se dopustil skutkem popsaným ve skutkové větě výroku o vině.
4. Za tyto přečiny obviněného odsoudil podle § 178 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl také o nároku na náhradu škody poškozené Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.
5. Nejvyšší soud na tomto místě uvádí, že v této věci již jednou rozhodoval, a to usnesením ze dne 21. 12. 2022, sp. zn. 6 Tdo 1030/2022, kterým podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 2 To 82/2022, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 6. 2022, sp. zn. 2 To 82/2022, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 2 To 82/2022 (dále také jen „napadený rozsudek“), napadl obviněný dovoláním z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), d), g), h), m) tr. ř. Předně namítl, že byla porušena zásada zákazu odejmutí zákonného soudce, neboť v trestní věci rozhodovala soudkyně civilního úseku dosazená ad hoc. Dále namítl, že ze zdravotních důvodů nebyl schopen vnímat průběh hlavního líčení konaného dne 11. 3. 2022, čímž bylo porušeno ustanovení o jeho přítomnosti ve smyslu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. měl být naplněn tím, že nebylo respektováno jeho právo seznámit se s obsahem spisu podle § 166 odst. 1 tr. ř. po skončení vyšetřování, přičemž tato vada nebyla v řízení před soudy nižších stupňů zhojena. Rovněž nemohl navrhovat důkazy na svou obhajobu, případně nebyly jeho návrhy akceptovány. Další vadou je zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými svědeckými výpověďmi. V návaznosti na nedostatečně zjištěný skutkový stav se soudy dopustily i nesprávného právního posouzení. Jelikož jeho odvolání bylo zamítnuto, byť tyto vady existovaly i v řízení před soudem prvního stupně, byl naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
7. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který především uvedl, že dovolání je doslovným opakováním obhajoby obviněného uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a správně vypořádaly. Dále konstatoval, že námitku vztaženou k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. nelze v podobě, v jaké byla uplatněna, pod tento důvod dovolání vůbec podřadit. I námitka uplatněná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. stojí mimo rámec tohoto důvodu dovolání, navíc naprosto popírá realitu. Tvrzení obviněného, že u hlavního líčení spal, nic nevnímal, a nemohl tak řádně reagovat na jeho průběh a dokazování, je zjevně účelové a lživé.
9. Napadený rozsudek pak podle státního zástupce není zatížen vadami uplatněnými v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dodal, že pod tento ani jiný dovolací důvod nelze podřadit námitku ryze procesní povahy vytýkající nedostatky prostudování spisu po skončení vyšetřování. Nadto odkázal ve vztahu k uvedené problematice na argumentaci obou soudů nižších stupňů, s níž se ztotožnil. Rovněž námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se podle jeho názoru s tímto důvodem věcně rozcházejí. S ohledem na vše ve vyjádření uvedené pak nemohl být napadený rozsudek vadným ani z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
10. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl. Souhlasil přitom s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání (§ 265r odst. 1 tr. ř.).
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
12. Dospěl přitom k závěru, že obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
13. Nejvyšší soud však dále konstatuje, že dovolání, jež obviněný podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 2 To 82/2022, není přípustné.
14. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle § 265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
15. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. tedy představuje taxativní výčet rozhodnutí, která lze považovat za rozhodnutí ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání. Napadený rozsudek v této věci by sice odpovídal vymezení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., nicméně z hlediska přípustnosti daného dovolání je určující, že (jak Nejvyšší soud zjistil) rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 39 T 46/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 6 To 273/2023, byl podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině i trestu z tohoto napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 2 To 82/2022, přičemž obviněný byl uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku, dílem dokonaným, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil podle zjištění jmenovaných soudů skutkem popsaným ve skutkové větě výroku o vině, a byl mu uložen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1, § 45 odst. 1, 2 tr. zákoníku úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto rovněž o nárocích poškozených na náhradu škody. Dovoláním napadený rozsudek tak již neexistuje. Za tohoto stavu věci není proti němu dovolání přípustné.
16. K uvedené otázce např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 6 Tdo 833/2018, odeznělo následující: „Dovolací soud přezkoumává napadené pravomocné rozhodnutí (tj. zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků) v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, jakož i správnost předcházejícího řízení na podkladě skutkového a právního stavu, který existoval v době jeho vydání (tj. ex tunc). K provedení přezkumné činnosti dovolacího soudu je ovšem nezbytné, aby v době rozhodování dovolacího soudu vůbec existovalo rozhodnutí napadené dovoláním (popřípadě výrok rozhodnutí napadený dovoláním). Jestliže by po podání dovolání proti pravomocnému rozhodnutí došlo k jeho zrušení, popřípadě by došlo ke zrušení výroku napadeného dovoláním (např. právě v souvislosti s uložením souhrnného trestu či trestu společného), pak by dovolací soud nemohl přezkoumávat již neexistující rozhodnutí. V takovém případě by dovolání proti neexistujícímu rozhodnutí či výroku bylo nepřípustné a bylo by nutno je odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 11 Tdo 245/2004). Jsou-li splněny podmínky přípustnosti dovolání ve smyslu § 265a, lze dovoláním, podaným ovšem proti pravomocnému rozhodnutí, kterým byl uložen souhrnný trest nebo společný trest za pokračování v trestném činu, uplatnit též vady předpokládané v § 265b jako důvody dovolání, byť se vztahují pouze k dřívějšímu pravomocnému rozhodnutí, jež bylo zrušeno v souvislosti s uložením souhrnného nebo společného trestu, popřípadě k řízení mu předcházejícímu (viz Šámal, P. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3240)“.
IV. Způsob rozhodnutí
17. Z těchto důvodů Nejvyšší soud bez věcného přezkoumání rozhodnutí dovolání jako nepřípustné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení
Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 19. 12. 2023 JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu