6 Tdo 166/2024

Rubrum

6 Tdo 166/2024 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:NEUVEDEN Datum rozhodnutí:29. 4. 2024 Spisová značka:6 Tdo 166/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:

6. TDO.166.2024.2 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přerušení výkonu trestu Dotčené předpisy:§ 265o odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 166/2024- USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu dne 29. 4. 2024 v řízení o dovoláních, která podali obviněný H. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Litoměřice, a obviněný M. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ÚPVZD Praha Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, č. j. 12 To 14/2023-5539, jako soudu druhého stupně ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 14/2019 takto:

Výrok

Podle § 265o odst. 1 tr. ř. se přerušuje výkon rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2022, sp. zn. 49 T 14/2019, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 12 To 14/2023, a to v částech týkajících se obviněných H. Č. a M. S.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2022, č. j. 49 T 14/2019-5341, byl obviněný H. Č. uznán vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (bod I.), za který byl podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře tří roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušení dobu pěti let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému H. Č. dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce či prokuristy v obchodních korporacích na dobu deseti let. Obviněný M. S. byl tímto rozsudkem uznán vinným jednak zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku (bod II. 1), jednak zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (bod II. 2), za které byl podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře tří roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušení dobu pěti let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému M. S. dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce či prokuristy v obchodních korporacích na dobu deseti let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných P. K. a P. F. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

2. O odvolání obviněných a státního zástupce proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 12 To 14/2023, jímž v bodě I. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek k odvolání obviněného M. S. a státního zástupce v neprospěch tohoto obviněného částečně zrušil ve výroku o vině pod bodem II. 2, v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, a za tento zločin a zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 2, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, který zůstal ve výroku o vině pod bodem II. 1 napadeného rozsudku nezměněn, jej podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, funkce člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích a jednání jménem obchodních korporací na základě zmocnění v trvání pěti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Odvolací soud dále pod bodem II. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. k odvolání státního zástupce v neprospěch obžalovaného H. Č. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 211 odst. 6 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb s denní sazbou ve výši 2 000 Kč, tedy celkem ve výměře 500 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, funkce člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních korporacích a jednání jménem obchodních korporací na základě zmocnění v trvání pěti let. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného H. Č. jako nedůvodné. Současně rozhodl o odvoláních týkajících se obviněných P. K. a P. F.

4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění H. Č. a M. S. v zákonné lhůtě prostřednictvím obhájců dovolání, jimiž se domáhali jeho zrušení, stejně jako zrušení mu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně. K dovolání obviněných se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obviněných jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

5. Předseda senátu dovolacího soudu se seznámil s dovoláními napadeným rozsudkem odvolacího soudu a jemu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně, s obsahem trestního spisu a přihlédl rovněž k tomu, jaké dovolací námitky vznesli oba obvinění. Poté naznal, že nastal důvod aplikace § 265o odst. 1 tr. ř.

6. Podle citovaného ustanovení před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. K takovému postupu je dán důvod tehdy, není-li s ohledem na konkrétní dovolací námitky nebo obsah spisu vhodné realizovat dovoláním napadené rozhodnutí, tj. zahájit jeho výkon nebo v jeho výkonu pokračovat. S ohledem na povahu a rozsah vytýkaných vad v této konkrétní věci lze připustit, že výsledkem dovolacího řízení reálně může být i zrušení napadených rozhodnutí ve vztahu k oběma obviněným. V takovém případě by odpadl důvod pro výkon uložených trestů, tj. trestů odnětí svobody a trestů zákazu činnosti u obou obviněných, a peněžitého trestu u obviněného H. Č. Odkladem výkonu rozhodnutí je namístě zejména předejít tomu, aby obvinění byli ve výkonu trestu odnětí svobody na podkladě rozhodnutí, které by mohlo být následně zrušeno. V zájmu společnosti není, aby bylo pokračováno ve výkonu rozhodnutí, o jehož zákonnosti vznikají pochybnosti, zejména pak takového, které je podkladem pro zbavení obviněných osobní svobody výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody.

7. Nejvyšší soud však svým rozhodnutím o přerušení výkonu dovoláními napadených rozhodnutí nepředjímá výsledek dovolacího řízení. Ten je odvislý od závěrů učiněných dovolacím soudem v rámci přezkumného řízení a toto rozhodnutí na ně nemá žádný vliv.

8. Předseda senátu dovolacího soudu proto využil oprávnění, které mu zákon svěřuje, a podle § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu dovoláním napadených rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 29. 4. 2024 Mgr. Pavel Göth předseda senátu