Nejvyšší soud · Usnesení

6 Tdo 2/2013

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2013-01-23 · ECLI:CZ:NS:2013:6.TDO.2.2013.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že bere na vědomí zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněných M. P. a K. P. Dovolání směřovalo proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, týkajícího se přečinu ublížení na zdraví.

Citované zákony (2)

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 6 Tdo 2/2013 Datum rozhodnutí: 23.01.2013 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Dotčené předpisy: § 265g odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 6 Tdo 2/2013-31 U S N E S E N Í Předseda senátu Nejvyššího soud České republiky rozhodl dne 23. ledna 2013 v řízení o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněných M. P. a K. P. 648/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 23/2012, takto:

Výrok

Podle § 265g odst. 2 tr. řádu bere předseda senátu Nejvyššího soudu na vědomí zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce.

Odůvodnění

I. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 3 T 23/2012, byli obvinění M. P. a K. P. uznáni shodně vinnými jednak pokusem zločinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, jednak přečinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byl uvedeným rozsudkem oběma uložen podle § 145 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl oběma podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Současně bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody. Z podnětu odvolání obviněných Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 21. 5. 2012, sp. zn. 2 To 110/2012, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. řádu rozsudek okresního soudu v celém rozsahu zrušil a sám poté podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu ve věci nově rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Za to jim uložil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon oběma podmíněně odložil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Krajský soud tímto rozsudkem rozhodl rovněž o povinnosti obviněných k náhradě způsobené škody. II. Proti rozsudku krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obou obviněných dovolání, jež opřel o ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Toto dovolání směřovalo proti výroku o vině i trestu napadeného rozsudku s tím, že podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyššímu soudu bylo dovolání spolu se spisem předloženo Okresním soudem v Šumperku dne 2. 1. 2013. Podáním datovaným dnem 17. 1. 2013, doručeným Nejvyššímu soudu dne 21. 1. 2013, vzal nejvyšší státní zástupce podané dovolání s odkazem na ust. § 265g odst. 1 věta první tr. řádu výslovně zpět. III. Podle § 265g odst. 1 věta první tr. řádu osoba, která dovolání podala, může je výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se Nejvyšší soud odebere k závěrečné poradě. Podle § 265g odst. 2 tr. řádu zpětvzetí dovolání vezme, není-li překážek, usnesením na vědomí předseda senátu Nejvyššího soudu, a nebyla-li věc dosud tomuto soudu předložena, předseda senátu soudu prvního stupně. Protože v tomto případě již věc byla Nejvyššímu soudu předložena, rozhodl předseda senátu Nejvyššího soudu, že zpětvzetí dovolání nejvyššího státního zástupce bere na vědomí, když nezjistil žádné překážky, které by tomuto postupu bránily. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 23. ledna 2013 Předseda senátu: JUDr. Robert Fremr

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.