6 Tdo 326/2008
V PLATNOSTI- NS 6 Tdo 982/2003
- NS 6 Tdo 326/2008
Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného proti usnesení odvolacího soudu, protože dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, které ještě nebylo právně moci. Soud uvedl, že část rozhodnutí odvolacího soudu, která zrušila výrok o vinnosti ve vztahu k jednomu útoku, dosud nezískala právní moci. Dovolání je podle § 265a odst. 1 a 2 písm. h) tr. ř. přípustné pouze proti rozhodnutím ve věci samé, která jsou právně moci. Soud se opřel o § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a rozhodnutí o přípustnosti dovolání.
Rubrum
6 Tdo 326/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. března 2008 o dovolání obviněného P. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2007, č. j. 8 To 278/2007-120, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 39/2007, t a k t o :
Výrok
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
Odůvodnění
: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2007, č. j. 1 T 39/2007-85, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle § 247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. V další části napadeného rozsudku byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek spáchaný čtyřmi dílčími útoky kvalifikovaný obžalobou státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 20. 2. 2007, sp. zn. 4 Zt 723/2006, jako pokračující trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Proti citovanému rozsudku podal odvolání obviněný a státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně. Obviněný podal odvolání toliko do výroku o trestu. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch obviněného, a to proti zprošťujícímu výroku ve vztahu k útoku označenému číslem 4 (útok ze dne 14. 11. 2006). Z podnětu odvolání státního zástupce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14. 8. 2007, č. j. 8 To 278/2007-120, ve výroku pod bodem I. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve zprošťující části ohledně bodu označeného 4 (útok ze dne 14. 11. 2006) zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc v rozsahu zrušení vrátil soudu prvního stupně. Výrokem pod bodem II. bylo podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítnuto. Obviněný dovolání podal s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Přípustnost dovolání obviněný opřel o § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému usnesení, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně. Vytkl odvolacímu soudu, že videonahrávku a výslechy svědků policistů vyhodnotil jako procesně použitelné. Činnost policistů odvolací soud posoudil podle § 42f zák. č. 283/1991 Sb., na základě kterého je Policie ČR oprávněna, je-li to potřebné pro plnění úkolů policie, pořizovat zvukové, obrazové nebo jiné záznamy z míst veřejně přístupných, popřípadě též zvukové, obrazové nebo jiné záznamy o průběhu služebního úkonu nebo služebního zákroku. Obviněný nezpochybňuje toto oprávnění Policie ČR, má však za to, že je nepoužitelné pro stanovení zákonnosti či nezákonnosti důkazů prováděných soudem v trestním řízení. Policisté začali pořizovat videonahrávku v okamžiku, kdy ho poznali a jeho pohyb v prostoru začali natáčet na video. Tímto okamžikem podle názoru obviněného přestali provádět monitorování konkrétního prostoru a začali se sledováním konkrétní osoby. Domnívá se, že právě na tyto situace dopadá ustanovení § 158d tr. ř., které vyžaduje dodatečné povolení sledování státním zástupcem. S ohledem na skutečnost, že o toto povolení policisté nepožádali a tudíž nebylo ani vydáno, ačkoliv tomu nic nebránilo, nelze takto získaný důkaz považovat za procesně použitelný. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. 8 To 278/2007, zrušil v plném rozsahu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 265a tr. ř. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. taxativně uvádí rozhodnutí, proti kterým je dovolání přípustné, tudíž která považuje za rozhodnutí ve věci samé. Ačkoliv obviněný sám přípustnost dovolání shledává v ustanovení § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., z obsahu dovolání je zřejmé, že jeho námitky nesměřují do výroku II., jímž bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto, nýbrž do výroku I., kterým bylo vyhověno odvolání státního zástupce a napadený rozsudek zrušen ve zprošťující části ohledně bodu 4 (útok ze dne 14. 11. 2006). Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině a v celém výroku o trestu a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, není pravomocným rozhodnutím soudu druhého stupně ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., přestože část výroku o vině zůstává tímto rozhodnutím nedotčena a nabývá tak právní moci. Dovolání proti takovému rozhodnutí není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003 publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2004, sešit 2, pod T 654). Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že obviněný podal dovolání do části rozhodnutí odvolacího soudu (viz výrok pod bodem I.), které dosud nenabylo právní moci. V této části usnesení odvolacího soudu se nejedná o rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek / 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, když pro skutek spáchaný útokem ze dne 14. 11. 2006 obviněný nebyl dosud ani uznán vinným a nebyl mu uložen trest /srov. § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému zákon dovolání podle § 265a tr. ř. nepřipouští. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění § 265i odst. 2 tr. ř. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 12. března 2008 Předseda senátu: JUDr. Jan Engelmann
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.