Nejvyšší soud · Usnesení

6 Tdo 33/2002

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2002-04-09 · ECLI:CZ:NS:2002:6.TDO.33.2002.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného, protože bylo nepřípustné. Dovolání jako nový mimořádný prostředek bylo zavedeno až od 1. ledna 2002. Napadené usnesení nabyla právní moci dříve, než vstoupil v účinnost nový zákon. Soud tedy nemohl přezkoumat výsledek řízení, protože podmínky pro dovolání nebyly splněny.

Rubrum

6 Tdo 33/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2002 dovolání obviněného J. M., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2001, sp. zn. 7 To 464/2001, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 T 107/2001, a rozhodl t a k t o :

Výrok

Podle § 265i odst.1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J.M. o d m í t á .

Odůvodnění

: Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 9. 2001, sp. zn. 1 T 107/2001, byl obviněný J. M. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) odst. 2 tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem byli uznáni vinnými a odsouzeni obvinění M. K. a V. R. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. M. uložena povinnost zaplatit V. K., náhradu škody ve výši 3. 757,70 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. M., M. K. a V. R. uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit firmě E., spol. s. r. o., L. 3, H. L., škodu ve výši 153.860,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli jmenovaní poškození odkázáni se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. M. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 11. 2001, sp. zn. 7 To 464/2001, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Proti konstatovanému usnesení podal obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce s poukazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání s tím, že je přípustné podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Namítá, že u jeho osoby došlo k porušení ustanovení trestního řádu o přítomnosti obviněného u hlavního líčení a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to z důvodů v písemnosti blíže uvedených. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby bylo zrušeno napadené usnesení a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 3. 9. 2001, sp. zn. 1 T 107/2001, v části týkající se jeho osoby v bodě 1) a 3) výroku o vině, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, případně aby byla zrušena i další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující. Dále aby podle § 265l tr. ř. byla věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Dovolání bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 21. 3. 2002. Nejvyšší soud shledal, že v posuzované trestní věci obviněného J. M. není dovolání přípustné. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V § 265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř. je stanoveno, co se rozumí rozhodnutím ve věci samé. Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo do trestního řádu zavedeno novelou trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), která nabyla účinnosti dnem 1. 1. 2002. Časová působnost trestního řádu jako procesní normy se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V období do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí v trestních věcech napadnout pouze stížností pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) nebo návrhem na povolení obnovy řízení (§ 277 a násl. tr. ř.). Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li všechny zákonné podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zák. č. 265/2001 Sb. Pro tento závěr svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zák. č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že pokud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě nabylo podle § 140 odst. 1 písm. a) tr. ř. právní moci dne 16. 11. 2001, založila již tato okolnost sama o sobě procesní stav, že nelze proti němu podat dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek zavedený s účinností od 1. 1. 2002. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M. odmítl jako nepřípustné, a proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadené usnesení a předcházející řízení ve smyslu § 265i odst. 3, 4 tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 9. dubna 2002 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (1)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.