6 Tdo 356/2014
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl o spojení dvou trestních věcí ke společnému projednání, protože obě vznikly v rámci jedné trestní věci a jejich obsah je vzájemně propojen. Soud se opřel o § 23 odst. 3 tr. ř. per analogiam, který umožňuje spojení věcí s podobným obsahem. Rozhodnutí bylo založeno na tom, že obě rozhodnutí krajského soudu tvoří jednotný celek, který měl být rozhodnut jedním rozhodnutím. Výsledkem bylo sjednocení věcí pod jednou spisovou značkou pro účely řízení.
Rubrum
6 Tdo 356/2014-26 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2014 v řízení o dovolání, které podal obviněný P. H. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2013, č. j. 10 To 25/2013-211 (u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 6 Tdo 356/2014), a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2013, č. j. 10 To 25/2013-253 (u Nejvyššího soudu vedeno pod sp. zn. 6 Tdo 351/2014), jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 24/2012, takto:
Výrok
Podle § 23 odst. 3 tr. ř. per analogiam s e s p o j u j í ke společnému projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod spisovými značkami 6 Tdo 351/2014 a 6 Tdo 356/2014. Obě věci budou vedeny pod sp. zn. 6 Tdo 351/2014.
Odůvodnění
: Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 12. 9. 2012, č. j. 14 T 24/2012-189, byl obviněný P. H. uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen za to podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněného V. K. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali obviněný a matka obviněného, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze. Usnesením ze dne 29. 1. 2013, č. j. 10 To 25/2013-211, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného. Usnesením ze dne 20. 8. 2013, č. j. 10 To 25/2013-253, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání matky obviněného. Proti oběma citovaným usnesením Krajského soudu v Praze (a proti citovanému rozsudku Okresního soudu Praha–západ) podal obviněný dovolání, přičemž v obou případech uplatnil dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tato dovolání byla předložena Nejvyššímu soudu a zde byla vedena pod samostatnými spisovými značkami – 6 Tdo 351/2014 a 6 Tdo 356/2014. Vzhledem ke skutečnosti, že obě usnesení Krajského soudu v Praze byla vydána v téže trestní věci vedené u Okresního soudu Praha–západ pod sp. zn. 14 T 24/2012 a navazují na citovaný rozsudek Okresního soudu Praha–západ, s přihlédnutím k jejich obsahu a vzájemné souvislosti, jakož i obsahu dovolání, Nejvyšší soud shledal, že jsou dány podmínky pro společné řízení, a proto podle § 23 odst. 3 tr. ř. per analogiam rozhodl o spojení obou věcí ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že budou nadále vedeny pod sp. zn. 6 Tdo 351/2014. Ostatně, v konečném důsledku je třeba obě usnesení Krajského soudu v Praze považovat ve skutečnosti za jeden celek, jelikož při náležitém postupu mělo být rozhodnuto o obou řádných opravných prostředcích (odvolání obviněného a odvolání jeho matky) jediným rozhodnutím a pouze v jejich komplexu došlo k pravomocnému skončení dané věci. Se zřetelem k tomu pak také dovolání (mající totožný obsah), byť formálně směřující proti dvěma rozhodnutím, je namístě považovat za dovolání jediné.
Poučení
Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná. V Brně dne 9. dubna 2014 Předseda senátu: JUDr. Vladimír Veselý
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.