6 Tdo 410/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 6 Tdo 410/2026 Datum rozhodnutí: 10.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Hodnocení důkazů, Ochranné léčení, Ochranné léčení sexuologické, Duševní porucha Dotčené předpisy: § 2 odst. 5, 6 tr. ř., § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, § 123 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 6 Tdo 410/2026-242 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. Č. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 1. 2026, sp. zn. 55 To 3/2026, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 140/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání M. Č. odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Trestním příkazem Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 8. 2025, sp. zn. 3 T 140/2025, byl M. Č. (dále jen „dovolatel“ či „obviněný“) uznán vinným přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku pro skutek spočívající v tom, že „v přesně nezjištěné době od září roku 2022 do července 2023 na přesně nezjištěném místě v okolí Liberce, opakovaně v 8-10 případech, požadoval po poškozeném AAAAA (pseudonym) za úplatu zasílat jeho intimní fotografie a videa, které následně přechovával ve svém mobilním telefonu zn. Samsung Galaxy, IMEI 1: XY, IMEI 2: XY, tel. číslo: XY, přičemž si byl vědom, že poškozený je osobou mladší 18 let, a dále ve stejném mobilním telefonu přechovával velké množství fotografií znázorňující obnažené osoby zjevně mladší 18 let v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení.“ Za to byl dovolatel odsouzen podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku s přihlédnutím k § 314e odst. 2 tr. ř. a za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Dále mu byl podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu uvedeného ve skutkové větě.

2. Usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 8. 2025, č. j. 3 T 140/2025-167, byl podle § 230 odst. 1, odst. 2 tr. ř. návrh na uložení ochranného léčení vyhrazen veřejnému zasedání.

3. Následně usnesením Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 12. 2025, č. j. 3 T 140/2025-199, bylo dovolateli podle § 99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku uloženo ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

4. K jeho stížnosti bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 1. 2026, č. j. 55 To 3/2026-217, podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadené usnesení zrušeno a znovu bylo rozhodnuto tak, že se mu ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě ukládá podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které formálně opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Zpochybnil naplnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení. Zdůraznil, že podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie (dále jen „znalecký posudek“) netrpí duševní poruchou ve smyslu § 123 tr. zákoníku. Zjištěná „psychosexuální nezralost“ nepředstavuje psychotické onemocnění ani pravou deviaci. Nebylo ani prokázáno, že by byl pro společnost nebezpečný. Nehrozí totiž, že by měl trestnou činnost opakovat. Dovolatel má náhled, vede řádný život, je zcela schopen sebekontroly a provedeným trestným řízením bylo na něj výchovně působeno do takové míry, že se další protiprávní činnosti vyvaruje. Ochranné opatření bylo slovy soudu prvního stupně uloženo, protože je potenciálně pro společnost nebezpečný. Z hlediska ochranného léčení ovšem musí hrozit konkrétní a aktuální nebezpečí, přitom znalec je jeho slovy navrhl „pro jistotu“. Kvůli vyjasnění těchto otázek proto dovolatel navrhl doplnit dokazování o revizní znalecký posudek, jeho návrh však byl bez adekvátního odůvodnění zamítnut.

6. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozhodnutí jemu předcházející, a sám rozhodl ve věci tak, že návrh okresního státního zastupitelství na uložení ochranného léčení sexuologického v ambulantní formě zamítne. In eventum navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozhodnutí jemu předcházející, a soudu prvního stupně přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém písemném vyjádření k dovolání v prvé řadě zdůraznil, že jde o doslovné opakování argumentů vznesených již v dřívějších fázích trestního řízení. Stěžejním důkazem pro uložení ochranného léčení byl především znalecký posudek, ze kterého vyplývá, že obviněný trpí duševní poruchou. Znalec rovněž potvrdil, že pro předcházení trestné činnosti je třeba dovolatele vystavit pravidelné psychoterapii. Byla tak zjištěna zřetelná odchylka od stavu duševního zdraví a současně byl naplněn i druhý předpoklad o nebezpečnosti pobytu pachatele na svobodě, pokud by ochranné léčení uloženo nebylo. V předmětném případě je ona nebezpečnost prokázána rozsahem protiprávního jednání, ale zejména postojem dovolatele prezentovaným ve veřejném zasedání. Je zjevné, že on sám nemá na svou trestnou činnost odpovídající náhled, její závažnost bagatelizuje a nepřipouští si, že by trpěl duševní poruchou. Pokud jde o namítané opomenutí důkazu, soudy se návrhem dovolatele řádně zabývaly, přičemž jej shledaly nadbytečným, a s tímto závěrem se státní zástupce ztotožnil.

8. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.; v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř.

9. Obviněný zaslal prostřednictvím svého obhájce repliku. Ve své reakci na vyjádření státního zástupce zdůraznil, že naplnění zákonných podmínek ve smyslu § 99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nebylo prokázáno. Má za to, že psychosexuální nezralost není významnou odchylkou od stavu duševního zdraví. Stran neprovedení revizního posudku zopakoval, že jde o opomenutý důkaz.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

11. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 1. 2026, sp. zn. 55 To 3/2026-217, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. ř. Dovolatel je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

12. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda dovolatelem vznesené námitky svým obsahem vyhovují jím uplatněným důvodům dovolání.

13. Vzhledem k obsahu dovolání má Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ač explicitně a formálně uplatněn nebyl, avšak obsahem dovolání obviněný uplatnil jeho třetí alternativu – viz níže) je naplněn tehdy, jestliže jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán v případech, bylo-li rozhodnuto o uložení ochranného léčení, aniž byly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení. Systematickým výkladem tohoto ustanovení nelze než dojít k závěru, že v něm uvedený dovolací důvod je, pokud jde o hmotněprávní posouzení zákonných podmínek ukládání ochranného léčení v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř., dovolacím důvodem speciálním vůči dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

15. Vzhledem k obsahu podaného dovolání lze uzavřít, že uplatněné námitky formálně odpovídají dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) (jeho třetí variantě) a písm. k) tr. ř., nebyly však shledány důvodnými.

16. Z dovolacích námitek plyne, že dovolatel primárně rozporoval naplnění zákonných podmínek pro uložení ochranného léčení sexuologického v ambulantní formě podle § 99 odst. 2 písm. a) tr. ř. Měl za to, že mu nebyla zjištěna duševní porucha v požadovaném smyslu, ba ani nebylo prokázáno, že by byl jeho pobyt na svobodě nebezpečný. Vedle toho ještě namítl vadu opomenutých důkazů založenou tím, že soudy nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování o revizní znalecký posudek. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Alternativa třetí 17. Ačkoliv, jak již bylo řečeno, dovolatel na tento důvod dovolání neodkázal, námitka nedůvodného neprovedení revizního znaleckého posudku nepochybně obsahově třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. představuje. Proto se jí Nejvyšší soud zabýval, aby vyloučil přepjatě formalistický přístup při posuzování dovolacích důvodů (srov. Nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. II. ÚS 855/08).

18. Vady v podobě tzv. opomenutí důkazu se soud dopustí tehdy, pokud bez věcně adekvátního odůvodnění zamítne důkazní návrh, eventuálně o něm ve vztahu k jeho zamítnutí neučiní zmínku buď žádnou, či toliko okrajovou a obecně neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení řádně provedené důkazy soud neučiní předmětem svých hodnotících úvah (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Existenci opomenutých důkazů nicméně není možné odvozovat bez dalšího z každého, ať již tvrzeného, či skutečného opomenutí soudu; vždy je nutné – v souladu s principem materiálního nahlížení na právo – zvažovat, zda by např. doplnění dokazování v požadovaném směru mohlo reálně vést k závěru, který by byl pro konkrétního stěžovatele příznivější (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2013, sp. zn. I. ÚS 826/10, rovněž srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. II. ÚS 3538/14). Zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění tedy ještě samo o sobě nevede k závěru o opomenutí důkazu, resp. porušení práva na spravedlivý proces, jehož je ono opomenutí součástí. K porušení tohoto práva nedochází v důsledku pouze samotného nevyhovění důkaznímu návrhu dovolatele či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno až tím, že neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2023, sp. zn. 3 Tdo 647/2023).

19. V posuzované věci nelze pochybovat o tom, že soudy obou stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném k náležitému objasnění věci a nedopustily se pochybení v podobě opomenutých důkazů. Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s odůvodněním odvolacího soudu, podle kterého dovolatel navrhl předmětný důkaz pouze z důvodu svého prostého nesouhlasu se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a psychiatrie, což nepředstavuje vadu posudku ve smyslu § 109 tr. ř. Jak bude i dále rozvedeno, znalec se v předmětné trestní věci vyjádřil erudovaně a jednoznačně, což poskytlo oběma soudům nižších stupňů dostatečný podklad pro jejich rozhodnutí. Vada znaleckého posudku (pochybnosti o jeho správnosti, jeho nejasnost nebo neúplnost nevyvrácené ani osobním slyšením znalce), která by zapříčinila nutnost zpracování posudku jiného či revizního, nebyla důvodně detekována. Jakékoliv další dokazování by nevedlo k jiným závěrům, a je proto zjevně nadbytečné. S přihlédnutím k těmto skutečnostem je namístě shrnout, že postup soudů je vyhovující vzhledem k důkazní a procesní situaci v posuzované věci. Nejenže o návrhu na doplnění dokazování bylo okresním soudem formálně rozhodnuto (viz č. l. 197), nadto se soudy s důkazním návrhem adekvátně argumentačně vypořádaly (zejména bod 15. odůvodnění usnesení stížnostního soudu). Vada v podobě tzv. opomenutého důkazu tak nemohla být shledána. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

20. S dosud uvedeným se pak pojí výhrady k samotnému uloženému ochrannému léčení. Obecně lze poznamenat, že ochranné léčení je právním následkem trestného činu nebo činu jinak trestného a poskytuje ochranu společnosti před nebezpečnými osobami postiženými duševní poruchou nebo osobami závislými na návykových látkách jejich umístěním nebo ambulantní péčí ve zdravotnickém zařízení, a to s cílem jejich opětovného zařazení do běžného života. Účelem ochranného léčení je (jak nakonec akcentoval i znalec v projednávané věci) terapeutické působení na pachatele trestného činu nebo činu jinak trestného. Účelem je odstranění nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem, tedy vyléčení pachatele, anebo alespoň snížení nebezpečí dalšího porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem, ve smyslu dosažení alespoň takového léčebného efektu, kdy pobyt pachatele na svobodě již není nebezpečný. Jde tedy o zajištění ochrany společnosti před trestnými činy, popř. činy jinak trestnými, hrozícími v budoucnu ze strany pachatelů, jimž bylo ochranné léčení uloženo (ŠÁMAL, Pavel, ŠKVAIN, Petr. § 99 [Ochranné léčení]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1495, marg. č. 1.).

21. V posuzované věci uložil odvolací soud dovolateli podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Zdůvodnil to v návaznosti na odůvodnění soudu prvního stupně tím, že u dovolatele zjištěná psychosexuální nezralost naplňuje znaky duševní poruchy ve smyslu § 123 tr. zákoníku a současně je ze strany dovolatele vysoce pravděpodobné opakování stíhaného jednání. K tomu dotyčný soud dále doplnil, že dovolatel nemá náhled na svou trestnou činnost, její závažnost opakovaně bagatelizoval a nepřipouští si, že by trpěl duševní poruchou. Nutnost uložení ochranného léčení v ambulantní formě byla rovněž jedním ze závěrů znaleckého posudku, na němž setrval i slyšený znalec MUDr. Luděk Daneš, CSc., s tím, že se v daném případě jedná o nejúčinnější formu ochrany společnosti před dalšími protiprávními jednáními dovolatele a současně o účinnou formu pomoci jeho osobě navrátit se zpět do běžného života (resp. nastavení pravidelných kontrol, jejichž prostřednictvím by bylo možno včas předcházet opakování trestného jednání).

22. Nejvyšší soud má za to, že předpoklady pro uložení ochranného léčení byly podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku v projednávané věci, jak plyne z výše konstatovaného, bezezbytku splněny. Plně v souladu se zákonným zněním bylo prokázáno naplnění obou podmínek, a to jednak existence stavu vyvolaného duševní poruchou u pachatele trestného činu, jednak nebezpečnost jeho pobytu na svobodě. Závěr o tom, že pachatel spáchal trestný čin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, vyplynul zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví sexuologie a psychiatrie, ve kterém znalec z odborného hlediska vymezil povahu a symptomy předmětné duševní poruchy a jí vyvolaný stav. Na tomto podkladě se soudy obou stupňů shodly, že v případě obviněným reklamované psychosexuální nezralosti o duševní poruchu ve smyslu § 123 tr. zákoníku jde. Především pak odvolací soud velmi podrobně rozvedl i okolnosti osvědčující nebezpečí, které dovolatel představuje, pokud by nebyl podroben pravidelným kontrolám. Zde postačí odkázat na bod 16. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, z něhož je vhodné vyzdvihnout již několikrát zmíněnou absenci sebereflexe dovolatele a rozsah jeho trestné činnosti. Nejvyšší soud dodává, že podle zjištění znalce je dotyčný sexuálně nevyhraněný, tedy nerozlišující věk ani pohlaví objektů svých sexuálních tužeb. I závěr o tom, že pobyt obviněného na svobodě je nebezpečný pro možnost opakování podobného jednání je (krom hodnocení obsahu a podstaty trestného jednání) závěrem samotného znalce. Nadto soudy správně zdůraznily, že nešlo o jednorázový a ojedinělý exces obviněného, nýbrž o déledobější jednání v průběhu cca 11 měsíců, kdy popsaným způsobem postupoval vůči poškozenému v 8-10 případech a přechovával pornografii mladistvých osob ve svém mobilním telefonu ve velkém množství fotografií. Za daných okolností tedy rozhodně nelze přistoupit na závěr o absenci nebezpečí reálně hrozícího opakování trestné činnosti.

23. Na uvedeném nic nemění ani vyjádření znalce ve veřejném zasedání konaném dne 8. 12. 2025, že navrhl ambulantní léčbu „pro pocit jistoty“. Třebaže lze v obecnosti souhlasit s dovolatelem, že izolovaně takovéto vyjádření skutečně evokuje abstraktnost hrozícího nebezpečí, je třeba jej vnímat ve výše uvedeném kontextu. Riziko, které obviněný představuje, nespočívá v tom, že by cílil výhradně na sexuální sféru osob mladších 18 let, nýbrž v tom, že by to pro něj nebylo překážkou. Jeho schopnost ovládat své jednání by byla podstatně snížena, jelikož nevnímá mj. rozdíl mezi tím, zda jedná s nezletilým, nebo plně zletilým. Tím spíše však duševní porucha, kterou dovolatel trpí (a která je trvalá a nevyléčitelná, medicínsky neovlivnitelná, nicméně korigovatelná, k čemuž by mělo léčení směřovat), v kombinaci s již uvedeným jednoznačně odůvodňuje závěr o konkrétním a aktuálním nebezpečí ve smyslu předmětného ustanovení vyžadujícího odborný dohled.

24. Dlužno dále podotknout, že nelze přisvědčit ani námitce dovolatele, podle které psychosexuální nezralost neodpovídá duševní poruše ve smyslu § 123 tr. zákoníku. Znalec v tomto ohledu v citovaném veřejném zasedání explicitně a opakovaně uvedl, že třebaže psychosexuální nezralost nemá charakter psychotického onemocnění, ba ani pravé deviace, stále se jedná o duševní poruchu. Odvolací soud i v tomto případě zcela přiléhavě konstatoval v bodě 14. svého odůvodnění, že duševní poruchou se myslí existence zřetelné odchylky od stavu duševního zdraví [pro srov. FRYŠTÁK, Marek. § 123 [Duševní porucha]. In: ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025, marg. č.

2. Dostupné na beck-online.cz.], což podstatně zmenšená schopnost ovládat své jednání (resp. sexuální pudy) v důsledku psychosexuální nezralosti bezpochyby naplňuje.

25. Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí je zřejmé, že soudy obou stupňů podmínky pro uložení ochranného psychiatrického léčení v potřebné míře zvažovaly, posoudily podle učiněných zjištění všechny podstatné okolnosti a dospěly k závěrům, které mají oporu ve shora uvedeném znaleckém posudku a korespondují se zákonem vyžadovanými náležitostmi. Není pochyb o tom, že podmínky pro uložení ochranného léčení psychiatrického v ústavní formě podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku byly splněny. Výhrady dovolatele proti uložení ochranného léčení ve formě ambulantní stojí na bázi prostého nesouhlasu s odbornými závěry znalce, které však nebyly relevantně zpochybněny. Proto námitky dovolatele Nejvyšší soud neshledal důvodnými.

V. Způsob rozhodnutí

26. Z rozvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného M. Č. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 10. 6. 2026 Mgr. Pavel Göth předseda senátu