6 Tdo 444/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Spisová značka: 6 Tdo 444/2026 Datum rozhodnutí: 10.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Důvody dovolání, Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 6 Tdo 444/2026-282 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2026 o dovolání, které podala obviněná M. P. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 8 To 287/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 47/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 14. 10. 2025, sp. zn. 1 T 47/2025, uznal obviněnou M. P. K. (dále jen „obviněná“ či „dovolatelka“) vinnou přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněná (stručně vyjádřeno) dne 29. 3. 2025 v časných ranních hodinách v Praze XY jako řidička motorového vozidla pod vlivem alkoholu (při dvou měřeních s odstupem šesti minut zjištěno 1,19 a 1,23 ‰ alkoholu v dechu) postupně narazila do několika zaparkovaných vozidel a sloupu veřejného osvětlení, přičemž způsobila škodu v celkové výši 313 700 Kč.

2. Za to jí byl podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně jí byla podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku uložena přiměřená povinnost zdržet se ve zkušební době požívání alkoholických nápojů. Dále jí byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let. Podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku jí byl uložen rovněž peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb při výši jedné denní sazby 300 Kč, tedy v celkové částce 30 000 Kč.

3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 8 To 287/2025, k odvolání obviněné podanému do výroku o trestu podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. pouze bez dalšího zrušil výrok o peněžitém trestu.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná dovoláním, v němž odkázala na důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Namítla, že soudy nijak nezohlednily její písemné prohlášení viny odpovídající § 206c tr. ř., ve kterém se ke skutku doznala, vyjádřila lítost a souhlasila s právní kvalifikací, přičemž toto prohlášení mělo být přijato (což se nestalo pro nepřítomnost obviněné u hlavního líčení), případně alespoň hodnoceno jako zásadní polehčující okolnost při ukládání trestu. Mělo být také zohledněno, že obviněná změnila svůj přístup oproti přípravnému řízení a že je třeba na ni hledět jako na osobu bezúhonnou. Dále obviněná namítla nepřiměřenost uloženého trestu zákazu činnosti také vzhledem k míře ovlivnění alkoholem, která se pohybuje blízko hranice přestupku, přičemž podle ní obvyklá soudní praxe odpovídá přibližně jednomu roku zákazu řízení za jedno promile alkoholu. Kratší trest by pro ni byl dostatečnou výstrahou. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, a současně požádala o přiznání odkladného účinku dovolání, pokud jde o trest zákazu činnosti, neboť se léčí s onkologickým onemocněním a potřebuje řidičský průkaz k zajištění svých potřeb a cest k lékaři.

5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že je sice formálně opřeno o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak z jeho obsahu není zřejmé, v čem konkrétně mají tvrzené vady spočívat. Upozornil, že podstatná část dovolání je tvořena opisem rozhodnutí soudu prvního stupně a obecným výčtem dovolacích důvodů, zatímco vlastní argumentace je velmi stručná. Z dovolání lze podle něj dovodit, že obviněná brojí pouze proti trestu zákazu činnosti, neboť mělo být více přihlédnuto k jejímu prohlášení viny. Takovou námitku nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Písemné vyjádření nelze považovat za prohlášení viny ve smyslu § 206c tr. ř., neboť takový úkon vyžaduje osobní účast obviněného a dialog se soudem, v jehož rámci je obviněný poučen o právních důsledcích svého prohlášení. Argumentace dovolatelky pouze opakuje námitky, s nimiž se již vypořádal odvolací soud. Státní zástupce po prezentaci přehledu judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu uzavřel, že dovolací námitky neodpovídají žádnému zákonnému dovolacímu důvodu, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

III. Formální podmínky věcného projednání dovolání

6. Obviněná je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., nicméně pouze do výroku o trestu, neboť do výroku o vině nebyl podán opravný prostředek a odvolací soud nebyl povinen jej přezkoumávat ani na základě § 254 odst. 2 tr. ř.

7. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

9. Konkrétní námitky, které obviněná v dovolání uplatnila, však nejen formálně uplatněnému ale ani žádnému jinému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. neodpovídají.

IV. Důvodnost dovolání

10. Mimo počáteční deklarace porušení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a citace z judikatury Ústavního soudu, která není nijak dále rozvedena a provázána se samotnými námitkami, obsahuje dovolání v podstatě dvě konkrétní výhrady vůči napadenému rozhodnutí. Ani jedna z nich však uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídá.

11. Formulací § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

12. Námitka, že mělo být přijato písemné prohlášení viny, se netýká právního posouzení, její charakter je procesní, navíc se vztahuje k výroku o vině, přičemž v této části není dovolání přípustné. Pouze obiter dictum Nejvyšší soud dodává, že prohlášení viny podle § 206c tr. ř. je procesním úkonem obviněného činěným před soudem v hlavním líčení po poučení podle § 206a odst. 1 tr. ř. Tomu odpovídá i § 206a odst. 2 tr. ř., podle něhož ani obhájce nemůže za obviněného učinit doznání nebo prohlášení viny. Judikatura v této souvislosti zdůraznila význam poučení obviněného soudem, přičemž soud musí ověřit, že obviněný poučení rozuměl, chápe důsledky s ním spojené a činí takové prohlášení vážně, svobodně a dobrovolně; tuto povinnost přitom nelze přenášet na obhájce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 4 Tdo 64/2025, ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 3 Tdo 165/2025). Je zřejmé, že této povinnosti nemohl soud dostát za situace, kdy se obviněná hlavního líčení neúčastnila. Nebyly tedy ani splněny podmínky pro přijetí jejího prohlášení viny (viz také odst. 9. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nejen tedy, že uvedená námitka není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů, ale navíc reklamovala procesní postup soudu, který byl bezvadný a rozhodně nemohl býti důvodem pro kasační zásah Nejvyššího soudu.

13. Pokud obviněná požaduje, aby toto její písemné podání bylo hodnoceno jako polehčující okolnost při ukládání trestu, a dále namítá nepřiměřenost trestu zákazu činnosti, směřují tyto výhrady do výroku o trestu, avšak toliko do jeho nepřiměřenosti, mimo mantinely dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. i dovolacích důvodů ostatních.

14. Obecně platí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr? ř.

15. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. (aniž tento dovolací důvod obviněná formálně uplatnila) lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové pochybení však obviněná nevytýkala.

16. V posuzované věci byly obviněné uloženy tresty přípustné co do druhu a vyměřené v rámci zákonné trestní sazby. Obviněná ve svém dovolání ostatně ani netvrdí opak a neuvádí ani to, že by podle ní uložené tresty byly v rozporu s ústavní zásadou proporcionality trestních sankcí. Nic takového neshledal ani Nejvyšší soud. Dovolání pouze opakuje argumentaci uvedenou již v odvolání, aniž by jakkoli reagovalo na to, jak se s ní odvolací soud vypořádal. V takovém případě lze pouze odkázat na odůvodnění jeho rozhodnutí, zejm. na odst. 11. a 13. až 15. K písemnému podání obviněné, kterým chtěla prohlásit vinu, bylo navíc při ukládání trestu výslovně přihlédnuto jako k doznání a výrazné polehčující okolnosti již soudem prvního stupně (viz odst. 7. odůvodnění rozsudku). Pakliže byl trest zákazu činnosti uložen při spodní hranici zákonného rozmezí § 73 odst. 1 tr. zákoníku (jeden rok až deset let), nelze jej rozhodně s ohledem na povahu spáchaného skutku zatíženého mj. nezanedbatelnou majetkovou škodou považovat za excesivní a extrémně nespravedlivý a tedy v rozporu se zmíněným principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, aj.). Přezkum samotné pouhé přiměřenosti konkrétní výměry trestu zákazu činnosti je v dovolacím řízení vyloučen, jak bylo výše rozvedeno. Dovolatelka se však právě opakovaného přezkumu kritérií pro uložení konkrétní výměry konkrétního druhu trestu podle § 39 tr. zákoníku domáhala.

V. Způsob rozhodnutí

17. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. S ohledem na závěry uvedené výše Nejvyšší soud neshledal ani důvody pro odklad výkonu napadeného rozhodnutí podle §?265o odst.?1 tr.?ř. Návrh obviněné vycházel výlučně z předpokladu důvodnosti dovolání, který se však v projednávané věci nepotvrdil. Šlo ve smyslu uvedeného ustanovení o podnět k rozhodnutí, když návrh na odklad výkonu rozhodnutí podle § 265h odst. 3 tr. ř. může učinit pouze předseda senátu soudu prvního stupně. Ten tak ovšem ve věci neučinil. Za této situace nebyl dán prostor pro zásah dovolacího soudu do výkonu pravomocného rozhodnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 10. 6. 2026 Mgr. Pavel Göth předseda senátu