6 Tdo 518/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 6 Tdo 518/2026 Datum rozhodnutí: 30.06.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Loupež, Neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, Ublížení na zdraví, Výtržnictví Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 146 odst. 1 tr. zákoníku, § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 234 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 6 Tdo 518/2026-706 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 6. 2026 o dovolání, které podal obviněný Š. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 12. 2025, č. j. 2 To 227/2025-645, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 3 T 18/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Přerově (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 30. 6. 2025, č. j. 3 T 18/2025-606, byl obviněný Š. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (ad 1) přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a (ad 2) přečiny vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že 1a) dne 25. 4. 2023 v době kolem 08:30 hodin, v XY, na ul. XY, na chodníku před bankomatem společnosti Fio banka, a.s., poté, co se poškozenému P. K., narozenému XY, opakovaně nepodařilo z bankomatu vybrat pomocí své platební karty finanční hotovost po 10 000 Kč, kterou mu předtím slíbil půjčit, se na poškozeného slovně obořil a fyzicky napadl tak, že ho jedenkrát udeřil dlaní své ruky do tváře, v důsledku čehož poškozený P. K. upadl na zem, kde ho ještě opakovaně pěstí udeřil do obličeje, 1b) a následně opětovně dne 25. 4. 2023 v době kolem 08:43 hodin, v XY, na ulici XY, v OC Galerie XY, před bankomatem společnosti Air bank a.s., poté, co se ani z tohoto bankomatu poškozenému P. K., narozenému XY, opakovaně nepodařilo vybrat hotovost po 10 000 Kč, kterou mu slíbil půjčit, napadl poškozeného P. K. tak, že mu vulgárně nadával a před minimálně čtyřmi návštěvníky obchodní galerie ho uchopil za ruce a povalil na zem, kde ho jedenkrát pravou nohou kopl do obličeje, a poté, co poškozený P. K. vstal, tak se ho ještě opakovaně snažil udeřit pěstí do obličeje, a když poškozený před ním ustupoval a kryl se rukama, tak do něho strčil, během čehož P. K. upadl na zem, v důsledku těchto napadení utrpěl poškozený P. K. zhmoždění a tržnou ranku pravého lokte, zhmoždění hlavy a hrudníku vpravo, s dobou léčení od 25. 4. 2023 do 15. 5. 2023, kdy po tuto dobu zranění omezovalo P. K. v jeho obvyklém způsobu života, zejména v podobě bolestivosti, a tohoto jednání se dopustil přesto, že pro m. j. trestný čin výtržnictví podle § 202 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona, byl již dříve odsouzen, naposledy trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 5 T 263/2000, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, který vykonal dne 30. 4. 2002, 2) a následně dne 25. 4. 2023 v době kolem 10:00 hodin, v XY, na ul. XY XY, v bytě u G. O., nar. XY, a jeho přítelkyně D. G., nar. XY, kam poté šel z OC Galerie XY společně s poškozeným P. K., narozeným XY, požadoval po poškozeném P. K. vydání jeho platební karty k bankovnímu účtu poškozeného vedeného u společnosti MONETA Money Bank, a.s., přitom poškozenému vyhrožoval, že když mu platební kartu nedá i s PIN kódem, tak ho zavře ve sklepě do klece jak potkana, a následkem takto způsobených obav mu svou platební kartu i s PIN kódem předal, a s pomocí G. O. a D. G. pak s platební kartou poškozeného neoprávněně manipuloval tak, že platební kartu předal G. O. a D. G. s tím, aby se jejím prostřednictvím pokusili vybrat peníze z bankomatu, jelikož on to neumí, a také, aby s ní zaplatili nákup v prodejně potravin, přitom jim tvrdil, že o tom poškozený P. K. ví, G. O. a D. G. pak v domnění, že s tím poškozený P. K. souhlasí, s ním šli k bankomatům a na nákup, platební kartu poškozeného použili v 10:19 hodin a v 10:21 hodin ve dvou bankomatech společnosti Česká spořitelna, a.s., na ul. XY v XY, a to k výběru finanční hotovosti 10 000 Kč, kde se jim peníze vybrat nepodařilo z důvodu překročení limitu pro zadání PIN kódu, a dále prostřednictvím této platební karty, v době od 09:56 hodin do 10:45 hodin, opakovaně uhradili nákupy v prodejně potravin XY na ul. XY v XY, v celkové výši 2 423,35 Kč, poté mu platební kartu poškozeného vrátili a on ji vrátil poškozenému.

2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 3 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán povinností zaplatit na náhradě škody poškozeným Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra ČR částku 11 663 Kč a P. K. částku 2 423,35 Kč a na náhradě újmy na přirozených právech ve smyslu § 2956 občanského zákoníku částku 10 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. K. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody a na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 12. 2025, č. j. 2 To 227/2025-645 (dále „odvolací soud“) tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o vině pod bodem 2), v celém výroku o trestu a ve výrocích o náhradě škody a o náhradě nemajetkové újmy v penězích vyslovených podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. ve vztahu k poškozenému P. K. Podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že (2) následně dne 25. 4. 2023 v době kolem 10:00 hodin, v XY, na ul. XY XY, v bytě u G. O., nar. XY, a jeho přítelkyně D. G., nar. XY, kam poté šel z OC Galerie XY společně s poškozeným P. K., narozeným XY, požadoval po poškozeném P. K. vydání jeho platební karty k bankovnímu účtu poškozeného vedeného u společnosti MONETA Money Bank, a.s., přitom poškozenému vyhrožoval, že když mu platební kartu nedá i s PIN kódem, tak ho zavře ve sklepě do klece jako králíka, a poškozeného P. K., který seděl na židli, udeřil dlaní své ruky do obličeje, v důsledku čehož poškozený P. K. spadl ze židle na zem, a z obavy před dalším napadením mu svou platební kartu i s PIN kódem předal, a s pomocí G. O. a D. G. pak s platební kartou poškozeného neoprávněně manipuloval tak, že platební kartu předal G. O. a D. G. s tím, aby se jejím prostřednictvím pokusili vybrat peníze z bankomatu, jelikož on to neumí, a také, aby s ní zaplatili nákup v prodejně potravin, přitom jim tvrdil, že o tom poškozený P. K. ví, G. O. a D. G. pak v domnění, že s tím poškozený P. K. souhlasí, s ním šli k bankomatům a na nákup, platební kartu poškozeného použili v 10:19 hodin a v 10:21 hodin ve dvou bankomatech společnosti Česká spořitelna, a.s., na ul. XY v XY, a to k výběru finanční hotovosti 10 000 Kč, kde se jim peníze vybrat nepodařilo z důvodu překročení limitu pro zadání PIN kódu, a dále prostřednictvím této platební karty, v době od 09:56 hodin do 10:45 hodin, opakovaně uhradili nákupy v prodejně potravin XY na ul. XY v XY, v celkové výši 2 423,35 Kč, poté mu platební kartu poškozeného vrátili a on ji vrátil poškozenému.

4. Odvolací soud obviněného nově odsoudil za tyto trestné činy a za jeho výrokem nedotčené přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (skutek ad 1) podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněného zavázal zaplatit poškozenému P. K. na náhradě škody částku 2 423,35 Kč a na náhradě nemajetkové újmy v penězích částku 10 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného P. K. se zbytky nároků na náhradu škody a na náhradu nemajetkové újmy v penězích na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle obviněného došlo ze strany soudu k nesprávným skutkovým zjištěním, která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nesouhlasí se skutkovými a právními závěry odvolacího soudu ústící v přijetí přísnější právní kvalifikace jeho jednání pod bodem 2). Má za to, že skutkové zjištění odvolacího soudu o jeho násilném jednání s cílem vynutit si vydání platební karty je ve zjevném „a až extrémním“ rozporu s provedenými důkazy, přičemž tento soud vybočil z mezí volného hodnocení důkazů a nevypořádal se s nimi „z hlediska jejich skutečné vypovídací hodnoty“. K tomu předkládá vlastní rozbor výpovědi poškozeného, kterou označuje za nekonzistentní, a to se závěrem, že na uvedený dílčí úsek skutkového děje měla být aplikována zásada in dubio pro reo.

6. V části III. podaného dovolání v návaznosti na to namítá též nesprávnost výroku o náhradě škody a náhradě nemajetkové újmy. Domnívá se, že újma poškozeného byla pouze tvrzena, nikoli prokázána, k čemuž poukazuje i na znalecké závěry, že poškozený netrpí posttraumatickou stresovou poruchou. Stejně tak výrok o náhradě škody podle jeho názoru postrádá podklad, neboť v řízení nebylo podle jeho názoru prokázáno, že by platbu v obchodě s potravinami provedl, neboť neumí nakládat s platební kartou, a není vyloučeno, že tuto platbu provedli svědci O. nebo G.

7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 9. 12. 2025, č. j. 2 To 227/2025-645, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 6. 2025, č. j. 3 T 18/2025-606, včetně dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření uvedl, že považuje skutková zjištění soudů nižších stupňů za správná a dostatečně odůvodněná, přičemž obviněný podle něj pouze polemizuje s hodnocením důkazů a předkládá vlastní verzi skutkového stavu. Taková argumentace neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť neprokazuje existenci skutečného rozporu mezi důkazy a skutkovými závěry.

9. Dále státní zástupce uvádí, že obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak nevymezil žádnou konkrétní hmotněprávní námitku. Pokud pod něj podřazuje výhrady proti adheznímu výroku, jedná se pouze o skutkovou polemiku, která dovolací důvod nenaplňuje. Nelze ji podřadit ani pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soukromoprávní nároky nejsou rozhodující pro naplnění znaků trestného činu. K věci samé státní zástupce dodává, že neexistence závažnější zdravotní újmy nevylučuje nárok na náhradu nemajetkové újmy. Soudy navíc požadovanou částku snížily ve prospěch obviněného. Správným shledává i výrok o náhradě škody, neboť svědci jednali bez zavinění a obviněný je využil jako prostředky ke spáchání činu.

10. Uzavírá, že skutkový stav byl zjištěn řádně, důkazy byly hodnoceny v souladu se zásadami trestního řízení, neexistuje extrémní rozpor mezi důkazy a skutkovými závěry a právní posouzení včetně adhezních výroků je správné. Dovolací námitky tak podle něj žádný ze zákonných dovolacích důvodů nenaplňují.

11. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

13. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

14. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o něž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jinému důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace.

15. Z úpravy dovolacího řízení (Hlava sedmnáctá trestního řádu) je zjevné, že referenční rámec přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem je vytyčen primárně samotným dovolatelem (resp. obsahem mimořádného opravného prostředku vyhotoveného jeho obhájcem), na kterém spočívá břemeno tvrzení existence vad těchto rozhodnutí odpovídajících zvolenému, příp. alespoň jinému zákonem upravenému důvodu dovolání, a požadavek předestření relevantních námitek takové vady osvědčujících.

16. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.

17. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].

18. Ve vztahu k námitkám uplatněným pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je stran jeho první alternativy nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem.

19. Obviněný převážně poskytuje pouze reprodukci předchozí části řízení, aniž by uplatnil jakýkoliv argument o tom, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Brojí přitom především proti úpravě popisu skutku pod bodem 2) provedené odvolacím soudem, a to na podkladě hlouběji nerozvedeného tvrzení, že výpověď poškozeného K. je nekonzistentní, přičemž se neztotožňuje s tím, jak byla hodnocena výpověď svědka O. V podstatě tedy jen předkládá vlastní z obsahového hlediska velmi stroze formulovaný názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit. Takové výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů však nejsou způsobilé založil jejich vadu, která by odpovídala předmětné variantě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je, jak zdůraznil již státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění (skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového však obviněný ve svém dovolání nečiní. Opomíjí přitom, že hodnocení důkazů je doménou soudů, před nimiž je důkaz proveden (nepřísluší tedy Nejvyššímu soudu, jehož úkolem je posouzení toho, zda hodnocení soudů nižších stupňů není libovolné, tedy zjevně se příčící požadavkům plynoucím z § 2 odst. 6 tr. ř.). Je-li toto jejich hodnocení komplexní, zahrnující posouzení všech aspektů důkazního řízení a nevykazující trhlinu v logice úvah, pak je nelze označovat za vadné jen proto, že nevyhovuje představě dovolatele.

20. Protože dovolatel v konkrétnosti neoznačuje příslušné skutkové zjištění, které podle jeho mínění je zjevně rozporné s provedeným dokazování, a to způsobem, kdy by poukázal na to, že obsah konkrétního důkazu skutkové zjištění soudu nepodporuje, resp. je vyvrací, nevzniká dovolacímu soudu úkol detailněji na jeho námitky týkající se skutkových zjištění reagovat. Je třeba konstatovat, že tento dovolací důvod nemůže být naplněn jen poukazem dovolatele, že postupem soudů mělo být porušeno pravidlo in dubio pro reo. To se uplatňuje pouze v případech, kdy soud pochybnosti má. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů však plyne, že tyto pochybnosti o skutkové stránce věci neměly. K naplnění první varianty by došlo jen tehdy, pokud by skutková zjištění byla zjevně (tj. očividně či extrémně) vadná, což přesvědčivě netvrdí ani dovolatel.

21. Obviněný svoje námitky proti adheznímu výroku směřuje částí do oblasti dokazování, když tvrdí, že toto nebylo dostatečné pro závěr, že poškozenému nějaká újma vznikla, případně v jaké výši. Takto formulovaná námitka není podřaditelná pod žádný z dovolacích důvodů, neboť k přezkumu provedeného dokazování slouží toliko důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je ovšem zaměřen jen na otázku dokazování skutečností rozhodných pro naplnění znaků trestného činu, nikoliv přesného finančního vyčíslení nároku na náhradu nemajetkové újmy majícího relevanci pouze pro adhezní řízení. Výrok o náhradě majetkové či nemajetkové újmy by obviněný mohl napadat z hmotněprávních hledisek pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., to však vůbec nečiní, když neposkytl jediný argument, kterým by zpochybňoval právní posouzení nároku poškozeného.

V. Způsob rozhodnutí

22. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl pouze námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

23. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 30. 6. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu