6 Tdo 533/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 6 Tdo 533/2026 Datum rozhodnutí: 08.07.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí: C 6 Tdo 533/2026-336 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 7. 2026 o dovolání, které podal obviněný K. S. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2026, č. j. 10 To 19/2026-305, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 1 T 43/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 3. 11. 2025, č. j. 1 T 43/2025-289, byl obviněný K. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 11. 6. 2024 ve 13:20 hodin v katastru obce XY, soudní obvod XY, řídil nákladní vozidlo tovární značky Volvo FH16, registrační značky XY, s návěsem tovární značky Schmitz, registrační značky XY, ve směru od firmy MEPLA, při vyjíždění z místní komunikace ve XY ulici na křižovatce se silnicí č. XY s nákladní soupravou zastavil s cílem odbočit doleva směrem na XY, přičemž přehlédl a tím nedal přednost v jízdě z jeho levé strany po hlavní silnici přijíždějícímu motocyklu tovární značky Yamaha FZ8, registrační značky XY, řízenému poškozeným P. K., narozeným XY, popojetím s uvedenou jízdní soupravou po dráze 1,5 m od hranice křižovatky na zmíněnou hlavní komunikaci a zastavením v jízdním pruhu motocyklisty se dostal do koridoru jízdy rychlostí 95–105 km/h jedoucího motocyklu na krátkou vzdálenost, poškozený motocyklista začal prudce brzdit, stočil řízení motocyklu vlevo, dostal s motocyklem smyk, v němž nákladní vozidlo minul, přejel do protisměru, kde v odbočovacím pruhu ve vzpřímené poloze narazil rychlostí 63–69 km/h tečně do levého předního boku tam stojícího osobního motorového vozidla tovární značky Škoda Octavia, registrační značky XY, následoval pád motocyklu na pravý bok a sunutí k pravému okraji komunikace, přičemž jmenovaný poškozený utrpěl zavřenou zlomeninu těla levé klíční kosti s posunem úlomků a dvěma drobnými vylomenými meziúlomky do velikosti 12 mm a zavřenou zlomeninu V. žebra vlevo ve střední podpažní čáře s posunem úlomků, byl omezen bolestivostí poranění, krátkodobou hospitalizací s nutností podrobit se odborným lékařským vyšetřením, výrazným snížením pohyblivosti levé horní končetiny a nutností dodržovat relativně klidový léčebný režim, což vše ho podstatně omezovalo v běžném způsobu života po dobu přesahující 6 týdnů.

2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 10. 2. 2026, č. j. 10 T 19/2026-305, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. V rámci dovolací argumentace (aniž by jednotlivé námitky podřadil pod vznesené dovolací důvody) obviněný namítá, že soudy nesprávně posoudily otázku · příčinné souvislosti („ke střetu poškozeného s jeho vozidlem nedošlo a zranění vzniklo sekundárně po pádu poškozeného“), · porušení důležité povinnosti („nebylo spolehlivě prokázáno vjetí do jízdního pruhu“), · zavinění („znalecký posudek Ing. Rozlivky připouští dvě varianty proběhlé události“), a dodává, že · nelze ignorovat spoluzavinění poškozeného (poškozený jel vyšší než povolenou rychlostí, následky mohly být menší, zvolil nevhodnou jízdní techniku), přičemž · pochybnosti o poloze vozidel měly být vyloženy v jeho (dovolatelův) prospěch.

5. Aplikaci § 22 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „provozu na pozemních komunikacích“) považuje dovolatel za přinejmenším spornou. Dále usuzuje, že v jeho případě se měly uplatnit závěry vyslovené usnesením velkého senátu trestního kolegia ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. 15 Tdo 944/2015, a namítá „porušení principu objektivní odpovědnosti za následek a spravedlivého posouzení kauzality“. Odvolacímu soudu vyčítá, že se nevypořádal řádně s konkrétními odvolacími námitkami a argumentačně nezhodnotil rozpory v provedených důkazech. Jeho vina nebyla prokázána s mírou jistoty požadovanou trestním právem. Pochybnosti o klíčových skutkových okolnostech byly vyloženy v rozporu se zásadou in dubio pro reo.

6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. jak usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2026, č. j. 10 To 19/2026-305, tak rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 3. 11. 2025, č. j. 1 T 43/2025-289, a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém obsáhlejším vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že s jeho dovolacími námitkami se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí (soud prvního stupně v bodech 26. a 27. odůvodnění rozsudku a odvolací soud v bodech 9. až 11. odůvodnění usnesení). Na jejich argumentaci odkázal.

8. V návaznosti na skutkové námitky obviněného („nebylo spolehlivě prokázáno vjetí do jízdního pruhu“, „existují zásadní pochybnosti o rozsahu pohybu vozidla dovolatele“), vyložení podstaty dovolacího důvodu podle písm. g) a přístupu dovolacího soud k němu státní zástupce zmínil, že obviněný takovým způsobem své dovolání nevymezil. První variantě (zjevný rozpor) jeho námitky neodpovídají, námitky k druhé variantě (procesní nepoužitelnost důkazu) ani nenaznačil a třetí variantu (odmítnutý důkazní návrh) uplatnit nemohl, když obhajoba v průběhu hlavního líčení žádný důkazní návrh neučinila, a to zejména ani k doplnění znaleckých posudků. Právě naopak. Bezprostředně po výslechu znalců u hlavního líčení konaného dne 3. 11. 2025 obě strany sdělily, že „nemají návrhy na doplnění dokazování“. Navíc není z obsahu dovolání patrno ani to, z jakého důvodu (ke kterým otázkám) by měly být znalecké posudky doplněny. Dovolatel se tedy o přiřazení tvrzených vad dokazování některé z konkrétních variant uvedeného dovolacího důvodu ani nepokusil. Celkový obsah jeho námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, což nakonec výslovně uvádí v samotném závěru svého dovolání.

9. V návaznosti na citaci judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu k této problematice státní zástupce vyložil, že taková námitka nemůže založit žádný dovolací důvod. Pokud tedy dovolatel obsahově na zásadu in dubio pro reo poukazuje, jeho dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá a nic nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena.

10. Namítá-li dovolatel nedostatečné zohlednění spoluzavinění poškozeného, odpovídá jeho námitka první variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť jí brojí proti tomu, že by naplnil znak kvalifikované skutkové podstaty daného přečinu „porušení důležité povinnosti“. Poškozený jakožto řidič jedoucí po hlavní silnici měl zavinit předmětnou nehodu tím, že překročil povolenou rychlost jízdy 90 km/h až o (in dubio pro reo) 15 km/h, tedy o necelých 17 %. S poukazem na závěry obsažené v citovaných rozhodnutích Nejvyššího soudu státní zástupce uzavřel, že právní posouzení skutku soudy nižších stupňů je správné, odpovídající převažující a ustálené judikatuře Nejvyššího soudu. Nad rámce poznamenal, že spoluzavinění poškozeného, byť nízké a kvalifikačně bezvýznamné, omezuje jeho nárok na náhradu škody. Dovolatel však způsobil škodu při plnění pracovních povinností a o nároku poškozeného nebylo soudem rozhodováno.

11. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska ustanovení § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. udělil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

13. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a rovněž podle písm. m), byť explicitně neuvedeném, a to na podkladě námitky o zamítnutí odvolání, ačkoli byl dán dovolací důvod podle písm. g). Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.

14. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění prvně dvou obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

15. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je třeba ve shodě s posouzením dovolání státním zástupcem konstatovat, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Obecný poukaz dovolatele na to, že jeho vina nebyla prokázána s mírou potřebné jistoty [resp. že existují zásadní pochybnosti o poloze vozidel, aniž by argumentačně vyložil, že namítané skutečnosti mají podstatný vliv na skutková zjištění a jsou rozhodující pro právní posouzení skutku, resp. že stran skutkových zjištění vyjádřených soudem ve výroku odsuzujícího rozsudku (jeho tzv. skutkové větě) a provedenými důkazy (konkrétně specifikovanými) existuje očividný rozpor], nevyhovuje požadavku, který zákon na dovolatele staví. Dovolací argumentace obviněného není vůbec podřaditelná pod první alternativu tohoto dovolacího důvodu. Nad rámec toho, co již ve vztahu k pravidlu in dubio pro reo a jeho významu v řízení dovolacím sdělil státní zástupce, lze poukázat i na to, že obviněný ani nekonkretizuje, jakých skutkových okolností by se měl tvrzený vadný postup soudů týkat, resp. jak by měly skutkové závěry při jeho užití vyznít.

16. Pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) obviněný zjevně neuplatňuje, neboť žádnou námitku tohoto druhu ve svém mimořádném opravném prostředku nevznáší.

17. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) lze poznamenat, že ji nelze mít za uplatněnou jeho sdělením, že „bylo na místě, by soud zadal zpracování doplňků znaleckých posudků na průběh střetu poškozeného s vozidlem Octavia za předpokladu, že by poškozený jel v místě povolenou rychlostí, včetně případného doplnění posudku z odvětví soudního lékařství“, neboť v souladu s vyjádřením státního zástupce je poznatek Nejvyššího soudu (učiněný ze spisu), že obviněný provedení takového důkazu vůbec nenavrhl. V hlavním líčení dne 3. 11. 2025 totiž po výslechu znalců MUDr. Michala Berana, Ph.D., a Ing. Tomáše Rozlivky totiž procesní strany žádné důkazní návrhy nevznesly a obviněný žádný důkazní návrh neuplatnil ani v podaném odvolání či při jednání před odvolacím soudem (v rámci veřejného zasedání). IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

18. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení skutku) lze poznamenat, že jí formálně vyhovuje tvrzení dovolatele o absenci příčinné souvislosti, potažmo o porušení důležité povinnosti, a to ať z důvodu zpochybnění závěru o porušení povinnosti stanovené v § 22 zákona o provozu na pozemních komunikacích, či v důsledku tvrzeného spoluzavinění poškozeného. Uplatněné námitky je však třeba vyhodnotit jako zjevně neopodstatněné.

19. Obviněný vznáší obsahově stejné námitky, s nimiž se v úplnosti vypořádaly již soudy nižších stupňů.

20. Pokud jde o zpochybnění příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a vzniklým následkem, již odvolací soud na podkladě nezpochybněných skutkových závěrů majících plnou oporu v provedeném dokazování (jeho výslovný odkaz na svědecké výpovědi A. a I. B., na stopy zachycené v protokolu o nehodě a připojený náčrtek) uvedl (bod 9.), že „motocykl poškozeného začal zanechávat smykovou stopu ještě před křižovatkou, navíc se vyhýbal vlevo, což zcela jednoznačně dokládá, že poškozený se snažil před překážkou, kterou mu vytvořil obžalovaný vjetím do jízdní dráhy, brzdit a vyhnout“. Důvodně proto uzavřel, že nejen zásadní, ale i jednou příčinou nehodového děje je řidičské pochybení obviněného.

21. Výhrady vůči závěru soudů o porušení důležité povinnosti ze strany obviněného, a to v důsledku zpochybňovaného dovození porušení povinnosti stanovené mu jako řidiči § 22 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, jsou jednak a) povahy skutkové („nebylo spolehlivě prokázáno vjetí do jízdního pruhu“), jednak b) povahy právní („nelze ignorovat otázku spoluzavinění poškozeného“).

22. První [ad a)] nelze v rámci dovolacího důvodu podle písm. h) uplatňovat, neboť správnost hmotněprávního posouzení skutku se posuzuje vzhledem ke skutkovým zjištěním vyjádřeným v napadených rozhodnutích. Z nich přitom plyne, že (skutková věta odsuzujícího výroku) obviněný „popojetím s uvedenou jízdní soupravou po dráze 1,5 m od hranice křižovatky na zmíněnou hlavní komunikaci a zastavením v jízdním pruhu motocyklisty“ vytvořil poškozenému překážku, jíž se snažil vyhnout bržděním a stočením řízení vlevo. Tento skutkový závěr má oporu v soudem odkazovaných důkazech, které ani dovolací argumentace obviněného není způsobilá zpochybnit. Soudy totiž důvodně uzavřely, že tvrzení obviněného, že neměnil polohu jím řízené soupravy před příjezdem policie, bylo vyvráceno (výpovědí poškozeného, obou svědkyň i obrazovým záznamem). Nadto je třeba připomenout, že k uvedené otázce (a námitce obviněného tvrdícího, že neporušil § 22 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť ta se podle něj „vztahuje pouze na řidiče přijíždějící ke křižovatce, zatímco on před křižovatkou již několik minut stál“) se vyslovil jednoznačně i odvolací soud. Toto označil za vyznívající „poměrně absurdně“, což demonstroval na znění § 2 písm. g) zákona o provozu na pozemních komunikacích, jehož porušení obviněným s ohledem na učiněná skutková zjištění jednoznačně dovodil.

23. Oba soudy tudíž důvodně uzavřely, že nesplněním povinnosti uložené obviněnému § 22 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích došlo k naplnění zákonného znaku porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona ve smyslu znění § 147 odst. 2 tr. zákoníku. Za dílčí nedostatek (ovšem dovolatelem vůbec nenamítaný) lze považovat to, že citaci tohoto zákonného ustanovení neuvedly (resp. soud prvního stupně) přímo v tzv. skutkové větě odsuzujícího výroku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1304/2017, uveřejněné pod č. 10/2019-II. Sb. rozh. tr.), avšak toto pochybení nemá vliv na správnost rozsudku jako celku a není důvodem k tomu, aby dovolací soud přistoupil ke kasaci dovoláním napadených rozhodnutí.

24. K otázce namítaného spoluzavinění poškozeného se zcela správně vyslovil již soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku (bod 26.). Ačkoli „se poškozený pohyboval rychlostí překračující maximální povolenou rychlost o 5 – 15 km/h, nemá tato skutečnost na posouzení trestní odpovědnosti obžalovaného zásadní vliv, neboť dle znalce i v případě, že by poškozený maximální rychlost dodržel a pohyboval se rychlostí 85 – 90 km/h. nebyl by schopen před místem střetu zastavit“. Soudem přijaté řešení plně konvenuje závěrům, který plynou z obviněným odkazovaného rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia řešícího problematiku gradace příčinné souvislosti a jejího vlivu na právní kvalifikaci skutku (zejména z hlediska naplnění znaku porušení důležité povinnosti).

25. Soud prvního stupně se vyslovil i k otázce případných menších následků při nižší rychlosti poškozeného (bod 27.). Ani tato (více méně obecná) dovolací námitka obviněného proto nezpochybňuje správnost dovoláním napadených rozhodnutí.

26. Není úkolem dovolacího soudu, aby za dovolatele domýšlel význam jeho dovolacích námitek. Pokud on sám nekonkretizuje, co míní sdělením, že „znalecký posudek Ing. Rozlivky připouští dvě varianty proběhlé události“ a soudům vyčítá, že se přiklonily k jedné bez dalšího řádného odůvodnění, pak dovolací soud konstatuje, že takovou námitku nemůže vypořádat již pro její nekonkrétnost. Pokud snad má být vztažena k námitce, že „existují zásadní pochybnosti o poloze vozidla obžalovaného v době nehodového děje“, pak je třeba zopakovat, že obhajoba obviněného, že se soupravou hranici křižovatky nepřejel a do jízdní dráhy poškozeného s ní nezasáhl, byla vyvrácena.

27. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) obviněný zjevně neuplatňuje, neboť žádnou námitku tohoto druhu ve svém mimořádném opravném prostředku nevznáší. IV./3. K námitkám vymykajícím se dovolacím důvodům 28. Mimo obsahový rámec dovolacích důvodů se nacházejí námitky obviněného, které směřuje vůči odvolacímu soudu, jemu vytýká nedostatečný přezkum napadeného rozhodnutí v odvolacím řízení, resp. nedostatečné vyložení svých závěrů v jím vydaném usnesení. Nadto třeba konstatovat, že z hlediska požadavku na odůvodnění rozhodnutí (§ 125 odst. 1 tr. ř. v případě rozsudku, § 134 odst. 2 r. ř. v případě usnesení) obě rozhodnutí vydaná soudy nižších stupňů zákonné požadavky splňují. IV./4. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

29. Vzhledem k tomu, že dovolacím soudem nebylo zjištěno, že by odvoláním napadený rozsudek zatěžovala vada v podobě dovolacího důvodu podle písm. g), neboť dovolatel svými námitkami ani formálně nevyhověl požadavkům na jeho obsahové vymezení, a námitky odpovídající dovolacímu důvodu podle písm. h) vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné, nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle písm. m) v jeho druhé variantě.

V. Způsob rozhodnutí

30. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl jednak námitky, které se s uplatněným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně rozešly, jednak námitky, které byly ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vyhodnoceny jako zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

31. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 8. 7. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu