6 Tdo 539/2026

Rubrum

Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Spisová značka: 6 Tdo 539/2026 Datum rozhodnutí: 01.07.2026 Typ rozhodnutí: USNESENÍ Heslo: Důvody dovolání, Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí, Prohlášení viny Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 206c tr. ř., § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Kategorie rozhodnutí: D 6 Tdo 539/2026-419 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 7. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.?2.?2026, sp. zn. 7 To 27/2026, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37?T?47/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Obvodní soud pro Prahu?4 rozsudkem ze dne 23.?10.?2025, sp. zn. 37?T?47/2025, uznal obviněného J. B. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem znásilnění podle §?185 odst.?1, odst.?2 písm.?a) tr.?zákoníku ve znění účinném do 31.?12.?2024, přečinem krádeže podle §?205 odst.?1 písm.?a), d) tr.?zákoníku a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §?234 odst.?1 tr.?zákoníku. Těchto trestných činů se dopustil v podstatě tím, že dne 15.?12.?2024 mezi 16:00 a 17:30 hod. v Praze XY využil zdravotní indispozice poškozené S. B., které bylo po požití bonbónů s názvem „Magic mashrooms“ silně nevolno, těžce se jí chodilo, cítila se omámeně, motala se jí hlava a nebyla schopna se ani postavit. V tomto stavu ji zahlédl na ulici, pomohl jí nastoupit do vozidla s tím, že ji odveze do hotelu, kde byla ubytována. Místo toho ji v obluzeném stavu pospávající odvezl do bytu v Praze XY, který měl pronajatý, kde ji odvedl do místnosti s postelí. Když ležela na posteli oblečená pouze od pasu nahoru bez spodního prádla a kalhot, u postele se obnažil, začal masturbovat a poté se přesunul k poškozené, při masturbaci jí sahal na nahá prsa pod oblečením a na genitálie, snažil se ztopořeným penisem proniknout do vagíny a následně tak učinil, a to přesto, že se poškozená snažila jej odstrčit či vyjádřit nesouhlas. Následně ji opět naložil do vozidla a odvezl k hotelu. V průběhu jízdy tam nebo zpět, kdy se poškozená opakovaně budila a usínala a byla stále ve zdravotní indispozici, využil tohoto stavu k tomu, že jí odcizil tři platební karty a finanční hotovost ve výši 40 GLB, 20 EUR a 200 Kč, které měla v peněžence v kabelce při sobě na zadním sedadle vozidla. Opakovaně na ni křičel, co je to za kartu a ať mu dá PIN, a poté, co mu sdělila PIN kód k jedné z karet, z ní bez jejího souhlasu vybral 385 GLB (cca 11 596 Kč) a následně platební karty a peněženku vrátil poškozené, aniž by o tom věděla.

2. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle §?185 odst.?2 tr.?zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §?56 odst.?2 písm.?a) tr.?zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

3. Odvolání obviněného a státní zástupkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 18.? 2. ?2026, sp. zn. 7?To?27/2026, podle §?256 tr.?ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Obviněný podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání, které zaměřil do všech jeho výroků, a označil dovolací důvody podle § 265b odst.?1 písm.?g) a l) tr.?ř., slovy však uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně, že odvolací soud jeho odvolání zamítl, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky pro takový postup. Slovy tedy odkázal na dovolací důvody podle § 265b odst.?1 písm.?h) a m) tr.?ř. v aktuálním znění. Dovolací námitky přitom nasvědčují tomu, že se patrně jedná o citaci zákonné úpravy účinné do 31. 12. 2021.

5. Uvedl, že soudy nesprávně posoudily otázku protiprávnosti jeho jednání, zavinění, zejména existenci úmyslu ve vztahu ke znásilnění, i příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a následkem, a současně že jejich závěry jsou v extrémním nesouladu se zjištěným skutkovým stavem. Řízení bylo zatíženo závažnými procesními vadami spočívajícími v porušení práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu, soudy jednostranně hodnotily důkazy a bezdůvodně odmítly provedení jím navrhovaných důkazů. Soud prvního stupně vycházel pouze z jeho prohlášení viny, aniž by prováděl dokazování, přičemž toto prohlášení obviněný učinil, aniž by skutečně rozuměl jeho významu a důsledkům, neboť soud jej poučil pouze formálně a jeho obhájkyně jej vedla k přiznání s tím, že dostane podmíněně odložený trest odnětí svobody. Ačkoli se považoval za nevinného, předpokládal, že soudce bude o jeho vině přesvědčen, protože je romský recidivista. Domníval se, že prohlášení viny může kdykoli vzít zpět, pokud nedojde k dohodě (o vině a trestu). Obviněný má za to, že je nutný restriktivní výklad §?206c odst. 7 tr. ř. v tom smyslu, že by nemohl změnit svou výpověď o skutkovém stavu, kterou učinil při prohlášení viny, a že tedy musí být možno vinu přezkoumat odvolacím soudem.

6. Ve vztahu ke skutkovým okolnostem obviněný uvedl, že za svým popisem události si stojí a nechce svoji výpověď měnit, avšak nejednalo se o znásilnění, protože k pohlavnímu styku došlo dobrovolně. Poškozená neprojevila nesouhlas, nekladla odpor ani se nepokoušela odejít, nekřičela, přitom nebyla natolik indisponovaná, aby nemohla situaci vnímat. Dobrovolně nastoupila do auta a šla s ním do bytu, dobrovolně se svlékla a souložila s ním. Obviněný proti ní nepoužil násilí a žádné omamné látky jí nepodal, do tohoto stavu se přivedla sama. To, že k pohlavnímu styku došlo proti její vůli, je pouze její tvrzení. Poukázal na neprovedení důkazů k ověření věrohodnosti poškozené. Obdobně u majetkové trestné činnosti namítl, že k výběru peněz došlo se souhlasem poškozené z důvodu úhrady způsobené škody, takže jeho jednání nemělo být právně kvalifikováno jako trestný čin. Vyčištění potahů auta (které poškozená cestou pozvracela) je drahá záležitost a obviněný byl několik dní bez příjmu, škoda a ušlý zisk tedy tvořily větší částku, než z karty poškozené vybral. Obviněný navíc karty poškozené vrátil a nevybral z jejího účtu denní maximum. Závěrem namítl nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, k čemuž odkázal na obsah svého odvolání. Z textu dovolání je zřejmé, byť nikoli explicitně vyjádřené, že obviněný požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Současně požádal o odklad výkonu trestu do rozhodnutí o dovolání s odůvodněním, že potřebuje operaci, a že se stará o vážně nemocného syna. Tyto důvody podrobněji rozvedl v dalším podání.

7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání především uvedla, že obviněný sice formálně odkázal na dovolací důvody podle §?265b odst.?1 písm.?g) a?l) tr.?ř., avšak jejich obsahovému vymezení jeho námitky neodpovídají. Vysvětlila, že po novele trestního řádu účinné od 1.?1.?2022 bylo třeba námitky nesprávného právního posouzení skutku podřadit pod §?265b odst.?1 písm.?h) tr.?ř. a námitky extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy pod §?265b odst.?1 písm.?g) tr.?ř. v aktuálním znění, přičemž nesprávné označení dovolacích důvodů samo o sobě projednání dovolání nebrání.

8. Dále zdůraznila, že námitky obviněného směřující proti výroku o vině jsou nepřípustné, neboť soud prvního stupně přijal jeho prohlášení viny podle §?206c tr.?ř., takové prohlášení nelze odvolat a skutečnosti v něm uvedené nelze napadat opravným prostředkem. Odvolací soud proto výrok o vině nepřezkoumával a neměl povinnost přezkoumávat, proto je dovolání směřující proti tomuto výroku nepřípustné; přípustné je pouze ve vztahu k výroku o trestu. K námitce porušení práva na spravedlivý proces státní zástupkyně uvedla, že obviněný učinil prohlášení viny po řádném poučení, dobrovolně a s vědomím jeho důsledků, což je zaznamenáno v protokolu o hlavním líčení, a nelze přisvědčit tvrzení, že by mu nebyl význam tohoto institutu srozumitelně vysvětlen.

9. Ve vztahu k výroku o trestu obviněný nic konkrétního neuvedl, přičemž Nejvyšší soud se může v dovolacím řízení zabývat pouze skutečnostmi uvedenými v dovolání. Námitka příliš přísného trestu obecně neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu, jelikož přiměřenost uloženého trestu nelze prostřednictvím dovolání přezkoumávat, vyjma případů, kdy by šlo o trest uložený mimo zákonnou sazbu nebo trest extrémně nepřiměřený. V posuzované věci byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v dolní polovině zákonné sazby a soudy při jeho uložení zohlednily všechna relevantní kritéria, takže o extrémní nepřiměřenost nejde. Státní zástupkyně pak navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §?265i odst.?1 písm.?b) tr.?ř. odmítl.

III. Formální podmínky věcného projednání dovolání

10. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

11. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání je částečně přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., a to v rozsahu, v jakém byl napaden výrok o trestu. V části týkající se výroku o vině dovolání přípustné není, neboť v posuzované věci došlo k přijetí prohlášení viny obviněného podle § 206c tr. ř. Podle odst. 7 uvedeného ustanovení přitom skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravným prostředkem. Nejvyšší soud má za to, že tímto opravným prostředkem je mimo odvolání míněno také dovolání, byť opravný prostředek mimořádný (přičemž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 16. 10. 2024, sp. zn. I. ÚS 2299/23, vyslovil, že soudem přijaté prohlášení viny není překážkou přezkumu výroku o vině v rámci obnovy řízení jako rovněž mimořádného opravného prostředku – viz odst. 13.–20.), ovšem dovoláním lze napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu § 254 tr. ř. oprávněn a povinen přezkoumat odvolací soud (viz rozhodnutí publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Z pohledu systematiky a zásad trestního řádu by také nedávalo smysl, aby byl přezkum výroku o vině zapovězen v odvolacím řízení a následně otevřen až v řízení dovolacím, kdy je navíc rozhodnutí už v právní moci. (Přípustností dovolání proti výroku o vině ve věci, v níž došlo k přijetí prohlášení viny obviněné, se Nejvyšší soud zabýval také ve svém usnesení ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 8 Tdo 1182/2025, přičemž rovněž dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Situace se zde lišila v tom, že obviněná nepodala odvolání.)

12. Přípustnost dovolání vůči výroku o vině by bylo možno shledat pouze za situace, kdy by samotné prohlášení viny podle § 206c tr. ř. vykazovalo vady spočívající v porušení práva na spravedlivý proces. Ani v takovém případě by se ovšem Nejvyšší soud nezabýval výhradami vůči závěru o vině jako takovému, vůči procesu dokazování apod., neboť v tomto ohledu hlavní líčení dosud vůbec neproběhlo, ale napadené rozhodnutí a rozsudek soudu prvního stupně by byl nucen zrušit a vrátit k novému projednání a rozhodnutí pro samotné vady v procesním postupu, který vyústil v prohlášení viny a jeho přijetí soudem. O takový případ se však v projednávané věci nejedná. Nutno podotknout, že samotné prohlášení viny přezkoumal již odvolací soud a vyjádřil se k němu v odst. [7.] odůvodnění svého rozhodnutí. S jeho názorem se lze plně ztotožnit.

13. Požadavky na poučení obviněného před přijetím prohlášení viny podle § 206c tr. ř. formuloval Ústavní soud zejména ve svých nálezech ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. II. ÚS 2138/23, a ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. II. ÚS 1873/23. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu lze uvést např. usnesení ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 4 Tdo 64/2025, a ze dne 12. 3. 2025, sp. zn. 3 Tdo 165/2025, kde byla vymezená kritéria rovněž aplikována. Ve světle citované judikatury pak Nejvyšší soud hodnotil dialog, který proběhl mezi samosoudcem a obviněným v souvislosti s přijetím jeho prohlášení viny. Ten je zde citován přepisem šesté až osmé minuty zvukového záznamu z hlavního líčení ze dne 23. 10. 2025, neboť jeho shrnutí v protokolu bylo zestručněno (viz č. l. 257). Rozhovoru předchází přednes obžaloby státní zástupkyní. Odpovědi obviněného jsou vyznačeny kurzívou. - Pane obžalovaný, prosím, postavte se. Porozuměl jste tomu, co je vám kladeno za vinu? - Ano. - Nyní máte možnost se k podané obžalobě vyjádřit. Zejména máte možnost prohlásit, že se cítíte být vinen skutky tak, jak jsou v obžalobě popsány, a prohlásit před tímto soudem svou vinu. Pokud byste se rozhodl tohoto postupu využít, je to významnou polehčující okolností z hlediska ukládání trestu. - Ano. - Přejete si prohlásit před tímto soudem svou vinu nebo si - Ano prohlašuju vinu k trestu v plném rozsahu tady co byl obžalovaný. - Takže pane obžalovaný, jestli chcete prohlásit vinu, musím vás formálně poučit. Takže prosím zůstaňte na svém místě a já vás nyní formálně poučím. Táži se vás tedy ještě jednou, cítíte se být vinen skutky popsanými v obžalobě? - Ano. - Rozumíte jejich podstatě i právní kvalifikaci, tedy že jste zneužil bezbrannosti jiné osoby, znásilnil jste ji, vykonal jste na ní takový čin souloží a zároveň, že jste si tedy obstaral ty platební prostředky a peníze bez jejího souhlasu, v čemž je spatřován ten zločin znásilnění, krádeže a neoprávněného opatření platebního prostředku? - Ano. - Tomuto rozumíte, té podstatě toho svého jednání i té právní kvalifikaci ano? - Jenom chci jenom dodat pane soudce, prosím vás, všechno jako (nesrozumitelné) - Pane obžalovaný, určitě budete mít možnost k tomu hovořit, teď musíme dokončit, jestli chcete opravdu využít toho formálního institutu prohlášení viny, tak musíme dokončit to formální poučení. - (obviněný během tohoto projevu samosoudce souhlasně přitakává) Já se omlouvám. - Takže ještě jednou se vás pro jistotu táži, té podstatě toho svého jednání i té zvolené právní kvalifikaci rozumíte? - Rozumím. - Tak. Jste si vědom trestní sazby za to jednání, které vám teoreticky hrozí, tedy teoreticky trest odnětí svobodny v trvání dvou až deseti roků? - Ano. - Vzdáváte se práva na projednání věci v hlavním líčení, pokud se týče otázky viny? Budem řešit už pouze otázku trestu. - Ano. - Jste si vědom toho, že skutečnosti uvedené v prohlášení viny nelze napadat opravnými prostředky, tedy nemůžete se odvolat proti vině, ta už bude jasná, ale kdybych vám uložil trest, se kterým byste nesouhlasil, tak proti tomu se ještě odvolat můžete? - Ano. - Jste si vědom toho, že jednou učiněné prohlášení viny již nelze vzít zpět? - Ano. - Přesto si přejete vinu prohlásit? - Ano.

14. Z citovaného přepisu části hlavního líčení plyne, že soud před přijetím prohlášení viny důsledně ověřoval, zda obviněný rozumí tomu, co je mu kladeno za vinu, zda rozumí právní kvalifikaci skutku, zda je mu známa trestní sazba a zda si je vědom procesních důsledků prohlášení viny, zejména nemožnosti napadat výrok o vině opravným prostředkem a nemožnosti jednou učiněné prohlášení odvolat. Ačkoli četná rozhodnutí Ústavního soudu zmiňují též vhodnost dalšího poučení (např. o možnosti uložit trest pod hranicí zákonné trestní sazby, o možnosti zpřísnění trestu odvolacím soudem k odvolání státního zástupce apod.), nelze přehlédnout, že i Ústavní soud absenci takových poučení, jdoucích nad rámec poučovací povinnosti stanovené přímo zákonem v § 206c odst. 2 a § 314q odst.3 tr. ř., v přezkoumávaných případech nepovažoval vždy za natolik závažnou, aby v ní shledal porušení ústavně zaručených práv obviněného a zrušil kvůli ní napadená rozhodnutí. Takto např. v nálezu ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. II. ÚS 2138/23, sice nejprve vymezil poměrně široce nároky na poučení obviněného, jak by mělo proběhnout v ideálním případě, následně však při aplikaci na projednávanou věc z vícero nedostatků akcentoval pouze chybějící poučení o výši hrozícího trestu, přičemž z pohledu ústavně zaručených práv postačovalo, že obviněným byla tato skutečnost známa z předchozího řízení. Podobně v usnesení ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. IV. ÚS 580/26, přes drobnější nedostatky poučení neshledal Ústavní soud důvod ke kasačnímu zásahu.

15. Eventuální dílčí pochybení v poučení obviněného ze strany soudu tedy sama o sobě nevedou bez dalšího k závěru o protiústavnosti postupu soudu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je rozhodující, zda obviněný mohl rozumně předvídat důsledky svého prohlášení viny; nedostatky poučení nemusejí založit porušení základních práv tehdy, pokud z konkrétních okolností věci plyne, že si obviněný byl významu a následků svého procesního úkonu vědom. Ústavní soud zde přihlíží zejména k osobě obviněného, jeho orientaci v řízení, právnímu zastoupení a k tomu, zda z jeho dalších projevů nevyplývá dezorientace, nátlak či nepochopení podstaty věci.

16. V nyní posuzované věci je významné, že obviněný nebyl osobou bez zkušenosti s trestním řízením, nýbrž recidivistou (podle opisu z evidence Rejstříku trestů s celkem jedenácti záznamy odsouzení na území České republiky a dvěma v SRN), v hlavním líčení byl zastoupen obhájkyní a ze zaznamenaného průběhu jednání se nepodává, že by se v řízení neorientoval nebo že by nebyl schopen porozumět významu kladených otázek. Naopak je zřejmé, že rozuměl jak skutkovému základu obžaloby, tak právní kvalifikaci i trestní sazbě. Významné je i to, že soud obviněného po přijetí prohlášení viny vyslechl k průběhu skutku a že ani jeho verze skutkového děje podstatně nevybočovala z rámce skutkových okolností, pro které byl uznán vinným. Obviněný především popsal stav poškozené tak, že „se motala, padala z lavičky, nebyla schopna se samostatně pohybovat, nedokázala mu sdělit jméno hotelu, ale pouze mumlala, nedokázala sama vystoupit z vozidla, musel ji podpírat rukama a prakticky do bytu odnést“. V tomto stavu na ní vykonal soulož, přičemž mu muselo být zřejmé, že v takovém stavu poškozená není schopna se jeho jednání bránit a účinně vyjádřit odpor. Z jeho výpovědi nevyplývá nic, co by nasvědčovalo zájmu poškozené o soulož s ním. Poté se poškozená stále nebyla schopna sama obléct, ve vozidle na cestě do hotelu (jehož jméno měl obviněný zjistit z vizitky, která jí vypadla z kapsy) se podle obviněného pozvracela. V souvislosti s tím obviněný vypověděl, že na ni křičel a chtěl škodu za znečištění vozidla uhradit. Ohledně krádeže hotovosti uvedl pouze, že částka, kterou měla u sebe, nestačila, netvrdil tedy, že by mu peníze poškozená sama odevzdala. K platební kartě sice vypověděl, že mu ji poškozená nabídla, avšak zjevně na jeho nátlak a za situace, kdy se stále evidentně nacházela ve stejném stavu vědomí (podle obviněného nebyla schopna sama jít k bankomatu). Za této situace nelze přisvědčit tvrzení, že by šlo o případ, v němž by obviněný prohlásil vinu k jednání, které fakticky neuznával, popíral, že by se jej dopustil on nebo jehož trestněprávní význam nechápal.

17. Nejvyšší soud proto uzavírá, že procesní postup soudu prvního stupně stran zjištění stanoviska obviněného a jeho prohlášení viny považuje za bezvadný a kompletní z hlediska nároků vznesených zákonem i judikaturou Ústavního soudu. Nebyl zjištěn žádný deficit poučení obviněného, který by zpochybňoval svobodu, určitost a vědomost obsahu projevu vůle obviněného nebo zakládal porušení jeho práva na soudní ochranu či práva na obhajobu. Nutno opakovaně zdůraznit, že prohlášení viny a jeho přijetí soudem bylo učiněno za stálé přítomnosti obhájkyně obviněného, aktivně vykonávající obhajobu. Pozdější tvrzení obhajoby (již vykonávané obhájcem jiným), podle něhož obviněný jako právní laik významu poučení nerozuměl a byl ujišťován o uložení podmíněného trestu odnětí svobody, nelze na podkladě spisového materiálu považovat za způsobilé převážit nad zjištěnými okolnostmi svědčícími o tom, že obviněný mohl důsledky svého procesního postupu rozumně předvídat. Konkrétně o reálně hrozící sazbě trestu odnětí svobody byl výslovně poučen. V tomto směru je nynější věc obdobná situaci řešené v usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2026, sp. zn. IV. ÚS 580/26. Ve smyslu již uvedeného tak nelze akceptovat výhradu, že se obviněný jako laik domníval, že prohlášení viny může vzít kdykoli zpět, když za přítomnosti obhájkyně byl výslovně poučen o opaku a takovému poučení podle (ničím nezpochybněného) vlastního vyjádření porozuměl. Rezolutně je pak třeba odmítnout obviněným opakované tvrzení, že vinu raději prohlásil, protože „předpokládal - bohužel správně – že soudce bude a priori přesvědčen o jeho vině, protože obviněný je romský recidivista“. Předně možnost konstatovat recidivu trestné činnosti zapříčinil ve vztahu ke své osobě obviněný sám. Jeho etnikum je skutečností danou, avšak v naprosto korektně vedeném řízení nijak nezohledňovanou. Nejvyšší soud považuje za nezbytné označit tuto část dovolacích námitek jako ničím nepodložené nepřímé nařčení z diskriminačního přístupu a excesivního jednání soudu, potažmo samosoudce soudu prvního stupně. Přitom bylo detailně demonstrováno, že obviněnému se dostalo měrou vrchovatou potřebné procesní pozornosti a veškerých potřebných poučení. Rozhodnutí o vině pak bylo učiněno nejen na základě prohlášení obviněného, nýbrž i na základě obsahu spisového materiálu, jehož zohlednění je plně v souladu se zásadou materiální pravdy.

18. V rozsahu rozhodnutí soudů nižších stupňů o vině obviněného je tak dovolání obviněného nepřípustné.

19. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo zapotřebí dále posoudit, zda zbývající konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení uplatněných dovolacích důvodů, kterými jsou fakticky ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

22. Do výroku o trestu, který mohl být hypoteticky podroben dovolacímu přezkumu, směřovala jediná dovolací námitka, a sice že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Toto tvrzení nebylo žádným způsobem blíže odůvodněno. Pokud obviněný v této souvislosti odkázal na obsah odvolání, aby jej tak učinil součástí své dovolací argumentace, nelze k tomu v souladu s ustálenou judikaturou přihlížet. Dovolání je značně formalizovaným mimořádným opravným prostředkem, který lze podat pouze prostřednictvím obhájce, ze zákonem vymezených důvodů, Nejvyšší soud se tak v dovolacím řízení může zabývat pouze těmi námitkami, které jsou v něm v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. uvedeny. Z těchto důvodů dovolatel nemůže svou námitku opírat jen o odkaz na skutečnosti uplatněné v řádném opravném prostředku či v jiných podáních učiněných v předcházejících stádiích řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013-I Sb. rozh. tr.). Současně je třeba připomenout, že z těchto důvodů také není možné za obviněného dovolací argumentaci v žádném ohledu domýšlet.

23. Obecně platí, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr? ř. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 38 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Takové pochybení však dovolatel nevytýkal a zmíněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. ani formálně neuplatnil.

24. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to, pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018, aj.).

25. O takovou situaci se ale v posuzované věci také nejedná. Obviněnému byl podle §?185 odst.?2 tr.?zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, tedy v rámci zákonné trestní sazby od dvou do deseti let, a to v její dolní polovině. Výrok o trestu soud prvního stupně řádně a podrobně odůvodnil v odstavcích 5. až 24. rozsudku, přičemž při jeho ukládání vycházel ze všech zákonných hledisek podle §?37 až §?42 tr.?zákoníku, zohlednil jak okolnosti přitěžující, tak polehčující, včetně významu prohlášení viny obviněného. Rozhodnutí o trestu je založeno na řádně provedeném dokazování a odpovídajícím hodnocení důkazů a nelze v něm shledat pochybení, které by bylo způsobilé založit zásah dovolacího soudu.

26. Obviněný tedy stran uloženého trestu vznesl námitku, kterou nebylo možno pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ani pod žádný jiný) podřadit.

27. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. zahrnuje dvě alternativy. První z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.

28. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho první alternativě, která nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo (v rozsahu výroku o trestu) k věcnému přezkoumání podle § 254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. Pokud jde o výrok o vině, rozhodl odvolací soud v souladu s § 206c odst. 7 tr. ř., jak již bylo výše vysvětleno. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani dovolací důvod jiný.

29. S ohledem na závěry uvedené výše Nejvyšší soud neshledal ani důvody pro odklad výkonu napadeného rozhodnutí podle §?265o odst.?1 tr.?ř. Důvodem pozitivního rozhodnutí o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí je nevhodnost realizovat dovoláním napadené rozhodnutí, tj. zahájit jeho výkon nebo v jeho výkonu pokračovat, a to s ohledem na konkrétní dovolací námitky nebo obsah spisu (viz DRAŠTÍK, A. § 265o [Odklad a přerušení výkonu rozhodnutí]. In: DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer). Také podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 11 Tdo 494/2007, předseda senátu Nejvyššího soudu může ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodnout o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí pouze tehdy, jsou-li dány takové konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo z obsahu spisu, pro které, zejména s ohledem na možný výsledek dovolacího řízení, není vhodné realizovat výkon dovoláním napadeného rozhodnutí (srov. č. 9/2003 Sb. rozh. tr.). Žádá-li však dovolatel o odklad výkonu rozhodnutí z důvodu svého špatného zdravotního stavu, je podle § 322 odst. 1 tr. ř. k rozhodnutí o odkladu ze zdravotních důvodů oprávněn předseda senátu soudu prvního stupně (§ 315 odst. 2 tr. ř.).

30. Návrh obviněného na odklad výkonu byl odůvodněn jeho zdravotním stavem a postižením jeho syna. Z obsahu spisu vyplývá, že předseda senátu na žádost obviněného o odklad výkonu napadeného rozhodnutí reagoval přípisem na č. l. 374 spisu, podle kterého nepovažoval podmínky pro odklad výkonu trestu za splněné, a obviněného prostřednictvím obhájce poučil, aby při nástupu výkonu trestu předložil příslušné věznici zprávu o svém zdravotním stavu. Zjistí-li věznice, že jeho zdravotní stav neumožňuje podrobit se výkonu trestu odnětí svobody, sama navrhne soudu jeho odklad. Tímto postupem byla nepochybně zdravotnímu stavu obviněného zajištěna dostatečná ochrana. Pokud jde o péči o postiženého syna, k té soud prvního stupně přihlédl při stanovení výměry trestu. Péče o blízkou osobu však nemůže být v daném případě překážkou dopadu trestněprávních důsledků jednání obviněného.

V. Způsob rozhodnutí

31. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 1. 7. 2026 Mgr. Pavel Göth předseda senátu