6 Tdo 579/2026

Rubrum

6 Tdo 579/2026-230 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 7. 2026 o dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněné I. L., rozené P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2026, sp. zn. 5 To 51/2026, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 1 T 122/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 26. 11. 2025, sp. zn. 1 T 122/2025, uznal obviněnou I. L. (dále jen „obviněná“) pod bodem B. (původně bod II. obžaloby) vinnou přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila v podstatě tím, že dne 20. 8. 2025 v době od 14:17 hodin do 14:20 hodin v Praze XY - XY, v obchodním centru XY, po předchozí domluvě s muži, jejichž identitu neznala, po připsání částky 111 600 Kč (představující výnos z trestné činnosti spáchané vůči poškozené I. R.) na svůj bankovní účet vedený u Československé obchodní banky, tyto peněžní prostředky postupně vybrala z bankomatu a předala je jednomu z těchto mužů, který jí poskytl odměnu ve výši 1 000 Kč.

2. Za to byla odsouzena podle § 217 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 228 odst. 3 tr. ř. byla poškozená se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Současně Obvodní soud pro Prahu 9 obviněnou pod bodem A. (původně bod I. obžaloby) podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, v němž bylo spatřováno naplnění znaků přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Toho se měla dopustit v podstatě tím, že dne 20. 8. 2024 okolo 14:10 hod. v Praze XY – XY v obchodním centru XY po předchozí domluvě a podrobném projednání postupu se dvěma neznámými muži, jakkoli si musela od počátku uvědomovat, že tím jinému umožní podvodné vylákání finančních prostředků od jejich majitele, navýšila týdenní limit pro výběry hotovosti prostřednictvím své platební karty, poskytla jim číslo svého bankovnímu účtu u Československé obchodní banky, a pod příslibem odměny 1 000 Kč se zavázala jim poskytnout peníze, které jí budou na účet zaslány. Následně jí byla na účet zaslána částka 111 600 Kč poté, co poškozenou I. R. kontaktovali postupně celkem tři neznámí pachatelé, vydávající se za pracovníky banky, a to s legendou, že došlo ke zneužití jejího občanského průkazu a hrozí i zneužití bankovní identity poškozené, přičemž od poškozené byly vylákány přístupové údaje k jejímu internetovému bankovnictví a byly poskytnuty přesné instrukce k tvrzené záchraně jejích finančních prostředků, které měla poškozená odeslat na bankovní účet obviněné.

4. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 3. 2026, sp. zn. 5 To 51/2026, z podnětu odvolání obviněné podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné podle § 217 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Odvolání státní zástupkyně podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 proti rozsudku soudu prvního stupně, napadla nejvyšší státní zástupkyně (dále také jen „dovolatelka“) dovoláním v neprospěch obviněné, v němž odkázala na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Nejprve zrekapitulovala průběh řízení a napadené rozhodnutí a uvedla, že vychází ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, která nepovažuje za vadná, pouze nesouhlasí s jejich právním hodnocením. Jednání obviněné bylo podle ní nesprávně posouzeno jako nedbalostní, resp. jako jednání bez trestní odpovědnosti, ačkoli okolnosti případu svědčí o úmyslném zavinění přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu. Zdůraznila, že závěr o zavinění je závěrem právním, který je nutno dovozovat ze všech okolností případu, přičemž ani popření skutku obviněnou nevylučuje možnost dovodit úmyslnou formu zavinění na základě provedených důkazů.

6. V další části dovolatelka rozvedla obecná východiska pro posouzení nepřímého úmyslu a odlišení této formy zavinění od vědomé nedbalosti. Uvedla, že obviněná si musela být vědoma neobvyklosti celé situace, kdy bezprostředně po náhodném seznámení umožnila neznámým osobám využití svého bankovního účtu k převodu finančních prostředků značné výše, jejichž původ nijak neověřovala, a tyto prostředky (po předchozím navýšení limitu výběru z účtu) následně vybrala a předala. Podle dovolatelky tak musela být minimálně srozuměna s tím, že může jít o prostředky pocházející z trestné činnosti, neboť neexistoval žádný racionální důvod pro využití cizího bankovního účtu, pokud by šlo o peníze legálního původu.

7. Ve vztahu ke skutku kvalifikovanému obžalobou jako pomoc k přečinu podvodu dovolatelka uvedla, že obviněná svou činností umožnila dokonání tohoto trestného činu, a to tím, že poskytla svůj bankovní účet k přijetí finančních prostředků vylákaných na poškozené. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně jednala obviněná přinejmenším v nepřímém úmyslu, neboť musela být srozuměna s nepoctivým záměrem pachatelů a možným nelegálním původem finančních prostředků. Obdobně je třeba dovodit úmyslné zavinění i u následného nakládání s penězi, tedy ve vztahu ke skutku právně posouzenému jako legalizace výnosů z trestné činnosti, neboť obviněná musela být srozuměna s tím, že vybírané a předávané finanční prostředky pocházejí z trestné činnosti.

8. Dovolatelka dále poukázala na okolnosti svědčící podle jejího mínění o vědomé participaci obviněné na trestné činnosti. Akcentovala zejména, že obviněná měla již po dobu cca 2 let určitou zkušenost s bankovními službami, disponovala vlastním bankovním účtem a využívala jej k běžným finančním operacím, a tudíž si musela být vědoma postupu při zakládání bankovního účtu a základních pravidel jeho užívání, včetně rizik spojených s poskytováním údajů třetím osobám. Neměla důvod usuzovat na existenci jakékoli překážky, která by mužům bránila si vlastní účet založit. Současně obviněná nijak neověřovala tvrzení neznámých mužů, kteří ji oslovili, a bez jakéhokoli bližšího prověření jim umožnila využití svého bankovního účtu k přijetí finančních prostředků, ačkoli k tomu neměla žádné důvěryhodné podklady ani jistotu o jejich původu.

9. Za významnou považovala dovolatelka též okolnost, že obviněná si byla vědoma určité rizikovosti svého jednání, neboť neznámým osobám nesvěřila platební kartu a PIN. Projevila tak ovšem opatrnost pouze vůči sobě. Přestože si uvědomovala možné negativní důsledky jednání s těmito osobami, poskytla jim součinnost tím, že umožnila realizaci finančních transakcí prostřednictvím svého účtu, aniž by znala jejich účel a původ převáděných prostředků. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala také na judikaturu vztahující se k tzv. bílým koním, tedy osobám, které formálně přijmou závazek působit jako jednatel obchodní společnosti a za podezřelých okolností podepisují dokumenty, jejichž obsah je jim lhostejný, u nichž je dovozováno srozumění s tím, že dokumenty budou zneužity k páchání trestné činnosti.

10. Dovolatelka uzavřela, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil subjektivní stránku jednání obviněné, pokud ji zprostil obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako podvod ve formě pomoci a druhý skutek nesprávně právně posoudil jako nedbalostní přečin legalizace výnosů z trestné činnosti. Odvolací soud pak pochybil, pokud odvolání státní zástupkyně zamítl. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

11. K dovolání nejvyšší státní zástupkyně obviněná prostřednictvím své obhájkyně uvedla, že je nepovažuje za důvodné a ztotožňuje se se závěry odvolacího soudu, podle nichž u ní nebylo prokázáno úmyslné zavinění ani ve vztahu k pomoci k podvodu, ani ve vztahu k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Zdůraznila, že napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a odpovídající provedenému dokazování, přičemž navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl, případně odmítl.

12. Dovolatelka podle obviněné nepřípustně zaměňuje podezřelost situace za prokázané úmyslné zavinění. Samotná nestandardnost či rizikovost jednání nemůže bez dalšího zakládat srozumění s trestnou činností. U obviněné nebyla prokázána volní složka nepřímého úmyslu, tedy její smíření se s tím, že se podílí na trestném činu, a její jednání tak bylo správně posouzeno jako nedbalostní. Závěr o nepřímém úmyslu nelze presumovat, ale musí být prokázán konkrétními skutkovými okolnostmi, což se v dané věci nestalo. Soudy nižších stupňů správně vycházely ze skutkových zjištění, přičemž dospěly k závěru, že její verze je relativně uvěřitelná a nebyla vyvrácena důkazy. V pochybnostech postupovaly v její prospěch, přičemž dovolatelka pouze nahrazuje jejich hodnocení vlastním, aniž by předložila nové důkazy svědčící o úmyslné formě zavinění.

13. Obviněná dále poukázala na okolnosti svědčící v její prospěch, zejména na svou bezúhonnost, jednorázovost jednání, absenci jakékoli vazby na organizovanou trestnou činnost a skutečnost, že jednala na základě legendy předestřené neznámými osobami, kterým důvěřovala. Účet nezaložila bezprostředně před skutkem a neočekávala odměnu. Zdůraznila rovněž, že neexistuje důkaz o tom, že by znala skutečný původ finančních prostředků, byla v kontaktu s pachateli předem nebo že by její jednání bylo součástí širší trestné činnosti. Z pouhé skutečnosti, že cizím osobám neposkytla platební kartu a PIN, nelze dovozovat úmysl, neboť jde o projev základní opatrnosti. Stejně tak obecná informovanost o podvodech podobného typu neznamená, že konkrétní osoba v dané situaci ví o trestném původu peněz a je s ním srozuměna. Tato logika by pak musela být aplikována i na oběti, u nichž by se muselo předpokládat, že jsou s kriminalitou srozuměny. Rovněž přirovnání k tzv. bílým koním je podle obviněné zavádějící. Ti v typických případech přijímají formální roli jednatele, bez zájmu a opakovaně podepisují dokumenty, přenechávají svou identitu jiným osobám a o důsledky svého jednání se dlouhodobě nezajímají. Toto přirovnání nepřípustně zvyšuje závažnost jednání obviněné a podsouvá mu organizovaný charakter.

14. K účastenství na trestném činu podvodu obviněná zdůraznila, že neměla ani základní představu o konkrétní trestné činnosti. Ani v hrubých rysech jí nebyl mechanismus podvodu znám, netušila nic o tom, že poškozená je právě v daném okamžiku uváděna v omyl tzv. falešnými bankéři. Nejedná se o neznalost pouhých detailů, jak tvrdí dovolání. Obdobně nesouhlasí s kvalifikací jejího jednání jako úmyslné legalizace výnosů z trestné činnosti, neboť nejednala v úmyslu zastírat původ peněz. Domnívala se, že pomáhá oněm mladým mužům získat odměnu za práci. Nestačí přitom, že její jednání objektivně zastření původu peněz napomohlo. Odvolací soud postupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo, přičemž dovolání fakticky usiluje o přehodnocení skutkových závěrů bez dostatečného podkladu. Uzavřela, že její jednání bylo výrazem důvěřivosti a neopatrnosti, nikoli úmyslné účasti na trestné činnosti.

III. Formální podmínky věcného projednání dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř. přípustné, že je podala včas (§ 265e odst. 1 tr. ř.) jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.] a že splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.).

16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

IV. Důvodnost dovolání

18. Nejvyšší soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze a dospěl k závěru, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně nebylo podáno z důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

19. Formulací § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, které spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

20. Ačkoli dovolatelka v úvodu odůvodnění deklarovala, že neshledává vady ve skutkových zjištěních, na nichž soud prvního stupně založil svůj rozsudek, a bude z nich proto v dovolání vycházet, nelze přehlédnout, že dovolací argumentace podstatnou část skutkových zjištění soudu prvního stupně pomíjí, případně dezinterpretuje. Konkrétně se jedná o tu část hodnocení důkazů, v níž soudy uvěřily obhajobě obviněné spočívající v tom, že jednala ve snaze pomoci krajanům získat přístup k odměně za vykonanou práci. Tato skutková zjištění nejsou sice v odsuzující části výroku rozsudku přímo obsažena, soudy z nich ovšem vycházely a tvoří rozhodný podklad pro posouzení subjektivní stránky. Dovolatelka přitom své právní hodnocení subjektivní stránky staví tak, jako by tato podstatná část skutkových závěrů neexistovala, resp. některé její námitky vyjadřují nesouhlas s tím, že soudy vycházely z obhajoby obviněné. Nejvyšší státní zástupkyně totiž primárně zpochybnila, že obviněná mohla pachatelům zdrojového trestného činu jejich legendu uvěřit. Přes úvodní deklaraci tedy nevycházela ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a potvrzen soudem odvolacím. Podstatná část dovolací argumentace stojí na tvrzeních, že případ provázely natolik neobvyklé okolnosti, že obviněná musela být srozuměna s nelegálním původem peněz, musela být srozuměna s nepoctivým záměrem hlavních pachatelů, musela být schopna si plně uvědomit a náležitě vyhodnotit všechny okolnosti, musela si uvědomovat, že jí předestřená legenda nemusí být pravdivá atd. Takové námitky však rozporují skutková zjištění obecných soudů a pokud dovolatelka své hmotněprávní úvahy odvinula od odlišných skutkových zjištění, než jaká soudy učinily, s podstatou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se minula.

21. Jinými slovy, jak i sama dovolatelka vysvětlila, také okolnosti, na nichž stojí právní závěr o subjektivní stránce, jsou předmětem dokazování, přičemž vnitřní postoj pachatele k následku (skutkové zjištění) se při absenci doznání dovozuje z okolností objektivní povahy. Jestliže tedy nejvyšší státní zástupkyně rozporovala, čemu mohla, resp. nemohla obviněná věřit a proč, zpochybnila závěry skutkové a předložila vlastní verzi hodnocení důkazů odlišnou od té, k jaké v projednávané věci dospěly soudy. Současně však její námitky není možné podřadit ani pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť argumentace mimořádného opravného prostředku není koncipována tak, že by vytýkala zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, či namítala jinou alternativu tohoto dovolacího důvodu. Jedná se o způsob argumentace v podobě tzv. prosté polemiky se skutkovými zjištěními soudů, která jsou částečně zpochybněna, a prosazování vlastního pohledu na způsob hodnocení provedených důkazů a vlastní, odlišnou verzi skutkového stavu, čímž bylo vytvořeno předpolí argumentace hmotněprávní stran formy zavinění obviněné. Je však zapotřebí zdůraznit, že obhajovací verze obviněné ohledně motivů, které ji k jednání vedly, neznalosti přímých pachatelů podvodného jednání, absence jakýchkoli bližších kontaktů a domluvy s nimi, absence předchozí domluvy o eventuální odměně pro obviněnou atd. nebyla žádnými důkazy vyvrácena.

22. Po podrobném zkoumání podaného dovolání tedy Nejvyššímu soudu nezbylo než dojít k závěru, že dovolání sice obsahuje množství správných a vyčerpávajících teoretických výkladů, reálná argumentace se však vztahuje pouze k závěrům skutkovým, a to právě výše popsaným způsobem, který žádnému z dovolacích důvodů podřadit nelze. Jinými slovy řečeno, dovolatelka správná teoretická východiska aplikovala na jiný, než soudy zjištěný skutkový stav, čímž se s uplatněným důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. minula. Pouze nad rámec dovolacího přezkumu Nejvyšší soud k uplatněným námitkám uvádí následující.

23. Pokud dovolatelka argumentovala, že obviněná v České republice pobývala už dva roky a druhý bankovní účet si založila bez pomoci, tedy věděla o tom, jak je to jednoduché a nemohla se domnívat, že je to pro cizince složité, opomenula, že člověk je také zpravidla nadán empatií, tedy schopností vcítit se do situace druhé osoby. Obviněná sice již mohla znát objektivní realitu zřízení bankovního účtu, současně si však nepochybně pamatovala, že bezprostředně po svém příjezdu na území České republiky se takto dobře neorientovala, zejména neznala jazyk. Jak tedy správně zhodnotily soudy, mohla vycházet z toho, že cizinec po příjezdu do země potřebuje se založením účtu pomoci a je případně za takovou pomoc vděčný. Krom toho z výpovědi obviněné na č. l. 31 vyplynulo, že druhý bankovní účet si založila až po spáchání skutku na podzim roku 2024. Dovolatelce tak nelze přisvědčit, že by se obviněné měla z tohoto důvodu pachateli předestřená legenda jevit jako nelogická, naopak přesvědčivě vyznívají závěry soudů obou stupňů. Samotná okolnost, že z objektivního hlediska nebyl dán racionální důvod pro využití cizího bankovního účtu (tedy že obviněná nerespektovala obecné doporučení neposkytovat číslo svého účtu, popř. další přístupové údaje, cizím osobám), nemůže bez dalšího automaticky založit skutkový závěr o tom, že si musela být vědoma možného nelegálního původu finančních prostředků nebo dokonce předchozího a průběžně s jednáním obviněné páchaného podvodného skutku pachatelů.

24. Pokud jde o námitku, podle které obviněná nepředala neznámým mužům svou kartu a nesdělila jim PIN, je třeba podotknout, že z jejího výslechu v hlavním líčení ale ani z protokolu o výslechu v přípravném řízení výslovně nevyplývá, že by to po ní dotyční muži vůbec žádali. Samozřejmě pro ně bylo podstatné se k podvodně vylákaným prostředkům dostat, lhostejno jakým způsobem a kdo z bankomatu hotovost vybere. Současně se celá situace odehrála v nákupním centru, obviněné nic nebránilo dojít k bankomatu sama. Nabízet svou bankovní kartu aktivně cizím osobám nejen že není bezpečné, ale není to ani běžné. Obviněná se tak v průběhu skutkového děje zjevně nedostala do situace, kdy by musela poskytnutí karty a PIN jiným osobám nějak zásadně zvažovat. Tato argumentace je tedy zavádějící a rovněž o ničem ve smyslu vědomí obviněné o nelegálním postupu nesvědčí.

25. Dovolatelka tedy postavila svou skutkovou polemiku na tvrzení, že legenda předestřená neznámými muži byla natolik nelogická, že jí obviněná nemohla uvěřit. Takový způsob argumentace však pomíjí, že soudy nižších stupňů tuto okolnost nepřehlédly, ale naopak se jí v rámci hodnocení důkazů pečlivě zabývaly. Soud prvního stupně v odstavci 13. odůvodnění svého rozsudku vycházel z toho, že pachatelé obviněné nabídli určitý přesvědčivý příběh, že výpověď obviněné o snaze pomoci krajanům z Ukrajiny je uvěřitelná a souladná s ostatními důkazy a že s ohledem na její osobní poměry, předchozí životní zkušenost, okolnosti setkání v obchodním centru i skutečnost, že šlo o osoby ve věku jejího syna, k nimž z toho důvodu a z důvodu předchozí příjemné komunikace cítila sympatie, nelze bez dalšího dovodit, že si musela být vědoma možného trestného pozadí celé věci. Nepřímý úmysl by soud prvního stupně shledal v případě, kdyby obviněná jen z důvodu předchozího přislíbení finanční odměny bez jakýchkoli dalších informací své číslo účtu pachatelům poskytla a nezajímala se o to, nač je potřebují. Na tyto úvahy soud prvního stupně navázal v odstavci 15, v němž právě z věku a vzdělání obviněné dovodil, že si nepočínala tak, jak měla a jak nepochybně mohla, a v tomto směru shledal její nedostatečnou obezřetnost (v konečném důsledku ústící do závěru o jejím nedbalostním zavinění).

26. Odvolací soud se s tímto hodnocením ztotožnil a odstavce 30. až 35. odůvodnění jeho rozsudku, v nichž reagoval na odvolací námitky státní zástupkyně, poskytují logické protiargumenty i k dovolacím námitkám. Současně v odstavci 39 připustil, že historka mladíků vykazovala při rozumném uvážení značnou nelogičnost, tuto okolnost však vyhodnotil jen jako podklad pro závěr, že obviněná měla a mohla postupovat obezřetněji, nikoli jako okolnost, jež by sama o sobě vyvracela skutkový závěr, že za konkrétních zjištěných okolností mohla předestřené legendě uvěřit.

27. Za námitku odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není možné považovat ani argumentaci týkající se skutku kvalifikovaného obžalobou jako pomoc k přečinu podvodu. Jak už Nejvyšší soud vysvětlil, skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů neposkytla podklad pro závěr, že obviněná věděla o nepoctivém záměru pachatelů a nelegálním původu finančních prostředků a byla s tím smířena. Současně je však možné upozornit, že ani kdyby tomu tak bylo, nepostačovalo by to k naplnění znaků trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. I kdyby totiž obviněná za daných okolností počítala s možností, že původ finančních prostředků je nelegální, z ničeho nevyplývá, že by měla také představu o tom, že peníze teprve budou vylákány od poškozené. Nelegální původ finančních prostředků a nepoctivý záměr pachatelů jsou velmi široké pojmy, mohlo by tedy jít o peníze pocházející prakticky z jakékoli kriminality. Podle ustálené judikatury „není třeba, aby pomocník měl přesnou představu o trestném činu hlavního pachatele ve všech podrobnostech, zejména pokud jde o jeho předmět, rozsah, místo a čas. Stačí, že si představuje skutek připravovaný hlavním pachatelem alespoň v hlavních rysech, jež naplňují určitou skutkovou podstatu trestného činu, a ví, že osoba, které pomáhá, svým jednáním poškodí či ohrozí zájem chráněný trestním zákonem.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 4 Tz 95/2002, podobně např. usnesení ze dne 24. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 446/2004). V daném případě však obviněná zjevně neznala ani tyto „hlavní rysy, jež naplňují určitou skutkovou podstatu“. Z pouhé podezřelosti celé finanční transakce zjevně nemohla usuzovat na podvodné jednání pachatelů. Za daných okolností neměla ani důvod předpokládat, že pachatelé v inkriminovanou chvíli peníze nemají vůbec jisté. Z provedeného dokazování tedy nevyplynulo nic, na základě čeho by si obviněná mohla utvořit alespoň hrubou představu o tom, že peníze mohou být získány konkrétně podvodem v rámci předstírání ohrožení prostředků na účtu a aktivity tzv. falešných bankéřů. V této souvislosti lze připomenout, že se sice obecně ve společnosti mluví o kybernetických útocích typu phishing, resp. vishing (voice phishing), nicméně varování směřují k obětem. Právě z jejich pohledu bývá mechanismus útoku popisován. Obecně rozšířená varování tedy nedávají do souvislosti tento typ jednání se zneužitím něčího bankovního účtu k zaslání podvodem získaných peněz. Ani zde tedy nelze hledat důvod k tomu, aby si obviněná učinila představu o trestném činu podvodu alespoň v hrubých rysech. Opakovaně je třeba v těchto souvislostech zdůraznit, že obviněná není osobou s předchozí kriminální zkušeností, nezakládala účet „narychlo“ pro účely provedené transakce, nebyla prokázána jakákoli předchozí znalost či dohoda s pachateli (celý nahodilý kontakt v obchodním centru se odehrál v rozsahu pouhých několika desítek minut), a to ani o eventuální odměně za použití účtu. Tu obviněná ve výši 1000 Kč „na kafe“ obdržela až zpětně, bez předchozího příslibu či vlastního požadavku. Tato odměna (co do výše víceméně symbolická) ani nekoresponduje s obvyklou výší odměn, která je soustavě státního zastupitelství známa z obdobných jednání pachatelů typově srovnatelné trestné činnosti.

28. Obstát nemůže ani argument přirovnávající jednání obviněné k činnosti tzv. bílých koní, tedy osob, které formálně přebírají funkci jednatele, přičemž podepisují různé dokumenty, o jejichž obsah a o další kroky činěné jinými osobami (zejména např. ve vztahu k daňovým povinnostem obchodní korporace) se nezajímají. Mimo toho, co k dané námitce ve svém vyjádření k dovolání přiléhavě uvedla prostřednictvím obhájkyně sama obviněná, tedy zejména že jednání těchto osob je opakované, dlouhodobé a že se o důvody a následky svého jednání nezajímají, lze dodat, že „modus operandi“ těchto osob se liší. Typicky jde o osoby bez bydlení a jakéhokoli zázemí, často s mnoha dluhy, které pro ně není reálné splatit, o což se ani nepokoušejí, tedy se spoléhají na to, že „si na nich nelze nic vzít“ a bude obtížné je vůbec vypátrat. Svou identitu poskytují za finanční odměnu, která se sice může zpravidla zdát bagatelní, v jejich bezútěšné situaci se však jeví jako zajímavá. Tyto osoby tedy de facto na podstatně širším skutkovém podkladu mohou počítat s tím, že budou těmi, kteří budou muset snést nepříznivé právní následky jednání osob, které si je na tuto činnost najímají, je jim to však jedno, neboť tyto dopady reálně jejich situaci nezhorší. Jsou si vědomi, že při provozu obchodní společnosti vznikají závazky, současně ale na jakékoli její řízení předem rezignují, čímž takové závazky na sebe vědomě přebírají a ignorují je. K tomuto jednání nejsou zpravidla motivováni žádnou (uvěřitelnou) legendou, naopak je jim jasné, že obchodní společnost není v dobré kondici, neboť by se jí pak nikdo tímto způsobem nezbavoval, resp. ji formálně nepřevedl na osobu, která ji evidentně řídit nechce a nebude. Jedná se tedy o v mnoha ohledech přiléhavější situaci smíření s následkem, než je situace obviněné, u níž se snaží dovolatelka shledat stejný závěr.

29. Shora uvedené se přitom uplatní jak ve vztahu k žalovanému trestnému činu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, tak i ve vztahu ke skutku, jímž byla obviněná uznána vinnou, kvalifikovanému jako legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 1 tr. zákoníku. Skutková zjištění v projednávané věci ani v tomto případě neposkytují podklad pro závěr, že obviněná „věděla“ o původu prostředků převáděných na její účet z trestné činnosti a že by tak byla srozuměna s tím, že svým jednáním zastírá původ takových prostředků.

V. Způsob rozhodnutí

30. Jak již bylo shora konstatováno, námitky dovolatelky dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani dovolací důvod jiný nenaplňují. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnila dovolatelka v jeho druhé alternativě. Ta ovšem nepřichází v úvahu a nemůže být naplněna za situace, kdy dovolací námitky neodpovídají uplatněnému důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 23. 7. 2026 Mgr. Pavel Göth předseda senátu