6 Tdo 584/2026

Rubrum

6 Tdo 584/2026-208 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 7. 2026 o dovolání, které podal obviněný M. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2025, č. j. 4 To 179/2025-169, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 78/2025, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 17. 7. 2025, č. j. 2 T 78/2025-140, byl obviněný M. S. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečiny ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 1. 1. 2025 v době kolem 00:19 hodin na ulici XY před domem č. XY ve XY po předchozí slovní rozepři a za přítomnosti nejméně čtyř dalších osob fyzicky napadl J. N. tím způsobem, že jej nejméně dvakrát udeřil pravou rukou sevřenou v pěst do levé části obličeje, když J. N. upadl na keř a následně vstal, jej úderem nohy do oblasti trupu povalil zpět do keře, čímž způsobil J. N., nar. XY, lehký otřes mozku, povrchní poranění vlasové části hlavy, povrchní oděrky v oblasti palce levé ruky, oděrku levého kolena v oblasti před kolenní čéškou a zhmoždění krční páteře, přičemž v důsledku způsobeného zranění byl J. N. citelně omezen v obvyklém způsobu života po dobu přesahující jeden týden.

2. Obviněný byl za tyto přečiny odsouzen podle § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře osmdesáti sazeb po 400 Kč, tedy v celkové výši 32 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán zaplatit škodu poškozeným Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 12 015 Kč a J. N. ve výši 40 520 Kč.

3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 12. 2025, č. j. 4 To 179/2025-169, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle něj (část II.) rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Soudům vytýká jednostranné a selektivní přijetí skutkové vrze svědčící v jeho neprospěch, odvolacímu soudu náležité nepřezkoumání odvoláním napadeného rozsudku.

5. Jádro pochybení obou soudů (část III.) spatřuje ve způsobu hodnocení svědeckých výpovědí. Opět namítá, že soudy měly uvěřit svědkům z řad jeho rodinných příslušníků (bratr a družka) a nikoliv manželům K. a poškozenému N. Extrémní nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry spatřuje v tom, že „odvolací soud na jedné straně akcentuje jejich (pozn. svědků Z. a D. K.) schopnost rozlišit i jemnější momenty konfliktu, například že šlo o ,ránu nohou‘ a nikoli obranné znehybnění, a na druhé straně zcela pomíjí okolnosti, které tuto schopnost objektivně snižovaly, totiž noční dobu, vzdálenost a rychlý průběh celého incidentu“.

6. Dále namítá (část IV.), že soudy institut nutné obrany vyložily nepřípustně restriktivně, neboť bez dalšího nelze uzavřít, že nebyl jím popisovanou situaci oprávněn vyhodnotit jako bezprostředně nebezpečnou.

7. V dalších částech svého mimořádného opravného prostředku poukazuje na intoxikaci poškozeného (část V.), za nesprávný označuje závěr o existenci nepřímého úmyslu (část VI.) a tvrdí, že odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů neodpovídají požadavkům plynoucím z právní úpravy (část VII.).

8. Závěrem (část VIII.) obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vyškově a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V případě, že Nejvyšší soud dospěje k závěru, že již na podkladě dosavadního stavu věci může sám rozhodnout, navrhl, aby postupoval podle § 265m tr. ř. a rozhodl ve věci způsobem pro něj příznivým.

9. Současně navrhl, aby předseda senátu Okresního soudu ve Vyškově postupoval podle § 265h odst. 3 tr. ř. a předložil Nejvyššímu soudu spis s návrhem na odložení výkonu napadeného rozhodnutí, případně aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, a to do doby, než bude o tomto dovolání pravomocně rozhodnuto.

10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že tento opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před soudem prvního stupně a kterou shrnul ve svém odvolání proti jeho odsuzujícímu rozsudku. Jádro pochybení obou soudů spatřuje „ve způsobu hodnocení svědeckých výpovědí a má za to, že odvolací soud se vyhnul otázce, zda nebylo na místě uplatnit zásadu in dubio pro reo“. S těmito námitkami se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí (v bodech 7. až 11. rozsudku a v bodech 3. až 8. usnesení).

11. Pokud dovolatel namítá nesprávné právní posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jeho dovolání neobsahuje žádnou tomu odpovídající argumentaci. Tvrdí-li, že jednal v nutné obraně podle § 29 tr. zákoníku, vztahuje takové právní posouzení k jiným skutkovým zjištěním, než jaká učinily soudy.

12. Jádrem dovolání je nesouhlas obviněného se skutkovým zjištěním soudů, že nebyl poškozeným fyzicky napaden. Z hlediska požadavků na formulaci námitek uplatňovaných pod dovolacím důvodem podle písm. g) obviněný své dovolání způsobem plynoucím z judikatury podle státního zástupce nevymezil. Svou námitku založenou na existenci zjevného rozporu podle první varianty citovaného dovolacího důvodu opřel jen o tvrzení, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Nejvyšší soud však v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Toto pravidlo má procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové není způsobilé naplnit žádný z dovolacích důvodů. Důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady, tedy takové porušení, které má za následek, že „se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy“ – viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14. Tato námitka žádný dovolací důvod nezakládá, Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a pouze v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Stejný význam má nyní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud dovolatel obsahově na zmíněnou zásadu poukazuje, nic nenasvědčuje tomu, že by snad byla porušena, když soudy pochybnosti neměly, což logicky nenapadnutelným způsobem vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí.

13. Dovolatel s bezelstnou samozřejmostí zamlčuje podstatu celého konfliktu a jeho počátek – své jednání, které konflikt vyvolalo. Situaci popisuje tak, že svého šestiletého syna musel bránit před obtěžováním náhodného opilce. Avšak i podle výpovědi jeho družky R. a bratra S. bylo prvotní příčinou konfliktu to, že dovolatel odpaloval na ulici pyrotechniku a poškozený poukazoval na to, že „tady má barák“ (viz svědek S.) a „nelíbilo se mu, že odpalujeme ten ohňostroj“ (viz svědkyně R.). Poškozený k tomu vysvětlil, že hořící části dopadaly na střešní krytinu domu rozestavěného pro jeho dceru a dovolatele proto oslovil se žádostí, aby šel pyrotechniku odpalovat někam jinam, protože se obával požáru. Právě tento prvopočátek útoku potvrdili zejména také manželé K. Odpalování pyrotechniky na daném místě v době skutku ještě nebylo obecně zakázáno, avšak jednalo se zjevně o místo nevhodné, neboť k němu bezprostředně přiléhají budovy. Nejde o volné prostranství. Navíc se ze strany dovolatele jednalo o chování vysoce bezohledné, neboť pyrotechniku odpalovat ve vzdálenosti kolem 160 m od Domu s pečovatelskou službou XY XY, tedy nedaleko zařízení uvedeného nyní v § 35b písm. a) zákona č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích a zacházení s nimi a o změně některých zákonů (zákon o pyrotechnice) ve znění účinném od 1. 12. 2025 (tedy až po skutku). Podle citovaného ustanovení je nyní zakázáno odpalování pyrotechnických výrobků ve vzdálenosti do 250 m od takového zařízení. Prvotní konflikt tedy vyvolal právě dovolatel svým jednáním, které bylo již 1. 1. 2024 nebezpečné (přinejmenším s prevenční povinností podle § 2900 o. z.) a bezohledné.

14. Nutnou obranou byla tedy již reakce poškozeného na prvotní jednání dovolatele. Pokud se tedy dovolatel poté bránil „obtěžování“ ze strany podnapilého poškozeného, jeho jednání nemohlo být nutnou obranou již z toho důvodu, že nutná obrana proti nutné obraně není přípustná – k tomu viz např. rozhodnutí č. 9/2017 Sb. rozh. tr. Podle státního zástupce bylo jednání dovolatele přinejmenším v rozporu s jeho prevenční povinností podle § 2900 občanského zákoníku.

15. V další části vyjádření zaujal státní zástupce stanovisko k tomu, jak by bylo třeba věc posoudit, pokud by se vyšlo z verze, že poškozený obviněného držel za krk, nebo do něj žduchal. Ani v takovém případě by se o nutnou obranu z jeho strany nejednalo.

16. Protože dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá, navrhl státní zástupce, aby je Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání IV./1. Obecná východiska 18. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu k zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

19. Z uvedené citace je zřejmé, že i Ústavní soud akcentuje důležitost dovolací argumentace z hlediska výsledku řízení o dovolání. Dovolatel je totiž povinen ve svém mimořádném opravném prostředku označit alespoň jeden z dovolacích důvodů, o nějž své dovolání opírá, ale současně, má-li být úspěšný, snést i konkrétní námitky, jimiž proti napadenému rozhodnutí brojí, a to takové, které svým obsahem odpovídají zvolenému důvodu dovolání, příp. alespoň jinému důvodu dovolání, který sice explicitně neuplatnil, ale jehož obsahovému zaměření odpovídá jeho dovolací argumentace.

20. Jinak řečeno, z úpravy dovolacího řízení (Hlava sedmnáctá trestního řádu) je zjevné, že referenční rámec přezkumu napadených rozhodnutí dovolacím soudem je vytyčen primárně samotným dovolatelem (resp. obsahem mimořádného opravného prostředku vyhotoveného jeho obhájcem), na kterém spočívá břemeno tvrzení existence vad těchto rozhodnutí odpovídajících zvolenému, příp. alespoň jinému zákonem upravenému důvodu dovolání, a požadavek předestření relevantních námitek takové vady osvědčujících.

21. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda jím vznesené námitky obsahově odpovídají jím uplatněným důvodům dovolání, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost.

22. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].

23. S ohledem na způsob rozhodnutí soudu druhého stupně o řádném opravném prostředku obviněného měl tento své dovolání opřít i o druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podle níž bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l), avšak tento nedostatek neměl vliv na posouzení jeho dovolání. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

24. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem.

25. Námitky dovolatele se s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, příp. předkládání vlastních verzí skutkového děje (slovní napadání poškozeným a jeho snaha fyzicky jej atakovat) na podkladě odlišného hodnocení provedených důkazů. Takové výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů však nejsou způsobilé založil jejich vadu, která by odpovídala této variantě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je, jak zdůraznil již státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání, označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění (skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového však obviněný ve svém dovolání nečiní.

26. Obviněný předkládá vlastní názor na to, jak měly soudy důkazy hodnotit (v rámci toho se snaží zpochybnit výpovědi Z. a D. K.) a ve své podstatě se domáhá toho, aby Nejvyšší soud přijal logiku jeho úvah. Opomíjí však, že hodnocení důkazů je doménou soudů, před nimiž je důkaz proveden (nepřísluší tedy Nejvyššímu soudu, jehož úkolem je posouzení toho, zda hodnocení soudů nižších stupňů není libovolné, tedy zjevně se příčící požadavkům plynoucím z § 2 odst. 6 tr. ř.). Je-li toto jejich hodnocení komplexní, zahrnující posouzení všech aspektů důkazního řízení a nevykazující trhlinu v logice úvah, pak je nelze označovat za vadné jen proto, že nevyhovuje představě dovolatele a jím uplatňované logice.

27. Dovolatel v konkrétnosti neoznačuje příslušné skutkové zjištění, které podle jeho mínění je zjevně rozporné s provedeným dokazováním, a to způsobem, že by poukázal na to, že obsah konkrétního důkazu skutkové zjištění soudu nepodporuje, resp. je případně přímo vyvrací. Námitky dovolatele uvedené v části III. jeho dovolání, tj. poukaz na odlišnosti stran údaje o vzdálenosti, z níž zpochybňovaní svědci K. měli děj pozorovat, či poukaz na příbuzenský vztah, pro který se soud nepřiklonil k verzi svědků příznivé pro dovolatele, zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ve smyslu vyloženém Ústavním i Nejvyšším soudem nezakládají. Nelze totiž uzavřít, že by skutková zjištění soudů nižších stupňů neměla v obsahu důkazů, o něž se opřely, svůj podklad. Námitky vznesené vůči svědkům K. totiž nejsou způsobilé k tomu, aby na jejich podkladě bylo možno prohlásit, že jde o svědky nevěrohodné, z jejichž výpovědí nelze při tvorbě skutkových zjištění vycházet. Pokud soud prvního stupně i pod dojmem vlastního vjemu při provádění dokazování dospěl k závěru, že jejich údaje lze převzít, musí Nejvyšší soud – pokud dovolatel nepředložil argumentaci, která by svědčila o tom, že se při hodnocení důkazů dopustil libovůle, což ovšem neosvědčil – takové hodnocení respektovat. Nutno totiž dodat, že soud prvního stupně nepřevzal údaje sdělené svědky O. S. a L. R. nejen vzhledem k jejich příbuzenskému vztahu k dovolateli (jak upozorňuje dovolatel), ale rovněž proto, že jejich „popisy incidentu … se relativně výrazně rozcházejí“, a to z důvodů jím uvedených. Hodnocení důkazů soudem prvního stupně neodporuje požadavku § 2 odst. 6 tr. ř., jeho skutková zjištění nezatěžuje vada odpovídající první variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nadto je třeba zopakovat, že dovolací námitky obviněného ani požadavku této varianty dovolacího důvodu neodpovídají.

28. Ve shodě se státním zástupcem je třeba konstatovat, že tento dovolací důvod nemůže být naplněn poukazem dovolatele, že postupem soudů mělo být porušeno pravidlo in dubio pro reo. To se uplatňuje pouze v případech, kdy soud pochybnosti má. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů však plyne, že tyto pochybnosti o skutkové stránce věci neměly. K naplnění první varianty by došlo jen tehdy, pokud by skutková zjištění byla zjevně (tj. očividně či extrémně) vadná, což přesvědčivě netvrdí ani dovolatel.

29. Druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) ani variantu třetí (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku neuplatnil. IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

30. K první alternativě tohoto dovolacího důvodu (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku) nevznesl obviněný žádnou konkrétní námitku, jíž by se vymezil vůči hmotněprávní subsumpci skutku, jímž byl uznán vinným, pod soudy užité znaky trestného činu. Pokud namítl, že se soudy dostatečně nevypořádaly s možností, že jednal za podmínek nutné obrany podle § 29 tr. zákoníku, spojil tuto výhradu s kritikou jejich skutkových zjištění. Ta však nebyla shledána dovolacím soudem vadnými. Za daného stavu, tj. kdy skutková věta odsuzujícího výroku žádná skutková zjištění o trvajícím či hrozícím útoku ze strany poškozeného neobsahuje, nemůže být naplněna první varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud totiž správnost právní kvalifikace skutku posuzuje podle skutkových zjištění vyjádřených v napadeném rozhodnutí. Dovolatel je pak povinen své námitky vůči hmotněprávnímu posouzení formulovat ve vztahu k těmto zjištěním a nemůže je založit na jiné skutkovém základě (což fakticky činí obviněný). Rovněž námitka o nesprávném posouzení zavinění [zpochybnění závěru o nepřímém úmyslu dovolatele ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku] je činěna na skutkovém podkladě tvořeném obviněným („reagoval na chování poškozeného, které vnímal jako agresivní a ohrožující“).

31. Druhou variantu (rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení) sice obviněný formálně uplatnil (část II.), avšak nepřiřadil k ní žádnou námitku. IV./4. K námitkám vymykajícím se dovolacím důvodům 32. Mimo obsahový rámec dovolacích důvodů se nacházejí námitky obviněného, které vymezil v části VII. dovolání. Tyto však z povahy věci nejsou schopny odůvodnit obviněným požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Odlišné stanovisko by mohl dovolací soud zaujmout pouze tehdy, pokud by vyhotovení napadených rozhodnutí byla tak vadná, že zasahovala do práva obviněného na spravedlivý proces v jeho složce týkající se dostatečné odpovědi na vznesené námitky, resp. na odůvodnění přijatých výroků. Nejvyšší soud se neztotožňuje s výhradou dovolatele, že jím napadená rozhodnutí ve svých odůvodněních nesplňují požadavky formulované zněním § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř. Ke kasaci napadených rozhodnutí není tudíž důvod ani z tohoto (ústavního) hlediska.

V. Způsob rozhodnutí

33. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten ve svém dovolání vznesl námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody rozešly. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.

34. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

35. Zbývá dodat, že předseda senátu soudu prvního stupně návrh na odložení výkonu napadeného rozhodnutí nepodal. Předseda senátu Nejvyššího soudu pak neshledal důvod k tomu, aby na podkladě podnětu obviněného odložil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí podle § 265o tr. ř.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 1. 7. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu