6 Tdo 592/2026

Rubrum

6 Tdo 592/2026-1844 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 7. 2026 o dovoláních, která podali obviněný J. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2025, č. j. 5 To 48/2025-1652, a obviněný G. Č., rozený T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2026, č. j. 5 To 75/2025-1671, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 3/2024, takto:

Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. V. a G. Č. odmítají.

Odůvodnění

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 19. 6. 2025, č. j. 63 T 3/2024-1500, byli uznáni vinnými obvinění J. K., G. Č. a J. V. zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku k § 23 tr. zákoníku, a obvinění P. T. a J. M. zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 2 písm. g) tr. zákoníku k § 23 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že v přesně nezjištěné době dne 3. 8. 2022 v čase od 14.51:21 hodin do 15.30 hodin ve Věznici VS ČR v XY, XY kraj, na oddíle odsouzených „XY“ společným jednáním se srozuměním s možným způsobením těžké újmy na zdraví poté, co G. Č., P. T., J. K., J. M. a J. V. vstoupili do ložnice č. XY k poškozenému D. D., narozenému XY, kterého nejprve obestoupili do půlkruhu, čímž mu zamezili opustit ložnici, pokřikovali na něho, že je „bonzák“, vulgárně jej uráželi, poté G. Č. společně s P. T. přistoupili k D. D. a střídavě nejméně pěti ranami pěstí ruky nebo otevřenou dlaní jej udeřili do hlavy, kdy během tohoto napadání si D. D. svýma rukama snažil krýt obličej a hlavu, poté k D. D. přistoupili J. V., J. K. a J. M. a střídavě, nejméně deseti ranami pěstí ruky jej udeřili do obličeje, J. K. nejméně deseti ranami pěstí ruky a kolenem nohy jej udeřil do oblasti žeber, J. M. nejméně deseti ranami pěstí ruky a kolenem nohy udeřil D. D. do oblasti žeber, kdy následkem tohoto útoku D. D. upadl na zem a svýma rukama si snažil krýt obličej a hlavu, poté společně J. V., J. K., J. M. a P. T. střídavě nohou obutou do pantoflí nejméně pětkrát kopli D. D. do hlavy a břicha (oblast žeber), následně P. T. a J. V. střídavě nejméně pětkrát nohou dupli D. D. do oblasti jeho hrudníku a nejméně devětkrát jej kopli, následně se D. D. posadil na postel, držel se za bok a špatně dýchal, přičemž, když D. D. chtěl odejít z ložnice, P. T. se před něj postavil, svým břichem do D. D. strčil, kdy D. D. upadl na kovové čelo postele, a když si klekl a rukou se chytl za břicho v oblasti žeber, přistoupil k němu P. T., J. K. a střídavě, bez jakéhokoli slovního upozornění, jej opětovně fyzicky napadli, kdy nejprve P. T. nohou obutou do pantoflí na něho šlapal, kopal jej do hlavy, těla, nejméně pětkrát nohou dupnul na jeho hrudník, poté J. K. nejméně pěti ranami pěstí ruky udeřil D. D. do hlavy a nejméně jedenkrát jej nohou obutou do pantoflí kopl do hlavy, kdy D. D. se během napadání držel za žebra, snažil se krýt, když od dalšího napadání shora jmenovaní upustili, neboť někdo na ložnici č. XY zakřičel, ať tohoto nechají a ložnici opustili, tímto jednáním poškozenému D. D. způsobili zranění, a to oděrky v čelní krajině hlavy vlevo, krevní podlitiny na hrudníku až břiše vpravo bočně, zlomeninu pátého žebra vpravo (s minimálním posunem) a úrazový kolaps pravé plíce, což si vyžádalo odborné lékařské vyšetření na oddělení Úrazové chirurgie Krajské nemocnice v Pardubicích s následnou hospitalizací od 3. 8. 2022 do 4. 8. 2022, a dále na Chirurgickém oddělení Vazební věznice Praha-Pankrác od 4. 8. 2022 do 11. 8. 2022 s následnou léčbou spočívající v hrudní drenáži, dodržováním režimových opatření, podáváním léčiv proti bolesti a tvorbě krevních sraženin, k ulehčení dýchání dechovou rehabilitací a byl podstatně omezen na obvyklém způsobu života spočívajícím v bolestivosti poranění projevujících se při kašli, prudších pohybech, zrychleném i hlubokém dýchání po dobu několika týdnů, ztížením dýchání a dodržováním léčebných a režimových opatření, kdy ze soudně-lékařského hlediska způsobené poranění je hodnoceno jako těžké ve smyslu těžkého ublížení na zdraví v důsledku poškození důležitého orgánu (struktur hrudního koše a nitrohrudních orgánů).

2. Obviněný J. V. byl odsouzen za tento zločin a za sbíhající se přečiny krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2025, č. j. 5 T 17/2024-397, podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 3. 2025, č. j. 5 T 17/2024-397, který nabyl právní moci dne 18. 3. 2025, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný G. Č. byl odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo rozhodnuto o trestech zbývajících obviněných a o povinnosti všech obviněných nahradit poškozenému škodu podle § 228 tr. ř.

3. O odvolání obviněného J. V. (a rovněž odvolání obviněného J. K.) proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2025, č. j. 5 To 48/2025-1652. V případě obviněného J. V. zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně. Mimoto částečně zrušil napadený rozsudek i ohledně obviněného J. K. (a sám rozhodl o uložení trestu) a za podmínek § 261 tr. ř. též ohledně již odsouzeného P. T.

4. O odvolání obviněného G. Č. proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 2. 2026, č. j. 5 To 75/2025-1671, jímž podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. V. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Rejchla dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně připomenul, že ve svém odvolání namítal, že jeho jednání nesměřovalo ke způsobení těžké újmy a nemohl k ní ani přispět, protože měl obuté pantofle. Soud prvního stupně podle něj nevěnoval dostatek pozornosti výslechu znalce k tomu, zda by bylo možné bosou nohou obutou do pantofle zlomit žebro. Intenzita násilí spolupachatelů nesměřovala k těžké újmě na zdraví a ve smyslu zásady in dubio pro reo měl být tedy skutek kvalifikován jako ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku s tím, že těžší následek nebyl zamýšlen ani v eventuálním úmyslu. Závěr odvolacího soudu v bodu 10. považuje za vnitřně rozporný. Vrchní soud sám poukazuje na to, že se k podání svědecké výpovědi nedostavil D. G. Přitom z protokolu o hlavním líčení je zřejmé, že výpovědi jednotlivých svědků si odporují, odporují si i výpovědi, které svědci podali v přípravném řízení a později v řízení před soudem.

6. Soudy měly přihlédnut nejen k jeho obhajobě, ale i k jeho charakteristice. Právě intelektuální deficit, který je u obviněného zřejmý, měl orgány činné v trestním řízení vést k tomu, aby ohledně tohoto obviněného přibral znalce z oboru psychologie k posouzení schopnosti vnímat následky vlastního jednání. Obviněný proto má za to, že míra jeho zavinění v posuzovaném případě byla zjištěna nedostatečně a nebylo využito možnosti provedení dalších důkazů.

7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2025, sp. zn. 5 To 48/2025, zrušil také rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 19. 6. 2025, sp. zn. 63 T 3/2024, a dále postupoval podle § 265l tr. ř.

8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného J. V. v prvé řadě uvedl, že primárně míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění, přičemž námitky tohoto typu by v dovolacím řízení mohly mít význam především tehdy, pokud by bylo možno dovodit na jejich základě vadu zjevných rozporů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z odůvodnění dotčených rozhodnutí nelze dovodit existenci zjevných rozporů mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, když naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění rozhodnutí splňují požadavky stanovené v § 125 odst. 1 tr. ř., a jako taková jsou rozhodnutí plně přezkoumatelná. Zcela správně zde soudy vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědi přímého svědka – poškozeného, výpovědí spoluobviněných, z kamerových záznamů či ze závěrů znaleckého zkoumání; plně odpovídají též časové a místní souvislosti projednávané trestné činnosti. Naopak neexistují žádné indicie, které by snad nasvědčovaly pravdivosti ospravedlňující verze prezentované obviněným, podle které nebyl způsobilý rozpoznat možné následky svého jednání, potažmo nejednal s potřebným stupněm vůle. Fakt, že obviněný jednal plně vědomě, a to způsobem uvedeným v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, z provedených důkazů zřetelně vyplývá, a to bez jakékoliv pochybnosti.

9. Kromě absence zjevných rozporů dále státní zástupce konstatoval absenci dalších vad, na které eventuálně pamatuje § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedený dovolací důvod tedy nebyl naplněn ani v jedné ze zákonných alternativ. Vzhledem k tomu navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

10. Obviněný G. Č. podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jaromíra Vániše, a to z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předně namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu chybí náležité odůvodnění ve smyslu § 125 odst. 1 tr. ř. nebo § 134 odst. 2 tr. ř. Návrhy obhajoby na doplnění dokazování nebyly provedeny, resp. byly ignorovány. Bez hlubšího posouzení a zdůvodnění to vedlo k potvrzení viny a trestu obžalovaného na základě lživých výpovědí. Došlo tak ke zkrácení práva na obhajobu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., neboť nebyly brány v úvahu důkazy svědčící ve prospěch obviněného.

11. Obviněnému se ve věznici v Pardubicích ozval svědek J. K., který potvrzuje jeho nevinu. Odmítnutím jeho výslechu a výslechu sestry obviněného M. T. a neprovedením konfrontace podle trestního řádu mezi obviněným a poškozeným bylo rovněž porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť odvolací soud se řádně nevypořádal se všemi důkazními návrhy, které v řízení o věci obviněný navrhl a tyto důkazy neprovedl. Upozornil, že poškozený svoji výpověď v průběhu času neustále korigoval. Dodal, že napadení se nemohl dopustit s ohledem na svůj zdravotní stav.

12. Obviněný i nadále trvá na své nevině. Kategoricky popřel, že by se jakéhokoliv násilí vůči poškozenému dopustil. Výpovědi v jeho neprospěch byly motivovány mstou za to, že ihned po incidentu zašel za pedagogem panem M. E. a nahlásil mu jména útočníků a označil organizátora napadení. Dále jako jediný na začátku vyšetřování incidentu neodmítl k věci vypovídat a při svém výslechu opětovně označoval do protokolu o výslechu útočníky a popsal průběh napadení poškozeného. Z tohoto důvodu byl i přeložen do jiné věznice, aby nebyl terčem útoků a msty ze strany obviněných útočníků. M. T. telefonovala s vedením věznice v souvislosti s jeho přeložením a ti jí potvrdili, že byl přeložen z důvodu bezpečnosti a ochrany svědka v trestním řízení.

13. Obviněný připojil seznam důkazů, které požaduje provést po vrácení věci soudu prvního stupně. Závěrem navrhl, aby dovolací soud vydal rozhodnutí, jímž rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně v části, která se ho týká, se zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného G. Č. uvedl, že výtky jsou opakované. Současně je zřejmé, že míří do oblasti dokazování a skutkových zjištění. S ohledem na jejich opakovanost odkázal především na bod 6. a násl. usnesení vrchního soudu. Soudy přitom dospívají ke správnému a řádně odůvodněnému závěru, že na podkladě provedených důkazů byla vina prokázána bez důvodné pochybnosti. Soudy se zároveň dostatečným a přesvědčivým způsobem vypořádaly s obhajobou obviněného. Se skutkovými závěry soudů, resp. s hodnocením důkazů, a to včetně jejich zákonnosti, se plně ztotožnil, a tak na ně odkázal.

15. Soudy zde zcela správně vycházely z usvědčujících důkazů v podobě výpovědi přímého svědka – poškozeného, která není izolovaná, nýbrž ji velice dobře doplňují výpovědi soudy označených spoluobviněných; s obsahem výpovědi poškozeného korespondují i časové a místní souvislosti projednávané trestné činnosti či kamerové záznamy nebo závěry znaleckého zkoumání. Naopak neexistují žádné indicie, které by snad nasvědčovaly tomu, že by si poškozený vymýšlel nebo byl někým k usvědčující výpovědi naveden. Skutková zjištění soudů mají v provedených důkazech oporu, a nelze proto dovodit zjevné rozpory ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Fakt, že obviněný jednal způsobem uvedeným v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku, z provedených důkazů zřetelně vyplývá, a to bez jakékoliv důvodné pochybnosti.

16. Kromě absence zjevných rozporů dále konstatoval absenci dalších vad, na které eventuálně pamatuje § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zejména nelze přitakat obviněnému, pokud naznačuje vadu opomenutých důkazů – z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí (srov. bod 9. usnesení vrchního soudu či bod 32. rozsudku krajského soudu) vyplývá, že důkazní návrhy nebyly přehlédnuty, byly naopak jako nadbytečné, resp. irelevantní zamítnuty. Nadbytečnost či bezpředmětnost z hlediska zjištění skutkového stavu jsou přitom uznávaným důvodem k zamítnutí důkazního návrhu; neprovedení takového důkazu nezakládá vadu důkazů opomenutých. Soudy tudíž v tomto směru nepochybily.

17. S ohledem na výše uvedené shrnul, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn ani v jedné ze zákonných alternativ. Vzhledem k tomu navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného, než jím navrženého rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III. Přípustnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání IV./1. Obecná východiska 19. Úvodem je vhodné zmínit, že v řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Podle Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24) současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

20. Obvinění, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), svá dovolání založili na tvrzení o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na posouzení toho, zda mu vznesené námitky obsahově odpovídají, a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění označeného dovolacího důvodu dochází tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

21. Dále je nutno zmínit, že ze strany obviněných se jedná o opakování argumentace, kterou uplatnili v předcházejícím řízení a s níž se soudy nižších stupňů vypořádaly. Na případ, kdy obviněný v dovolání vznáší obsahově shodné námitky s těmi, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

22. Obvinění ve svých dovoláních neoznačili konkrétní alternativu uvedeného dovolacího důvodu. Úkolem Nejvyššího soudu není, aby za dovolatele obsah jeho dovolání či zamýšlenou argumentaci domýšlel (viz výše). Opodstatněnost námitek proto ve vztahu k jednotlivým alternativám posoudí s ohledem na jejich obsah.

23. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu je nezbytné uvést, že ani jeden obviněný ve svém dovolání nevymezil, která skutková zjištění, jež jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, pokládá za zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, resp. konkrétně s jakým důkazem. Námitky dovolatelů se s touto alternativou zmíněného dovolacího důvodu míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami soudů, příp. předkládání vlastních verzí skutkového děje. Takové výhrady vůči skutkovým zjištěním soudů však nejsou způsobilé založil jejich vadu, která by odpovídala této variantě dovolacího důvodu podle písm. g). Její podstatou totiž je označení a osvědčení zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění (skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu) s obsahem provedeného dokazování. Nic takového však ani jeden obviněný ve svém dovolání nečiní. Vzhledem k tomu, jakož i skutečnosti výše zmíněné, tedy že obsahem dovolání je pouze opakování obhajoby obviněných uplatněné již v předchozích stadiích řízení, nevzniká dovolacímu soudu úkol detailněji na námitky týkající se skutkových zjištění reagovat.

24. Dovolatel J. V. argumentuje absencí úmyslu směřujícího ke vzniku těžké újmy na zdraví. Dokládá to skutečností, že měl obuty pouze pantofle. V úvahu měl být brán i jeho intelektuální deficit. Byť námitky obviněného zdánlivě formálně směřují vůči právnímu posouzení skutku, ve skutečnosti svoji argumentaci opírá o vlastní verzi události. Ostatně, jak upozornil již státní zástupce, obviněný ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neuplatnil.

25. Zakládá-li tento dovolatel svoji argumentaci na skutečnosti, že měl obuty pantofle, a na tom, že s ohledem na jeho intelektuální deficit nemohl jeho úmysl směřovat ke způsobení těžké újmy, zcela popírá výsledky dokazování i závěry soudu prvního stupně, aniž by označil rozpor ve skutkových zjištěních, který by zásah do nich opodstatňoval. Vzhledem k tomu, že obviněný byl uznán vinným ze společného jednání s dalšími obviněnými, jak upozornil již soud odvolací (bod 16. rozsudku), u trestných činů proti životu a zdraví všichni spolupachatelé trestného činu odpovídají za celý následek (účinek) společného jednání bez ohledu na okolnost, jaké konkrétní dílčí zranění bylo způsobeno konkrétním dílčím útokem toho kterého pachatele, a také bez ohledu na okolnost, že byl rozdíl v intenzitě jednání jednotlivých spolupachatelů. Odvolací soud v bodě 18. s odkazem na závěry soudu prvního stupně vysvětlil, že pro závěr o existenci nepřímého úmyslu svědčí povaha a způsob vedení útoků jednotlivých pachatelů, vysoká intenzita některých ran, i to, že útoky v podobě opakovaných kopů nebo dupnutí nohou, ran pěstí nebo otevřenou dlaní byly zaměřeny na části těla, kde jsou uloženy životně důležité orgány, zejména hlavu a hrudník. Na tomto závěru nemění ničeho ani naznačený intelektuální deficit obviněného, neboť skutečnost, že hlava a hrudník jsou oblastmi, kde se nachází životu nezbytné orgány a intenzivní opakovaný útok na ně tak ohrožuje zdraví a život napadeného, nevyžadují intelektové schopnosti větší než malého dítěte. Bez povšimnutí nemůže zůstat ani skutečnost, že obviněný již byl v minulosti odsouzen za trestnou činnost násilného charakteru (bod 21. rozsudku odvolacího soudu).

26. Dovolatel G. Č. svoji argumentaci založil na zpochybnění výpovědí svědků, kteří se mu mají mstít za to, že útočníky označil ihned po incidentu. Dokládat to má i jeho přesun z důvodu jeho ochrany. Uvedená tvrzení dovolatele však byla jednoznačně vyvrácena odvolacím soudem. V bodě 11. svého usnesení odvolací soud citoval ze zprávy věznice týkající se přemístění obviněného, kde byla jednoznačně uvedena obava, že by dovolatel mohl působit na svědky jeho trestné činnosti a další podezřelé. V témže bodě odvolací soud upozornil, že není pravdou, že by dovolatel sdělil jména útočníků, neboť ta ještě 16. 8. 2022 nebyla známa a vyloučil to též svědek M. E., kterému měl obviněný jména sdělit. Stejně tak bylo výpovědí hned několika svědků vyvráceno jeho tvrzení, že poškozeného přišel pozvat na kávu a požádat o jídlo – podle J. H. a P. B. obviněný poškozenému rohlíky a kávu naopak ukradl. Na závěru o vině obviněného nemůže ničeho změnit ani zjištění ohledně jeho zdravotního stavu. K útoku došlo dne 3. 8. 2022, první hospitalizace obviněného nastala až 9. 12. 2022 a trest mu byl přerušen poprvé až usnesením ze dne 31. 3. 2023 (viz bod 27. usnesení odvolacího soudu). Zároveň je ze skutkových zjištění soudu prvního stupně zřejmé, že byť dovolatel útok začal, nedopustil se ho ze všech pachatelů největší intenzitou. Ze znaleckého posudku vyplývá, že proti poškozenému bylo směřováno především násilí malé a střední intenzity (viz bod 31. rozsudku soudu prvního stupně), kterého byl jistě obviněný i při svém zdravotním stavu schopen. Avšak jak bylo zmíněno již výše, z hlediska spolupachatelství je nevýznamné, že intenzita násilí použitého ze strany jednotlivých obviněných nebyla zcela stejná. Odvolací soud v této souvislosti upozornil, že „obžalovaný fyzický útok proti poškozenému začal a že v jednání či postojích některého z dalších útočníků není možno spatřovat konání, jež by bylo excesem z konkludentní dohody“ (bod 20.).

27. V souladu s vyjádřením státního zástupce nezbývá než dodat, že rozsudek soudu prvního stupně je řádně odůvodněn, jeho skutková zjištění nevykazují znaky libovůle či absenci logiky a soud se řádně vypořádal také s obhajobou obou obviněných. Podrobně se zabýval též odporujícími se výpověďmi spoluvězňů, jakož i dalšími ve věci provedenými důkazy a spolehlivě vysvětlil, jak ke svým závěrům dospěl. S jeho závěry se ztotožnil i odvolací soud, který poskytl též podrobnou reakci na námitky obviněných, s nimiž se dostatečně vypořádal. Nelze tudíž seznat takovou vadu skutkových zjištění soudu prvního stupně, která by vedla k povinnosti zásahu dovolacího soudu. Pokud jde o námitku porušení pravidla in dubio pro reo, to se uplatňuje pouze v případech, kdy soud pochybnosti má. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů však plyne, že tyto pochybnosti o skutkové stránce věci neměly.

28. Pod druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu (rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech) nelze podřadit žádné z dovolateli vznesených námitek.

29. K třetí alternativě tohoto dovolacího důvodu (ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy) vznesli obvinění námitky ohledně jejich návrhů na provedení důkazů, kterým soudy obou stupňů nevyhověly. Předně je na místě ve shodě s odvolacím soudem připomenout, že není procesní povinností obecných soudů vyhovět každému důkaznímu návrhu účastníka, a neprovedení navrhovaného důkazu proto ještě neznamená, že je řízení jako celek nespravedlivé (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 234/04 a sp. zn. I. ÚS 972/09). Z judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, a nález ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04), jakož i Evropského soudu pro lidská práva (viz rozsudek ze dne 14. 2. 2008, Dorokhov proti Rusku, č. 66802/01) vyplývá, že k porušení práva na spravedlivý proces nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného, nýbrž pouze za situace, že by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska splnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti.

30. Obviněný J. V. namítl neprovedení důkazu výslechem svědka D. G. Neztotožnil se s odůvodněním poskytnutým odvolacím soudem, který stejně jako soud prvního stupně poznamenal, že uvedený svědek se k hlavnímu líčení nedostavil. Soud prvního stupně jednoznačně vysvětlil (bod 32. rozsudku), že přítomnost jmenovaného svědka nebylo možno i přes projevenou snahu zajistit, přičemž s ohledem na množství vyslechnutých svědků a obsah jejich výpovědí, měl provedení výslechu dalšího svědka za nadbytečné. Poskytnuté odůvodnění lze považovat za dostatečné ve smyslu požadavků vytyčených judikaturou Ústavního soudu. Možno dodat pouze, že podle zásady volného hodnocení důkazů je na rozhodnutí soudu prvního stupně, které skutečnosti považuje za relevantní k dokazování, které z navržených (případně i nenavržených) důkazů provede a jak tyto důkazy následně zhodnotí.

31. Obviněný G. Č. namítl neprovedení důkazů výslechy svědků J. K. a M. T. a konfrontací mezi ním a poškozeným. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil v bodech 9. – 11. svého usnesení, přičemž vysvětlil, proč provedení těchto důkazů považuje za nadbytečné. Odvolací soud uvedl, že tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení byly důkazy navrhovány, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Podrobně vysvětlil, že konfrontace obviněného s poškozeným není nutná s ohledem na pečlivé hodnocení jejich výpovědí, a především jejich vzájemných rozporů, soudem prvního stupně. Svědkyně M. T. se měla vyjádřit k důvodům přemístění obviněného do jiné věznice, které však již byly osvětleny zprávou věznice. Ani v tomto případě nelze seznat nedostatek v odůvodnění zamítnutí návrhů na provedení důkazů.

32. Z výše uvedeného je zřejmé, že vada ve smyslu třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla seznána. Soudy obou stupňů se důkazními návrhy dostatečně zabývaly a poskytly odůvodnění jejich neprovedení odpovídající požadavkům judikatury Ústavního soudu. IV./3. K otázce porušení základních práv obviněných 33. Právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 a násl. Listiny (resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy) není možno vykládat tak, že by zaručovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Zmíněným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Za situace, kdy nebyl zjištěn extrémní, resp. zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry soudů, ani libovůle v rozhodování, je nutno jejich postup považovat za výraz nezávislého soudního rozhodování, a sama skutečnost, že dovolatel přisuzuje provedeným důkazům jiný význam a následně na podkladě jiného skutkového základu věci namítá i nesprávnost právního posouzení skutku, nemůže být podkladem, který by měl odůvodnit kasační zásah dovolacího soudu.

V. Způsob rozhodnutí

34. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněných plyne, že jimi vznesené námitky neodpovídaly obsahovému vymezení první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jejich námitky podřaditelné pod třetí alternativu uvedeného dovolacího důvodu, nebyly shledány opodstatněnými. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tudíž nedošlo. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obou obviněných rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.

35. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 22. 7. 2026 JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu